Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Adržuna pravil: Tvé zrození se odehrálo v tomto věku (v této době), ale bůh slunce byl zrozen mnohem dříve. Jak mám potom rozumět tomu, že Ty jsi předal v minulosti toto učení jógy jemu? ||4-4||

---

---

Kostič: ARDŽUNA PRAVIL: Tvé zrození je nedávné, Vivasvanta je dávnější. Jak tedy já mám pochopit, že tys to zjevil v počátku?

---

Komentář Govind:
Poté, co Kršna v předchozím verši vysvětlil vznik existence od Brahma-vědomí do celého vesmíru, dále pak Slunci to lidskému vědomí. Lidské vědomí mudrci, mudrc králi. Tak to postupovalo až do mysli, do ahankár.
Když toto Kršna vyprávěl, tak neříkal o vědomí a o Brahma, pojmenoval to „JÁ“. JÁ jsem "TO" říkal Slunci. Slunce to řeklo svému potomkovi Manuovi (mysl), kterého však zobrazovali v lidské podobě. Mysl se zrodila od Slunka, proto se říká, že je to potomek Slunce Man. Předchůdce člověka je Slunce – Bůh. Je to dlouhý řetěz, než to došlo až k lidem, a tak se na prapůvodní zdroj zapomnělo. Nakonec zůstalo u ahankár a vědomost posloupnosti se ztratila. Tam říkal Kršna slovo „Já“.
Ardžun se ptal, jak má pochopit to, že ty jsi teď, já jsem teď a Slunce vzniklo kdysi? Jak to mám pochopit, že ty můžeš mluvit o Slunci? Narodil jsi se nyní a Slunce bylo tenkrát, jak jsi mohl říci o Slunci tenkrát. Jak to mám pochopit? Tak jeho dotaz byl samozřejmý podle i tenkrát moderního uvažování. Na tuto otázku odpovídá Kršna v následujícím verši.

