Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Všichni lidé, kteří neustále následují tento názor s vírou a oddaností, budou nepochybně osvobozeni od všech následků svých konání. ||3-31||

---

---

Kostič: Lidé, kteří následují stále tuto mou myšlenku důvěrně a bez reptání, -ti též pout činů zbaví se.

---

Komentář Govind:
Matamidam - jak se to bere. Hlavní řídící jednotka člověka brání přijmout jakýkoli názor. Každý člověk má svůj mat a z toho je mati - hlava. Jsou lidé s tvrdou hlavu, mají svůj názor, svou víru, své přesvědčení. Používáme spoustu slov bez rozmyšlení. Co je to hlava, kost, mozek, nervy? Používáme slova bez významu. Takových slov jsou mraky a jsme do nich namočení 24 hodin. Bezvýznamová slova. A tak se rozebralo: jak se to vezme. To slovo brát. A kam se to dává, když se to vezme. Kdo to vezme? A kam se to ukládá? Z čeho člověk vychází? Z jeho mat vychází jeho názor, osobnost, přesvědčení, princip, způsob. 
Tak máme človíčka, který má zkušenosti, paměť a vůbec nemůže jednoznačně najít bod. Mat - názor, idam - toto, nitjam -neustále, anutsitanti - bere si to k srdci. Je to to, co se usadí uvnitř. Prožívá to, bere si to k srdci, umísťuje to do svého názoru. Druhá část verše je o tom, jak brát do srdce. Je zde slovíčko šradhá, to znamená víra, věrnost. Jana má šradhá vůči mamince. tatínkovi, je věrná. Je oddaná, myslí na ně, věří jim, to je šradha, má pokoru a respekt a toleranci. Tak šradhá vant, anasújanto. Asaj - nepravda, pochyby a z toho potom slovo anasújanto - bez obav a bez pochyb. To je základní slovo, to patří do slovníku Bhagavadgíty.  Mučjante - osvobození, je to ze slova mokša. 
Takže tady Kršna vypráví Ardžunovi podobně jako v předchozím verši, kde se vysvětlovalo dění Prakrti, která ze svých vlastností všechno vykonává. Jen hlupák si myslí, že já jsem to udělal. Jako chytrá Jana si myslí, že tady je teplo a ona udělala to teplo a nechápe, že teplo je v Pepu, podpalovači, papíru, kartonu, dřevu, krbu, šamotových cihlách, žáruvzdorném sklu. To všechno dohromady udělalo teplo. To bylo vysvětleno v minulém verši. A tomu, jak vyvádí Prakrti, se říká, děje se. Chytráci si myslí, že to dělají oni. Takže co je mat - názor, přesvědčení? To, že Prakrti ze svých vlastností vykonává.
Luky řekne, já jsem bagroval, a nechápe, že to je Prakrti. Prakrti, která mu poskytla bagr-hračku už v dětství. Jako malý si hrál s bagrem. Teď sedí Luky v opravdovském bagru s džojstikem na ovládání lopaty, ztratí nadhled a řekne já jsem bagroval. Já umím bagrovat, já bagruju. Je tam já. To nějaké já je hlupáka. Jaké je pochopení? Jeho hraní s džojstikem s hračkami neustále živí síla hraní s hračkami. To je jeho mat, to je jádro, ze kterého vychází bagrování. Ten, kdo chápe mat, ví že Prakrti s vlastnostmi vykonává, a výkon je projev Prakrti. Já si přivlastňuje projevy Prakrti.
Takže kdo mě, Kršnu, přírodu, Boha bere do srdce a má tento názor a podle toho žije, tak je automaticky, mučjanté, osvobozen z důsledků karmy. Není, kdo by konal, ten dopad konání není žádný. Kdo pálil v krbu? Janda řekne já ne, Pepo, sirky zapalují krb. To vynadání, že spálila poslední dříví, už k ní nepatří. Janda má odpověď, ono samo. Já za to nemůžu. Řekněte Samovi. Nerozčilujte se na mě. 
Kdo má toho Samo za řídící jednotku, tak ztrácí vlastní identitu a tím pádem jeho konání, užívání, prožívání mizí a žádné karmy nejsou. 
Reakce: Ale dělat to rozumně nebo se bude vymlouvat (schovávat za konání Prakrti).
