Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Místem kde bydlí takové touhy jsou: mysl, intelekt a smysly. Touha jimi (mysl, intelekt a smysly) zahaluje vědění a zatemňuje vtělenou duši (vytváří iluzi, klam). ||3-40||

---

---

Kostič: Smysly, city a mysl též sídlem jeho se nazývají. Těmi on svádí vědomí, obklopiv tvora živého..

---

Komentář Govind:
Indrije - smysly, mysl a rozum jsou adhistánem, sídlem, místem, domovem pro vášeň. Říká se, že vášeň má sídlo v indrijích - smyslech. Pak je chutná-nechutná, libo-nelibo, hezký-ošklivý. Obsazuje mysl - man. Já je ahankár; radžas je man. To chci a to nechci, to je man. Čétanja je, když se vyndá man, já - ahankár, pak je čitt. Man a čitt je jedna a ta samá věc se dvěma jmény, v man je ahankár a radžas a čitt je bez ahankár a bez radžas. Jeden má nálepku a druhý nemá. Takto se to říká. Kršna předává citace z Véd a připomíná tak další dřívější mudrce, učitele, kteří to takto říkali. Nevydává to za svou pravdu. Používá výraz: říká se. Kdo to říká? Šruti. Dávání šabda pramán. 
Dehinam je duše vtělená. Je to vtělená duše, Átman. Lidé mají tělo. Nam je tělo. Rozum člověka je obklopen vášní.
Sídlo vášně je v mysli, smyslech a rozumu a člověk se s nimi ztotožňuje. Když si člověk řekne, já bydlím v Česku, mluvím česky, mám český OP, jsem Čech, mám rodiče Čechy, tak jeho rozum a totožnost je česká. Není Číňan ani Afričan. Takový člověk ani jiný nemůže být, protože se ztotožňuje s tím faktem, se kterým mysl, rozum a smysly souhlasí. A tím je namočený člověk plně v rukách vášně. A když se člověk zamyslí, tak každý, kdo se projevuje, cokoli se projevuje, není nic jiného než vášeň, a to bez výjimky. 
Skoro všichni lidé jsou pouhopouhé balíky vášně. Koho nevnímáme, ten je pod kamenem v hrobě. Z něho vylezou jen čoudíci, kteří nejsou vidět. Pak to, co vidíme, zvířata, příroda, včelky, žížalky, pavouci, kočky, všechny bytosti jsou plné vášně. Nastavení života je jídlo, spaní, reprodukce a strach. A tím je vše obklopeno. To všechno jsou ruce a nohy vášně. Tím je obklopena každá bytost. A zvláště pak člověk, i když se vyvinul ze zvířat. Hlava je plná strachu, reprodukce. Bude zavřeno, nemám peníze, nebude hotovo. Sex. To je synonymum vášně, to je v sídle rozumu mysli, všude vleze vášeň. Takto pro gján, pro znalost je toto všechno vidět. Takto gján vidí mysl.  A když je gján, tak agján mizí, jako mizí tma, když vychází Slunce. Přes gján je mysl a praxí gján znamená vím a znám, ale je zažito, je v samskáru, je vyzkoušeno. Každý člověk je balík vášně. Neměl by se tím stimulovat, jinak sám bude vášnivý. Měl by sám sebe hlídat očima gján. Hlídat, kde je vášeň. Kde není vášeň, je gjáni. 
To je cesta vajrági. Toto dělá vajrági, ten neustále hlídá sám sebe, jak se projevuje, jak se ztotožňuje. Tím očišťuje sám sebe z prachu, špíny vášně, protože si neustále uvědomuje, jaký je, jaký je jeho projev, to hlídá a to je jóga. To není karmimatková jóga. Jóga je hlídat v sobě úroveň vášně, ať nevyroste. Tomu se říká vůně seberealizace.
Neztotožňovat se s rozumem, myslí, smysly, tělem. Ani náhodou. Před zrcadlem je čoud. Stále více a více si uvědomit stav své vášně, to je praxe pro vajrágja. S tím se stává vajrágja bez liba-neliba, je to jedno, je to šumák. 
Nenamáčet se do projevených předmětů. To je aktivita Puruš, Prakrti, žije pan Samo. Všechno provádí Prakrti, takže všechna skripta, učení, neustále držet v ruce, to je tréning. Jak trénuje cyklista? Sedí na sedačce a nohy na pedálu a neustále jen šlape. Nepřestává šlapat, dokonce dobří cyklisté nepřestávají šlapat ani když jedou z kopce. To je trénink, neustále, nitja - nepřetržitě vajrági trénuje. Drží se daleko od vášně.
