Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ale člověk, který je svobodný od připoutanosti a srdečnosti, osvobozuje svou mysl a drží ji pod kontrolou. Tímto způsobem je schopen kontrolovat smysly a užívání si objektů smyslů. Potom se stává pevně usazen v Bohu a zažívá blaho. ||2-64||

---

---

Kostič:
Kdo však přistoupí k předmětům se smysly bez vášně a hněvu, svou mocí se ovládaje, - ten dojede klidu vnitřního.

---

Komentář Govind:
Verš 64 rágadvešavijuktaistu to je hotová sebevražda. A višajánindrijaiščaran tomu se říká čoud. Je to velice náročný verš. O tom se moc mluvit nedá. Ve verši je slovíčko rágadvešavijuktaistu Známe slovo rág (to je libo, touha, chtění) a dveš je opak, je to smutek. Vijukt-ai-stu, vijuktaistu ještě zkrátíme na jukta, to, co je obsaženo a pak vjukt ze slova je jeho opakem, tedy to, co není obsaženo. Čaj s medem je jukt a čaj bez medu je vjukt. To, co je s anebo bez. Kde není libo-nelibo. višajánindrijaiščaran, višej předmět indirija. V indrijích je čaranam vnímání. Je to ze slova čal (pohyb).
Když se předměty pohybují přes smyslové orgány do smyslů, do mysli bez libo-nelibo, tak takové Átmá, kde se toto děje, má smysly ovládané. Předmět prochází do smyslů. Jako já se dívám na obrazovku a obrazovka probíhá do hlavy. Obrazovka je na stole, ale dává impulzy, pohyby do mysli, do srdce, do nitra. Takto se předmět pohybuje ve smyslu bez libo-nelibo.
Slovo gaččhati je jako čaran (probíhá). Takže poznání probíhá, když Átmá je ve stavu ovládání smyslů, kde předměty se pohybují do mysli bez libo-nelibo. De facto jsou jako sochy. Děje se se sochou něco? Reaguje nějak socha? Co je pak ta socha? Mrtvá. Takže jde o sebevraždu. Rozdíl je v tom, kde je život a kde je divadlo. Když je život a je Jan Palach. Ale když polije své tělo benzínem a zapálí se a běhá po ulici zapálený a umře a stane se hrdinou, zůstane socha. Pak přijde řada na divadlo. Kdo to zahraje? Luky vezme nehořlavý oděv, na něj bavlněné tričko, to polije benzínem a na jevišti se zapálí. Uvnitř má kůži přikrytou nehořlavým oděvem a lidé vidí, že Palach hoří. Není Luky, ale v tu chvíli je to Palach. Je vystoupení o Palachovi, nakonec představení Luky spadne a je konec vystoupení. Všichni lidé jsou pod vlivem představení o Palachovi, který zemřel. Luky se svlékne z nehořlavého obleku. Vydělal si své peníze. Jemu se nic nestalo, protože on neprožíval ten skutečný oheň. On tu politickou agresi v sobě neměl. A diváci měli slzičky, tleskají a Luky kouká, aha zabralo to. Zítra budu v novinách. Šťastný Luky. A v novinách skutečně byl. Psali, jak zahrál výborně Palacha. Luky rozpoznával slzičky, křik a trápení, přestože se mu nic nestalo, neměl žádnou lítost, bolest a lidé z toho byli zhrouceni. Tomu říkáme divadlo. 
Když přichází poznání, přichází divadlo. To divadlo se pozná. Jako když je kuchař. Když vaříte velice pečlivě, dáváte tam čonk, vůně koření se rozšíří po celé kuchyni, dýcháte vůni jídla a když servírujete jídlo, nenadáte pro sebe. Ostatní se diví, proč sobě nedáváte. A musíte říci: Já nemám chuť, já jsem přejedený z vůní. Protože jste vařili jídlo bez libo-nelibo, tak ta chuť tam nezůstane, to prožívání tam není. To je sebevražda. 
Na Václaváku v metru na Muzeu sedí dva žebráci v tunelu. Oni se znají moc dobře, pomáhají si navzájem. Jeden žebrák povleče kalhoty a chová se jako beznohý, že nemá půl nohy. Drží misku na peníze a na zápěstí si kápne kečup. Prochází tudy Luky a Margi. Jé chudák, nemá nohu a ještě má rozříznuté zápěstí. Margi vytáhne pajdu a hodí ji do misky. Luky říká ty jsi blbá, má pokrčenou nohu a na ruce má kečup. Co v očích Margi probíhalo? Libo-nelibo, nic nepoznává a prociťuje svět. Z toho je smutná, ulitovaná. Luky mu nic nedá, ani korunku, ani halíř, protože vidí, že je to divadlo. Žebrák v očích a mysli Lukyho prochází tam a zpátky bez libo-nelibo. Ten žebrák v mysli Margi je s prožíváním, s libo-nelibo. Margi to cítí jinak a Luky také jinak. Luky říká aha, to je podvod. A Margi ho chce brát domů, cítí lítost. Mají dva psy, tak bude dalším, o koho se starat. 
