Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ačkoliv jsem nezrozen, nezničitelný a správce všech bytostí, přesto se projevuji v přírodě (v božská formě), stvořen svou Májou (iluzí). ||4-6||

---

---

Kostič: Ačkoli já jsem nezrozen, nepomíjivý pán tvorů, svou přec ovládnuv povahu rodím se vlastní vidinou.

---

Komentář Govind:
Tento verš čtvrté kapitoly vysvětluje, kdo je Kršna. Rozhovor mezi Ardžunou a Kršnou pokračuje a Kršna vypráví, jak Bůh sám se projevil přes Slunce, mysl, ahankár, radžas. Pravděpodobně s tím máme ohromný problém. No nevím, jestli je to problém, ale je to tak, pokud je nezralost. Když není zralost, je nezralost.
Hned vedle farmy po obou stranách jsou slunečnice, jsou nezralé. Stále se otáčí za Sluncem. Takto se otáčejí jen nezralé slunečnice. Jen aby pořád viděly Slunce, kde je Slunce. Pořád se točí za Sluncem, 24 hodin. Takto je nezralý i člověk. Kde gján není, tak se chová jako rostlina. Je horší než zvíře, pořád zamotaný do své dominující vlastnosti Prakrti. V den, kdy slunečnice dozraje a vychází Slunce, tak už ji Slunce nezajímá. Má hlavu svěšenou. Proč ji nic nezajímá? Je zralá. Chováme se jako nezralá slunečnice, která se o vše zajímá. Co to je? To je absolutní nezralost. A v takovém stavu nezralosti vidíme své představy. Co vím, co znám, co vnímám, co hodnotím, to komunikuji, to říkám. Pořád trousím a radím.
Říkat názory, to jsou všechno vlastnosti nezralého buddhi, vědomí. Když v člověku dozraje buddhi, tak už se neotáčí jako slunečnice. Slunečnice má v sobě ještě další život. Když se semínko zasadí do pole, je další život. Když dozraje, má v sobě gján. Když člověk dozraje, přijde gján, nadhled, mizí svět. Svět neexistuje, protože svět je jako Slunce pro slunečnici. A my jsme ve fázi nezralé slunečnice, která neustále reaguje na Slunce. Pořád reagujeme na to, co vidíme. A trousíme o tom rukama, nohama, ušima, pusou, mimikou. Trusárna, trusárna. Člověk je taková žumpa, pořád trousí.
Proto když ještě nebyla farma na Chudíři, byla čistá myšlenka, aby byl prostor, kde by se netrousilo. Ani očima, mimikou, ústy, ani nohama, rukama. Kde je gján, je zralost. A když je člověk zralý jako slunečnice, pak ho Slunce už nezajímá. Je zralý. Tak když se hledalo jméno pro farmu, přišel název Ájurfarma Gjáni, kde se dozrává - zraliště. Když je potřeba být zralý, tak je AFG to správné místo, kde se může praktikovat zralost.
Kršnu známe z obrázku. Modrý člověk s flétnou v rukách, paví pero ve vlasech, válčí se svými zbraněmi. Takto ho vidíme z trousírny. V Bhagavadgítě není nikde slovo Kršna. Objevuje se slovo JÁ. Co vyslovuje Kršna je JÁ. Toto JÁ znamená to vesmírné vědomí. Takže jestli pak vzniklo vyprávění, pak ta řeč je přímo od vesmírného Boha, vesmírné síly. To není od té modré kůže, kulatých očí, krásného úsměvu, od něho to není. Skutečná pravda přichází, když je člověk zralý. Pak ta slova může vnímat ne jako slova Kršny. To, co teď psychologové radí je, neztotožňovat se s tělem. Kdo se potřebuje ztotožňovat? Člověk, kterému něco chybí. V určité chvíli slunečnici Slunce nezajímá. Ve chvíli, kdy hledá s kým se ztotožnit, už nemluví, už netrousí. Slova jsou jako smrad z konečníku, prd. Řeči jsou jako prdy. Akorát prdí z úst. Spodní konečníkový prd vnímá nos a prd z úst vnímá buddhi, oba jsou prdy. Jsou produkty těla. Takže trousíme nevědomosti a trousíme z nevědomosti. Potom vidíme člověka jako kus masa, sami se cítíme jako kus masa. Co nás zajímá? Kus masa. Tady v tomto verši Kršna říká, kdo je.