S




není v knize
Ardžun pochyboval o slovech Kršny. Jak tomu mám věřit, ty jsi teď a Slunce je pradávná věc. Jak jsi to mohl říci? Už zde se ukazuje, že chápání Ardžuny bylo jiné než chápání Kršny. Včera jsem říkal Včelce, že kde bydlí já. Bouchla se do hrudníku, tady je já. Já je uvnitř. Akorát védantisté to říkají obráceně. Tělo je v JÁ. JÁ není v těle. A jenom porozumění významu já a považování, co je to já. Může být považováno boucháním do hrudníku je někde skryté a považování že to tělo je já. Už je jiné chápání, jiný rozum a samozřejmě i jiné pocity. Pak problém ztotožnění s tělem zmizí, já v těle, když je já v těle, tak se člověk ztotožňuje s tělem, jako tady Ardžun a Kršna se ztotožňuje tělo je v já. To je jen poznání s čím člověk žije, žije s tím, co má uvnitř zlo, nebo žije s tím, že já je v těle Kdo má názor já je v těle. Myslí, že tělo je velké a já je mrňousek. Ten já je nepodstatná, tp tělo je podstatné a s tím si člověk myslí, že tělo je já, větší je tělo a něco maličkého je nějaké já. Jestli bůh ví jestli to tak je. kromě tělo nic není. Tělo je úplně všechno, není tělo, pak já zmizne. Kdo zabije tělo? Nějaký virus. To jsou moderní názory. Protože pochopení porozumění, rozum intelekt je postavený na vnímání, které je absolutně jen hmotný projev. Védánta říká já je to, ve kterém je tělo, ostatní existence, nejsou když já není, já je tak velké. Když já není vy nejste. Když já není tak Chudíř nebí, není počítač, když já není nic není. Existence všeho poznává jenom já. Já je takové ve je úplně všechno, takové je takto kršna uvažuje má toto poznání, další jeho jméno je Jógarádž. Poznává jógu. Je to poznání se kterým se žije, ne že znám, přečetl jsem, ale je to žít s tím. Ta já, které je že nebe země, elektrika, nic není, když já není. Existence všeho je, když já jsem, když já není, nic není. A potom takové já jak vypadá? Jako bůh. Tím vzniká ve védantě, aham ahma asmi já jsem to Brahma, není to já které je v zrcadle, patlaný obličej, rozcuchané vlasy, o takové já mysli Ardžun a vesmírné já o tom myslí Kršna Tak v tom je rozdíl, Praxe jógy vede k sebepoznání. Tím dochází k poznání vlastního rozsahu. Kdysi v psychologii bylo řečeno, já neumírá, tělo umírá. A vidí, jak tělo umírá, tak to já neumírá, to to vidí. Dotaz – jak se spalo.? Jo mě se spalo dobře, kdo to spal? Kdo viděl jak spím? Kdo to viděl ten nespal, ten se koukal a ráno řekne, ž dobře se spalo. Kdo říká to dobře? To říká ten, kdo to viděl. Jeden spal a druhý se koukal. Na koho je dotaz Jandy, jak se spalo? Na toho, kdo spal, jestli odpovídá ten, kdo spal, ten nic neví. Tak je něco, co nespí. To já, které nespí a kouká se na to. Toto já o tom mluví kršna. Že jsem spal dobře. Kdo to ví? Nevím, kdo to ví. Takto uvažuje Ardžun, považujíc tělo za já. Jak může vědět tělo, že se dobře spalo? Takže tady je rozdíl vlastní praxe. Ardžun má jinou praxi a kršna má jinou praxi.
V dalším verši pátém je vidět. O Ardžuno já i ty jsme tady zrozeni už několik milionkrát. Nejsme tu poprvé už to bylo mnohokrát. Ale každé zrození, předchozí zrození se nepamatuje, protože čím je projev vyjádření je ahankárem. Je mysl, která nepokračuje. Ta končí, a proto smrtí končí paměť. Jako když spíte nepamatujete si jak se jmenujete. Ani Govind si nepamatuje, kde spím, podle podlahy a místnosti si to uvědomím nevím, kde spím, ve spaní se zapomene. Takže smrt. Je likvidace života a nic nezůstane, je předpoklad, samskáry, touhy, to všechno jsou lidské touhy, kterými se mysl svazuje. Co se stane s domem, s dětmi, bůh pomůže. Falešné představy mysli, my jsme už mnoho životů, miliony let. Akorát ty si to nepamatuješ. Jako nikdo si to nepamatuje. Já sze znalosti jógavidhja si to všechno pamatuji. Co znamená s pomocí praxe jógy, když si uvědomuje, co je to to já, jak je velké a život já je v jednom kusu, od zrození vesmíru, zrození brahmalóky, od tenkrát jsem, není život, kdy začal datum narození a datum smrti. Toto lidské období je vymyšlené. není to platné období já. Já je od zrození vesmíru. Ve kterém slunce, už několikrát bylo. Přišlo a odešlo, přišlo a odešlo. A to já všechno sleduje, všechno ví, jen mít tu praxi a praxe je jóga. Tomu se říká jóga, rozpoznání já. Takže Ardžuno, ty jsi to všechno zapomněl. Já jsem viděl, jak se rodí slunce, tak já je takto Brahma – bůh, kterého se lidé bojí říci. Já nemůže být bůh, bůh sedí v kostele na oltáři. Nedej Bože že je oběšený. To je jen rozpoznání, s čím člověk sám sebe ztotožňuje. Slunce je smrtelné, zeměkoule je smrtelná. Ale já není smrtelné. Já bylo před zeměkoulí, před sluncem, možná před černou dírou. Kdo se Objevil ten i zmizí, na chvilku je – to není věčné. Chvilka je součástí věčnosti, věčná není součástí na chvilku. Tím se já není v těle, ale tělo je v já. Já je věčné. Takto naše krátké uvažování vypadá jako Ardžun. To je nevědomost, uvažovat že já je v těle, a druhá možnost je Kršna, který považuje, že žije s tím. Oba žijí. Jeden žije s tou zkušeností, prověřením, ztotožněním, že jsem nesmrtelný, nespící, žádná dovolená, žádný spánek, neustále já. Nit. Věčné. Nebo se považuje já žrádlo, sex, strachy, obavy, přichází a odhází. Jsou obě varianty. Může být člověk jako Ardžun nebo jako Kršna.

není v knize

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>