Govindží: Když není člověk, (je to Prakrti), tak kdo se bude vymlouvat, kdo to neví? Já nevím. Kdo je to to, co neví? 
Reakce: Kráva, která přežvykuje.
Govindží: Ta to ví. Nebo neví?
Reakce: Ta to neví, protože stále přežvykuje, nemá zpracováno, nemá stráveno. Nevěří si. 
Govindží: Kdo je to, co nevěří? Když si vezmeme předchozí verš, tak tam jsou guny a Prakrti to vede. To, že kráva přežvykuje, je falešný dojem, neexistující věc. Takto to, jaký je, je neexistující, nepodstatné, falešné. Ve skutečnosti jsou jen guny, které to vyvádí. 
Kdo to sladí, je cukr. Ale my říkáme, já si osladím kafe. Já nemůžu osladit kávu. Ty můžeš skočit do kávy, a ta se osladí? Že by Martoš osladil kávu? Tak se nesmyslně vyjadřujeme. Já piji kávu. Já nemůže pít kávu, tělo pije kávu. Žaludek pije kávu. Já kadím, já jsem konečník? Jsem konečníkem, pak říkám já kadím.
Absolutní nesmysly. Lidské konání kolem já je falešný svět, absolutní mudh, hlupák, blázen. 
Já jdu. Jdou nohy. Člověk je nohy? Je to absolutně nezralá duchovní mysl. 
Když duchovní poznání člověk nemá, tak prožívá takto a říká já si osladím kávu. Takto mluví každý, je to čeština. I chebština. Já dávám nebo ruce dávají, je to ztotožní s tělem. Kde jsme? Zase u Fanny Baby, tělo, identifikace.
Neustálé mluvení člověka je nesmysl. To je to nejhorší, co dělá. Musí stále něco říkat, trousit. Ano, řeč je takové troušení. Padá trus. A Janda denně trousí po telefonu. Zaleze do pokoje a trousí tam.
Být vzhůru a nespat. Stále si uvědomovat.
Otázka: Je záruka, že člověk dojde do mokš?
Govindží: Záruka je, že nikdy nedojde. Mokša je, když je to jedno. 
Reakce: Mokša není sama, je to výsledek. Je mi jedno je zjednodušeně řečeno poslední z dharma, artha, karma a mokša.
Govindží: To jsou guny, které má Prakrti a ta vyvádí všechno sama. Zrovna když jsem jel do Nymburka něco nakoupit, tak za Loučení jsou pole úplně žlutá nalevo, napravo. Přišla mi myšlenka, jak vznikla. Byla semínka a ta padla do pole, pak se semínko rozpadlo, roztrhla se mu slupka, vylezlo jádro, pronikla vlhkost vznikl klíček, vyrostla rostlinka a žluté kytičky, a pak na nich lusky a v nich semínka, semínkům se nic nestalo, byly, jsou a budou, nic se neztratilo. Mezitím se dělo tisíc věcí, klíčky, stonky, květy, a výsledek je semínko, stejně jako na začátku. Je jen takový přechod, kde vlhkost, slunko, vzduch, země, si zahrály. A tomu se říká život. Nějaká Janda, Martin, Govind, Chudíř, vše si hraje. Země, Měsíc, Slunce je pořád.  Takto Puruš, Átmá, Paramátmá je pořád, nikam neodchází. Jen díky vlastnostem Prakrti dochází k přechodnému sloučení, ale to může vést k falešné řeči, kde je plno já, já, já. Řekne semínko: Já rostu na poli? Bylo to semínko a je z něho já? Semínko je věčně. Semínko je Átmá, které se nemění. Jen vzduch, teplo, slunko, země se proměňuje do listů, květů rostliny. Ta rostlina neumí říct: Já semínko. Nevidí, že vznikla ze semínka.
Takto jsme hloupí jako rostlina, která neví, že je ze semínka. Mezi tím je jen sezónní hra, kde se hraje se vzduchem, vodou, deštěm. A tělo je rostlina. Déšť, vzduch, brouci, prach létají kolem ní. Na konci sezóny je zase semínko. Kam dát semínka? Do pytlíku. A pak se zase vytáhnou a bude další koloběh. Ale mezitím je falešné já. Proč je rostlina? Aby si mohla užívat slunko, déšť, vodu. Člověk je také Prakrti stejně jako vše kolem. Žijeme falešně, absolutně nereálně a hlavě zlodějsky.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>