Adžó api - ačkoli jsem nezrozený. Ta modrá kůže (Kršna) je zrozená, ta to neříká. Člověk je nezrozený, tělo je zrozené. Ale člověk se cítí zrozený jako tělo. Ten Bůh, vesmírná síla, kosmické vědomí, to jádro je nezrozené.
Sannavjaja znamená, jsem bytím, ale nezrozeným, všude přítomným, nezničitelným Átmá.
Bhútanam Íšvara se překládá: Veškerých bytostí jsem Bůh. Jsem Bůh, který se nenarodil, nenarodí, pořád je a je považovaný za vesmírnou sílu. Pro koho je vesmírná síla? Pro toho, kdo trochu chápe a má hlavu. Když se zeptáš koček, jestli znají Boha, co řeknou? Když se zeptáš včelek, jestli znají Boha, co řeknou? Včelky řeknou, že neví.
Tak bytosti, které mají trochu ponětí o vesmírné síle, kterou vůbec neznají, kterou vůbec nikdo neviděl, přesto ji (Brahmu) považují za vesmírnou sílu.
San prakrtim svámadhišthája. Slovo adhišthája jsem se snažil již několikrát vysvětlit. Tady můžeme rekapitulovat. V první části verše jsem vesmírná síla pro všechny bytosti nezrozená. Slovo svám (vlastní). San Prakrtim znamená být v Prakrti. Prakrtim svámadhišthája - tam se nacházím.
Co znamená české slovo umístěn? U toho místa. Adhišthája je určené místo a to má svá pravidla, má svůj tvar, vůni, a barvu. Co znamená to místo? To místo má určité guny. Pejskům se říká: Místo. Jak řekneš místo, sedne si. Místo je balíček gun. Tedy u balíčku gun. Včelí úl u louže je místo pro včelky, a tam jsou dané guny. Když tam někdo vleze, dostane jehlu. Žihadlo. To je guna pro ochranu úlu. Druhé slovo pro adhišthája je podléhat. Pod - léhat. Podrobit se, být pod vládou.
Pod znamená spodní část, pod - lehnout, kdo leží. Leží, co je nestabilní? Leží to, co je stabilní. Co je na jednom místě. Podléhání, to je adhišthája. Vy jste podlehli jet do Chudíře, do úlu a úl nepodléhá včelce. To je podléhání umístění, tomu místu. Když vás navštívím doma, dům podléhá mě nebo já podléhám domu? Kdo určuje pravidlo? Já nebo místo? Když přijdu na kávu k poradkyni, budu dodržovat pravidla jejího bytu. Nebudu kadit v kuchyni, protože záchod je v chodbě. Já musím podléhat, já musím vědět, co je tady stabilní a kdo komu a čemu podléhá. Jsem ležící ochranou nebo jsem ten, kdo to všechno využívá. Jsem místo, kde je žrádlo pro psa. Když jsem žrádlo a voda, pes přijde automaticky.
Takže Prakrti říká svám adhišthája, ta vesmírná síla podléhá Prakrti. Já neurčuji guny, kde se má kadit v bytě poradkyně, já nemohu, to je vyloučená věc. Tak vesmírná síla je Prakrti adhišthája. Je umístěna v Prakrti. Takže když se mi chce kadit, hledám, kde je záchod. Musím dodržovat pravidla prostoru, protože já jedu k poradkyni. Když poradkyně řekne: Tady máš pantofle, tak se musím přezout. Podléhám, protože já chci navštívit poradkyni. Já chci. Netahá mě za obojek k sobě domů. Je to moje volba, proto se chovám jako host. Můžu se chovat jako její učitel, její kontrolor, FÚ, exekutor, ale já jsem přišel na návštěvu.
