Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Počestní (řádní) lidé, kteří jedí zbytky po obětování jsou očištěni od všech hříchů. Ale ti hříšní lidé, kteří vaří jen pro vlastní potěšení ve skutečnosti jedí (způsobují) hřích. ||3-13||   

---

---

Kostič: Jedící zbytky obětní, ti ctnostní všech vin zbaví se, zlo však zakusí hříšníci, jež vaří pro sebe pouze.

---

Komentář Govind:
Můžeme začít slovem jagjašištásin, což znamená obětování a slovo šišta pak adaptovaný způsob. A když je dohromady jagjašišta, tak je spojený s obětí. 
Člověk, který se řídí jagja a ašin - znamená je přeplněný. Maminky jsou přeplněny mateřstvím, je v nich vložené mateřství na 100%. Ašin - obsahuje, je přeplněno jagja. Ašištásinah je člověk, který žije s plným namočením jagji obětí. Místo člověk je tu napsáno santo - svatý nebo duchovní praktikant. Duchovní praktikanti stoprocentně žijí obětováním. V jejich životě je konání s obětováním. Mučjante jsou osvobození a jich se to netýká, jsou výjimky. Z čeho jsou osvobození? Sarvakilbišaih znamená ze všech hříchů.
V tomto verši se musí vysvětlit a ujasnit, co je hřích a co dobrý čin a zločin. Dobrý čin, tomu se říká punja. Zločin je páp. Člověk žijící s jagja, s obětováním je osvobozen od zlých skutků. Ten, kdo žije jagja, nemá nic osobního. 
Člověk - santa, který vykonává jagja, svůj život žije s obětí, nepovažuje nic za své. A ve druhém řádku je bhudžjaté - ten, kdo žere, ten, kdo baští páp - špatné skutky. Kdo žere špatný skutek? Je pačantjátmákaranám. Pačan - trávit, užívat si Átmá káranát pro svůj pocit. Pačan, ti kteří požívají pro své radosti. Jinak řečeno ti, co prožívají své libo.
Jsou dvě cesty života. Jagjá karmanát - konání s obětováním, nic není moje, jsem součástí dění. Jejich veškeré špatné skutky jsou odpuštěné. Ani špatné skutky nemohou být. Není, kdo by je dělal, není osobní identita, protože vše je vykonáno obětí. Příklad, aby se dobře rozumělo. Lesník není ten, kdo těží dřevo. Lesník vezme pilu a stromy, které jsou blízko u sebe, porazí je. Je to proto, aby mohly stromy dýchat. To řezání je obětování. Lesník šel prořezávat, aby stromy lépe dýchaly a vyrostly. Z toho nemá žádný prospěch lesník, to je pro strom, je to obětování. Samotné kácení stromů vypadá jako špatný skutek, zločin, špatné konání, hřích. Tak to vypadá, ale lesníkovi je to odpuštěno, jemu se to nevyčítá. To kácení je jagjárt karmanam. Konání pro život stromů, ne pro sebe. Ale kácení může být i pro osobní zisk, když jde lesníkovi jen o prodej dřeva. Někdo pokácí strom, protože chce na pozemku postavit dům, jiný aby tam vedla silnice anebo na vánoce se řežou stromky, aby udělaly radost v pokoji. Když se pokácí strom pro sebe, pro svou radost, spokojenost, vánoční atmosféru, to je považováno za špatný skutek. Tento špatný skutek odnese ten, kdo to vykonává ve svůj prospěch, ve prospěch osobnosti, identity. Kdo vykonává pro svou identitu, musí odnést následky konání. 
A když je konání provedeno v jiném formátu, není provedeno pro vlastní požitek, kde není já, není identita, jen se koná pro celkový systém, tak i takové konání, které vypadá jako špatný čin, je konajícím jagjakarmanat, jsou hříchy odpuštěny. 
Kršna toto vypráví Ardžunovi na bojišti. Ardžuna je voják a má zmatenou hlavu a bojí se špatných a dobrých skutků. Kršna mu říká: I když tady bojuješ, budeš-li konat jako jagja karma, pak zabití není hřích a tobě to nebude vyčítáno. Ti, kteří zabíjí pro svou hrdost a radost, aby slavili sami sebe, aby se proslavili, si odnáší následky tohoto zlého činu. Jim to vyčítáno bude.
