Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Za úsvitu stvoření, Brahma stvořil zároveň lidstvo a oběť (yajna) a pravil:,,Získej prosperitu pomocí oběťi a tímto nechť se splní všechna tebou požadovaná přání". ||3-10||   

---

---

Kostič: Kdys dávno řekl tvorstva Pán, když stvořil lid i s obětí: Roďte se s obětí, ať je vám jak kráva přání Kámadhuk.

---

Komentář Govind:

Slovo sahajagjáh už částečně známe z předchozího verše. Jagjáh je kouzelné. Jagjáh je uvědomění si vesmírného života. Máme vždy dvě možnosti. Vnímat vlastní identitu anebo druhou možnost, vnímat identitu Brahma. Myslím, že člověk je hned jiný, jakmile vybere identitu, kterou uznává. Je to jen otázka ztotožnit se a vytvořit zkušenost. 
V kontextech se říká procítění a projevování. Co je projev a co je procítění? Projev je směrem ven a procítění je dovnitř. To je přesně to, co jsem včera řekl hrubě Marci. Nezpívat mantry nahlas. To je projev. Mluvení a zpívání manter je projev. Zpívání ÓM uvnitř je procítění. Jakékoli předvádění, vyslovování, naznačování, to vše je projev. A tento projev je produkt nějakého procesu. A když je nějaký proces, tak je tam nějaký dělník, který koná. Je to konatel. Co jsou projevy? Jsou to produkty procesu, kde je dělník (mysl). A každý dělník, když pracuje, tak má nějaké nářadí, se kterým pracuje. Tak mysl - dělník pracuje s nástroji - manogunami a surovinou indrijárth (mysl a předměty smyslů). Díky tomu je já a moje, mě a ty, tvůj, pro tebe. Objevují se podobné pojmy a proces, kterým se vyrábí projev, probíhá s různými vlastnostmi mysli. Dělník provádí práci a projev, který provádí, je jeho výmysl, protože mysl je jenom digitální záležitost. Mysl není hmotná záležitost. Moc dobře to máme vyzkoušené, tím že říkáme já, já, já. A současně prociťujeme, že máme kůži, oči, nos, pusu, nohy, orgány. Nic z toho jsme nevyráběli. Kdo vyrobil nos, kůži, orgány? To rozhodně nevyrobilo já. To já nemůže vyrábět. Tak pak člověk řekne, že se to vyrobilo samo. Ale, kdo je to ten, ta nebo to Samo, když vyrábí a vůbec nijak nevysvětluje? Kůže nic neříká, zuby nic neříkají, ani svaly nic neříkají. Strom nic neříká. I ten se vyrobil Samo. I čiči jsou Samo vyrobené. A jsou tady. Takto, co neustále Samo vyrábí, to Samo je konatelem, samokonatelem. Umíme si představit, kdyby mohla každá tráva, každá pampeliška mluvit, jak by to na louce vypadalo? To vyžaduje velkou fantazii, abychom to slyšeli. Každá pampeliška by křičela: To je moje voda, moje voda. A každá by běžela pro vodu. Podobně buňky v našem těle, tkáně, orgány, hormony, jakákoli část. A teď když se zeptáme, kdo dělá déšť? Pro koho prší? Jak to prší a proč prší? Tak pampelišky řeknou, že se to Samo. Pampelišky netahají mraky k sobě, že by vytáhly lístečky nahoru a udělaly by do mraku díru, aby pršelo na ně. To ne. Když se člověk zeptá pampelišek: Přiznejte se, kdo to udělal? Pampelišky řeknou také, že se to stalo Samo. Jak to bude? To Samo. Tak Samo je Brahma, je to život Brahma. Takto pampeliška i poletující včely, mravenci, motýlci, jsou život toho Samo. Žije to všechno Samo, je to jeho dílo. Samo není neznámý pachatel, ale je to hlavní vlastník. Jeden jediný vlastník, žádné parťáky ani akcionáře Samo nemá. Je sám pro sebe. Jako buňky, tkáně v těle slouží člověku a nic není jejich. Koho a čeho to je? Je to člověk, kdo to vnímá. Obsah celého Vesmíru někoho je a ten, kdo to má, je Samo. A tomu Samo říkáme Brahma. S tímto pocitem, když člověk prožívá život, prociťuje život, tak ta netečnost, to uznání a odevzdání je automatické. Když je to tak, pak člověk neprociťuje já, mě a moje. Naopak, když já, mě a moje prociťuje, pak má mysl pocit vlastní identity. Vlastní identita vypadá jako hlupák. Slovo, které bylo v předchozím verši jagjátha karmanam, znamená konání bez já, mě, moje s procítění hlavního majitele Samo. To je jagjátha karmanam. 