Takto vesmírná síla, zde Kršna, Bůh říká: Když jsem adhišthánem Prakrti, dodržuji pravidla Prakrti, a proto mám modrou kůži. Prakrti poskytuje pravidla. Je vesmírná volba, která se sama projeví a projevení je být Prakrti. Přes TO se projevuje, musí se dodržet pravidla. Sam bhavani - já přicházím v bytí. To, jak já podléhám, je moje kouzlo. Prakrti je také moje, ale kouzlem já sám sebe měním, že jsem vesmírná síla a podléhám Prakrti. Mohu, mám svou sílu, svou hrou určuji vstup do Prakrti.
V Bhagavadgítě je každý verš na zamyšlení. V tomto verši je hodně zajímavé slovo adhišthán svám adhišthán.
Žití má několik podob - stav vzhůru, spánek, nic nevědět a všechno vědět. Džagart, svapna, sušupti a samádhi. Žít a být, když jsi tady se mnou, nechrnět, být vzhůru, to je první dharma. Když spíme, nevíme kde jsme, jestli jsme na stromě, na skále. Když jsme vzhůru, víme kde jsme. Jsme na poli, v práci, na záchodě. Být vzhůru a přesně vědět. To je první dharma. Vědět, co dělá mimika, čím sedím, jak sedím, jak ukazuji. A všechno si uvědomuji. Jsem při vědomí. První dharma je být při vědomí, být vzhůru. Jak bude působit trus? Jen tak plácám, nevím, co to bude obnášet, je to pak horší stav než spaní. Jen tak trousím, říkám, ať je všechno podle mě. Toto ničí prostor, ve kterém jsem. Přijdu na návštěvu a vidím, že nepasuje barva botníku ke dveřím a hned trousím: To by mělo být hnědé. No, a to by mělo být takové a makové. To je moje vzhůru? Bude mě mít poradkyně za taková slova ráda? Bude se jí takové trousení líbit? A bude říkat: Já miluji svého učitele? To řekne? Bude mě za takové chování chválit? Nejsem vzhůru a nemám ponětí, kým jsem a jak trousím. Ohromný velký problém, jsou to hovna, co létají ze žumpy (pusy). Tak mluví můj kamarád? Ale takové lidské člověčí trousení nechce ani žumpa. To je nevědomost. A nevědomost je velký problém.
Být vzhůru je první dharma. Uvědomit si, kdo jsem a kde jsem, je moje volba. Jestli vůbec vím, co jsem. Takže první dharmou je být vzhůru. Když jsem vzhůru, tak všechno, co vím, tak vím. Když spím, tak spím. Když nic nevím, tak zkrátka nevím.
Farma je místo pro praxi být neustále vzhůru, kontrolovat svůj každý trus. Ájurfarma Gjáni je místo pro trénink a praxi být vzhůru, netrousit, ovládat trousení. Pak je možné, že člověk může vstoupit dovnitř a rozpoznat. Když slunečnice dozraje, má sklopenou hlavu, žádná těkavost. Co je dobré podle mě, co si myslím? Nic. Taková zralá slunečnice má sklopenou hlavu. Nezralé divoké slunečnice kdyby měly nohy, běžely by na kopeček podívat se na západ Slunce. Hele vole, tady je mrak, zakryje nám Slunce! Co nám všechno říká slunečnice? To je náš učitel, zrcadlo, jak jsem divoký a nezralý. Takže Kršna a celá Bhagavadgíta je projev vesmírné síly Prakrti v těle člověka. Kršna je vesmírná síla, bez které nic není. Všechno je vesmírná síla, akorát si ji neuvědomujeme. Vidět, co je vnímatelné. Vnímat to, co je za vnímaným, to je být vzhůru, je buddhi. Když je člověk zaseklý, tak se motá kolem svého libo-nelibo, pravd a hodnocení. Víš, co je to zaseklý? Sekáš trávu a pořád trousíš ale, proč, jak. Když je poznání a vstoupí se dovnitř, pak zaseklost není. Tím se pozná, co je zaseklé a co není zaseklé. Co není zaseklé dozrává, dozrálé se pozná, protože je mauna (mlčení). Dozrálý člověk sklopí hlavu jako zralá slunečnice. Není předvádění, není touha být za chytrého.