Kde předmět okolí vnímání prochází do mysli přes indrije, přes smysly, bez rág a dveš, tak mysl je ovládána a přichází poznání. Janda přijde do třídy o deset minut později. Aby nebyl Govind naštvaný, nalije si jasmínový olej do vlasů, roztočí si vlasy a ty létají a v celé třídě je jas, vůně. Hejbne hlavou jako psi po dešti. Jasmínka přišla, říká Govind, to přišla Jana s jasmínovou vůní. Dala si záležet, aby se o ní nemluvilo špatně. Govind ji pochválil. Je odpuštěno, sedne si do rohu. Govind má možnost nevšímat si té vůně. Ale Jasmínka bude zklamaná. Když si Govind všimne, pak má dvě možnosti. Buďto úplně vyletí do Indie jako čoud, tady přišla nagčampa (jasmínová vůně). A Janda je v euforii. Nebo pozná, že žádost o omluvu, že jsem přišla pozdě, byla přijata. 
Ženy to moc dobře umí, chlapi jsou na tom hůře. Ženy zabrečí, oči zapláčou a chlap se rozpustí jako vosk. Chlap je zhroucený. Žena není zhroucená, ona ví moc dobře a poznává, co se s chlapem děje. Protože chlap je rág dveš jukteš. Plačící žena je rág dveš vjukteš. Ona ví, že je to hra. Chlap hru nepoznává, neprožívá. Pak přislíbí i to, co není možné. A žena to tak chtěla, aby muž přislíbil. Muž to přislíbil a má problém. Kde je divadlo, tam je rág-dveš vjukteš. Když není libo-nelibo, předmět jenom v mysli prochází. Ok, předměty prochází v mysli. Tak tam se zabydlí poznání, zabydlí se pragja. 
Poslední je slovo prašadam (mír, klid), smysly jsou ovládány. Kde se vnímá prožíváním předmětů, co prochází přes smysly, tam jsou emoce, city, soucity, ČSSD, nadace Janda a vzniká falešný dojem o tom předmětu. Člověk prožívá a říká tomu, že ví. Sochám nevadí, jestli stojí oblečené nebo nahé. Sochám se nic nestane, je jim to šumafuk, protože nežijí. Takže máme definici porozumění, pochopení. Živí prociťují emoce, neživí jsou ti, co neprociťují a nemají emoce. 
Tady ten verš radí, poznání je tehdy, když emoce nejsou. 
Kde předměty chodí do mysli tam a zpátky bez jakékoli šťávy, tomu se říká nadhled. Jako létání letadlem. Když je Janda v letadle, ráda sedí u okýnka, ráda připlatí, aby měla místo u okna, aby se mohla dívat přes okno dolů. Co vidí dole? Dole jsou mraky a ještě níž pod mraky vidí domečky, silnice, auta, pán jak venčí psa, ten pes neposlouchá a pán křičí. Janda v letadle neví, co křičí, ale ví, že křičí. Jen poznává, jak se pes raduje a pán se hroutí. Protože Janda neslyší, nevytvoří se jí žádná emoce. Je v letadle, je v nadhledu. Co je nadhled? Kde předměty nevstupují s omáčkou, s emocí. Pak přichází poznání. Každý předmět ukládáme s omáčkou, s emocemi. Když vnímá člověk předmět s omáčkou, nemá šanci poznat skutečnost. Prožívá jen omáčku. Všechny problém partnerské, rodinné, přátelské, vztahové jsou jen kvůli tomu, že se prožívají omáčky předmětů. Nechat předmět bez omáček, tak se pozná, proč to tak je. 
Maminka, když si hraje s malými dětmi, vezme dudlík, schová dudlík v dlaní a děti hádají, kde má maminka dudlík. Nemá ho ani v pravé ruce, nemá ho ani v levé ruce a dítě říká: Zázrak, není dudu. A pak maminka vytáhne dudlík a dítě má radost. To dítě nemá rozum, ještě nevyrostlo buddhi. Prožívá, že dudlík je nebo není. Mamince je jedno, jestli dudlík je nebo není. Moudrost je tam, kde je divadlo. Ten svět samskár se považuje za divadlo. Kde moudrost není, dozrálost není, dospělost není, tam se prožívá. 
