Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Ardžuno! Kdokoliv je přesvědčen o filosofii Mého zrození a jehož konání směřuje k duchovnu (ne-materiálnímu světu), opouští své tělo a nepodstupujedalší zrození, ale dosahuje jen Mě. ||4-9||

---

---

Kostič: Zrody a činy božské mé kdo takto poznal v podstatě, tělo opustiv míří ten ke mně ne k zrodu, Ardžuno.

---

Komentář Govind:
Navazujeme na předchozí verš, kde Bůh mluví o sobě, co všechno je Džanma karma ča mé divjamévam jó vétti tattvatah. To je kouzelný klíč. Vy všichni moc dobře znáte fyzikální princip přitažlivosti. Gravitaci. Ale co to je ta přitažlivost?
Simča: Co má svou tíhu a padá k zemi.
Govindží: Zapomeňte na slovo gravitace. Jaké jiné podoby přitažlivosti jsou?
Reakce: Dva objekty se přitahují.
Govindží: Proč se přitahují?
Reakce: Touha, libo-nelibo.
Govindží: Tak vám řeknu některá slova a vy se zamyslíte. Někde jsem doma. Zažil jsem to na vlastní kůži. Jágr je doma, když má dráty a elektriku. Martoš, když vidí chemické zkumavky. Včelka je doma, když vidí kytičky a med. Každý člověk je někde doma. A teď, kdy může být někdo doma?
Reakce: Když je ve své přirozenosti.
Govindží: Když má to „doma” zažito na vlastní kůži. Tedy jde o detaily. Jsem doma, znám, zkusil jsem si to na vlastní kůži, znám to jako vlastní boty.
A ještě nádherné české slovo ohromný. O-hrom, hromada, velikánský. Když je něco ohromné, tak ta ohromnost člověka neustále přitahuje. A ohromnost se poznává na vlastní kůži. Na vlastní boty. Jsem doma. Tak co považujeme za ohromné, to se stane, když to detailně známe jako vlastní boty. To automaticky přitahuje, tam automaticky jsme. Hanka z Luže-louže vykoukla na žluté prdelky (včelky). A začala velice subtilně pozorovat, jak létají, jak jsou sladké a krásné. Začala přemýšlet o sebemenších detailech a to je pro ni ohromné a to ji přitáhlo k úlu. Udělala si kurzy, pořídila včely a teď dojí med. A kde je doma? U včelek. Kdo do detailu něco chápe, do detailu prozkoumá, pozná na vlastní kůži sebemenší detail, tak se ta nejmenší jednotka stává ohromnou. A když je něco ohromné, tak to automaticky přitahuje. Tak co přitáhne? To, co je ohromné. To je to, co detailně známe na vlastní kůži.
Tady Kršna říká: Jó vétti tattva - kdo zná detail, sebemenší detail. Kdo zná ohromnost mého zrození, kdo zná mé konání a zrození úplně do detailu, to je Brahma, vesmírná síla, Bůh. Po opuštění těla punardžanma (nové zrození) se nedostává nového zrození. Kdo mou ohromnost zažije na vlastní kůži, zná mě jako vlastní boty. Pak je co? Je doma. Naiti máméti só Ardžuna. Pak mnou se stává, nepadá do opakovaného zrození.
Když Včelka začala detailně zkoumat včelky a viděla ohromnost, nádheru, vůni, svobodu, hru ohromného, tak už přestala malovat sklep. A komu patřila? Medu, včelkám.
Když to detailně probádala až na vlastní kůži, narazila na ohromnost, tak tomu patřila. Když se někdo do někoho zamiluje, co to je? Zapadává a zažívá ohromnost toho milovaného na vlastní kůži. Jaký je následek? Zapadne do něj. Když se pochybuje, tak se nezapadne. Určitě zapadne, ale do pochyb. Patří potom do pochyb. Nebo patří tomu, co je zažito, té ohromnosti. Když někdo vidí ohromnost, nádheru, krásu, červené botičky, červené punčocháče, černý pás, krvavé rty a vidí v tom ohromnost, co koupí po první výplatě? Po výplatě letí do butiku, protože zná ohromnost celé rudé armády. To je ta přitažlivost, tomu se říká přitažlivost. Ohromnost je přitažlivost a ta se stává po prozkoumání sebemenších detailů na vlastní kůži. A člověk k tomu potom automaticky patří.
Takto, Ó Ardžuno, kdo mou ohromnost, konání vesmírné síly zná na vlastní kůži do sebemenších detailů, tak už nejde do koloběhu, do mě se sloučí. Když má Martoš hlavu v okvětních listech, kde ho najdeme? Na zahradě.
