Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Libo a nelibo k smyslovým předmětům přetrvává (přebývá) ve smyslech. Nikdo by neměl být připoután k těmto dvěma (libo, nelibo), protože jsou to dvě překážky (odpůrci), které brání na cestě sebe-poznání. ||3-34||

---

---

Kostič: Náklonnost a závist kotví v každém předmětu smyslovém. Nedostaň se do mocí těch, vždyť jsou ti v cestě překážkou.

---

Komentář Govind:
Přirozené je organizovat mysl člověka tak, že smysly jsou obklopeny smyslovými předměty a rág a dvéš jsou neustále přítomny. Rág a dvéš se prožívají přes vnímání smyslových předmětů smysly.
Kršna říká, když se tyto dva rág a dvéš, libo-nelibo neovládají, tak tito dva způsobí, že člověk odbočí cesty. Tedy rág a dvéš je jako duchovní praxe. Je tu sankalpa, rozhodnutí. Člověk se může rozhodnout a pak říká, že mu to nejde. Proč to asi nejde? Protože rág a dvéš odvádějí od cíle, od toho rozhodnutí. Podobně to Kapila rozvádí v Sámkhje, v kapitole Vajrágja. 
Člověk má své rozhodnutí, něco chce a pak zjistí, že to nejde. Často slýchám, že ta mysl blbne a že si dělá jinak, než by sám chtěl. Mysl dělá to, co nechce. Proč? Vyměnit hlavu, já nechci toto, a přece to je a neustále se točí. 
Je to přirozená organizace lidské mysli, vnímat předměty mysli přes smysly. To neustále automaticky vyvolává libo a nelibo. Do toho je člověk namočený, protože je dominantní. To se musí ovládat, říká Kršna. Jinak tě Ardžuno přitáhnou rág a dvéš jinam. Takto libo a nelibo dominuje, je to jinak, než jak by člověk chtěl. Může vzniknout otázka, jak to ovládat?
Při výkladu Sámkhja súter jsem si vzpomněl na jeden příběh o vzniku středomoří, které dnes známe. Je mnoho hypotéz a jedna z nich je velice důvěryhodná, a to, že středomoří bylo původně ohromné údolí mezi Evropou a Afrikou. 
Já se jen domnívám, že v tom údolí musel být krásný les, stromy, zvířata, možná nějaké malé vodní nádrže. Pak bylo zemětřesení a spojení mezi Evropou a Španělskem prasklo a Atlantický oceán se vlil přes Gibraltar do údolí, a to údolí je dnes Středozemním mořem. A dneska zjišťujeme, že na jeho dně jsou ohromné krásné velké mořské řasy. Jen pro představu, kam zmizely ty stromy, které byli původně ve středozemním údolí, než přišlo moře? Každý může předpokládat, že tyto stromy, které tam rostly sta tisíce let, tak zmizely, rozpadly se a žádná známka po nich není a teď tam je jen mořská řasa. A jak vznikla? Z důvodu neustálé přítomnosti mořské vody.   Podobná je naše mysl. Libo-nelibo jsou jako ty stromy, které jsou pořád. Jsou, pokud není moře, mořská voda, pokud není přítomné rozhodnutí. 
Takže když se člověk vlastním rozhodnutím drží zvolené cesty, pak minulé zvyky automaticky odpadnou a zmizí, jako stromy ze dna Středozemního moře. 
Když člověk vlastní rozhodnutí, má cestu. 
Říkal jsem příběh Janky, která je dcera, sestra, zaměstnankyně, má byt a Ferrari a rozhodla se, že pojede do Indie. A to rozhodnutí bylo tak silné, že v hlavě byla 24 hodin jen jediná myšlenka - musím jet do Indie. A tak nechala maminku, tatínka, bráchu, byteček, práci, přítele i Braník. Na všechno se vyprdla a existovala jen Indie, návštěva Ašramu Ramana Maharshiho. A to se mohlo stát, protože neustále držela v hlavě, že pojede do Indie. Automaticky zmizela důležitost všeho ostatního. Tomu se říká ovládání. Jak se ovládá? Pevně se drží jen to, co se chce. Když člověk neustále pamatuje, co chce, pak automaticky manovritti pouštějí svou šťávu, vůně, liba-neliba, pak jejich působení se automaticky sníží, a sníží se to tehdy, když v hlavě je rozhodnutí, je obsazeno. Když v hlavě není obsazeno, pak jsou libo-nelibo dominující. Pak člověk zapomíná, co chce. Neustále pamatovat, co chci. Tím se ovládá libo-nelibo.
Když člověk neustále pamatuje, co chce, tak se automaticky, jak to říká Kapil v Sámkhje, působení vritti (které mají neustále pré a pouštějí libo-nelibo) sníží. Sníží se pouze tehdy, když je obsazeno tím, co se chce. 
Naopak když v hlavě je volno a obsazeno není, tak pachy liba-neliba jsou dominující, člověk zapomíná na to, co chce. Pamatovat neustále, co chci, s tím se ovládá libo-nelibo.
  A to je problém většiny lidí v dnešní době, že neví, co chtějí. Neví, jak určit, co mají chtít. Když neví, co mají chtít, tak zůstává v hlavě ohromné působení rág. 
To je jako indické přísloví, prázdná hlava, domov démonů. Když člověk neví, co chce, tak tam vleze libo-nelibo. A když člověk ví, co chce, tak je mysl plně obsazená rozhodnutím, co chce. Já chci něco dělat na zahradě, chci vydělat peníze, mám rád, nemám atd. Toto vše klesne, člověk si na to nevzpomene a dělá se na zahradě. Podobně, když někdo hraje fotbal a ví, že musí vyhrát, musí běhat, tak když si poraní nohu, ani to nevnímá. Proč? Protože v hlavě je, že chce dát gól a tak běhá a běhá. Teče krev, ale běhá. Když nehraje, tak se objevuje vigján, že to bolí, že má bebíčko a trápí ho to. A je libo-nelibo. Tak smysly a smyslové předměty vedou ke konstantní tvorbě libo a nelibo a když libo-nelibo není ovládané, tak člověk odbočí, vybočí ze své cesty. Ovládání je možné pouze pamatováním si toho, co chci. 
Ovládání není škrtit a zničit libo-nelibo, to není řešení. Řešení je stále pamatovat to, co chci. Myslím, že to je perfektní verš na zamyšlení pro lidi i pro psychologii, kde člověk řeší trápení.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>