U jídla se řeší, co komu chutná a nechutná. K čemu jsou takové řeči? To je předvádění. U jídla se má jíst. Koho zajímá, co jím a co nejím? Ale já to musím říci. Co to je? Jsem zaseklý, to není dobré chování. Je to absolutně nepřijatelné. Toto není cesta poznání, růstu. Vývoj je zaseklý. Takže musíme být každou chvíli vzhůru. Zvláště na farmě.
Dozrávat a být vzhůru. Jak se to stane? Stává se to, co se dělá, co se nedělá, to se nestane. Když začneme být vzhůru, budeme vzhůru, to je cesta dovnitř, zralost. Koukat se, jak se chová zralá slunečnice. Mája - síla projevu - jak se zavedlo. Kde je iluze? Tam, kde se nic neví. Když neznáš, tak to je iluze. David Copperfield je kouzelník, iluzionista, to je mája? Ne, my nevíme, jak to dělá. Neznáme, a proto to je iluze. A co známe, to iluze není.
Kde je problém? Buď známe nebo neznáme. Když známe, tak iluze není. Iluze je jen tam, kde to neznáme.
Mája je síla iluze, která zakrývá, že každý člověk je iluze a má tisíc tajemství. Pro mě je to mája, iluze. Já nevidím do vaší hlavy. Co máte v hlavě, to víte vy, pro vás to není iluze, pro vás je to jasné. Pro vesmírnou sílu, která se projevila přes Prakrti, pro ni je to jasné. Neznáme a jsme jako nezralé slunečnice. A velký problém je to, že něco neznám a jsem dokonce hrdý na svou neznalost.
Čeština je nádherný jazyk. O slovech se může meditovat a užívat si slova, ale my tomu nedáme ani sekundu. Poznání významu slov vede ke vstupu do nitra.
Když člověk začne rozpitvávat české slovo, alespoň jedno slovo denně, tím okamžitě vstupuje do jádra. A to je první poznání, rozumět slovům, kterými se vyjadřuje. Co to obnáší, co to může znamenat. Čeština je stejně posvátný jazyk jako sanskrt. Máme v hlavě češtinu, Boha máme v hlavě, ale nemáme o tom ponětí.
Když uříznete u slov předpony, tak vznikne ohromná definice a odhalí se celý pocit. To není v žádném evropském jazyce, to je v češtině. A to máte u sebe, ten český poklad máte v hlavě, u sebe, jen to rozbalit a rozbalování je cesta dovnitř.
Ktisk
Původní zápis
Adža znamená nezrozen, avjajá-nezničitelný lšvara pán. Adhišthája-kontrolující, vládnoucí, řídící, stojící nad; sambhavámi-já přicházím v bytí, přicházím sám; mája kouzlem, super silou, silou iluze. Tento verš 4 kapitoly vysvětluje, kdo je Kršna. Rozhovor mezi Ardžunou a Kršnou pokračuje a Kršna vypráví, jak bůh sám se projevil přes slunce, mysl, ahankár, radžas. Pravděpodobně s tím máme ohromný problém. No nevím jestli je to problém, ale je to tak, pokud je nezralost. Když není zralost, je nezralost.