Když vyroste buddhi, poznání přichází a tak to divadlo i chápeme, a dokonce ho můžeme i hrát. V Rámajáně je Rám, inkarnace Boha, podobně jako zde známe Ježíše. Když Rámovi Ravan ukradl ženu, byla velká válka. Rám měl s sebou mladšího bratra, kterému démon střelil šíp do hrudníku a Lakšman ležel v bezvědomí. Představte si, že Rám, který byl inkarnací Boha, začal plakat. Slzičky z toho, že brácha umírá, leží v bezvědomí a že mu ukradli ženu. Slzy vyjádřily jeho smutek. A hned to komentují různí vypravěči. Když je Ráma inkarnací Boha, proč nechal ukrást Sítu? A když je tak mocný, jak je možné, že nějaký démon může zastřelit bratra Lakšmana? Jak to, že tomu nezabránil? Moudrý interpret říká: To je divadlo v rámci dharmy. Rám je převtělený a má lidské tělo a lidský život vyžaduje takový projev. Tak on dodržuje dharmu a pláče. Ve skutečnosti se v jeho duši nic neděje, ve skutečnosti tu hru vymyslel, tak hraje, protože moudrý ví, že svět je iluze. Žití je iluze. Hraní je iluze a to je divadlo.
Luky není Palach, ale zahraje Palacha. Ti, co jsou rozumem, ví, že se Lukymu nic nestane, je to jen hra. Ale Luky křičí, že ho pálí kůže. Lidé pláčou. Pláčou ti, kteří neví. Kde je prasádamadhigaččhati chápou a mají poznání, nepláčou, nemají slzy v očích. Rozumí, že Luky není Palach. 
Takto Bhagavadgíta říká: To je svět a tady je jen divadlo. Tak si hrajte divadlo. To může jen ten, kdo ví, že je to divadlo, a přece nedává najevo, že je to divadlo.
Přestože to vypadá jako skutečné, je to divadlo. Jsme všichni herci, jakmile dospíváme, dospívá i naše herectví. Je profesionální a uvnitř prochází čistý rozum, čisté pochopení. Ti, co jsou nezralí, tak prožívají, pláčou, trápí se, ale i oslavují, veselí se, radují se nebo jsou soucitní, smutní.
Kršna říká, že svět je iluze, a tady se musí zacházet s vědomostí, je to rág a dveš. 
Kdyby toto chlapi pochopili, ženy by neměly žádný význam. Ženská se maluje, činčá, češe a maluje jen proto, aby si jí chlapi všimli. Kdyby si jí muži nevšímali, byly by poražené. Tak chlapi by měli porozumět a chápat, že se žena snaží nějak zapůsobit. Rozumný chlap říká, je to hra, pochválím ženu, udělám to, co si ona přeje. Takový chlap nemá s ženou problém. Žena má problém s chlapem, protože ho chce ovlivnit. Muž ji poslouchá, ale nezabírá. Proč nezabírá? Protože chlap je moudrý. Hraje divadlo, aby žena měla pocit, že vyhrála. V jógové praxi by měl člověk umět vnímat předměty. Jenomže předmět se ukazuje a buddhi jednoznačně rozpoznává, co je omáčka a co je skutečnost. I když je to omáčka, tak předmět chce, člověk chce, aby člověk reagoval na omáčku. Žena pláče, tak já také mám slzy. Dobře. Takže ve skutečnosti uvnitř není, nebo je, ale zahraje se divadlo. Když je uvnitř rozum, hraní nebolí. Když rozum není, tak se hrát nedá. Dá se jen prožívat a to prožívání je libo-nelibo. Na libo-nelibo se postaví radost a smutek. Pak se objeví stres a víte, co může člověku takový stres udělat, protože neumíme hrát, protože není rozum. Proč není rozum? Protože nejsme dospělí. Tady Kršna říká: Ardžuno, nebuď jak malé dítě, buď dospělý, nebuď hloupý. Máš dost velkou zásobu rozumu, použij ho, přece o nic nejde.
Chápeme to. Je to těžký verš a je náročný na pochopení.
Jana se nezlobí, že jsem ji kritizoval. Je jí to jedno. Jana je bez rág a dveš. 
Tam je možnost dospělého života. Kde je dospělost, tam je rozum. Kde je rozum, tam je pochopeno. A kde je pochopeno, tam se může hrát divadlo.
Buďte dospělí a hrajte život. O nic nejde.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>