Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk který se vzdá všech aspirací (tužeb), odloží připoutanost, nevědomost (ignoranci, ego) a všechna svá přání (touhy), ten získá mír (klid). ||2-71||

---

---

Kostič:
Člověk, jenž jedná tužeb prost opustiv všechny rozkoše, kdo prost je pýchy, sobectví, -pouze ten míru dochází.

---

Komentář Govind:
Mam je můj a v celém verši je slovo nirmamo klíčové slovo. Svět začíná, když člověk začne cítit předmět smyslů a ukládá do sebe. S tím začíná svět. S tím i končí. Jako když dítě otevře oči a vidí černookou maminku a natahuje ruce a usmívá se. Co to znamená: Moje mami. Maminka vidí děťátko a vidí tam moje. Takže je předmět a probudí se pocit moje a tím začíná svět. 
Stejně pak ruka není moje, tělo není moje, dech není můj, slova nejsou moje, pohled není můj, svět zhasíná a člověk umírá. Takže svět začíná a svět končí vydáním povolení vstupu předmětu dovnitř. Kakinka má svět. Jak začal Kaki svět? Dovolila fousatému předmětu vstoupit dovnitř a začal rozruch, svět, Praha v čoudu, Ladak v čoudu, Telč v čoudu, Třebíč v čoudu. A jen Hradec Králové. Kaki povolila vstoupit fousatému z Hradce dovnitř. 
Předmět vstupuje dovnitř. Je mamo, je můj. Včera jsme si říkali jeden příklad o vlastnostech váju. Hanka Včelka pěstuje včelky. Na úlu sedí jedna včelka se zlomenou nohou. Hanka tu zlomeninu pustí dovnitř. Co bude dělat? Bude hledat ortézu? Proč? Protože zlomeninu pustila dovnitř. Takže naše radosti, starosti, to důležité a nedůležité jsou náš problém, protože povolujme předmětu vstoupit dovnitř. A v tu chvíli začne předmět řádit. Je zlomenina, tak se utíká do zdravotnických potřeb pro ortézu. Takže se vykonává, protože se prociťuje lítost. Chudinka moje. 
Soucit a bolest. Takto předmět řádí v člověku. Svět začíná povolením předmětu vstoupit dovnitř. Kršna tady neříká slovo mamo ale nirmamo tj. bez povolení předmětu dovnitř. Nirmamo. Předtím než povolujeme předmětu vstoupit dovnitř, tak máme pocit já. Já vidím zlomeninu nohy včeličky. Včelička kulhá, já ji vidím a už začne vstupovat zlomenina dovnitř.
Když já není, pak vidět není, zlomenina může být milióny let, od doby dinosaurů a nic se neděje. Fousatý může být kdekoli, když na něj Kaki nekoukne, nic se nestane. Teprve když Kaki kouká, vstupuje fousatý dovnitř. A začne rozruch. Už je v hlavě vrtění, v těle je vrtění, buší srdce, ztrácí se dech, předmět všechno rozřádí. V první řadě je ahankár. A z toho vyplývá, že nejdříve není mama moje, ale nejdříve je já - ahankár. Potom z toho je povolení a moje. Když se Hanka kouká na zlomeninu, tak ta zlomenina není Janky. Janka to necítí, do ní to nevstupuje, protože sedí v Bráníku a nevidí ji. Zlomenina existuje, ale čí je to moje? Je to Janky nebo Hanky? Je to Hanky, protože ona to vnímá, ona povoluje vstoupit zlomenině dovnitř. Pro Hanku je to včelka z vlastního úlu, z mého úlu, pak ten vstup je raketový. Nemáš o to čas přemýšlet, jestli vstup povolíš nebo ne. 
Otázka: Co přijímá? 
Govindží: Ano, hledáš to, co znáš. Nemůžeš hledat to, co neznáš. Váju vstupuje, to je funkce váju. Když není váju, tak se nevstoupí a když je, tak se vstoupí. Nerozdělovat subjekty. Tak to váju vytvoří vičár uvažování, myšlenky, pocity. Máme myšlenku a k tomu máme hned pocit. Jako pohled na zlomenou nohu. Myšlenka: moje včelka má zlomenou nohu. Je ta pocit bolesti, a lítost, že má zlomenou nohu. To jsou subtilní věci. K takovému myšlení člověk přichází, když velmi subtilně uvažuje, to jsou vlastnosti mysli. Na to se musí někde v klidu sednout, zpomalit dech, vnímat jemné a pak přijde taková myšlenka.
Otázka: Jakmile vznikne pocit já, tak je mexická vlna.