Hned vedle farmy po obou stranách jsou slunečnice, jsou nezralé. Stále se otáčí za sluncem. Takto se otáčejí je nezralé slunečnice. Jen aby pořád viděli slunce, kde je slunce. Pořád se točí za sluncem, 24 hodin. Nezralost slunečnic Takto je i nezralý člověk, kde gján není, tak se chová jako rostlina. Je horší než zvíře, pořád zamotaný do své dominující vlastnosti Prakrti. A den, kdy slunečnice dozraje, semínka jsou zatvrdlá olejnatá, vychází slunce, už ji nezajímá, stejně jako západ slunce, má hlavu svěšenou. Proč ji nic nezajímá? Je zralá. Chováme se jako nezralé slunce, slunečnice, která se o vše zajímá. Co to je? To je absolutní nezralost. A v takovým stavu nezralosti vidíme své představy. Co vím, co znám, co vnímám, co hodnotím, to komunikuji, to říkám, pořád trousím a radím.
Říkat názory, to jsou všechno vlastnosti nezralého buddhi vědomí. Když dozraje, jako dozrálé slunečnice už se neotáčejí, všechno vím, ještě má v sobě slunečnice další život. Když semínko zasadí do pole, je další život. Když dozraje, má v sobě gján. Když člověk dozraje, přijde gján, nadhled, mizí svět. Svět neexistuje, protože svět je jako slunce pro slunečnici. A my jsme ve fázi nezralé slunečnice. Která neustále jenom reaguje na slunce. Pořád reagujeme na to, co vidíme. A trousíme o tom, rukama nohama, ušima pusou, mimikou. Trusárna, trusárna. Člověk je taková žumpa, pořád trousí.
Proto když ještě nebyla farma na Chudíři, byla čistá myšlenka, aby někde se netrousilo. Ani očima, mimikou, ústy, ani nohama, rukama. Kde je gján. Kde je zralost. Kde se praktikuje zralost. A když je zralý jako slunečnice, pak ho slunce už nezajímá. Je zralý. Tak proto když se hledalo jméno pro farmu, pak přišel název Ájurfarma Gjáni, kde se dozrává – zraliště. Když je potřeba být zralý, tak je AFG to správné místo, kde se může praktikovat zralost.
My známe Kršnu jako obrázek. Modrý člověk, flétnu v rukách, paví pero ve vlasech, válčí se svými zbraněmi, takto ho vidíme z trousírny. V Bhagavadgítě není nikde slovo Kršna. Objevuje se slovo já. Co vyslovuje Kršna je já. Toto já znamená to vesmírné vědomí. Takže jestli pak vzniklo vyprávění, pak ta řeč je přímo od vesmírného Boha, vesmírné síly. To není od té modré kůže, kulatých očí, krásného úsměvu, od něho to není. Tak rozpoznat tu skutečnost pravdu Přichází, když je člověk zralý. Pak ta slova může vnímat ne jako slova Kršny. To, co teď psychologové radí, je neztotožňovat se s tělem, kdo se potřebuje ztotožňovat? Člověk, kterému něco chybí. V určité chvíli, slunečnici slunce nezajímá. Ve chvíli, kdy hledá s ký se ztotožnit, už nemluví, už netrousí. Slova jsou jako smrad z konečníku – prd. Řeči jsou jako prdy. Akorát prdí z úst. Spodní konečníkový prd vnímá nos a prd z úst vnímá buddhi, oba jsou prdy. Jsou produkty těla. Takže trousíme nevědomosti a trousíme z nevědomosti. Potom vidíme člověka jako kus masa, samy se cítíme jako kus masa. Co nás zajímá? Kus masa. Tady v tomto verši Kršna dává své seznámení. Říká, kdo je.
Adž api Ačkoli jsem nezrozený Ta modrá kůže je zrozená, ta to neříká. Člověk je nezrozený, tělo je zrozené, cítit se tělem cítí se zrozením. Ten bůh , vesmírná síla kosmické vědomí to jádro je nezrozené, i když je nezrozené. Adžo api - Ačkoli jsem nezrozený. Sanabhjá – jsem bytím, ale nezrozeným. Všude přítomným, nezničitelným Átmá. Bhútanam Išvara – Veškerých bytostí jsem Bůh. Jsem Bůh, který se nenarodil, nenarodí, pořád je takový jsem a jsem považovaný za vesmírnou sílu. Pro koho je vesmírná síla? Kdo trochu chápe, má hlavu. Když se zeptáš koček, jestli znají Boha, co řeknou? Když se zeptáš včelek, jestli znají Boha, co řeknou? Včelky řeknou, že neví.
