Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Akce (konání) je zrozena z Véd. Znalost a Védy jsou zrozeny z Nepomíjejícícho (boha). Proto všeprostupující nekonečný (bůh) je vždy přítomný v obětování. ||3-15|| 

---

---

Kostič: Věz, že čin z brahma rodí se, brahma je z Nehynoucího. To brahma všudy přítomné proto v oběti stále dlí.

---

Komentář Govind:
Verš navazuje na verš 14, kde se říkalo, že bytosti jsou z jídla, jídlo vyrábí bytosti. Kdo vyrábí jídlo je déšť, kdo vyrábí déšť je jagja karma, to je obětování. Jak se vyrábí déšť je jen metafora. Déšť, který vyrábí jídlo, si za to nevezme žádné peníze. Déšť nebere nic v úvahu, jen se děje, nezáleží, jaké jsou bonusy, výhody. Když je jagja karma, Slunce, když vidí Katku, tak se neotočí, protože dnes nemá náladu, nechce svítit pro Katku, ono vykonává. Podobně déšť je z jagja, a to se nechápe jako obřad, oběť, ale jako konání, dharma. Jagja karma, to obětování přichází z konání, když se nekoná, obětování není. Konání řeší tento verš. Konání vychází z Brahmy, rodí se z Brahmy, a Brahma znamená gján, znalosti. Vykonává se to, co známe, co neznáme, to se neděje, to se nekoná. Konání záleží na znání. A na čem záleží znání? Znání vychází z akšara - z písma.
V devanágari má každé písmeno svůj pocit. Zde je použité slovo znání - gján. Říká se, že znání je ve spisech, ve Védách. Chápeme, že my něco známe. Lékárník stojí za pultem a prodává léky. Ale to může vykonávat, až když má znalosti, až když má lékárnickou školu. Konání je prodej léků, co zná. Zná, jak se jmenují léky, jaké jsou indikace a kontraindikace. A prodej léků je postaven na jeho znání. A co znání je? Antibiotika se nemají zapíjet pivem. Z čeho se skládá to znání o antibiotikách? Ze slov, z vět, slova se skládají z písmen. Písmena a-n-t-i-b-i-o-t-i-k-a. Kdyby neznal toto slovo, byl by to lékárník? Bylo by možné, aby fungoval jako prodavač? Ne. Zdrojem konání je to, co zná a za znáním jsou písmena, slovíčka, akšarján. Slovo antibiotika se nenarodilo proto, že se narodil Martin. To slovo, to označení znali už dříve. Slovo antibiotika nezmizí, až Martin umře. Martin bude v čoudu a slovo antibiotika zůstane. Písmena a slova jsou věčná a nikam neutečou.
Tašmát, ta písmena tvoří slovíčka, jsou Brahma. Gján je Brahma, je věčný, je stále tady. Že je Bhagavadgíta tady, to neznamená, že se dnes narodila, protože to dnes Govind vypráví. Bhagavadgíta je pořád, znalost je pořád. Znalost je věčná, znalost je Bůh, je Brahma, je neustále přítomná, nemizí nikam. Takto všechny znalosti jsou kolem nás. Znalost se nenarodí, když to říká Govind. Říká se jen to, co může vlézt do vašich uší. Uděláte přístup povolen. Jen povolíte přístup, jinak znalost je neustále nepřijata. K dispozici jsou všechny znalosti. Když něco nevíme, přístup je zamítnut, a proto nevíme. My jsme říkali, ne nechci. Pak se říká nevím, to je přístup zakázaný. Když povolím, hned to vleze dovnitř. Jako děda mráz, je venku, má zakázaný přístup přes okno. A Martoš někdy otevře okno a zve dědu mrazíka: Pojď dovnitř, trošku se ohřej. To, co známe je to, čemu jsme povolili přístup, čemu jsme přístup nepovolili, to neznáme, a nemůžeme znát.
Otázka: Jak se říká, že mozek má kapacitu, tak to je blbost?
Govindží: Zásadní blbost, mozek nemá kapacitu. Je to jenom hodnocení. Člověk je průtokáč. Kapacita je nekonečná, neomezená. Stačí povolit nebo nepovolit. Kapacita není, to je připomínání si vlastní identity, dominance vlastní identitu, že je já, a moje kapacita. A už je o čem mluvit. A co znamená blokáda, nepřístupnost? Tím dochází k tomu, že je zavřeno, že se ucpe. Nechci. Janda mi vynadala a říkala, vy na všechny žáky nekoukáte stejně. Některým žákům se vyhýbáte obloukem. Nekoukáte na všechny stejně, je to nespravedlivé. Musíte na všechny …
