Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Stejně jako vítr unáší loďku na vodě (moři), stejně tak mysl, která je uprostřed těkavých smyslů, odnáší pryč intelekt člověka. ||2-67||

---

---

Kostič:
Neboť mysl, která podléhá těkavým smyslům tělesným, ta jeho rozum unáší jak větry koráb na vodách.

---

Komentář Govind:
Indrijánám hi čaratám je první část verše. Indrijánám znamená smysl. Smysly jsou samy o sobě na dlouhé studium. Mám pocit, že pojem smysl není lidem moc jasný. Co to je smysl, kde je, jak vypadá? Jak je veliký? Používá to každý, ale probádané to nemá. Poznat, co jsou smysly.
Čaratám znamená pasení, spásání. Vidíme to u krávy, ta neustále popochází a žere. Posunuje jednu nožičku a utrhne kus trávy na louce a postoupí o krok dál a zase se skloní a to je čaratám. Smysly se takto pasou. Pořád se pasou.
Vidím Kaki, jak mrkla, hýbla hlavou a já si ji stále prohlížím očima. Popocházím a prohlížím a vše, co se změní, vnímám. Vnímám vše, jak se hýbne. Žeru tu přítomnost. Ale žrát se dá i z paměti. A z paměti Kaki vyskočí, jak byla v Telči. Najednou vidí krásné kopečky, které viděla cestou. Připomněla se i cestička, která ji zavedla k domečku. Ten vypadal jako perníková chaloupka. Tak člověk žere a chodí a žere a chodí a žere. Indrijám čaratám, to je tak. 
Chodíte, spíte, ležíte a v hlavě je i to, co se nevnímá očima, smyslovými orgány. Z paměti vychází incidenty a jsme jako kráva a koza na pastvě. Šéfík má nové boty, nová kůže, cože co říkal? Chodí, žere a chodí a žere a chodí a žere a chodí a žere. To je mechanismus indrijí, smyslů, takto fungují. Vnímání je součástí mysli a ta reakce je strašně rychlá, je bez času, vůbec netrvá. Vidím a okamžitě vím. To vědění a vidění je spontánní. Nám a rúp je bleskový. Bez časového prodlení. Vidíš tesaře a hned jsou fousy. Jak dlouho to trvá než vidíš fousy? Je to hned, je to součástí předmětu.
Takto nám a rúp, jméno a tvar jsou propojené s naším vnímáním a myslí. To je to, co my vidíme jako jeden kus příběhu. Příběh je jeden kus, i když jsou jako filmy. V každém filmu je tak třicet obrázků za sekundu. A když projde třicet obrázků, tak vidíme animaci pohybu. Ty velké kamery natáčejí dvě stě, tři sta, pět set obrázků za sekundu. Když je pustíme zpomaleně, tak vidíme, jak létá moucha. Když budeme vidět běhajícího lva nebo tygra, tak jakoby létal. Neběhá ale létá, velice plynule, takže to je při zpomalení. Ale my máme normální rychlost a vše co později analyzujeme, je jen jeden snímek. Ale když řekneš tesař, vidíš, fousy a vykulené oči. To neustále běží. Tak tento verš je o uvědomění, jak fungují naše smysly. Funkce smyslů zaměstná celou bednu. Úplně celou mysl. Když vidí Kaki tesaře nebo se jí tesař dotkne, tak v hlavě se všechno uřízne a je jenom tesař. Je úplně omámená z tesaře. Takto žraní smysly je odtahování mysli. Mysl je odtažena, přizpůsobena, řízena, vedena a ovládaná smysly. Tadašja harati pragjám. Takto pragja, rozum je ukradený. Rozum je v čoudu. Zůstávají jen smysly, které ovládají a odtahují mysl. Takto mysl odtáhne rozum. A člověk jen prožívá a prožívá a prožívá a žádný rozum tam není přítomný, funkční. Jako myš a pastička. Myš vidí pastičku a žrádlo. Vidí už jen žrádlo a to ji táhne do pasti. Na nic jiného nemyslí, než na pastičku, je tam jen smysl. Mysl na všechno zapomene. Sleduje jen vůni a