Tak bytosti, které mají trochu ponětí o vesmírné síle, kterou vůbec neznají, kterou vůbec nikdo neviděl, přesto mě považují za vesmírnou sílu.
Sam Prakrté adhištán, jsem Prakrti, svám A slovo adhištáns, nejsem se snažil již několikrát vysvětlit. Tady můžeme rekapitulovat. V prví části verše jsem vesmírná síla pro všechny bytosti nezrozená, ale teď svám. Sam Prakrtim jsem v Prakrti pod Prakrti – svám adhištám – tam se nacházím. Adhištám - české slovo co znamená umístěn? Místo u – u toho místa. Místo je určené místo má svá pravidla, má svůj tvar vůni, barvu pravidla a umístěn, u místa. Místo je co? S určitými gunami. Jak se říká pejskům. Místo křičí se na něj. Jak řekneš místo sedne. Místo je balíček gun. A u balíčku gun. Včelí úl u louže je místo pro včelky, a tam jsou dané guny, když tam někdo vleze, dostane jehlu. Žihadlo. To je vládnout úlu. U místěn. Adhišthán. U místa. Adhistán druhé slovo česky je podléhá. Pod – léh
Podrobit se být pod vládou. Pod spodní část vedle znamená pod – ne znamená spodek. To je pod – lehnout – kdo leží. Leží, co je nestabilní? Leží to, co je stabilní. Co je na jednom místě. A tomu podléhá. Pod ležícím. Podléhání. To je adhistán. Další význam adhisthá. Chudíř je vám podléhá vám. Vy jste podlehli jet do Chudíře, do úlu a úl nepodléhá včelce. To je podléhání – umístění Když vás navštívím doma, dům podléhá mě nebo já podléhám domu. Kdo určuje pravidlo? Já nebo místo, když přijdu a kávu k poradkyni. Já budu dodržovat pravidla bytu. Ne já budu dodržovat, pravidla domu, nebudu kadit v kuchyni, tam v rohu je záchod. Já musím podléhat, já musím vědět, co je tady stabilní a kdo podléhá a komu podléhá. Jsem ležící ochranou nebo jsem ten, kdo to všechno využívá. Jsem místo, kde je žrádlo pro psa. Když jsem žrádlo a voda, pes přijde automaticky.
Takže Prakrti říká se svám adhišttáje ta vesmírná síla podléhá Prakrti. Já neurčuje guny, kde se má kadit v bytě poradkyně, já nemohu, to je vyloučená věc. Tak vesmírná síla je Prakrti adhistán. Je umístěna v Prakrti. Takže, když jsem a chce se mi kadit, tak musím kadit, kde je záchod. Musím dodržet její pravidla, protože já jedu k poradkyni. Takto vesmírná síla, zde Kršna, říká já, ten Bůh. Ale když jsem adhistánem Prakrti, dodržuji pravidla Prakrti, proto má modrou kůži. Vše, co Prakrti poskytuje. Nesnáším pantofle, tady máš pantofle, nemůžeš chodit v mém bytě s traktorovýma boty. Podléhám, protože já chci navštívit poradkyni. Já chci. Není, že mě tahá, za obojek k sobě domů. Je to moje volba, to je vesmírná volba, která se sama projeví a projevení je být Prakrti. Přesto se projevuje, musí se dodržet pravidla. Sam bhavani .. to, jak já podléhám, to je moje kouzlo. Prakrti je také moje, ale kouzlem já sám sebe měním, že nejsem vesmírná síla, podléhám Prakrti. A dodržuji a chovám se jako host na kávě u poradkyně. Můžu se chovat jako její učitel, její kontrolor, FU pokuty, exekutor. Mohu, ale já má své ručení, sílu, svou hrou určuji vstoupit do Prakrti. V Bhagavadgítě je každý verš na zamyšlení. V tomto verši je hodně zajímavé slovo adhisthán svám adhistán..... Já vesmírná síla je adhistán je umístěn do Prakrti. Tak se má chovat, to je zralost. Podléhat v dané situaci.
