Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Poté, Velký Pán Kršna a Ardžuna, kteří seděli na válečném voze taženým bílými koňmi, zatroubili na nebeské/božské lastury/rohy. Velký Pán Kršna zatroubil na lasturu, která se jmenovala Pančadžanja, Ardžuna zatroubil na lasturu, která se jmenovala Devadatta a Bhíma, který vykonal ohromné činy, zatroubil na  mocnou lasturu, která se jmenovala Paundra. ||1-14,15||

---

---

Kostič:
Stojící na velkém voze se spřežením bílých ořů,
Mádhava spolu s Pándavou rozzněli božské lastury.

---

Komentář Govind:
Obecně lze rozpoznat lidi i podle toho, co si oblékají, s čím chodí, jak mluví, co je obsahem jejich řeči, jaké mají k tomu emoce, moudrost, poznání, jakou mají hloubku. Odhadujeme, s kým máme tu čest. Vizáž, oblékání, mávání rukama, mimika obličeje, to všechno patří k identitě. To je ukázka vlastností existence. Když toto poznáváme, tak automaticky dochází k porozumění zdroji, odkud to pochází. Moudří lidé to velice snadno poznávají.
Další, co vyplývá z verše, je být pohotový a neustále držet svůj cíl. Pamatovat si cokoli, co děláme. To, co dělám, na to se nezapomíná. Jednou si takhle Martin sedl do auta s automatickým řízením. Celou dobu jezdil bez automatu a rychlost musel zařazovat ručně. Teď usedl do auta a zapomněl, že sedí v automatu a levou nohou hledal páku, ale našel brzdu a auto se zastavilo. Martin měl šok, nechápal, proč auto nejede. Jeho levá noha chce mačkat spojku. Je to jen chvilka, bezvýznamné množství času. Někdy se stává, že zapomínáme na to, co děláme. Na chvilku přepneme někam jinam a činnost, kterou konáme, se propadne na dno.
Takže druhé ponaučení z verše je neustále pamatovat svou činnost a do ní být namočený, tímto být, neztratit to, jako ti vojáci v Bhagavadgítě. Válečníci přišli bojovat na život a na smrt. Tento cíl si pamatovali. Vytvářel jejich nadšenost a sílu. Křik, troubení do lastur, bušení do bubnů posilovalo toto jejich rozhodnutí zabít protivníka. Jasný směr, cíl, na který se má mířit. To je to, co říkáme často. Vidět jasně, co je třeba.
Co mám udělat? Nebýt roztržitý. Být jako ostrý hrot šípu. Na jednom konci má šíp ocásek a na druhém je ostrý hrot. I když letí celý šíp, hrot reprezentuje cestu šípu. Umíte si představit, když ten šíp má roztřepený hrot nebo se hrot kývá? Kam dopadne, když ho vystřelí? Rozhodně nedopadne tam, kam střelec očima míří. V životě člověka je to podobné, když nemá jednoznačné určení, nemá jasno. Říká se: „Kam vítr, tam plášť.“ Kde není cíl, kde není jasno, takové dělání dopadne podobně jako šíp, který má roztřepený hrot.
Tento verš dává velké poselství pro život a to, jak je důležité být jednoznačný. Mít jednoznačné rozhodnutí, konání. Někdy tomu říkáme puntičkářství. Je to soustředěné a smysluplné konání a tím se člověk stává. A když se ztotožňuje s tímto konáním podobně jako Pendolino Praha – Ostrava, má jednoznačnost. Držet kolej, která vede do Ostravy a neodbočovat v Olomouci do hospody. Pendolino neustále drží silně před sebou cíl a nic jiného nevidí, jen tu kolej. Pak celé Pendolino, několik vagónů plných lidí dojede ve velice krátkém čase do Ostravy. Kdo odbočuje, kdo zastavuje, přesedá, tak ten se k cíli nedostane. Takže vojáci, kteří přišli, troubili na své lastury a tím vyjádřili své rozhodnutí, že přišli bojovat na život a na smrt. Nepřišli na párek v rohlíku a pivo. Válka nezačne až po svačince. Mít jasný cíl, vědět kde jsem, jaký je smysl a co je k tomu třeba. Každým kouskem sebe, každým pascalem obracet sílu k cíli. Každým dechem se věnovat, tomu, k čemu je člověk v daném čase a prostoru rozhodnutý. Tím cílem neustále být.
Takto mít jas. Mít jasno a jednoznačně podle toho konat.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>