Když někdo vidí ohromnost na běhajících kolech na silnici, kde ho najdeme? S helmou na kole. Co z toho dál vyplývá? Co člověk detailně probádá a zažije na vlastní kůži, to k němu patří.
Kdo detailně zná tělo, tak patří anatomům, kdo zná detailně kvašení chleba, patří pekárně. Ta ohromnost je směrovka. Ohromnost zažitá na vlastní kůži je směrovka, komu se patří.
Když je libo-nelibo, komu člověk patří? A když je ohromnost detailu akuvrtačka, člověk patří technice s stává se tím. Tam se zamotá. Když se někdo zamotá do Mé ohromnosti, tak Mně patří. Když někdo vidí ohromnost v borůvkách, najdeme ho ve sklepě? Ne, v lese. Tím se pozná, jak to funguje. Člověk je doma tam, kde jsou zažité sebemenší detaily. Tam je doma, tam je ohromné.
Takže tady se baví o punardžanma (opakovaném zrození). Punar je zarytá kolej, stará stopa. Zná staré stopy, nový objev nebude, nová cesta nevznikne, nemůže vzniknout, protože o detaily zájem není. Zažité a ohromné, krása, jednoduchost, vau, to jsou staré koleje, staré stopy. Pak nelze aby vznikly nové stopy. Co se bude dít? Zpátky do staré stopy a kolem dokola, každý krůček ve starých zarytých kolejích. To známe na vlastní kůži, tam jsme doma, v zaryté koleji. Tomu říkáme vývoj? Ne, to není posun, je to zpátečka do zaryté koleje. Takže člověk je doma, kde sebemenší detaily jsou poznané. Když přijde ohromnost nové stopy nově poznaného, pak opustí starou stopu. Když pozná ohromnost nové stopy, odbočí a začne zkoumat a bádat. Ta ohromnost ho táhne doprava a rovná stopa už ho nezajímá, opustí ji. Jde doprava a vytvoří novou stopu. Vzniká nová stopa. Opakované zrození, zarytá kolej se mění do směru věčného Brahma. Když Brahmu, jeho ohromnost zažije na vlastní kůži, prozkoumá sebemenší detail, pak je doma.
Jak chutná Martošův chleba? Zastrč si ho do pusy a na vlastní kůži ochutnej, jak je to ohromné. Ohromnost se objeví, když to bude na vlastní kůži. Jen mluvením a posloucháním se na ohromnost nepřichází. Poznání přichází na vlastní kůži. Pokud neproběhne, můžete vyprávět tisíce a tisíce hodin a psát knížky o tom, jak se plave. Čtením takové literatury se nenaučí plavat nebo jezdit na kole. Tisíce stránek návodu nikoho nic nenaučí. Pokud neprojde vlastním zážitkem, pokud si nesedne na sedačku kola, tak se nenaučí jezdit na kole. I když vám to google guru vysvětluje sebelépe v angličtině či v češtině, pokud to nezažijete na vlastní kůži, tak se to nenaučíte. Jenom proto, že někdo něco říkal, to je pravda? To je blábolení. Možná cítíte, že jsem rozčilený. Co jsi chápala, co je z toho tvoje? Co jsi pochopila? Ne, že jsem to já řekl. Mluv o tom, co je tvé. A Govind se rozčílí, samozřejmě, protože vlastní zažití není žádné. Řešit co někdo říkal, co jsme nezažili, to recitujeme jako papoušek. Co je sakra vlastní! Vlastní je to, co je zažito na vlastní kůži! Vlastní jsou obnošené boty, vlastní je domov, kde známe sebemenší detail, kde co je.
Bůh říkal: Když mně někdo zná na vlastní kůži do sebemenších detailů, tak mně patří. Opustí starou stopu, ta je pryč. Je pryč a nové zrození je automaticky také pryč, jakmile někdo pozná mou ohromnost. A ohromné, to člověka přitahuje. Přitahuje, co zná. Co nezná, nemůže přitahovat. Co může znát? To, co je zažito na vlastní kůži. Co člověk zná, to mu patří, i informace mu musí patřit. Informace, slova nemají být kradená. Musí se zpracovat vlastním přemýšlením a zpracováním, pak člověku patří, jsou vlastní.
Z toho můžeme pitvat, proč je nějaký domov, proč se něco líbí a nelíbí. Bhagavadgíta je ohromný spis, my ho čteme z pohledu psychologie, psychospirituality, ájurvédy.
Ktisk