Hodně mluvila a použila slovo dharma. Takže z toho verše jako Bhagavadgíta, každý verš je na zamyšlení a hodně zajímavé slovo je adhisthán svám adhistán..... Já vesmírná síla je adhistán je umístěn do Prakrti. Tak se má chovat to je zralost. Podléhat v dané situaci.
Hodně mluvila a použila slovo dharma. Nejen první dharma, ale jakákoli dharma je žít. A žití má několik podob – vzhůru, spát, nic nevědět a všechno vědět. Džagrt, svapna, šušupi a samadhi a to je první dharma. Žít a být, když jsi tady se mnou nechrnět, být vzhůru, to je první dharma. Když spíme nevíme, kde jsme, jestli jsme na stromě, na skále, když jsme vzhůru. Víme, kde jsme. Jsme na poli, v práci, na záchodě. Být vzhůru a přesně vědět. To je první dharma, co dělá mimika, čím sedím, jak sedím, jak ukážu. A všechno si uvědomuji. Jsem při vědomí. První dharma je být při vědomí, být vzhůru. Jak bude působit trus. Jene tak plácám, nevím, co to bude obnášet, je to pak horší stav než spaní. Jen tak trousím, podle mě, .... toto ničí prostor, ve kterém je. Přijdu domu a vidím, že nepasuje barva botníku ke dveřím a hned trousím: „To by mělo být hnědé. No, a to by mělo být takové a makové. To je moje vzhůru? Bude mě mít poradkyně za taková slova ráda? Bude se jí takové trousení líbit? A bude říkat: Já miluji svého učitele.“ To řekne? Bude mě za takové mé chování chválit? Nejsem vzhůru a nemám ponětí, kým jsem a jak trousím. Ohromný průser, jsou to hovna, co létají ze žumpy (pusy). Tak mluví můj kamarád? Ale takové lidské člověčí trousení nechce ani žumpa. Tako je nevědomost. A nevědomost je průser. Být vzhůru je první dharma, uvědomit si, kde jsem, jak jsem, je to moje volba. Jestli vůbec vím, co jsem. Takže první dharmou je být vzhůru. Když jsem vzhůru, tak všechno, co víme, tak víme. Když spíme, tak spíme. Když nic nevím, tak zkrátka nevím. Farma je místo pro praxi být neustále vzhůru, kontrolovat svůj každý trus. Ájurfarma Gjáni je místo pro trénink a praxi být vzhůru, netrousit.,, ovládat trousení. Pak je možné, člověk může vstoupit dovnitř a rozpoznat. Jako když slunečnice dozraje, má sklopenou hlavu. U slunečnice zůstává semínko se sklopenou hlavou. Žádná těkavost, co je dobré podle mě, co si myslím. Nic. Taková zralá slunečnice má sklopenou hlavu. Nezralé divoké slunečnice, kdyby měly nohy, a běžely by na kopeček, podívat se na západ slunce. Hele vole – tady je mrak, zakryje nám slunce.... co nám všechno říká slunečnice? To je náš učitel, zrcadlo. Jak jsem divoký nezralý. Takže Kršna a celá Bhagavadgíta je projev vesmírné síly Prakrti v těle člověka. Proto některé nevědomosti se považují, Kršna jako vesmírná síla. Bez které nic není. Vesmírná síla všechno je vesmírná síla, akorát si neuvědomuje. Vidět, co je vnímatelné. Vnímat to co je za vnímaným. Je vzhůru buddhi. A zaseklina. Gramofonová deska se zasekne. Pořád se stejně zasekne. To je zaseklé a když je člověk zaseklý, tak se motá kolem svého libo nelibo pravdy, hodnocení. Protože je za – seklý. Víš, co je to za – seklý sekat, sekáš trávu a pořád trousí, ale proč jak... hu hu