Ayurvedic Consortium of Europe

Ayurveda Online Net FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -

Search Verse for online reading chapter:
Verse No.:
Hledání slova ve spisu:
Slovo:
čr
Bhagavadgíta,-कर्मयोगः karmayogaḥ, (S.-1, Ch.-3),

Verš.-9

यज्ञार्थात्कर्मणोऽन्यत्र लोकोऽयं कर्मबन्धनः । तदर्थं कर्म कौन्तेय मुक्तसङ्गः समाचर ॥ ३-९॥

jagjārthātkarmaṇo'njatra loko'jaṁ karmabandhanaḣ tadarthaṁ karma kaunteja muktasańgaḣ samāčara 3-9

Karmajoga - děje se, co je třeba



यज्ञा = jagjā (m.) oběť

अर्थात = arthat (m. abl. sg.) z účelu, pro smysl, z cíle, (यज्ञार्था jagjārthā m. abl. sg. TP cpd., z důvodu obětování); 

कर्मणो = karmano (n. abl. sg.) z konání; 

ऽन्यत्र = anjatra, adv., kromě, jinak; 

लोको = loko (m. nom. sg.) svět; 

ऽयं = ajaṁ (m. nom. sg.) to; 

कर्मबन्धनः = karmabandhanaḣ (m. nom. sg. BV cpd.) tak, že je vázán akcí; 

तद = tada (n. acc. sg.) to, toto; 

अर्थम  = artham (m. acc. sg.) smysl, cíl, předmět; 

कर्म = karma (n. acc. sg.) konání, skutky; 

कौन्तेय = kaunteja (m. voc. sg.) Synu Kunti!, jméno Ardžuny odvolávající na jeho matku; 

मुक्त = mukta (p. pass. participle *muc) osvobodit, uvolnit; 

सङ्गः = sańgaḣ (m. nom. sg. *sanj) připoutanost, lpění, (मुक्तसङ्गः muktasańgaḣ, m. nom. sg. BV cpd., být uvolněn z připoutanosti); 

समाचर = samāčara (2nd sg. imperative act. sam a. * čar) konej! dosáhni!



Luki:

Ó synu Kunti! Bez vykonávání činů, které jsou určené Pánu (bohu), vykonávají lidé bezvýznamné skutky. Z tohoto důvodu, opuštěním touhy, vykonávej užitečné činy v zájmu Pána (boha). ||3-9|| 




Kostič: Tento svět činem poután je, kromě konání pro oběť. Proto prost lpění, Kauntéjo, pro ni prováděj činnosti.