Moudří radí, jak žít v prostředí vášně. Jednoduše, zahrát si divadlo. Je to všechno divadlo. Když se hraje, tak uvnitř člověka pocity nikdy nevyrostou. Tím, že si herec zahraje na Karla IV., nebude mu patřit Karlštejn. Když si jen hraje, nemusí platit ani účet za elektřinu. Kdo si myslí, že je to jeho, tak to prožívá a musí každý měsíc platit za elektřinu. Takže cokoli, co v životě přichází, se může zahrát. Ne, že já to dělám, co z toho budu mít, k čemu to je? To je svět nevědomosti. 
Neznalci, kde není gján, kde není divadlo, kde je neznalost, mají problém. Podobně má problém ten, kdo jenom věří. Neví, nezná, jen věří, že obchody jsou stále otevřené. Ale ona je neděle a obchod je zavřený. Jak bude fungovat fyziologie? Bude klidná? Ne, nebude. Nemůže usnout, přemítá, co potřebuje, ráno je nevyspalý, naštvaný, že neusnul. A když se člověk zklidní, hezky se vyspí a je v pohodě. Ráno se cítí plný síly. A večer se zase spí. To je divadlo na zeměkouli. Příroda, která si hraje, nabírá sílu a vyčerpá sílu. Co zbude? Nic a nic. Bublinka vyroste ve vodě, přichází na povrch a praskne. Nabere sílu, zvedá se a praskne. Člověk se narodí, žije a umře. Tak i mimořádné bytosti, které žili, už dávno zemřeli. Jestli to byl Vivékánand, Ardžuna, Šiva, Mahábharata, Kristus, Karel Gott, všichni přišli, zabublali a už nic. Nikdo z nich nezůstal. Dinosauři skákali a dnes je z nich benzín. To je hra Prakrti. I když je všechno hotovo, děje se to stále znovu a znovu a děje se. Je to jenom dění. Někdo postavil Chudíř, odešel, stala se z něj ruina. V té ruině je teď Govind, Luky, Marci, Janda, Jura, Pavel, Štefan. Až odejdou, zase bude ruina. Ruina bude srovnána se zemí, obklopí ji šípkové růže, někdo přijde a vyčistí prostor. Luky udělá dálnice L a budou po ní chodit žížaly, divoká prasata, jeleni, srny. Luky zmizí, dálnice zmizí. Všechno to zmizí, není nic věčného, projevené projevy zmizí. A přichází další a další změny.
Člověk si myslí, že má výplatu, ale ona za měsíc zmizí. Další měsíc přichází dalších 50 tisíc korun, a zase zmizí. Žádná tisícovka není věčná. Všechno je přechodné a co je přechodné, to je hra. To je divadlo. Hrajete si 90 minut na Karla IV. Herce dobře nalíčí a je pak úplně stejný, jako skutečný Karel IV. Pro herce na jevišti je to stejné, na pozadí je plátno Karlštejna. Jestli je to 90 minut nebo 900 let nebo 90 sekund, je to stejné. 
Takže není důvod nebýt vajrági. Jen hrát a neztotožňovat se.
Toto poznání automaticky vede k vajrági, ale je třeba si to neustále pamatovat.
Kdo má kolo, ještě neznamená, že je cyklista. Když nešlape, tak kolo nejede. Když si vezme plavky a sedne si na kolo, tomu se neříká plavčík. Kdo si vezme kravatu, tomu se neříká cyklista. Cyklista se říká tomu, kdo sedí na kole a šlape.
Vajrági je neustále bez rág. Je to neustálá hra. Vidím je hra, kopu je hra, mluvím, dělám, vše je hra.
Při takovém přístupu nemůže růst žádný radžas, žádná vášeň. 
Otázka: Nerozumím tomu. 
Govindží: Kde může bydlet vášeň? Rozum je vášeň, protože v češtině nemáme slovo gján. Gján se musí chápat jako gján, nedá se to přeložit. Není pro to výraz, takže buddhi je také sídlo vášně. Co dělá buddhi? Interpretuje předměty. Buddhi rozlišuje. Jak by mohla bez vášně rozlišovat? Jediná žena je máma. Gján je mimo buddhi, gján v určité úrovni buddhi nevyžaduje. Jako do postele není zapotřebí Ferrari.
Život je šumák. Milion let to dělá stejně, není nic nového. Stále se opakuje východ a západ Sluce. Je to tak pořád dokola. Janáku, nestrkej čumák do šumáku. To je styl gjáni, nestrkat čumák do šumáku. Není je a je není, ale obojí je pořád. To je takové heslo vajrági.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>