Verš říká, že jakékoli konání s obětí, kde vlastní identita není, kdy není moje, není pro mě, pak takové konání žádné trápení nepřináší. Kde je konání pro svoji slávu, svůj zisk, své sobectví, svou chuť, to přináší hříchy. Dopady hříchů jsou bolavé a musí se potom nést. Člověk si chce postavit svůj stan na kopečku, kde je hezký pohled do okolí, ale je tam mraveniště, a on kvůli tomu vytáhne sprej a zabije mravence. Stan si na tom místě postaví, ale všichni mravenci jsou mrtví. Umírání a zabíjení mravenců pro vlastní radost a lepší pohled je páp karma. Je to špatný čin, zločin, a dopady si člověk zbaští, sežere. A druhý člověk chce mravence zachránit a odnáší lopatou na kopeček mraveniště, protože bude silný déšť a vichřice a mraveniště by bylo zaplaveno a umřelo by mnoho mravenců. V tomto případě je stěhování ku prospěchu mravenců. Konání s pocitem, aby mravenci přežili, byť vzniknou ztráty, není považováno za hřích.  Zahradník vytahuje plevel ze záhonku ve prospěch ostatních rostlin. Úroda ze záhonu bude sloužit mnoha lidem, tak zabíjení plevele není považováno za hřích. Není to v osobním zájmu. Je to v zájmu systému. Je to v zájmu Brahmakarma. Známe mantru, kde je Brahma-karma-samádhinam. To, co je pro Brahma-karma, pro dění, kde není osobní identita, tam nejsou trápení.  Konání pro vlastní identitu, pro prospěch, pro radost a spokojenost, tak tam konání, které je hřích, přináší trápení a dopady se musí přijmout. 
Tento verš nás vede k zamyšlení se nad konáním. Každé konání je buď dobrým skutkem nebo špatným skutkem. Skutek se stává špatným, když tam člověk vloží vlastní identitu. A když se děje, když je to dění, tak člověka nic netrápí. Je součástí dění, člověka to netrápí. Problémy a trápení jsou, když skutek je s pocitem já, pro sebe, moje, ego, ahankár, s pocitem vlastní identity. A proto dělat to, co je třeba, ne co je libo. Když se dělá, co je třeba, trápení nejsou. Když se dělá, co je libo, rozjede se řetěz zklamání a prožívání.  To je styl santo - duchovního praktikanta. Všechny příznivé duše, dobré duše jsou santo, sant Puruš. Mistrům jógy, filosofie se říká sant. Fanny baba je považován za sant. Podobně Ramana Mahariši, Šivánanda a další všichni jsou v kategorii sant Puruš. Zní to podobně, saint (sent) jako svatý Martin, matka Tereza, svatý čoud Janda. Takže jaký je rozdíl mezi svatým a nesvatým? Svatý vykonává jagját karmanát a i když jeho konání vypadá jako špatný skutek, je mu odpuštěno, protože to není jeho identita, není to pro něj. Z toho si nic špatného neodnese. Klíčem je nekonat pro sebe, pro svou identitu. Vykonávat bez vlastní identity. Vykonávat jako buňky v těle, kde není žádná buňka vyjmenovaná, nemá občanský průkaz. Buňkám není vyčítán špatný nebo dobrý skutek, jenom konají. Kde je bráněno, chráněno a konáním je vlastní identita, já, já, já z takového konání se musí odnášet všechny dopady. To vysvětluje Kršna Ardžunovi, že když bude válku vykonávat jako dění, o nic nejde. Ty tam nejsi, jakékoli hříchy se tě netýkají, jsi součástí dění a jakmile máš pocit, že hraješ pro to, abys dokázal, abys vytáhl svou vlastní identitu, tak vážeš dopady. Je to jako recept pro Ardžunu, aby ustálil své přesvědčení. Aby si ujasnil, jak konat. Ardžuna pochopil slova Kršny. Válka proběhla. A udělal vše, co bylo třeba bez pocitu já. Ve válce zvítězili Pandavové a Kuruové, kteří byli považováni za nelidské, démonské, agresivní vojsko, prohráli.  
