Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

,,Touto obětí uspokoj polobohy a na oplátku polobohové uspokojí tebe. Tímto způsobem pečování jeden o druhého dosáhneš Nejvyššího blaha". ||3-11|| 

---

---

Kostič: Tou ať vy bohy živíte a bohové ať živí vás, ctíce se takto navzájem nejvyšší dobro získáte.

---

Komentář Govind:
V tomto verši vypráví Kršna Ardžunovi, jak by měl člověk vykonávat činnost. Podobně je to v Sámkhja sútře, Kapila vypráví o vajrági. Navazujeme na předchozí verše. Již v devátém verši se vysvětluje pojem jagja karmana a rozebírá se, jaké by mělo být konání. Pak v desátém verši bylo připomenuto, jak takovéto konání jagja karmana vypadá dál. 
Zde nás slovíčko verše anena - tímto, toto znovu zavádí k jagjá karmana a k opakování, že konání je obětování. 
Verš začíná dévánbhávajatánena. Tím se vytváří dév Bohové. 
V ájurvédě a Védantě jsme si vysvětlovali o trilók. Více si můžete přečíst v Kena Upanišadě. 
http://ayurveda-online.net/admin/php/vedanta/view_vedanta_cz.php?id=1&row=35 
Tam padlo slovo Dévalók a vysvětlilo se, že je to svět, kde jsou různé síly. Silám se říká dév. V lidském těle jsou různé síly, které udržují tělo, ve kterém je džív, ve kterém je život. Co je to ten život? To je síla. A co je to ten život je bez síly? Jen kus fyzické hmoty, která sama se sebou neudělá nic, ani nepřežije. Ta síla je dév. A tímto konáním, anén - bhávajatánena a se vytvoří, objevují, ujasňují, založí, stabilizují, zrodí, síly - Bohové.  Pak je te devá - oni Bohové. Te déva bhávajantu vah. Tyto síly, Bohové tebe vytvoří. Dělají tě. Takovýmto konáním jagját karmanam se blížíš k Bohům, k silám, které tě vytváří, dělají tě. 
Parasparam - vzájemně, jeden druhému. Jako Bůh tobě a ty Bohu, vzájemně, i mezi lidmi. Co vzájemně? To konání - jagjakarmana. Takže co se pak stává? Šreja - hodnocení, ocenění, zvýšení hodnoty, postavení člověka. Např. Učitel je váženější než studenti. A tímto konáním se získává na váženosti. Jako když přijde Martoš a Marci si sedne vedle v místnosti k balení šatavri. A Martin přijde do kuchyně, uvaří německou snídani a jde chrnět, to je běžné. Ale když je jagjakarmani, tak Marci připraví svačinu pro Martoše a Martoš pak zabalí šatavri. To konání Martoše není jeho, ale on to vykoná, protože vidí, že na stole jsou rozbalené pytlíčky a váha a otevřené šatavrí a má se to zabalit, tak svůj čas, svou identitu a svou sílu věnuje tomu konání, které ani jeho není. Takže to je parasparam - vzájemnost. A když se to takto vykoná, pak Martoš získá váženost a Marci pak říká, Martin je boží. Tam se jen počítá s vykonáváním, nikoliv očekáváním, že se za to konání něco dostane. Tomu se pak říká výhodář - to je ten, který neustále hledá výhody. Jako účetní, která neustále hlídá má dáti a dal. Takto výhodář hlídá, kdo má dáti a kdo dal. Když je výhodář, tak jagjakarman není. Jagjakarmana je jen dávání, přispívání, obětování, bez myšlenek o získávání. Stává se pak spokojenost, radost z dávání, obětování. Dál už nic není. Ne, co z toho budu mít za výhodu, kalkulačka tam není.
Často se vzpomíná na jeden příběh. Učitel Siddhu, Guru Nának byl farmář a pěstoval obilí a když jej sklidil, tak jej chtěl prodat na trhu. Tenkrát nebyly všem k dispozici váhy, tak se měřilo podle objemu hrstí. A počítalo se podle počtu hrstí. Jako v češtině máme jedna, dva, tři, tak v Indii číslo 13 se vyslovuje jako teraha, a to současně znamená Tvůj. Takže když Guru Nának přišel na trh a začal počítat své hrsti obilí - jeden, dva tři - pak se, jako gramofonová deska, zaseklo jeho počítání na slovu teraha, číslo 13, a v hlavě měl slovo Tvůj, Tvůj, Tvůj. Přinesl domů peníze jen za 13 hrstí obilí, které bylo celkem za 2 tuny. Protože měl v sobě praxi vajrágja (bez připoutání). Tak celou hromadu obilí odevzdával jako Tvůj. Neviděl ve slovu teraha číslo 13, ale význam Tvůj. Tak to je jagjakarmana - odevzdávání, dávání, obětování. Ne výhodář. Takže, když vzájemně je jenom vydávání, tak v první řadě žádné konflikty nejsou. Ten, kdo koná jagjakarmana pro ostatní, ten vynechává důležitost a ostatní si ho začínají vážit, protože jeho konání je obětování, dávání. Výhodář nemá váženost, ten jen hlídá, kdo komu dává. Takže jagjakarmana bez hlídání výhod, jen konání bez očekávání. To může dělat jen člověk. V Čechách je také známa, ale není moc rozšířena myšlenka - kdo hledá a vykonává pro svoji radost, to je zvíře. Kdo hledá a vykonává pro radost ostatních, to je člověk. Když je zvíře ženského rodu a má miminka, tak takový malý človíček, je zvíře, ale ten malý človíček je v člověku přeplněný a může tam být celoživotně. Jagjakarmana - je boží práce a lidé takového člověka hodnotí jako obětavého. Jako energie, síly v našem těle, když vykonávají, tak ony sami pro sebe nic nemají. Strom, vytváří jablíčka a nejí je, odevzdá je, obětuje. Květy růže, levandule, samy pro sebe nic nemají, jen vytvoří, vyrábí a odevzdávají. To je jagjakarmana. Cukety, dýně, brambory vytvoří, konají a pak odevzdají. Jen nevědomost hrabe, jaké výhody mám já a co je moje. Ty žádné šréja - váženost, nezískají. Kolik takových lidí se narodí, žije a zemře. Na ně se nevzpomíná. Vzpomíná se na vážené lidi, co vykonávali jagjakarmana. Takže tady, ve verši 10 a 11, Kršna říká Ardžunovi: Vykonávej jagja, tím tvůj život bude smysluplný, tím získá váženost.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>