Govindží: Když řekneš já, tak otevřeš okno a je průvan, to je ahankár. Ahankár je otevírání okna a pak vstupuje to, co je venku dovnitř a začne svět. 
Otázka: Jak když je to v prvopočátku, něco smysly berou a něco přehlédnou. Představuji si, že se podle touhy nabaluje jen to známé a roste v rámci možností mysli, jak to, že si vybere?
Govindží: Nevybere, protože je vybráno. Dopředu něco ví, protože indrije, smysly jsou součástí balíku mysli. Jsou součástí mysli, mysl je součástí Átmá. Átmá je součástí Paramátmá. Člověk je věčný, ale otevření okna není stálé, to se otevře a zavře. Vzduch venku je pořád.  Otázka: Když má člověk více váju, dá se říci, že se více otevírá?
Govindží: Ano, když je váju, tak se více otevírá. Hlava se více motá, více prociťuje, prožívá, je soucitná. Vát více cítí, je důležitý, více vnímá, rozumí a chápe. Je přecitlivělý, je dobrý. To je váju. Sentimentální jsou lepší. Kde je tento pocit, tam hned vidíme váju. Bez váju není život, ale mít přehnaně otevřené dveře, kde může projet celý vlak, tak tam můžeš očekávat vát rog, váju rog, nemoci vátové. Jedna paní psala, že její maminka má hodně velké množství krevních destiček. Doktoři mají podezření že je rakovina. A navrhují chemoterapii. Dostala jsem na vás kontakt z Tapovanu z Francie. Můžete nám nějak pomoci? Porozuměl jsem, že je to dcera žijící ve Švýcarsku, nevím o mamince. Miluje maminku a chce ji pomoci. Pomáhání je důležité, tak musím pomáhat a v rámci toho, co jsem pochopil z prvního emailu, jsem jí napsal, že může přijet do Prahy a že si o tom můžeme popovídat. A během pěti minut přijde další email. Když jsem odeslal email, tak jsem se jen na pár vteřin zamyslel, proč se zvedl počet krevních destiček, proč se namnožily. To je látka, které není mnoho. V krvi je minimum, to není jako cukr v plasmě, jako červené krvinky, je jich jen malinko. Plasma nahoru žlutá a dole červená a mezi nimi je tenká vrstvička. Je jich v těle potřeba velmi málo. Když se kouknete do anatomických histologických obrázků, tak jsou nakreslené jako pavouci. Jako spadlá pavučina. Má nepravidelný tvar, je šišatý. Jaká je dóš? Vát je šišatý. Nebavíme se o chemickém složení a fyziologickém popisu, bavíme se o tvaru, první myšlenka je vát. Když se více vysychá, vidíš to na rybníku, který vysychá, zmenšuje se vodní plocha. Můžeš zapisovat, jak vysychá rybník, obrys bude šišatý a stále půjde níž, ale bude šišatý. Když utrhneš čerstvé hroznové víno, je kolem dokola krásně hladké, má hladký povrch a pak vezmeš hrozinku sultánku do dlaně a máš také takový hladký povrch? Ne to jsou Karpaty, nahoru dolů. Čím se to stane? Vysycháním. Jaká je to dóš? Vát. Ta šišatost je vát projev. Když je vát projev, jak asi bude ten člověk žít? Jaká budou játra? Játra budou zhroucená, dysfunkční. Když jsou játra dysfunkční, jaká bude hlava? V pytli, peklo, nestálost, nespavost, neklid. Dělal jsem si jen představu, co uvidím, až přijdou. Na to píše dcera, že je maminka v Rusku a cestování je těžké. Jen nám zkuste pomoci, ona nespí, bere antidepresiva. Odkud jsme začali? Z tvaru destiček. Odhadoval jsem, že to bude vát problém, co vidíme, jednoznačné souvislosti pro vát. Takového člověka léčit nemá smysl, neposlechne. Tak jsem jí napsal, sorry, omlouvám se, nemám pro vás žádnou pomoc. Ale dle popisu, že bere antidepresiva, léky na spaní tak jedinou radu, kterou vám můžu dát je, přineste mamince radost. Dejte skleničku radosti každý den, ať je šťastná a spokojená, dejte jí radost a štěstí, to je jediné, co vám mohu poradit. Určitě nejsem první a poslední, obsíláte svět, hledáte rady a porady, co na to? Její svět je maminka a její nemoc. V hlavě má maminku a její nemoc, gján není, rozum není. Kde gján není, tak ten svět je plný trápení. Svět je squash. Samé fleky, bouchání, samé modřiny a samá nespokojenost. Rozmlácená hlava, rozmlácené míčky. Člověk je šťastný, když hledá klid a mír. To je slučitelné.