První slovíčko je sahajagjáh. Sa, saha má stejný význam jako v češtině s, s jagjou. S takovým pocitem jagjá. 
Pradžáh srštvá, pradžáh má písmenka P - venku, R - síla a Dž zrození (pradža s důrazem na dž. To, co rodí směřuje zevnitř ven. Rodící síla ven. Až bude čiči rodit 4-5 koťat, vylezou ven. Rození nezůstane uvnitř, je to síla, která porodí ven. Všechno, co se rodí, jde ven. Když se vyleze ven do druhého prostoru, říkáme tomu zrození. Slovo pradžáh znamená obyvatele ve smyslu vše zrozené. A odkud přišli obyvatelé? Zrodili se stejně jako pampelišky, vesnice, města. Stejně se rodí komín i les. Všechno, co se zrodilo, dělá obsah prostoru. Cokoli roste ve Vesmíru je pradžá, obyvatelstvo Vesmíru včetně zvířat, brouků, všeho živého a neživého. To všechno je majetkem Samo. Samo je nejbohatší ve Vesmíru, je nejmocnější. 
Pradžá srštva - znamená utvářet, provádět to zrození. 
Purováča, puro je z písmen P - ven, U - nahoře, R - síla, tedy vnější síla, a to je minulost, na počátku. To je to, co už tu bylo, co se už jednou zrodilo. Kdy to bylo? Tak o tom prvotní, co bylo, ta první minulost uváča - bylo řečeno. Kdo to říkal? Pradžápati, to je stejné slovo jako druhé slovo obyvatelstvo. Pati znamená vlastník. Proto v rámci rodiny říkáme manžel a manželka, v Indii se říká pati - manžel a patní - manželka. Ve velice širokém pojetí se chápe Pradžápati jako král, protože je vlastníkem obyvatelstva. Můžeme říci Pradžápati, pán Samo anebo řekneme Brahma, ten, který vlastní všechno. Takto je Bůh vlastníkem Vesmíru, který při tvorbě Vesmíru říkal: Jagját karmana, konejte to, ale je to všechno moje. Takže pampelišky mohou růst, mohou být žluté. Déšť může téci. Vítr může foukat, vát. Může se rodit, porodit, reprodukovat, ale jejich vlastní identita není. Je to moje identita. Kůže je, ale neříká, kde je můj Govind. Nohy jsou, ale neříkají, kde je můj Govind.
Tak se celý obsah Vesmíru může prožívat z pocitu jagját karmana. Sloužit. Jako Masaryk (pětitisícovka), když jde do obchodu, tak pro sebe nemá nic. Že by šla na masáž? Masaryk zůstane papírový a provede ohromnou změnu v regálu, vysype do košíku celý regál. A Masaryk neříká: To jsem udělal já. Takto je člověk Masaryk, spousta změn se objeví pomocí jeho přítomnosti, ale to neznamená, že to je vlastník procesu. Vlastník je neznámý. Vlastník je Samo. Je to náš falešný pocit, že jsem to říkal, že jsem to udělal já. Většinou, když se to povede, tak jsem to udělal já, a když se nepovede, je ticho. To je člověk-hlupák. Říká se, že když hledáme jednoho hlupáka, najdeme jich tisíc. To je ukázka, že svět je plný hlupáků, není divu. Jako nádoba ghí je svět tuku a mastnoty. Cokoli do nádoby s ghí zastrčíme, prst, lžičku, vždy najdeme mastnotu. Takže hloupost je synonymum světa. Je to přirozené. To není k naštvání ani k chvále. Je to samozřejmost. Když je člověk, tak musí být hloupý. A když to není hlupák, prociťuje a uznává a prožívá to Samo. Tomu se říká duchovní člověk. To není člověk, ale je duchovní. 
Druhá část verše začíná slovem anena, což znamená to. Co to? To je jagját karmanam. Prasavjšna znamená, že to konání je k prospěchu systému Vesmíru, ne k mému. Jako pampeliška, nebo kůže, srdce, játra, ledvina, jako já. Nic takového není. Vše je jenom pro systém toho Samo, Brahma. 
Buňky slouží tělu, člověk a všechny bytosti slouží jedné jediné funkci, pro jejich prospěch. Ras je ku prospěchu rakt, rakt je ku prospěchu další dhátu. Myši jsou ku prospěchu kočky, kočky ku prospěchu Janky, Janka ku prospěchu bílého mramoru, bílý mramor je ku prospěchu chrámu, chrám je ku prospěchu farmy, farma je k prospěchu České republiky a ta je ku prospěchu světa, a ten je ku prospěchu Vesmíru. Nic z toho není pro sebe. Pro sebe je hlupák, to je falešné, je to jen dojem, iluze. 
