Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Proto, Ó mocně ozbrojený Ardžuno! Toho intelekt je stabilní, jehož smysly jsou vždy pod kontrolou a tudíž nejsou poháněny směrem k dočasně uspokojujícím materiálním objektům. ||2-68||

---

---

Kostič:
Proto ten, kdo Mahábáhu, má všestranně odtažené smysly od cílů smyslových, - jen toho moudrost pevnou je.

---

Komentář Govind:
Tasmádjasja ve významu a proto. Mahábáho znamená Ó, Pane Ardžuno, Mahábáho, ten, kdo má hodně síly, Ó, mocný pane. Nigrhítáni znamená v hrsti, mít v hrsti. Sarvašah je všechno. Znamená všechno v hrsti. Ó, mocný pane, když je všechno v hrsti. Dále se ve verši upřesňuje, co má být v hrsti. Mít v hrsti smysly a jejich předměty. Když jsou v hrsti, pak se rozum stabilizuje. Pragjá pratišthitá. Když jsou smysly ovládány, tak je rozum stabilizovaný.
A říká se, že člověk je vzhůru, je probuzený. Ne jako před chvilkou jste říkali, že budík na čtvrtou, slyšíte déšť, bouchnete na budík, otočíte se a spíte dál. Jste v hrsti spánku, spánek není ve vaší hrsti. Pán je pod vedením otroka, není otrok vedený pánem.Takže když jsou všechny předměty smyslů a smysly v hrsti, tak je rozum stabilizovaný.
Tady slovo stabilizovaný znamená, že rozum nemůže nic ovlivnit. Jako když je člověk v nadhledu. Dívat se z letadla na zem, tam se Jandě zdá přirozený nadhled. Nedotýká se jí, co se děje dole. Když je dole na zemi, začíná to prožívat. Znamená, že když je v letadle, tak má pragjá pratišthitá, stabilní rozum. Ale jakmile sleze dolů na zem a vidí předměty smyslů a smysly, tak se do toho zapojí a rozum uteče. Potom rozum není stabilizovaný a člověk prožívá emoce a procítění. Aby se více upřesnilo slovo nigthítáni (všechno v hrsti). Všechno je v hrsti, to znamená, cokoli, co se děje,, co se vnímá, co se zažilo, na to se neustále vzpomíná.
Vše je z Prakrti. Je to příroda, je věčná, nikomu nepatřící a člověk může, pokud žije ji může užívat. Když si toto člověk uvědomuje, tak i tělo, nohy, obličej, nos, pusa, vlasy, chlupy, nehty, prachy, rodina, auto, majetek, města, hory, lesy, údolí, řeky, to všechno je Prakrti. A to nikomu nepatří, to je věčné. Stále tu bylo je a bude. Prakrti nikam nemizí. Já toto nejsem, já prakrti nejsem.
V jóganidře kurma se praktikuje, že si uvědomuji prsty u nohou. V tu chvíli cítíme prsty, pohneme prsty, prsty jsou dokonale pod kontrolou v našeho vědomí, cítění. Pak si říkáme, uvolníme prsty, prstem nejsem, nejsem v prstech, nejsem v nártu, nejsem v lýtkách. Co se stane? Noha spadne a uvolní se. Je v přirozené stabilní poloze. To je co? To je, že já noha nejsem. Když si člověk uvědomí, že to já nejsem, že nejsem ani předmětem smyslů, smysly, tělem ani okolím, tak v tu chvíli je já oddělené od Prakrti. A když je takto oddělený, tak okolí a člověk na to já nemá žádný vliv. A nemít žádný vliv z okolí a sám ze sebe, z těla, týká se toho vlivu, nihgrhtání, ghr znamená dům. A vzít dovnitř do domu - ghrtani. Nigrhrtání je opakem, dovnitř se nic netáhne. A tady doma, to znamená člověk sám sebe. Nikoli tělo. Když se netáhne ani tělo ani okolí, tzn. nejsou předměty smyslů a předměty smyslů nezabírají na člověka, pak je nighrtání. 
To je stav, kdy je člověk absolutně čistý. A člověk je stoprocentně vzhůru. Není ničím ovlivněn. Ten rozum je stoprocentně čistý a stabilní. 
Jakmile si člověk začíná uvědomovat, já jsem tělo, moje ruka, noha, okolí, rodina, práce, majetek v tu chvíli je rozum zaangažovaný ve smyslech a smyslových předmětech. A rozum není čistý. Jinými slovy přichází emoce, pocity, soucity, souznění. A pragja je namočená, obarvená podle toho dojmu, pocitu či emoce, která vznikla v daném okamžiku při  propojení člověka s okolím. Pak rozum není stabilní pak není stith pragja. Rozum ne neustálí, kývá se jako loď na vodě. A když se kývá a houpe, tak přijde trochu průvan smyslů, zájmů, chutí, emocí a odtáhne loď někam jinam. Rozum je v čoudu. Člověk potom nemá o sobě žádné ponětí.
Před tím varuje Kršna Ardžunu. Ardžuna se na bojišti nechal odtáhnout pohledem na protivníka, na ty, kteří s ním chtěli bojovat, to byl učitel, děda, sourozenci, vnoučata, vnuci a začal vidět ne boj, ale viděl tam rodinu. A ta rodina ho odtáhla od boje, z bitevního pole a proto nechtěl bojovat. 