Původní zápis Navazujeme na předchozí verš, kde Bůh mluví o sobě, co všechno je Džanma karma ča me divjamevaṁ jo vetti tattvataḣ. To je kouzelný klíč. Vy všichni moc dobře znáte fyzikální princip přitažlivosti. Gravitaci.
Ale co to je ta přitažlivost?
SS – Co má svou tíhu a padá k zemi.
Vyprdneme se na slovo gravitace – přitažlivost. Jaké jiné podoby přitažlivosti jsou? Reakce: Dva objekty se přitahují.
Govindží: Proč se přitahují?
Reakce: touha, libo - nelibo.
Govindží: Tak vám řeknu některá slova a vy se zamyslíte.
Někde jsem doma. Zažil jsem to na vlastní kůži. Jágr je doma, když má dráty a elektriku. Martoš, když vidí chemické zkumavky. Je doma, ne že se cítí.
Govindží: Proč je doma?
Včelka je doma, když vidí kytičky a med.
Každý člověk je někde doma. A teď, kdy může být někdo doma
Reakce: Když je ve své přirozenosti.
Govindží: Když má to doma zažito na vlastní kůži. Tedy do detailu, jo – kdo tattva – na vlastní kůži. Jsem doma, znám zkusil jsem si to na vlastní kůži, znám to jako vlastní boty.
A ještě nádherné české slovo – ohromný. o-hrom – hromada velikánský, když je něco ohromné tak ta ohromnost člověka neustále přitahuje. A ohromnost se poznává na vlastní kůži. Na vlastní boty. Jsem doma.
Tak co považujeme za ohromné, to se stane, když to detailně známe jako vlastní boty. To automaticky přitahuje, tam automaticky je. Hanka z Luže louže vykoukla na žluté prdelky včelky. A začala velice subtilně jak létá, jak jsou sladké krásné, začala o jejich sebemenších detailech, a to je ohromné a to ji přitáhlo k úlu. Udělala kurzy, pořídila včely a teď dojí med. A kde je doma u včelky. Takto kdo detailu něco chápe, do detailu poznat, prozkoumat žít ve vlastní kůži, na vlastní kůži, sebemenší detail z toho se i nejmenší jednotka stává ohromnou a kdy ž je něco ohromné tak automaticky přitáhne. Tak co přitáhne – co je ohromné, co je ohromné, to je to co známe na vlastní kůži. Detailně.
Tady Kršna říká, kdo jo veti tatva Kdo zná detail, sebemenší detail, jaký o čem?
Džanma karma dzanma zrození karma konání mé můj dibja ohromnost mého zrození kdo zná ohromnost mého konání a zrození. Úplně do detailu. To je Brahma, vesmírná síla, Bůh. Tatva – vypustit odhodit Déham šarít – tělo, Po opuštění těla Punardžžanma – nedostává se do nového zrození. Kdo mou ohromnost zažije na vlastní kůži, zná to jako vlastní boty. Pak je co – je doma.
Naiti mámeti so ardžuna. Pak mnou se stává, nepadá do opakovaného zrození.
Když včelka se setkává a začala detailně prozkoumat včelky a viděla ohromnost nádheru, vůni, svobodu, hru ohromné - tak už přestala malovat sklep. A komu patřila medu., včelárně.
Když to detailně probádala až do vlastní kůže narazila na ohromnost, ta k tomu patřila. Když někdo se do někoho zamiluje, co to je? zapadává, zažije ohromnost na vlastní kůži toho milovaného, co je následek, zapadne do něj.
Když pochybuje, tak nezapadne. Určitě zapadne ale do pochyb. Patří potom do pochyb. Nebo patří, co je zažito, tu ohromnost. Když někdo vidí ohromnost, nádheru, krásu, ježiš, červené botičky, červené pučochále, černý pás, krvavé rty, a vidí ohromnost, co koupí po první výplatě? co z toho bude, po výplatě letí do butiku, protože zná ohromnost celé rudé armády. To je ta přitažlivost, tomu se říká přitažlivost. Ohromnost je přitažlivost a ta se stává po prozkoumání do sebemenších detailů na vlastní kůži. A člověk potom automaticky k tomu patří.
Takto o Ardžuno, kdo mou ohromnost, konání vesmírné síly zná na vlastní kůži do sebemenších detailů, tak už nejde do koloběhu, do mě se sloučí. Když má Martoš hlavu v okvětních listech, kde ho najdeme? Na zahradě.
Když někdo vidí ohromnost na běhajících kolech na silnici, kde ho najdeme, s helmou na kole. Co z toho dál vyplývá? Co člověk detailně probádá a zažije na vlastní kůži, to k tomu patří.
