Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ale člověk, který zažívá pouze átma, který je v átma spokojen a který je štasten pouze v átma, je osvobozen od všech povinností (aktivit, konání). ||3-17||

---

---

Kostič: Kdo právě sobě oddán jest, člověk sám sebou spokojen, jenž své nitro uspokojil, proň není, co by konat měl.

---

Komentář Govind:
Verš je jednoznačný, ale jeho pochopení je složité vzhledem k tomu, že každý člověk není Ardžuna a není v jeho situaci. V předchozích kapitolách i jiných spisech se vysvětlovalo, že každý člověk je uvnitř dvojitý - jsou tam dvě osoby. Jedna osoba je ta, která sama sebe spojuje s tělem, s viditelnou vrstvou a je tam prožívána interakce s okolím. Druhá osoba člověka je ta, která okolí pouze vnímá zevnitř. Ta první osoba je MAN a ta druhá osoba je Átmá. Pak je člověk buď samsári nebo vajrági. Takže tady to, co je vysvětlováno Ardžunovi, je receptura, jak žít jako vajrági. Jak žít světsky, samsari, to se nemusí vysvětlovat, to je defaultní nastavení člověka, člověk se řídí podle smyslů, hlava je naplněná pouze jmény, slovy a tvary, pouze hmotou. V každé myšlence je oční a ušní svět. To je hmotná osoba v člověku. A duchovní osoba v člověku je ta, která vidí na hmotnou osobu a její interakce. Ta duchovní osoba je pořád neustále, ta se nerodí, neumírá. Hmotná osoba se rodí a umírá. V běžné praxi člověka je k dispozici pouze hmotná osoba. V mimořádných situacích, v mimořádných osobách je šance pro Átmá člověka, být tím. Člověk je buď hmotnou osobou nebo duchovní osobou. Pokud je hmotnou osobou, pak je to jako každý člověk, co známe. Co máme v paměti, to jsou hmotné osoby, je to přirozené, je to základ. Átmá osoba, duchovní osoba je výjimečná, ta se jen tak nenajde. V miliónové armádě byl Ardžuna jediný. A jak si může to výjimečné udržet neustále svou výjimečnost nebo jak vstoupit do té výjimečné osoby? To je cesta vajrági. Tzn. nejsou liba-neliba, rád a nerad, můj a cizí, snáším, nesnáším. O takovém člověku se říká, že nemá žádného přítele ani žádného nepřítele. Pokud jsou tam slova rád a nerad, můj a cizí, snáším a nesnáším, pak je to hmotný svět. Výjimečné je to, kde je to jedno, ale to se snadno nenajde. 
Verš říká - kdo je átmarati - ten, kdo je splynutý do Átmá osoby. Je to absolutní, výjimečný stav sytosti. Takže, kde člověk je a je splynutý do Átmá osoby (kde rág a dvéš není, je tam absolutno, jen jedna možnost), tak takový člověk je šťastný, tzn. v tom se cítí plný, sytý, nerodí se žádná touha, nerodí se žádné chtění.
Proto říkám, že je pro mne náročné být s troškaři, trošku to, trošku to, co kdyby. Takže Átmánjeva ča santuštastasja - kdo je splynutý do Átmá a je v tom šťastný, pro takové osoby povinnosti nejsou známy - tzn. žádné chtění, touhy, žádná liba-neliba, žádné cizí či můj není, pak žádné povinnosti nejsou, žádná dharma není (dharma je prociťování interakce já a ty a pak jsou hned povinnosti). Pokud je člověk v hmotném prostředí, kde jsou jména a tvary, tak to člověka svazuje ke konání, k povinnosti. Kde tvary a slovíčka nejsou, tak liba-neliba nejsou, tam nejsou myšlenky, což je pro běžného člověka na zeměkouli nemožné. O tom mluvit je zbytečné. Ta praxe, ve které může člověk praktikovat, vůbec praxe toho, že jsem myšlenkou a že tam jsou jen slovíčka a tvary, jen toto uvědomění, je východisko pro vypadnutí z hmotné osoby a vstoupení do duchovní osoby. Jen to uvědomění, že v myšlení jsou jen tvary a slova. Děti, rodina, práce, auto, jsou jen slova a tvary, jen toto si uvědomit je nemožné. Kdo si toto uvědomí, uzná, přesvědčí se, tak okamžitě má možnost se z toho dostat. Dostat se ze z běžného, kde jsou všichni.
Nevím, jestli pes ví, že je pes. Takže každý člověk má dvě osoby. Má hmotnou osobu a duchovní osobu. A kdo je stoprocentně namočený, existující jen v Átmá osobě, pak nemá žádné povinnosti, protože nežije v hmotné osobě. Takže zdraví, nezdraví, komu může patřit? Hmotné osobě. Milování, žárlení také patří hmotné osobě. To je majetek hmotné osoby a kvůli tomu má různé trápení. Každý člověk shání štěstí a co je jeho štěstí? Nějaká hmotná věc, příroda, jeskyně, potrava, světlo. Jen předpoklad - co může být obsahem štěstí duchovní osoby? Absolutně nic, je to jedno. Takže tento verš je jen ukázkou, že nejsme ve třídě Ardžuny, jsme ve třídě obyčejné, hmotné osoby.
Tento verš naznačuje, že je možno být v duchovní osobě. Problém je ve ztotožnění s tělem, s hmotou, tam jsou problémy. Když je Átmá osoba, tak nepotřebuje nic, takže tím pádem, cvičení, meditování, nic není zapotřebí. Toto je obsahem 17. verše.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>