Komentář Govind:
Verš není jednoduchý, protože jsou některá slova použitá v jiném významu. Interpretace se dá velice snadno vyvodit. Verš říká jagja arthát karmano. Jagja je pochopena jako agnihotra, ohnivý obřad. Art znamená pro, ve prospěch. Karmano - konání. Jagja je pochopena jako obřad, oběť ku prospěchu konání. Konání v prospěch jagja. Je důležité pochopit, co je to jagja. Vyletíme do mátriky. City písmen J a Gj. J je jádro řízení. Gj je poznání, znalost. Takže jagja je jádro poznání. Co je jádro poznání? Co je poznání? A koho poznání? A čeho poznání? Co je poznání? A co je Átmá? Já je. Co může být poznáním já? Člověk říká, já jsem, poznává, že je. Ale kde byl před narozením a kam půjde? Nevím. Poznání je nula, nevím. O já nevím. Takže jádro poznání je rozpoznat Átmá. 
Všechny spisy Sámkhja, Védanta, které se souběžně tvoří, vysvětlují, že člověk ztotožňuje sám sebe s tělem. Pak na sebe ukáže prstem a řekne: Já jsem. Nebo řekne: Počkej, já se podívám do zrcadla a ukáže na odraz v zrcadle a řekne: To jsem já. Nebo Martoš řekne: Nevím, jestli jsem, štípni mě. Po štípnutí ucítí bolest a říká: Aha, já jsem. To štípnutí, to je déhbháv, to je cítění s tělem. Na farmě se ráno zpívá ÓM a Janda hned ráno tady všechny budí, aby šli zpívat ÓM. Kdo zpívá ÓM? Já zpívá ÓM? Jak se zpívá? Dechem se zpívá. Nadechne se a s výdechem se zpívá ÓM. A Janda, která praktikuje krija jógu, zpívá ÓM bez zvuku. Stane zpěvákem ÓM, který zpívá bez úst. A pak se zeptáme: Kdo je Janda, která zpívá ÓM bez úst? Zamyslí se. Já jsem to, co zpívá ÓM? To má pusu? Nemá pusu. Má tělo? Nemá tělo. Přece Janda má zkušenost toho já, které nemá tělo a zpívá ÓM. Prociťuje ho. Ta Janda, která nemá tělo, je čoud a zpívá ÓM, slyší ÓM, je Átmá. Aby mohla zpívat ÓM uvnitř bez zvukové vlny v první řadě opustí pusu, opustí všechny nervy, které ovládají rty a nosohltan. Tím není, s tím se neztotožňuje. Tak co Janda udělala? Obětovala, odevzdala a dala výpověď puse a nosohltanu. Říkala: Já nejsem pusa, nejsem nervy. Já jsem čoud a zpívám ÓM. A velice jednoznačně se tím cítí. To není spekulace, dedukce, fantazie, ale její zkušenost, stejně jako když má člověk zkušenost se smysly. Takovému konání se říká konání bez ztotožnění s tělem.  Takže zpívání běží stejně jako výpověď tomu ztotožnění se s tělem. To znamená, že je výpověď dělání. A vykonáváno je dění. Děje se. Martoše zajímá, jak to Janda dělá. Janda na to, že se to děje samo. Nevím jak, ale děje se. Každá zkušenost se nedá slovně vyjádřit. Třeba to, jak Milan rodil ovečky. Zajímalo nás to a ptali jsme se, jak to dělal. A on na to: To samo, já nic. Na další otázku, jak se mu to líbilo, řekl, že to bylo hezké. Nelze to, co prožíval, co zažíval, říci slovy. Na to nejsou slova. Není žádný jazyk pro vyjádření zkušeností.  Takže slovo jagja je stát se součástí dění a opuštění, vzdálení se od dělání. Janda přednášela ve Francii ájurvédu, připravovala se na to, a jakmile si vzpomněla, že bude přednášet, dostala horečku. Pak přišel den D. Před ní seděli Francouzi a ona před nimi a dokonce měla mluvit na mikrofon. Začala řádit, vyprávěla o ájurvédě a józe a všichni tleskali. Poslouchali i významní ájurvédáři a mudrci. Po přednášce se pak dále vyptávali. Janda odpovídala, šlo to samo. Janda měla pocit, že si pronajala pana Sama a on mluvil do mikrofonu. Janda mluvila dvě hodiny a pak ještě odpovídala na osobní dotazy. Vše vyřešila s panem Samo. Ono Samo. Govind se zeptal: Jaká byla přednáška? Janda řekla: Janda dala výpověď Jandě a Janda se stala panem Samo. Samo-Janda. Tím, že se stala panem Samo, proběhla přednáška krásně. Janda se stala ne děláním, ne přednášením. Tomu dala výpověď, vše se stalo samo. Stala se součástí dění a proběhlo to. Přednáška je obětování, je jagja, kde se obětovala Janda. Janda nebyla a Samo vykonal. 
Toto konání je jagja arth karma - konání ve prospěch obětování, výpovědi Jandy a ve prospěch Samo-se. Člověk není osobně zapojen do konání a konání se nechává dít, promění se do dění. A to je jagjat karma. 
Když se provádí jagja jako rituál, tak se zpívá hlasitě a vyslovuje se s neustálým uvědomováním idam namamah, svahá. Do ohně se hází při vyslovení svahá obětní ingredience. Uvědomit si, co to zpívá. Idam - je to, N - není a mam - můj, mě, já. Svá - svůj aha - odevzdávám. Je to konec. Já nejsem. Co tím chce říci? Jagja já nejsem. Je jenom dění. To, že je dech, děje se dech. Že jsem nemocný, děje se nemoc. Že jsem zdravý, děje se zdraví. Já není. Že je svět, děje se svět. 
Idam namaha svahá. Základní obřad ohně. Idam namamaha svahá. Práce nejsem, já není moje, auto není moje, peníze nejsou moje, radost není moje, sláva není moje, ani chtění není moje. Jídlo, skříně, plný kufr nejsou moje. Moje není, já není. Jagja karma - ve prospěch obřadu, konání, karma - dění, výkon. Jen takovéto konání, znamená dění. 
