Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Moudrý člověk by nikdy neměl přerušit nebo způsobit nekonání v mysli nevědomých lidí, kteří jsou zainteresováni v konání. Ale musí vykonávat své povinnosti s oddaností a měl by je inspirovat ke stejnému přistupu. ||3-26||

---

---

Kostič: Rozum neznalců činy poután moudrý nechť nerozpolcuje. Všech činů ať se zúčastní jógin, jenž jedná zkázněně.

---

Komentář Govind:
Několik vybraných slovíček z verše. Na - není, buddhi - rozum, intelekt, inteligence a bhedam - rozbít, prorazit a zničit. Před chrámem je rostlina pasan bhed (Bergenia ligulata), ta která prorazí skály, rozbije skálu. Je to pasan bhed, co prorazí kámen. Buddhi bhedam - to, co zničí buddhi. Na buddhi bhedan znamená ne-zničit buddhi. Verš říká, že se nemá měnit buddhi druhých. V sanskrtu džanajeda - doslova znamená nezrodit proražení buddhi agjánu těch nevědomých.
Tak jak známe z předchozího verše, lidem, kteří jsou namočení do záleží a závisí, těm se nemá zničit jejich inteligence, rozum. Karma sanginám - ti, kdo závisí a záleží jim na něčem, jsou do světa namočeni a nemá být zničen jejich rozum, chápání. Nemá se mít, nezrodit - janajeda. Nezrodit ty, kteří neprorazí rozum. Těm, kteří jsou namočení do záleží a závislý, se nemá ničit jejich rozum. Karmasanginám - ty připoutané. Proč je nechat být? Když někdo dělá neustále chybu, tak samozřejmě vyjádřením, že dělají chyby, přichází bolest a trápení a stěžování, tak se jejich pochopení nemá změnit. Co se změní? Janda je namočená do svého Ferrari. Radit jí, že Ferrari je kus dočasného plechu? Snažím se napravit Jandu a co se stane? Začne mne nenávidět. Nebude se jí líbit, že kritizuji její zájem. Tím zastavím její možnost vývoje, protože v ní rodím nenávist. Proto se nemá ničit rozum nevědomého člověka, který je namočený do konání svých závislostí a důležitostí. Když někdo chce něco vykonat, protože je to pro něj důležité, pak ho nechat to vykonat. Tady Kršna říká, že nemusíme pomáhat, chránit, bránit. Žádná nadace. Nechat to být. Když je někdo nevědomý, pak se trápí. Mně je líto, mně vadí, pak je trápení.
Džošajet - vzrůšo, inspirace, dobré nápady, které zvednou hladinu adrenalinu. Sarvakarmáni - všechno konání. Takže všechno konání, co zvedne náladu, motivuje, přináší sílu do života, vzrušuje ostatní. Vidván - vědomý, moudrý, juktah - obsažené, s tím, samáčaran - veškeré konání koná rovnocenně, lhostejně pro zvedávání nálady, motivace, inspirace pro okolí.
Moudrý člověk se nevytahuje, já takto dělám, konám, ale jeho činy jsou inspirativní pro jeho okolí, ve kterém můžou být nevědomí lidé. Kršna říká Ardžunovi, nekoukej na nevědomé lidi a hlavně je neopravuj. Tady je snaha vždy napravovat, poučovat ostatní, i když je někdo poslouchá nebo ne. Pořád vnucují své rady a když je nikdo neposlouchá, tak se urazí. Vnucovat svůj názor do cizích uší je nevědomost. Podle mne to má být takhle. Kdo se tě na to ptal? Je třeba, aby můj názor někdo vnímal, tak vykonat a nechat, ať je to motivuje. Jako když maminka poučuje děti, jak se mají obléknout. Dětem se to nelíbí. Ale když maminka požádá děti, aby jí našly rukavice, tak nevím, zda děti budou hledat její rukavice, ale budou hledat určitě své rukavice. Takže maminka svým konáním děti motivovala, aby hledaly rukavice. Podle toho se děti rozhodnou projevovat, vykonávat, dělat. Maminka, když je pořád namočená do FB, WhatsAppu, děti ovlivní, děti si tak začnou hrát na FB, WhatsApp, najdou si svou krabičku a hrají si s ní jako s mobilem. Inspirují se maminčiným chováním. Nemusí se jim nic vysvětlovat, sami se to naučí, protože jsou vědomí.
Takže moudrý člověk vykonává lhostejně. Současně z toho vyplývá, že nemá poučovat ostatní. Poučování v první řadě znamená: ty to nevíš, já to vím. Poučovatelé jsou agjáni, nevědomí lidé. Takže, jak se říká v ájurvédě, zamyslet se nad tím, jestli má význam mluvit a jestli je to potřeba říct nebo neříct. Kdo poučuje, kdo je nevědomý? To by mělo být tak a tak, takto je to správně. Takový člověk je nevědomý, ten se nedá zařadit do kategorie moudrého člověka. Konání moudrého člověka je automaticky inspirativní. To se děje samo. Jako my si tady čteme Bhagavadgítu a ona ta knížka nekřičí, nemluví, ale ukáže písmena a přes ně vypráví. Takto vnímání, konání moudrého člověka inspiruje ostatní. Moudrý člověk je vždy soustředěný na vlastní konání, nikoliv poučování.
Verš jednoznačně říká nepoučovat lidi, nesnažit se je napravit a nevytahovat se tím, že já to vím a ty to nevíš, neznáš. Takže Ó Ardžuno, jsi moudrý muž, ten vykonává své činnosti tak, aby byly inspirací a motivací pro ostatní. Tvá přítomnost je pro ostatní směrodatná. Tak vykonej své činnosti tak, aby ostatní byli motivovaní. Jako sluníčko, které, když vychází, tak je celá země inspirovaná. Je světlo, musíme ven. Takže moudrý člověk má vykonávat lhostejně a kdo si všimne jeho konání, tak se automaticky inspiruje, rozhodne a změní se a jede se dál. Co se z verše máme naučit je, přestat poučovat, vytahovat se a pomáhat. Když chci, aby se kočky šly procházet, tak jdu ven a ony jdou se mnou automaticky. Mým chozením se inspirují a jdou automaticky. Takže, co chceme, aby naše okolí dělalo, máme vykonávat s pocitem je mi to jedno. Jako děti automaticky vykonávají to, co dělá maminka, nebudou se učit to, co je chce maminka naučit. Z toho je hodně ponaučení, hodně k zamyšlení, hodně na sebeanalýzu, do čintan, manan, svádhjaj.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>