Jako když jde někdo na kik box a říká: Já z toho mám mír. Nevím, co to je. Uvnitř je hurikán. A hurikán nezajímá, zajímá kik box. Zajímá se o hurikán. Nezajímá se ji, proč se mění tvar krevních destiček. Už má předem strach, že bude mít rakovinu, jako její máma. Hledá léčbu, ale nevíme, jestli pro maminku anebo i budoucí léčbu pro sebe. Zjišťuje na trhu, jestli je léčba. Jestli existuje. Kdo se nakonec léčí? Svět začíná povolením vstupu předmětu dovnitř.
Když vidím na chodníku hovno od mého psa, tak to uklidím. Ale když je hovno od cizího psa, tak tam položím ceduli: Ukliďte po svém psovi. To nebudu uklízet já, protože začal svět u hovna mého psa. A hovno cizího psa je jiné. Mého a cizího psa. Takto to je ahankár. Kdo rozlišuje moje, tvoje, čí, tomu se říká ahankár. 
Včera jsme říkali, kdo to vymyslel, kdo je autorem? Nás zajímá konatel, vykonavatel, podmět. Nás zajímá, čí je to Ferrari. Nezajímá nás receptura, ale kdo to vymyslel, kdo to maloval, kdo to vlastní. To jsou základní myšlenky člověka. A zde je odpověď, ahankár. Kdo tyto otázky vymyslí, je ahankár. To rozlišuje.
Otázka: Kdo, jak a proč - ty otázky jsou ahankár? 
Govindží: Ano, když slyšíš tato slova, tak se inkarnoval ahankár. Tady říká nirmamo to je bez vstupu předmětu dovnitř, nirahankár (bez ahankár).
Toto je z druhé části, a kde jsou nirmamo a nirahankár tam se usadí šántí, klid a mír. Nirmamo, nezajímá ho. I když mu v cestě stojí Ferrari, nevstupuje do jeho srdce, vidí v něm jenom plech. Ani neřeší, kdo to tady tak blbě zaparkoval, neptá se. Protáhne se kolem Ferrari. V Martošovi je mír, protože nepouští předmět dovnitř, a není tam čí, kdo, jak, koho, čeho. Má nárok na poukázku mír a klid. A jestli je venku červené Ferrari s plnou nádrží? Klíče v zapalovači? Nezájem. A za Ferrari zaparkuje Hanák svůj traktor. Janda hned, kdo to zaparkoval ten pitomý traktor. A to je jiný příběh plný neklidu. Je tam traktor a moje Ferrari, vstoupily předměty. Tam šántí mír a klid není. Takto druhá část verše. Viháj kamanja to znamená v toku vášně sarván.
Všechny vášně jen protékají. Je tam nišpraha s významem: mě se to netýká. To netýká je nišpraha. Je to podobné jako moře v předchozím verši. V moři je plechovka, manga, tanga, moře se to netýká, nese, co je. Janda jde do Globusu a nic nekoupí. Letáky ji nezajímají, velké slevy ji nezajímají. Žít život ve vášni není zakázáno, jde o to nepustit ji dovnitř. Ať se nás to netýká. Moři žralok, nevadí. V moři plavou lodě, moři to nevadí, když spadne loď na dno, nevadí. Moře řekne, mě se to netýká, ty ses utopil, šumafuk. Takto mohou být všude vášně a člověk je nirmama -nepouští dovnitř. I když je to člověk mezi mnoha předměty, ale nic se neděje. A je mír.  Když Kaki pracovala v bance, kde se ukládají hotovosti, denně jí létaly mezi prsty Masarykové. Každou hodinu přicházel balík Masaryků, spočítala je, hodila je do trezoru, napsala šéfovi doklad. Žádného Masaryka nepouštěla dovnitř. Nemělo to na ni žádný vliv, spala dobře. Hanák seděl u Kaki a viděl balík Masaryků také. Celou noc měl v hlavě Masaryky, protože je viděl v pokladně. Hanák pustil Masaryka dovnitř a nemůže usnout. Kaki, která sedí mezi Masaryky, je v klidu a nic jí to nedělá. Je to otázka přístupu. Jestli vášeň je, nerozhoduje. Záleží, jak je do toho člověk namočený. V předchozích verších jsme mluvili o nadhledu. Nadhled je růst, vývoj a poznání. Kde je nadhled, tam je možný nirmama. I když se to fyzicky může dít, v duši nic není. Pro Kaki je Masaryk kus papíru. Nirmama nirahankár jsou pilulky pro léčení neklidu.