Dále je anjatram - vše ostatní. Lóka - svět; ajam - to. Tedy ten svět, svět a Já. Karmabandhanah - konání svazuje. Jinak všechna světská konání vedou ke svázání Já s tím konáním. Já je svázáno. S tím se potom musí všechny výsledky a dopady cítit a prožívat. Ostatní další konání se ztotožňuje s já a já dýchám, já zpívám, já dělám, já lžu, já říkám pravdu, toto všechno je světské a vede ke svázání já s konáním. Potom se všechny výsledky a dopady musí prožívat a cítit. Janda, jak nechce přednášet, cítí se ublížená, přednášení se jí nelíbí, hned je nelibo. Kde roste nelibo? Na přednášení. Tak se rozjíždí spousta emocí, prožívání. Musím na výlet, musím plavat, to jsou omáčky, které rostou na konání a člověk pak řekne: Já jsem radost, cítím se v sedmém nebi. 
Co to je? Karmabandhanah - svázání s konáním. Hromadím auta, hromadím rachejtle, hromadím boty, pak je člověk propojen s hmotou a s konáním. 
Kršna říká tadartha karma, Ardžuno, už víš k jakému prospěchu má být konání. To konání je pro sebe nebo pro Samo. Kauntejo (jméno Ardžuny) muktasamgha mukta - osvobození, oddělení a sangha sloučené, propojené, svázané. Osvobodit spoje. Být oddělený od spoje. Být osvobozen od toho spojení, takto může dojít k osvobození. 
Ó, Kauntéjo, takto může dojít k osvobození. Může dojít k mokš - k osvobození. Když člověk vykonává, a to je součástí dění, pak jeho ztotožnění s já, ztotožnění s tělem mizí. Když se Jandy zeptáme, jak se jí líbilo přednášení v Tapovanu, řekne, že ani neví. Prostě proběhlo, protože Janda nebyla Jandou. Nebyla takovou Jandou, kterou známe, byla to Samo-Janda. A vykonání proběhlo, Janda se oddělila od Jandy. Takové konání je jagja.
Včera při satsangu se říkalo, že člověk má dvě možnosti při konání. Buď vykonávám, protože se mi to líbí. Kdo je konatelem? Člověk. Libo. V druhém případě vykonává člověk, protože je třeba. Kdo koná? Třeba. Co je třeba. To je dharma. Kdo je konatelem? Buď je libo konatelem nebo je dharma konatelem. Když je libo konatelem, tak člověk sklidí veškeré dopady konání. A když koná dharma (co je třeba), tak člověk nesklidí žádné ovoce. Když vítr fouká, nefouká že se to někomu líbí. Vítr fouká, protože jsou různé tlakové níže a je třeba foukat. Tak vítr fouká. Když člověk koná, co je třeba, tak nic nezíská, nic neprožívá a děje se. A když koná libo, tak se prožije a skladuje. Prožijí a ucítí se veškeré dopady konání. A to je karma bandhanam. To znamená svázání. Jako když jí Janda langoš. Kdo to jí? Libo Jandy. Pak se odnese pocit, bylo to dobré, bylo to hodně slané, nebyl tam česnek, bylo to hodně drahé. Langoš byl můj, ale spadl na zem. Nemohla jsem ho jíst, byl plný písku. To je jedení Jandy s libo. Samo-Janda jí langoš. Jaký je langoš? Měla jsem 29 korun a koupila jsem langoš. Jaký byl? Chyběl česnek nebo sůl? Nevím, žaludek se naplnil, hotovo a žádné zážitky, z toho neměla, protože Janda dostala výpověď a Samo jedla. To je jagjartha konání. Je třeba naplnit břicho, tak se naplnilo langošem. Bylo třeba, tak se dělalo. Nedělalo libo, dělalo třeba. 
Otázka: Co má dělat člověk, aby byl vzhůru? Jak poznám, že jsem vzhůru? 
Govindží: Když vím, co je třeba, to je stav vzhůru. Konání může být jak vzhůru, tak i s omámením, s libo. Když člověk koná libo, tak se rozjede vyúčtování MD a D. Jaké z toho mám výhody, nevýhody, kolik se přidalo, kolik zmizlo a začne rozruch pocitů a emocí. Anebo se koná to, co je třeba, udělá se a je hotovo, je konec bez dalších dopadů. Takto se to děje miliony let, Vesmír je řízený podle toho, co je třeba. Je třeba svítit, tak Slunce vychází, je třeba točit, tak se zeměkoule točí. 
Jagja, znamená, co je třeba, já to nejsem, idam namamah svahá, je jen třeba, je jen čas, je jen prostor, jede se neustále, a to je nekonečné, věčné. S libo je jen chvilka. A je konec. Život je libo. Vesmír je věčný, Átmá je věčné. Jednoduše řečeno nenamáčet se do jakéhokoli konání a každé konání považovat za dění. Tím člověk vykoná a nemá s tím žádné svazky. Je třeba si zaběhat. Není ani únava, bylo třeba běhat. Běhání, které způsobuje já, je běhání pro výsledek, pro omámení. Ale když je třeba běhat, pak já není potřeba, protože není žádné prožívání. Prožívání je karma bandhanam, ztotožnit se s konáním. Když není já, není únava. Když se to děje, stejně jako když nosíš hlavu na ramenou, nevadí, děje se. Když si ale hodíš pytel cementu na rameno, pak pokud je to dělání, tak ten pytel bolí. Když nese kotník 70 kg, tak kotník nebolí. Proč nebolí? Protože je to považováno za Samo. Ale když to dělám já, pak můj trapéz, moje bedra, můj kyčel, glukóza, nervy se musí prožívat a je únava. 
Zboží z - boží je boží. Bez já. Karma jóga - jagjárt karmanam. Konám, protože je třeba a jsem součástí třeba.  Arth - ve prospěch. A je vstup, R - síla, Th - která se zabydlí, je to takové zastavení toku. Když vojáci chodí, levá, pravá a řekne se stát, obě nohy budou vedle sebe, a to je Th. Zastavit, stabilizovat. Přichází síla a zastaví se pohyb.


Ájurvédská Univerzita Praha


Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>