Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

To, co ostatní žijící bytosti vnímají jako noc, je doba osvícení pro sebe-kontrolovaného; a doba, kterou všechny žijící bytosti vnímají jako bytí vzhůru je nocí pro takto introspektivního (žijícího v nitru) mudrce. ||2-69||

 

---

---

Kostič:
Co nocí je všem bytostem, v tom bdí, kdo smysly ovládá. V čem však tvorové jsou bdělí, to nocí je mudrci, jenž zří.

---

Komentář Govind:
Já (jako), nišá (tma, noc, spaní, nevědomost, spící, neexistující). Kde nic není, je tma. Sarvabhútánám (to všechno, co existuje). Když je tma a noc, tak co se dělá? Spí se. Teď už ne, protože je elektřina. Člověk svítí a je vzhůru celou noc. Není to o dnešní době, protože dnes nejsou noci. Všude je světlo 24 hodin, ale před pěti tisíci lety, kdy byl verš reálný, tak život, všechna zvířata a lidé spali. Trochu se to tak děje v Hradci, i u Hanáka, ale v Braníku, tam je pořád živo. V noci jsou sarva bhútánám tasjám - přesně na místě. Džágrati je probuzený, pozorující a samjamí je duchovní praktikant, který odstavil smysly. 
Kde v noci všichni spí, tam je duchovní praktikant jógy, duše, praktikant spirituality, rozumu vzhůru. Jinak řečeno, když spí mysl, rozum je vzhůru. Druhá část verše. Jasjám džágrati bhútáni. Když jsou existující vzhůru, tak praktikant vnímá a dívá se, sleduje. Nišá je tma, pašjato (že jsou).
Význam tohoto verše je již v 16. verši, tam to bylo také řečeno, že co je vnímáno, není pravda. Čemu se říká mysl vzhůru, rozum tam vidí, že mysl spí. Že je ve tmě.
Když říkám, že jsem vzhůru, že vidím, že musím do práce, dnes musím přehazovat, musím nakoupit, rozum vidí, že mysl má půlnoc. Děti, dům, byt, jíst. Pro rozum je mysl utopená. Tomu se říká nišá (ve tmě). Člověk říká, to je důležité, i to je důležité, je omámený, ale to není duchovní praktikant. Řekne, aha je omámený. Jako když člověk chodí z hospody a je po třech vodkách opilý. Levá, pravá, ale ne rovně. Co je v nohách? Tam je omámená vodka. Takto to, co člověk říká, že je důležité, to je omámení předmětem smyslů. 
Omámení to, duchovní praktikant považuje za půlnoc. Člověk je jako ve tmě. Je v omámení. 
Já niša sarvabhútanam.
V obou částech verše se naznačuje, že rozum je stále vzhůru. I když se v první části vysvětluje, když spí mysl, tak rozum je vzhůru. A ve druhé části se říká, že když je mysl vzhůru, tak rozum nespí, rozum je také vzhůru. Rozum se dívá na mysl vzhůru stejně jako na spící mysl.
Anka je celý den vzhůru, píše SMS, pracuje, dharmuje, je v kanceláři, jede do Bratislavy. Rozum si říká: Anka má půlnoc. I když se pohybuje, žije, v hlavě je plno programů, koná se, děje se, mění se. Ale co se děje? Je to noc. Nic. Pro rozum je Anka omámená. Je omámená z práce, je omámená šéfem, je omámená výpovědí, je omámená počítáním mezd. Je omámená pendolínem. Je omámená strojem na skákání. A když je v pelíšku, je omámená plánem na zítřejší den. Usíná a řeší, kde má botičky, kde má jasmín, kde je Ferrari. Chrní, je v pelíšku a je opět omámená. Čím? Pamětí. Takže i když je vzhůru, je omámená. Když v noci spí, začne vidět sen, jak létá nad Arunáčalou. Vidí letadlo a hned ji napadne Prémova báseň Chtěl jsem vyletět nad mraky. Létá a vidí z okna letadla mraky. Takže ve snu je také omámená. 
Doma omámená, u rodičů omámená, v práci omámená, v Pendolinu omámená, v posilovně omámená, na chodníku omámená. V Chudíři omámená, v knihovně omámená, na Kuti omámená a v pelíšku, když spí, je také omámená. Omámená, létáním nad mraky. Je pořád ve tmě a rozum vidí, jak je omámená mysl. Dá se to rozdělit na člověka spícího, jehož mysl je omámená a na člověka, který je vzhůru. Dokud jsou smysly v mysli, jsou oba stavy de facto stejné. Když je mysl, tak je člověk vzhůru nebo spí v pelíšku, mysl je stále omámená. Mám miminko, jsem omámená. Nemám miminko, jsem omámená. Jedno omámení je mít a jedno omámení je nemít. Omámení se nedá zbavit. Navíc je omámení se šťávou hezké. Takto je mysl stále omámená. A moudrý rozum na to kouká, jak mysl blbne.
Nadhled nespí, není ničím omámený. Jenom vnímá, že to tak je.
Nic se neděje. Janda si hned ráno vzpomněla na Kabirovu báseň, která by zněla takto: Pižmo je v pupíku jelena a jelen ho po lese hledá. Takto je Bůh v každém bytí, ale svět ho nevnímá.
Podobně Bůh je v každé duši a svět ho nemůže vnímat. Takto přesně je procítěna mysl člověka, neustále spící. I když má člověk pocit, že je vzhůru, de facto má půlnoc. Oslavuje, ve skutečnosti má půlnoc, oslavuje ve snu, je to sen. Každá oslava má svůj konec. Je minulostí. Každá vteřina se stává minulostí, vše je pak sen. Že tady sedíme a máme sen, zůstane, jakoby nebylo. To je tma. Takto mysl je konstantně ve tmě a rozum je konstantně vzhůru. Janda stále chrání a brání. Musí chránit a bránit mámu, Chudíř, divoká prasata a bratra. Je stále vzhůru.
Vědomí je vzhůru, rozum je vzhůru, nadhled je vzhůru a mysl je omámená předměty smyslů. K tomu si přečte znovu verš č. 16. Znalec pravdy je ten moudrý, ten praktikant psychospirituality. Kam má vést kurz psychospirituality, když každého zajímá byt, dovolená? Každého zajímá omámení. Ale psychospiritualitu zajímá nadhled. Praktikant jógy se má dostat ven z omámení smyslovými předměty, být vzhůru a pozorovat, co se všechno kolem děje, co je v noci ve tmě omámeno, tma nevědomosti. V první řadě musí přijít uznání, dojít ke znání. Když dojdeme ke znání, pak jsme u-znalí. 
Když jsme uznalí. Tak kde jsi byla? Po-znání, u-znání, když dojde ke znání. A sedím u jasmínu, a cítím jasmín. 
Ke znání, uznání, poznání je dálnice, na které jede praktikant. Samotné čtení je tma.
Kdyby se modlitbami lidé osvítili, tak by podlaha a zdi byly osvícené milionkrát. Takže satsangovat bez rozumu nikam nevede. To je jako modlitby ke kamenům. 
Chrámová hudba. Varhany. Kameny by mohly být v sedmém nebi, i když se rozpadají. 
Když lidé chodí na satsang a není rozum, nic se nezmění. Když je rozum, rovnou se rozsvítí.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>