Jestli detailně známe tělo, tak patří anatomům, kdo zná detailně kvašení chleba, komu patří? Pekárně. Ta ohromnost je směrovka. Ohromnost zažitá na vlastní kůži je směrovka, komu patří.
Když je libo nelibo komu patří?
A když je ohromnost detailu aku vrtačka, truhlárna, patří technikům, stává se tím. Tam se zamotá.
Když se někdo zamotá do mé ohromnosti, tak mě patří, když někdo vidí ohromnost v borůvkách, najdeme ho ve sklepě? Ne v lese. S tím se pozná, takto to funguje. Člověk je tam doma, kde doma? Co je ohromné, sebemenší detaily má zažito, kde je doma, doma je kde, kde jsou sebemenší detaily zažité. Tam je doma.
Takže tady se baví o punardžanma – opakovaném zrození. Punar je zarytá kolej, stará stopa. Zná staré stopy nový objev nebude, nová cesta nevznikne, nemůže vzniknout, protože o detailech zájem není, zájem o novou stopu. Zažité a ohromné, krása, jednoduchost, vau to jsou staré koleje, staré stopy.
Nelze aby vznikly nové stopy, falešná myšlenka, co se bude dít? zpátky do staré stopy a kolem dokola, každý krůček ve starých zarytých kolejích, to známe na vlastní kůži, tam jme doma, v zaryté koleji. Tomu říkáme vývoj ne posun, zpátky do zaryté koleje.
Takže člověk je doma, kde sebemenší detaily jsou poznané, to se stává ohromnost nové stopy nově poznaného když se stane stopa ohromná, pak opustí starou stopu,. Když zná ohromnost nové stopy odbočit doprava, detail dopravy, když začnu prozkoumat probádat a tahat ohromnost doprava, tak rovná stopa nezajímá, opustí se. Už jde doprava a vytvoří novou stopu. Vzniká nová stopa, takto opakované zrození – zaryté kolej se mění do směru věčného Brahma, když Brahmu jeho ohromnost, zažije na vlastní kůži, sebemenší detail, prozkoumá ho. Když prozkoumá na vlastní kůži, pak je doma, Jak to chutná – martošův chleba, - zastrč si do pusy a na vlastní kůži ochutnej. Jak je to ohromné. Ohromnost se objeví, když to pojde na vlastní kůži, říkáním se na ohromnost nepřichází. Poznání přichází na vlastní kůži, pokud neproběhne, jinak můžete vyprávět tisíce a tisíce hodin a napsat knížky, o tom, jak se plave, čtením takovéto literatury se nenaučí plavat, nebo jak jezdit na kole, napíšete návod tisíce stránkové, nikdo se nenaučí, pokud neprojde vlastním zážitkem, pokud si nesedne na sedačku kola, tak se nenaučí jezdit na kole, jakýkoli gugl guru, vysvětlit v angličtině, češtině, pokud nezažije na vlastní kůži, nepotká se nesetká se. Někdo něco říkal, aha proto je pravda, to je blábolení. Možná cítíte, proč jsem rozčilený. Govind se ptal, co jsi chápala
Tak jsem říkal, co je z toho tvoje. Co jsi pochopila, ne ty jsi toto říkal. Mluv o tom, co je tvé. A Govind se rozčílí, samozřejmě, protože vlastní zažití není žádné. Řešit co někdo říkal, co jsme zažili, a to recitujeme jako papoušek. Co je sakra vlastní. Vlastní je to co je zažito na kůži, vlastní jsou obnošené boty, vlastní je domov, kde známe, sebemenší detail, kde co je.
Je to vlastní zažito. To zůstane, to je jejich. Je to srozumitelné? SS
To je to, co bůh říkal, když někdo mě zná na vlastní kůži do sebemenších detailů, tak mě patří. Automaticky opustil starou stopu jsou pryč, pryč je pryč a nové zrození je automaticky pryč, jakmile někdo zná mou ohromnost. To člověka přitahuje, přitahuje, co zná. Co nezná nemůže přitahovat. Co může znát, to co je zažito na vlastní kůži. To může být známo, kradená slova, s tím se nezná, to zůstává kradené. To není patřené. Informace také musí patřit, nenechat kradené. Co vnímáme je kradené, cokoli, co vnímáme. Musí se zpracovat na vlastní kůži přemýšlením, zpracováním, pak se stává vlastní, pak se stane patření.

Z toho můžeme pitvat, proč je nějaký domov, proč se něco líbí a nelíbí. Bhagavadíta je ohromný spis, my ho čteme z pohledu psychologie, psychospirituality, ájurvéda, tak i to tam najdeme. । tjaktvā dehaṁ punardžanma naiti māmeti so ardžuna ॥ 4-9॥

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>