chuť. Jak to bude super, jak to bude lahodné. A pak pastička klap a myš je mrtvá. Ale když vidíš myš a chceš ji chytit jen tak rukou, uteče. Nenechá se chytit. V tu chvíli v ní funguje strach ze smrti. Stejně jako když chceš pohladit čiči. Ale když jim dáš granule, tak přijdou. Když chceš, část vlastnosti mysli, strach funguje, a proto utíká. Mysl je na svém místě a funkční. Ale, když indrijani žerou, smysly žerou, tak ostatní části mysli, kde je i buddhi, rozum, vymyšlení, nic z toho nefunguje a nechá se unést. A to je důležité uvědomit si, jak člověk funguje, nechá se unášet smysly. 
K tomu Kršna říká příklad. Mysl unáší rozum pragja podobně jako na vodě stojící pohupující se loď, která je volná. Začne foukat vítr, odtáhne tu volnou nezakotvenou loď a loď je někde jinde. Cokoli, co necháš a je průvan, vichr, odnese. Když fouká vítr 190 km, tak střechy letí. Střechy mají své číslo Bártlova 5, když je vichr, tak letí, střechy se přemístí. Takto indrije unáší mysl. A mysl unáší rozum a člověk jenom zírá a říká, co se to se mnou děje. Anka do půl noci není doma a pelíšek si stýská: Kde mám Anku. Anku unášela práce, bála se šéfa, že ji vyhodí. Chtěla na kurz anatomii, a přitom dostala má velký úkol od šéfa. Přestože měla strach, místo do pelíšku, jela do práce. Strach unášel auto vážící 1,5 tuny. Jedna myšlenka rozhýbala jeden a půl tunové auto a zhroutí se spaní, odpočívání, zpívání, hraní. Takto se děje u každého člověka, kde systém nám a rúp v mysli funguje. 
Výjimečné je to, když buddhi, rozum vyroste a řekne si, já musím na anatomii a pelíšek mě čeká, jdu do pelíšku. Ale co ta práce? No co, tak mě vyhodí. Ať vyhodí. Co budu dělat? Budu dělat ve slovenské pojišťovně. Když rozum chápe, dominuje, tak barvy mysli prohrávají a smysly prohrávají. Z toho automaticky vyplývá, že když pragja rozum je silnější, když vyroste, když dýně vyroste a je vichřice, listy létají, dýně nikam neuteče, ta zůstane. Když je vichřice, vidíme létající listy, ne dýně, ty nepoletí nad Hradcem. Dýně je stabilní, ta létat nebude. Tak když je náš rozum stabilní, tak není obava o odtáhnutí. Když je loď zakotvená, tak strach z větru není. Musí být kotva. Ta kotva je přesvědčení. Když je člověk přesvědčený, moc dobře ví. Je více jak stoprocentní jistota. Když je přesvědčený rozum, tak si mysl může dělat, co chce. Smysly mohou dělat, co chtějí, nic se neděje. Vytvořit přesvědčení, to je sadhana, to je praxe. To je trénink. Všechno záleží, jak trénujeme. Tréninkem je přesvědčování, zpevnění kotvy. Zakotvení.
Otázka: Přemýšlím nad tím, že ve vaší přítomnosti je to všechno jasné, ale v životě to pak tak jasné není. 
Govindží: V mé přítomnosti je rozum, je k dispozici nám a rúp současně. A proto přesvědčení hned teče, a tomu se říká jasno. Tok přesvědčení je jasno. Ale když máš řešit situaci a Govind tam není, tak to neteče do přesvědčení. Proč? Protože tam není Govind. Neumíš udržet Govindu pořád u sebe. Zatím udržují Govindu oči. Kdybys měla vnitřní oči a oči přesměrovala dovnitř, tak máš Govindu pořád. 
Student: Mám Govindu, ale už to není tak silné. 
Govindží: Nemáš praxi dívat se na Govindu uvnitř. Když ho máš v každé situaci, všude, máš ho pořád, jako ho máš teď a tady. S každým nádechem se stane součástí, je neustálý tok. Vzniká přesvědčení a s tím se pak nedá nic dělat. 