Pampeliška je pro krávu, ne pro sebe. Kráva je pro MacDonald. MacDonald je pro ekonomiku a konzumenty. Nic není pro sebe, vše je pro druhé. Takto jagjá karmana je služba pro druhé a jestli se tam narodí já a moje, je to falešné. Není to pravdivé.  Dále je ve verši vo astvištakámadhuk. Vo je tvůj, tobě, takto je jsi. Išta vše, co je poskytnuté do Vesmíru, do světa je jagját, pro obětování.
Auta, nafta, dovolená, hodiny, to všechno je poskytnuto ke konání jagját karmana. Každý člověk, co umí a co má, rozhodně nedělá a nemá pro sebe. To je pro jagját karmanam, je to pro Samo. Ledvina, srdce, krev, to není pro tělo, pro člověka, to je pro systém. Přesto má člověk falešný pocit, že je moje auto, peníze, hádky. To je falešné a je hlupák. To všechno má sloužit vesmírnému systému. O tom, jak může člověk-hlupák chápat, na to má Janda krásné vysvětlení. Janda na svém FB sdílela příspěvek kde bylo vysvětleno, co je to hlupák. V příspěvku bylo napsáno, že Janda, když sedí v letadle, tak je odpočívající a relaxující, uvolněná a šťastná a spokojená, že letí. Přitom vůbec nezná pilota, ani neví, jestli má letadlo dostatek paliva a jestli funguje celý pilotní systém. Ale přece je krásně odpočinutá. Je to podobně, když sedí Janda v autobuse, ve vlaku. Vůbec neví, jestli má vlak strojvůdce. Jana sedí a čte knížku, odpočívá, relaxuje a je bez starosti. Jede do Bratislavy. Sedí a dá si kávu. Je úplně v pohodě. Vůbec neví, jestli jede do Bratislavy. Má koupený lístek do Bratislavy. Říká si, proč člověk není šťastný a spokojený, když je jeho život řízený Brahmou? Proč mu nemůže věřit? Proč nemůže věřit? Protože je hlupák. To je ukázka hlupáka, protože tak žije. 
Kámadhuk byla kráva v Dévalóka, která dávala mléko na Šivolingamu. Je to symbol dávání, obětování, jagja. Išta - boží, kám - vášeň a dhuk - dávat. Tedy poskytování potřeb nutných k životu všem kolem. Kráva Kámadhuk je příkladem pro dávání, poskytování. Zde se kráva bere jako hovězí, jako dobytek. 
Madhuk - je výživná hodnota. V rodině jsou výživou děti, jsou jako med. Pro manžele je byt, dům, postel med. V byznysu jsou peníze med. Jsou to věci potřebné k fungování, jsou poskytnuty, ale člověk je začne považovat za moje. Usmáli jste se představě, že pampelišky volají: To je můj déšť. Moje tam není. Vše je poskytnuto ke konání. Farma není moje nebo tvoje. Je to med pro konání, je to místo pro konání. Bílý mramor není můj nebo tvůj, je pro konání. Stejně jako Ferrari. Z tohoto důvodu žije duchovní praktikant bez domu, bez rodiny. Žije ve světě všude možně. Nemá pocit můj, tvůj. A to poznání převádí k cíli, k osvobození. Ve druhé kapitole byl návod. Když tam není moje, tvoje, je automaticky nepřipoutanost a vášně se ani nezrodí. Udělá se a tím to zhasne. 
Otázka: Když je připoutanost, je v libo-nelibo kdykoli je tam, automaticky libo-nelibo?
Govindži: Sama jsi si odpověděla. 
Tazatel: Jen se ujišťuji.
Govindží: V první řadě to není v rukách člověka. Proč je připoutanost? Je to kvůli Samo. A libo-nelibo je také plán Samo. Poznat to, co není v plánu individua. Když roste kytka, to není její plán, aby rostla. Je to plán vlhkosti, hnoje, to je jejich plán. Ani to, jestli má růžový květ, nebo makový květ, to není identita máku. To je automaticky plán, kterým žije Vesmír. Jako fáze malého miminka. I kdyby dala maminka miminku telefon, bude ho dudat, ocucávat. Nic jiného neumí. A když ty dostaneš dudlík, budeš hledat, kde na dudlíku můžeš pomačkat písmenka a poslat SMS. Není v tvých rukách ani fáze života. Všechno je to plán Samo. Jen hlupák tvrdí, že je to jeho dílo. Tento verš přivede člověka automaticky k osvobození, protože nic není dílo člověka

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>