Být v nadhledu, pozorovat křivé zdi, vlnitou podlahu, díru ve stropě, to může všechno být a nic se neděje. Jde o to jak to budu vnímat. Jestli z toho dělat katastrofu nebo si budu užívat, jak jsou zdi krásně křivé, jak dírou teče voda. Toto je způsob a možnosti pro naše žití. Můžeme žít namočeni do každého předmětu a do ahankár nebo můžeme žít ve vášních a nic se neděje, do ničeho nejsme namočeni. Není to otázka dobré a špatné ale přístup s rozumem nebo bez rozumu.
Otázka: Cítím tam ještě vyřešení naplněnosti? 
Govindží: Nejprve co je to naplněnost. Čím být naplněn?
Student: Naplněním těch omáček.  
Govindží: Je to přirozený proces. Musíš bránit a chránit své Ferrari.
Student: Člověk může mít nadhled teprve, když něco okusil.
Govindží: Nemusí.
Žák: Jinak ho to pořád táhne zpátky. 
Govindží: Nejprve pochopit to, co táhne zpátky. Když to, co táhne, člověk chápe, pochopil tak to uchopil, tak může mít nadhled.
Žák: Frantu, táhne vodka do hospody. Musím si prožít tu vodku, naplněnost vodkou a když je poznání naplněnosti vodkou, může být nadhled. 
Govindží: Ne, nezáleží na naplnění, naplňovat můžeš každý den. Musíš si prožít vodku, naplněnost vodkou, abys měla nadhled? Kolikrát se budeš naplňovat? Celý život se budeš naplňovat. Budeš v celoživotním pohledu na vodku, nikoli v nadhledu. Toto ale není s nadhledem, ten nemůže vzniknout pitím vodky.
Hledáme naplnění. Není ani vnitřní ani vnější. Co je? Vodku dáváš do pusy nebo si ji liješ do hlavy. Hledáme naplnění, mít, vlastnit, použít. Když se nevstupuje dovnitř, tak to naplnění není.
Otázka: Na čem záleží naplněnost touhy? 
Govindží: Naplnění je tehdy, když předmět vstupuje dovnitř. Když pustíme dovnitř Ferrari to je plnění. Ale když to pustím dovnitř, tak to bude řádit, a kde je nadhled? Jakmile vstoupilo něco dovnitř, nadhled je v čoudu. Když je nadhled, tak není zapotřebí vstup. I když předmět vstupuje, nic se neděje. Nadhled nevyžaduje naplnění. Naplnění vyžaduje pocit nedostatku. Pocit nedostatku vyžaduje naplnění. Když pocit nedostatku není, naplnění není zapotřebí. Nemusíš hledat.
Student: Záleží na buddhi.
Govindží: Ano, když je rozum, je jedno, jestli je prázdno nebo plno, protože je gján, poznání. Pak jestli máš Masaryka nebo nemáš, je to šumafuk. Znáš Masaryka, znáš jeho přítomnost a znáš i nepřítomnost. Když jsi přilepená na Masaryka, pořád máš co dělat, pořád musíš shánět Masaryky. Záleží, jakou úroveň má buddhi - rozum. Nadhled je pro rozum. Nadhled není pro užívání, prožívání, naplnění. 
Jandě se splnil sen, na Arunáčale roztáhnout ruce do mraků a volat: Ó, Pane Ramana Mahariši, vyzvedni mě vzhůru. Naplnil se sen, naplnění je důležité.  Je třeba naplnit byt, auto, naplnit lásku. Hledáme, kde se to všechno dá natankovat. Hledáme benzínky. Čím žijeme? Hledáním. Jenom koukáme, kde co natankovat. A otevřeme oči, abychom našli pumpy, potřebujeme načerpat lásku, tak hledáme, kde se dá tankovat. Na co se budeme zaměřovat? Kde jsou pumpy. Co budou slyšet uši? Kde je pumpa. Ahankár volá kde? Zní to v uších, hledají to oči. Kde je pumpa? Můj cíl je naplnit nádrž. Když má rozum, ví co znamená naplnění. Ví, co znamená prázdno, co znamená ahankár. Ať je prázdné, o nic nejde. Oč jde? O nic nejde, pak je mír.
Moudrost po uzavření satsangu - Když Já, Ahankár není, pak mysl není a pak nitro nic neprožívá a je automaticky klid. Se staršími se nedohadovat. K vrstevníkům být otevřený a pro mladé být zajímavý. To je všeobecná receptura po všechny lidi. 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>