Kotva není z papíru. Nebo jsou kotvy papírové? Kotvy jsou železné. Loď se nikam nehne. My když přesvědčení trénujeme, žijeme s ním, není možné jinak. Ono je to tak, že my máme kotvu papírovou, papírovou kotvu pink a trochu vzduchu a kotva je nefunkční. Rozbitá.  Jednou se mě Janda ptala, od kdy jsem takový, jaký jsem. Je to od roku 1986, tenkrát jsem umřel. Když jsem říkal, že já nežiju. Přišlo, že já nežiju, život nejsem já. Život je Bůh. On žije. Takže jestli mám radost, tak Govind radost nemá, radost má Bůh. Kdo přinese čaj? Bůh. Kdo vypije čaj? Bůh. Tento přístup přišel v 1986 a tenkrát jsem nevěděl, že je to 24. verš 4. kapitoly. A pak když jsem přijel do Československé republiky v lednu 1989, tak jsem se setkal s místními cvičenci jógy. Zpívali mantru brahmar panam, mantru před jídlem, kde se zpívá, že to jídlo je Brahma, jí to Brahma, pomáhá to Brahma. Pro koho to je? Pro Brahma, před trávícím ohněm Brahma. Tak si myslím, ahá, to jsou filosofové a pak hned s prvním soustem, že je tam málo soli, a další výhrady. To není řeč vhodná pro jídlo, které je Brahma. V tu chvíli mě to naštvalo, ale řekl jsem si, to nevadí. Ano, takto když člověk v určité praxi dojde k přesvědčení, tak se to táhne. Otázka: To bylo poté, co jste potkal učitele?
Govindží: To byl můj učitel, byli jsme v Himálajích, v Nanitalu. To je, jen když člověk vytvoří přesvědčení, tak je železná kotva. Tu kotvu musíme budovat, namontovat ji na loď.
Lidi věci odkládají a libují si, jak jim to dobře funguje. To jsou prostě lodě bez kotvy. Přijde smyslové vnímání, průvan a už letí. Student: To je pěkný verš, dává řešení, zakotvit loď.
Govindží: Nám to ani nevadí, že jsme unášeni. Prožíváme unášení, jé, to je fajn. Pak jsme jako myš, která říká, už jen kousíček, už jen dva centimetry a vleze na pastičku, pic a je mrtvá. My se takto necháváme unášet a v tom se vrtíme, a chceme ještě, ještě přidat, a pak sklapne past. A je konec.
Kdyby myš někdo upozornil, že je to past, že ji zabije, tak by sýr z pastičky nechtěla. Pak by běhala kolem dokola, jako myši na farmě. Běhají kolem dokola, prohlédnou pastičku a pak ze správného úhlu vytáhnou sýr. Pastička je prázdná a Martin je naštvaný. 
Student: Myši žijící v centru gján jsou chytré, oběhnou několikrát pastičku a vytáhnou sýr. 
Govindží: Rozum takto nás vede jiným směrem. Směrem k poznání. Tomu brání odnášení mysli smysly. Kam vítr odnáší Jandu? K Ferrari. Jestli je něco v životě úžasného, tak je to Ferrari. Nic jiného si nepřeji, to nestojí moc peněz. Prodám byt, vyzvednu úspory, ať mi dole udělají místo pro parkování. Pokud je nutné, pak i půjčit si na Ferrari, je dobré. To je odnášení smysly. Stejně jako koza žere, kráva chodí a žere. Když jí dáme na nohu krokovačku, ujde mnoho kilometrů jen proto, aby si našla žrádlo. To všechno je uvědomění, jak člověk funguje. Jaký je rozdíl mezi člověkem a zvířetem? Žádný, jen chodí a žerou. Prožívají. Akorát je třeba si uvědomit, že myš také prožívá. Jestli ten dopad je náš cíl. Pokud dopad není náš cíl, tak ať se sakra probudíme, ať určíme tu správnou cestu. 
Co Janda? Ta je ztracená, vybírá barvu Ferrari, jestli modrou nebo červenou. Jen pro zajímavost slovo Avanti je slovo sanskrtské a znamená to kůň, který je i v Evropě symbolem síly, která se měřila v koních. Nejsilnější auto je Avanti. 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>