hul Pak vstupuje dovnitř, když pozná, když vstoupí dovnitř, nelze už sekat. Nelze aby dohrála slunečnice otáčela hlavu, když člověk vstoupí dovnitř, tak zaseklost není. Tím se pozná, co je zaseklé a co není zaseklé. Co není zaseklé dozrává, když je dozrálé, není ... je ta, mauna. Nepředvádění - - já jsem chytrý, proč na mě někdo musí koukat? Když nezajímám o nikoho, tak tam nesedím. Ne já toto nejím. Až budu toto trousit. Nejím toto a sedím, a všichni mají co dělat, koukat, co nejí někdo, když nejím, nemusím se vystavovat. Co to je? absolutní nevědomost horší nž kámen. V první řadě sedět u jídelního stolu proč, tam se jí. Já tam budu trousit, nedám místo nikomu, toto je jedovaté, a poslouchejte mě. To je hnus. Šílený hnus, nepřijatelné z jakéhokoli pohledu. Proč jdu k jídelnímu stolu, co já jím a co nejím, proč by to mělo někoho zajímat. Ne musím to říc. Co to je? zaseklí není dobré chování, nepřijatelné absolutně nepřijatelné. Není možné pochvalovat, toto není cesta poznání. Tak se nedá říci, že roste, je vývoj. Ne vývoj je zaseklý. Takže musíme být každou chvíli vzhůru jsme na farmě, dozrávat a být vzhůru, stává se to co se dělá, co se nedělá, to se nestane. Když začneme být vzhůru, budeme vzhůru, to je cesta dovnitř, zralost, koukat se, jak se chová zralá slunečnice. Mája – síla projevu – jak se zavedlo. Proč je iluze, tam kde nic neví. Když neznáš, tak to je iluze. Iluze je neznat. David Copperfield je kouzelník, iluzionista, to je mája? Ne mi nevíme, jak to dělá. Co je David Copperfield? Neznáme, a proto to je iluze.
A co známe, to iluze není.
Kde je průser. Buď známe nebo neznáme.
Když známe, tak iluze není
Iluze je jen tam kde to neznáme.
Mája je síla, která zakrývá, každý člověk je iluze, má tisíc tajemství. Pro mě je to mája, iluze, nevidím ve vaší hlavě, vy to víte, co máte v hlavě, pro vás to není iluze pro vás je to jasno. Pro vesmírnou sílu, která se projevila přes Praktri pro ni je to jasné. Neznáme, a to je průser, to je uznání- že já to neznám, protože jsem slunečnice, já musím znát, já jsem znalec? Vůbec není možné, že bych to neznal to je obvinění, jsem hrdý na svou neznalost.
..... ta mája slovo – iluze, jen ze zvyku používají.
Čeština je nádherný jazyk a o slovech může meditovat a užívat si slova a my tomu nedáme ani sekundu, jaké mají slova významy poznání slovní význam češtin, je vstup do nitra
Když člověk začne rozpitvávat české slovo. Denně alespoň jedno slovo. A tím okamžitě člověk vstupuje do jádra. A to je první poznání, rozumět slovům, kterými se vyjadřuje. Co to obnáší, co to může znamenat. Čeština je stejně posvátný jazyk jako sanskrt. Máme v hlavě češtinu, boha máme v hlav, ale nemáme ponětí o tom.
Ta všechna slova, když uříznete předpony, tak vám dají ohromnou definici a odhalit celý pocit, o není v žádném evropském jazyce, to je v čeština. A to máte u sebe, ten poklad český máte v hlavě, u sebe, jazyk, jen to rozbalit, a rozbalování je cesta dovnitř. Roz-balit. Zabalit, rozbalení neděláme, jen zabalujeme.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>