Tady Bhagavadgíta radí vykonávat bez pocitu své identity. Zbytek je to, co zůstane, Slovo šéš je dopad procesu, který zbyl, zbude. Když vypustíš rybník, co zbude? Sucho v rybníku. Co zbude po zalévání kytek? To, že je rostlina o dva cm vyšší. Šéš je zbytek. Zbytek lidé chápou jinak. Hned si vzpomenou a o zbytky není zájem. Tady je to myšleno jinak. 
Dopad je zbytek procesu jagjárt karmanam. Překladatelé jsou lingvisté, neberou hloubku kontextu. Pochopení, vysvětlení, vyjádření může dopadnout úplně jinak. Takže se nemusí jagja šišt, ava šišt, para šišt šéjš. Tedy zde jde o porozumění slova šišt. Co jsou zbytky obětování? Nic. Žádná známka. Známkou mohlo být vítězství, spokojenost. Zbytky konání. Vykonalo se a konec je tam Átmá karmanam, to, co je příčinou pro sebe. Druhý řádek je opakem prvního řádku. Je to k zamyšlení, uvažování o dobrém skutku a špatném skutku. Dobré skutky jsou bez jakéhokoli zbytku a u špatných skutků zbude hodně zbytků. Kdo si odnese zbytky? Ten, kdo koná. Tvagham - Spodek se bere jako horší, nízká kvalita, agham - česky by se řeklo zničení. A to, co je špatné, toho konání je trápení, bolest. To jsou agham, nespokojenost nesoucí trápení a bolesti. Když něco člověk koná a není tam sám, je to jen dění. Tak žádný agham není. Není, kdo by to odnesl, čoud vykonal, čoud už není, ten je pryč. Kdo to má odnést? Když zůstává já, já, já, tak si to odnese já. Agham uthišt adam - směrem domů. Co jde směrem dolů a co jde směrem nahoru? Agham jde dolů. Cit písmen - A projevující, Gh sedni si, M uvnitř a udělej nitro. Zaseklo se. To je agham. Když se česky řekne zaseklo se, nejde to dál, je blokáda. Lidé moc dobře znají, když se jim zasekne myšlenka. Když se zasekne, tak se opakovaně vrací. Udělá se kroužek a pořád se točí a točí. Protože je zaseklý, je adham. Proč je zaseklý? Protože je tam já. Když se vyhodí já, tak zaseklina není. Myšlenky, které máme v hlavě, jsou zaseklé, protože je tam já. Když je konání jagja - s obětí, tak zasekliny nejsou. Cítění Brahmarpanam, Brahmahavír, to není zaseklina v moje. Je to jen Brahma. Moje zaseklina a já tam není. Agham je zaseklina. Když se při konzultacích ptám, cítím, že mají lidé hlavu zaseklou a točí se jen trápení, rodiče, děti, vztahy, práce. Proč? Protože je vše spojené s já. Druhý řádek je o špatném skutku. A to je Átmá karanam, pro sebe. Je to slovíčko Átmá - pro sebe. Jak může být sebe bez já, jak může být svůj? Není tu Átmá jako duše, ale Átmá jako sebe. Lidé jsou teoretici a všechno znají. Vědí, co je mysl? Mají zkušenost? Stačí si uvědomit Boha. Mají zkušenost s Bohem? Mají zkušenost s já? Nemají. A jsou brouci pytlíci, jakoby to všechno bylo jasné. Absolutně nezralé trávy, nikam to nevede, není žádná snaha o růst. Proto jsem skončil veřejné satsangy. Kdo dýchá? Zamysleli jste se někdy nad tím? Je zkušenost s tím, kdo dýchá?
Bhagavadgíta je pro sádhaky, praktikanty sádhany, kteří přemýšlí a jedou dál a zbavují se všeho trápení a nevědomosti. Neustále nabírají vědomosti, ale bez praxe není přesvědčení. Praxe je stále, ale pokud je předností majetek, rodina, radost, tak je Bhagavadgíta zbytečná. Bhagavadgíta je pro lidi, kteří shánějí praxi s vědomostí, jak posbírat, zahustit vědomosti při konání života. 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>