Je to jako když byla Kaki v Laddaku a viděla tam spoustu dětí ve vínovém hadříku. Všude stovky dětí sedící na zídkách. Měla pro ně z Česka bonbonky. Vystoupila z autobusu a viděla malé roztomilé děti, tak vytáhla tašku. Děti viděly bonbony a natahovaly ruce. Kdo natáhl ruku, tak mu Kaki dala bonbonek a jedno dítě zabejčené, přístup zakázán. Dávala jen na natažené ruce. Kdo měl přístup zakázán, tak tomu se vyhýbala. Tak to dělá i Govind. Vyhýbá se tomu, kdo má přístup zakázán, udělá oblouk a jde dál. Často ani lidé neví, že omezili přístup, že přístup zakázali.
Další verš je o tom, jak Nandi sedí na verandě před domem a jí buráky. Na jedné straně kočička, na druhé straně pejsek a pak přijde zločinec a vytáhne pistoli. Dej mi všechny prachy nebo tě zabiju. Nandi řekne pejskovi, vyžeň ho. Kočičce to neřekne, protože kočička na to nemá. Pejsek tomu rozumí, má na to kvalitu, tak letí. Ani myšce to neřekne. Řekne to pejskovi. Kočičce to může být líto. Krtečkovi také. Proč mně to neřekne? Já bych to také zvládl. Říká se to tomu, kdo na to má, nemůže se to říci tomu, kdo na to nemá.
Proto byla Bhagavadgíta vyprávěna ne milionům vojáků, kteří tam byli. Předává se tomu, kdo je vhodný, a kdo není vhodný, tak se ignoruje. Co není vhodné, to se nebere v úvahu. Do kávy nedáš sůl. Je to soli líto? Chtěla by do kávy? Soli může být líto, že tam Martoš dal německý rafinovaný cukr. Sůl si může podat stížnost, že ji Martoš nechce. Co se stane? Sůl řekne, Martoš mě nemá rád. I čilli papričky jsou naštvané, že Martoš nekoukne na jejich dózu. Kouká jen na rafinovaný bio cukr.
Bhagavadgíta byla vyprávěna Ardžunovi, který je vhodný kandidát na pochopení. Kdo není vhodný, s tím se nejedná. A kdo vyrábí vhodnost? Člověk sám, dítě, které nenatáhne ruku. Je stále jen pro sebe, svéhlavé. Nevadí, tak si bonbonek vezme ten, kdo má otevřenou pusu. Kakinka rozdala 200 bonbonků a když odlétala zpět do Čech, sedla si do letadla a zapomněla na všech 200 dětí. Zapamatovala si dobře to dítě, které ruku nenatáhlo. Koho si zapamatovala? Toho nevhodného. Kdo natahoval ruce, na ty si už nepamatuje. Na všechny ty šťastné si nepamatuje.
Takže to, co není vhodné se ignoruje. A to si pamatuje. Jak to? V daném okamžiku ho ignoruje, ale nejvíce o dotyčném ví. Ty, co v práci prudí, ty si pamatuji, to je pravda. To je višejš - speciální. Kdo musí mít extra.
Tento verš říká, že Brahma, Bůh ve formě znalostí, je stále kolem nás. Rozdílem je pouze to, že máme přístup povolen nebo přístup zakázán. Když máme přístup zakázaný, tak znalost dovnitř nevstoupí. Govindží řekne, jdeme svařovat trubky. Přijde Martoš - přístup zakázán, neslyšel jsem, nevím. Nějaké trubky, nějaká instalateřina. Okamžitě zavře dveře. Přijde Hanák a říkám, že budeme svařovat. Na to Hanák: Je mi to jedno, ještě jsem nesvařoval, tak dvě trubky a svářečku do elektriky. Svářečka je taková mašina, zastrčí se do elektriky a až se rozsvítí zelená, ta k dva kovy zastrčíš do svářečky a počkáš sedm vteřin. A Hanák už umí svařovat trubky. A kde se to naučil? Znalost byla pořád, svářečka, Govind, pořád byly tady. Hanák povolil přístup ke svařování a tím, že povolil, vlezlo to do jeho hlavy. Martoš přístup zakázal, kromě zavařování meruněk. On rád zavařuje meruňky.