Kršna celou druhou kapitolu vysvětluje, co znamená člověk, smysly, předmět smyslů, Prakrti, Puruš. Co znamená zájem, emoce, soucit. A vysvětluje, když člověk neovládá smysly, znamená, tak nemá nadhled. Síla a směr větru určuje okolí, předměty smyslů a smysly. Nadhled je jediným řešením. Když má člověk nadhled a dívá se na smysly i na předměty smyslů, tak se nic neděje. A tím pádem se stává nadhled kotvou. Když člověk má kotvu, tak potom žádné emoce souznění, soucity nevznikají. Tím není řečeno, že člověk musí změnit své reakce. Reakce je dharma. Když žádné emoce a soucity nerostou, to znamená, že jsme odpoutaní z vnímání. A co vnímáme, související emoce, pocity souznění, ukazuje, že nadhled není. Co se má dělat, jaká má být reakce, to přijde po rozhodnutí. To, co se rozhodne, když je pragja vzhůru, tak rozhodne dharma, a když pragja není vzhůru a už se stala chyba při vstupu, tak reakce bude automaticky libo-nelibo. Když si Holub pamatuje, že ve čtyři musí nastartovat traktor a dá si budík. Ve čtyři se probudí, zjistí že prší, ale v hlavě startuje traktor. Vyleze ven, vyhodí deku a jde startovat traktor. Když nepamatuje na traktor, bouchne na budík otočí se na druhý bok, nechá se omámit barvami předmětů smyslů.
Ó, velmocný příteli, Ó, Ardžuno, ovládni všechno, tím budeš mít ovládaný rozum. Není to jednoduché téma na pochopení. Když to člověk jen čte a nevysvětluje si sám sobě pochopení, pak to nemá šanci. Jako se včera říkalo, čtení a čtení. Jedno čtení je, že oči projdou a nic se z toho nevytěží. Při druhém čtení se čtou písmena a slovíčka a člověk sám sobě vysvětluje, co to znamená a posouvá se větu po větě. Tak takové čtení zanechá poznání. Takové čtení se i hezky archivuje a vytvoří se z toho rozum, přesvědčení. A jak se říká, i metr vysoké sebevědomí se zvedne. Čtení má být sebe-vysvětlující. Člověk je s knížkou, s učebnicí, a kromě zraku nic jiného není, ať ten zrak je čistý a přesně předává slovíčka a věty a rozum je vysvětluje sám sobě, pomocí vičáran, vigján, unméš, niméš, smrti. Pak je fajn. Pak člověk to, co přečetl, chápe. Pak může vykládat, vysvětlovat kdekoli. A to, co si člověk přečetl, to z něj vyzařuje. 
Student: Když my čteme a neumíme si sami sobě vysvětlit, tak nejsme přesvědčeni.
Holub: Musím to, co čtu, zažít a pochopit.
Govindží: Pochopit, co je slovo, co znamená. Význam musí vstoupit. Když se jen tak hází, tak to do rozumu člověka nevleze. Do rozumu vleze, když to vysvětluje.
Rozumět SMS: přijdu v pět hodin. Co to znamená? Přijde v pět hodin - ráno nebo večer, dnes nebo zítra? Když ta slova nejsou jasná, musí se smazat, pink. Bez významu je taková SMS. Když vysvětlím, já ten princ na koni, přijedu do Braníku v pět hodin, teď jsou tři, tak přijede za dvě hodiny. Tak uvaří i čaj. Ozdobí jídelní stůl sušenkami. Tak se musí dojít k porozumění. To se děje, když je unméš, niméš, soustředěnost. Takto má vypadat čtení, slovo po slovech, věta po větách, když toto člověk praktikuje, tak rozum, bystrost chápání se automaticky víc a víc obrušuje. Jako lepší nože, čím více je používáte, tím více se samy ostří. Jsou to švýcarské nože. Jsou moc drahé. Čepel čím více řeže, tím je ostřejší, samoostření. Jiné nože musíte brousit. Rozum je takový lepší japonský nebo švýcarský nůž. Čím více se používá, tím snadněji se porozumí. Čte pár slov a porozumí celé stránce. Dokonce je schopný vlézt do hlavy autora, jak to vypadá v jeho hlavě. Proč se to rozhodl takto napsat. Jsou i jiné možnosti, to jsou produkty bystrosti rozumu, a to se stává opakovanou praxí, neustálou praxí. Když nebudeme spěchat na otočení stránky, a budeme větu po větě chápat, porozumíme větám. Jít dál poté, co budeme přesvědčeni.
To je úžasná praxe, kterou můžeme bystřit svůj rozum. Hlavně důkladně, až pak se rozum bystří. 
Člověk musí být vyspalý. Není důležité se budit ráno, je důležité, aby byl dobře vyspalý. Musí chodit do postele dříve. Tím pádem, když jde v osm hodin do postele, tak je ve tři dobytý a ve čtyři, kdy je nejúžasnější čas, čte verše. Ne jako Janda, která chodí spát v jednu. Budí se v sedm ráno a do té doby je všechno v čoudu. Lidé mají světlo pořád a tak se jim nechce spát.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>