Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Všechny žijící bytosti se rodí z jídla (potravy). Protože jídlo je následkem deště a déšť je následkem yajna (obětování) a toto obětování se rodí z karmy. ||3-14|| 

---

---

Kostič: Stravou živi jsou tvorové, potrava z deště rodí se, déšť vzniká skrze oběti, oběť povstává z činnosti.

---

Komentář Govind:
Annát, Ann je potrava, výživa; bhavanti - vytváří, projevuje, udělá a bhúténi - bytosti. Potrava vytváří bytosti. Všechny bytosti, co jsou, jsou vytvořené z potravy. 
Pardžan je pršet, je to i déšť. Džan znamená rodit se, objevit se. Pardžan - druhého rodí déšť, rodí vše ostatní, trávy, hmyz, ovečky. Lidi, všechny bytosti se rodí z potravy, co roste na zeměkouli, a potrava roste deštěm. Pardžan - pršení, déšť rodí potravu sambhava, umožňuje existenci. Déšť umožňuje. 
Pokud pršet nebude, tak nic nevyroste, a proto má Milan zásoby sena na celý rok. Bude tři roky na mateřské kvůli ovečkám. Sousedi budou demonstrovat, že ovečky bečí, Milan bude na policii odsouzený, ale to Milan nechce. Vše se musí dít, déšť musí být, aby tráva rostla, aby se ovečky mohly pást a Milan mohl mít dovolenou. Takže konáním se obětuje. 
Jak to říkají ekonomové? To, jestli je stát bohatý nebo chudý, záleží na každém občanovi. To dělá jméno státu. Všechny peníze, které člověk má, jsou státní peníze. Stát je vytiskl a ve statistickém úřadu se přepočítává, jaký má stát majetek.  Každé konání je obětování. Cokoli, co se děje, je pouze obětování. Jen my si falešně myslíme, že je to moje nebo tvoje. To můj, tvůj ve skutečnosti neexistuje. Existuje jenom to, co my děláme a to je pro něco jiného. Posíláme email ne pro sebe, ale pro druhého, aby si to přečetl. Dýcháme ne pro sebe, ale aby byla krev okysličena. Takže cokoliv, co se dělá ve Vesmíru je pouze obětování. Nevím, kde člověk bere, že koná pro sebe, to je mylný úsudek. 
Ve Vesmíru a na zeměkouli je jakékoli konání obětování. Ale člověk to nechce slyšet, protože to by znamenalo někomu něco dát, obětovat, to ani náhodou. Proč mám dát? Dát ne, brát ano. Dát a brát je jako libo a nelibo. Člověk vymyslí své role existence z liba- neliba. Dát a brát. Dát nechci, ať je všechno moje. Není tu nic, co by nebylo jeho. Na všechno se může koukat, všechno může slyšet, odnést nemůže nic, protože brát a dávat je falešné. Ono je to dění. Člověk vymyslí, co je důležité, co je pro mě, moje. A kolem toho se v hlavě nádherně trápí. Každé konání je obětovaní. A kde je obětování, tam je umožněná existence pro druhé, pak tam bytosti rostou.  Takovýmto uvažováním, přemýšlením, takovým přesvědčením, se člověk velice jednoduše a rychle dostává do nadhledu. Pak přijde rozhodnutí, že je mi to jedno. Když to má být, tak ať to je. Vyjde z toho šumák, je mi to šumafuk. Tedy mně je to jedno, já to nejsem, dělání to není, je to jen dění. Pak co jsem já? Nic. Jsem nadhled. Vajrágja, odpoutanost, okamžitě stres pryč, stress-free, depka-free, dovča je jedno, žádné trápení, vše se uleví. Proč se neulevilo? Protože držím, to je moje. Ve Vesmíru jde o konání a konání nikdy pro sebe není, to je jen pro druhé. 
Včera jsme řezali trámy, vrtali díry, měřili jsme 90 stupňů. Hanák honil milimetry, aby to bylo přesné. A co jsme dělali? Pro sebe něco? Ne, dveře se rodily. Dveře, které budou hlídat krávu, aby neodešla. Nedělali jsme pro sebe. Dělali jsme dveře, aby nefoukal na krávy studený vítr. Je to jenom konání, to je obětování. Takže je to jenom konání, konání jako obětování, spaní, vaření, skákání. Všechno je jen obětování. Je to karma jagja. 
Déšť umožňuje bytostem život. Konání je déšť a déšť je umožnění existence. Kdo pochopí tento princip přírody, najednou přichází o svou cenu, důležitost, přichází osvícení, nadhled. Toto vypráví Kršna na bojišti Ardžunovi. Ardžuna je zaseklý stále na stejné myšlence, co má dělat. Přišel bojovat, ale nechce přátele a příbuzné zabíjet, protože by je to bolelo. Myslí, že něco dělá. Kršna na to, že nic nedělá, vše se tu jen děje, je jenom konání a každé konání je obětování pro druhé a pro druhé je jen umožnění existovat pro druhé. Zeměkoule existuje a nejvíce koná, stále obětuje svou existenci, aby na ní mohly všechny existence stát, žít a být. A proto kdo obětuje, je více hodnocen.  Říkáme, že energie nikdy neumře. Jen se proměňuje a neustále a jenom rodí druhé procesy. 
A proto, kde je jen čisté obětování, tomu se říká bohové nebo polobohové. Kde je neustále jen pocit obětování, to je Bůh. Nic nejí a nepije a pořád rozdává. Kam chodí Ježíšek na nákupy? Nevím, ale každý dostává dárek od Ježíška. Ježíšek je v každé ruce a je v každém oku. A ruce obětují.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>