Kde je přístup povolen, tam vstupuje znalost, a to je Bůh. Znalost se skládá z vět, ze slov a písmen. Jako každá myšlenka se skládá ze slov a písmen. Řekneme Martoš přemýšlí bez slov. Je to vůbec možné? Vyloučená věc. Myslet znamená slova. Člověk je jenom myšlenky. Co je člověk? Jen slovíčka, máma, auto, peníze, to jsou samá slovíčka. Není to nic jiného a s těmi slovy šrotuje 24 hodin. Nic jiného, jen slovíčka. Nezastrčíš tam nějaký banán, jsou to jen písmena b-a-n-á-n. Je to forma zvuku, která tam vleze. není to krasopisně napsané slovo banán, které nevytvoří obraz. Do hlavy vleze banán ve formě písmen, zvuku písmen. Gján je v písmenech. Každé písmeno má pocit a cit máme uložený v hlavě. Je tam uložen zvuk, to je to, co duní. Martoš má zvuk daný do zesilovače, a v hlavě má randál, disko. A ten zvuk je neustále přítomný, nezávislý, pokud člověk žije. Je pořád tady. Celá znalost je stále tady, rozdíl je jen v přístupu. Buď je zakázaný nebo je povolený. Jako na jaře, v květnu kvete po cestě na Hradec na všech polích řepka. Pole jsou žlutá. Ale proč rozkvetou v květnu? Protože je vlhká půda, slunko, fouká. To je pro všechny rostlinky, a některé řeknou já nechci květ. Proč? Protože mají pro slunko, vítr, vzduch, vlhkost přístup zakázán, tak nerozkvetou. Neznamená, že není slunko, jen není povolen přístup. Kde je vstup zakázán, tam znalost nepřijde. Kdo povolí, ten ji ucítí.
Ten verš vyplývá z veršů 14 a 15. Projdeme si znovu řetěz života. Začíná, že živočichové jsou z jídla, jídlo je z deště, déšť je z jagja, jagja je z karma, karma je z gján, gján je ze slov a slova jsou věčná, jsou Boha. Bůh je celý řetěz. Každý člověk je díky tomu Boha karma brahmodbhavam viddhi brahmakšarasamudbhavam. Proto zvuk souvisí s ákášem. Nám a rúp Bůh - zvuk - slova - gján - karma - jagja (dharma) - déšť - potrava - bytosti. Často lidé ukazují, že jsou něco více, jsou agresivní, to je himsa a dokonce mají radost z ubližování. Jiní zase konají, aby udělali radost.
Govind právě dopil čaj a pak přijde Martoš a hned: Dáte si kafe? Neví, že měl Govind před chvílí čaj. Tak Govind řekne ano. Protože, když kávu odmítne, bude si Martoš myslet, že ho Govind nemá rád. Další je s láskou vařený čaj od Kaki, takže si Govind zničí žaludek. Takto umřel Buddha. Ano, takto to máme dělat, raději se zničíme, protože odmítnutí může být vnímáno jako ubližování. O co jde? O nic nejde, ale tok lásky bude neustále udržován. Mít vedle sebe Martoše, Janu, Kaki, kávu, čaj i kakao nebo perfektní zdraví? Kakao jednou za měsíc, čaj max. 3x denně. Je lepší zdraví nebo přátelé? Přátelé. Aby měl člověk přátele, musí být připravený na opuštění výhod, zájmů, liba, komfortu, to není důležité, pak jsou přátelé. Přátelství je velmi drahocenné zboží.
V předešlém verši je metafora. Vzpomínáte? Je to déšť, který pro sebe nevezme nic. Déšť to nedělá, nezáleží mu na tom, kolik dostane peněz, kolik dostane bonusů. Slunce také svítí a nezajímá ho na koho. Jagja karma obětování. To obětování přichází z konání, když je konání, pak je obětování. Z čeho vychází konání? Z Brahmy, rodí se z Brahmy, tady ve verši to znamená gján - znalost. Vykonává se to, co známe. Co neznáme, to se nevykonává. Tak na čem záleží konání? Na znání. A na čem záleží znání? Tady se píše, že záleží na písmenech. Písmena, slovíčka jsou Brahma, gján je Brahma. Jsou věčná, jsou pořád tady. I za tím, že teď Govind vypráví Bhagavadgítu je Brahma. Za vším je Brahma. Znalost je tu pořád, Bhagavadgíta je pořád, slova jsou pořád, znalost je věčná. Znalost je Brahma, je Bůh. A takto je pořád neustále přítomný, nikam nemizí. Tím, co Govind říká, se ve vás nenarodí znalost, poznání a uznání pravdy. Govindovo mluvení může vlézt do vašich uší, vy jen povolíte přístup. Znalost je neustále tady.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>