Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk smýšlející o hmotných předmětech o ně získá zájem. Ze zájmu se rodí touha a pokud tato touha není uspokojena vzniká hněv. Z hněvu se rodí nenávist, která způsobuje nevědomost (ignoranci). Díky nevědomosti člověk ztratí paměť a potom je ztracena i inteligence. Když je ztracena ingeligence, je ztraceno vše a takový člověk je potom zcela zničen. ||2-62, 63||

---

---

Kostič:
Z hněvu bývá poblouznění, z blouznění zmatek paměti, ztrátou paměti rozum mře, - ztrátou rozumu hyne se.

---

Komentář Govind:
Verše 62 a 63 jsou propojené a je dobré číst je jako celek. Oba verše vysvětlují první program, který jsme se učili na Povědomí. Koncept programu jedna je odsud. To jak funguje první program, to jsme viděli v předchozím verši. Kršna vysvětluje Ardžunovi, jak vypadá první program a tím mu nastavil zrcadlo, aby si uvědomil, jak je na tom.
Nošením předmětů v hlavě, vznikají pouta. A když vzniká pouto vzniká kám - vášeň. A když začíná kám, tak tam vyroste zažívání, prožívání, euforie, a ta vášeň se začne nafukovat. 
Pak roz-bouření vášně vytvoří hranice. A na hranicích jsou kolem dokola jako vojáci, libo, nelibo, rág, dveš a další. A když z vášně vznikne rág, začne dominovat libo, je připoutanost, která se dále promění do chamtivosti. Jakmile se objeví nelíbí se mi to, je to zárodek krodh - hněvu.
Pak pokračuje verš, ve kterém se říká, že z krodh vzniká sammoh nenávist a s tím i podobné pocity jako strach, nechtění, kritika. Když se nám chce někoho kritizovat, jsme naštvaní, nespokojení, zklamaní. Tyto pocity se vytvoří krodh bhavati - stane se, sammohat smṛti-bhranšá. Z naštvanosti zavoní krodh (hněv). Naštvanost je palice a co dělá palice? Umíte si představit palici a malé zrníčko? Když palice bouchne, úplně to malé zrníčko rozdrtí. Janda drtí česnek. Vezme těžký váleček na placky a praští do česneku a ten je na malé kousky. Když česnek chce být zase dohromady, už to nejde. Nedá se slepit. Tomu se říká bhramas, to se dá dobře pochopit. Česky se říká rozbít. Co znamená rozbít? Cítím dvě slova roz a bít. Bytí se rozpadne, roz-svítí, roz-padne, roz-jasní, to znamená že roz se otevírá. Bytí, které je vždy smrsknuté, dalo dohromady několik věcí společně s jóg. A drží pohromadě a když rozkvete, tak se vše rozpadne, roztřepí. Každá částice je někde jinde. 
Smrti znamená paměť. To je u člověka ohromný nástroj a celý život ho jenom buduje a podle toho žije. Žije podle paměti. Naše veškeré zkušenosti jsou uloženy v paměti. I o tom, o čem jsme přesvědčení, je součástí paměti. Co je nám libo nebo nelibo, je námi zapamatováno a je v paměti. Jsme nosiči zkušenosti, které jsou v paměti a podle toho fungujeme. Víme, co znamená hard disk počítače. Co znamená pevný disk počítače? Tam je ta paměť počítače. Když se hard disk rozbije, vezmeš kladivo, praštíš do hard disku. Zeptáme se Lukyho, jestli bude takový počítač fungovat. 
Luky: Bez hard disku je to špatné. Koupím nový počítač.
Govindží: Luky ví, že je nutné koupit nový počítač. Ani počítač za sto tisíc korun, když se zničí hard disk, tak se nerozjede. Protože i startovací aplikace jsou uloženy na hard disku. Hard disk je také místo, kde se ukládají data, soubory, všechna práce, kterou člověk dělá. To všechno je uloženo na hard disku. Hard disk, když je v čoudu, když se rozbije, tak aplikace nefungují. I kdyby fungovaly, tak soubory nejsou, data nejsou. Takto smrti je náš hard disk, pevný disk a tam je uloženo naše přesvědčení. Vše o čem jsme přesvědčení. Libo, nelibo, láska, hněv, přátelství, umění. V paměti je uloženo všechno. 
Když je krodh, vzniká naštvanost. To, co jsme celou dobu budovali, důvěru, lásku, libo, to krásné i ošklivé, všechny věci, tak to se všechno rozdrtí, zničí se hard disk. 
Když dva lidé žijí spolu nejprve mezi nimi vznikne spojení. Žijí spolu, protože mají lásku a láska je velebení, radost jednoho z druhého. To se dlouho budovalo, až jednoho dne vznikne naštvanost, nenávist, vyčítání a výhrady. Jakmile vzniknou výhrady, tak výhrady jsou ty palice, kladivo na paměť. Veškeré dobré věci, které se celý život budovaly, se rozdrtí na malé kousky, je bhramas, jsou rozbité. Najednou má ten člověk negativní hodnotu, protože paměť je praštěná. 
V paměti bydlí i buddhi, inteligence. Veškeré informace, ladění počítače, čemu se říká cookies, cash, nastavení procesorů, to většinou vidí jen IT, nevidí je běžní uživatelé, ale jsou také uloženy na hard disku. Když v cookies a cach jsou rozbité soubory, tak se procesor nerozjede a počítač nerozpozná ostatní zařízení.
  Takto když se rozbije smriti-paměť, tak tím se automaticky rozbije i buddhi, přemýšlení, rozum. A když se rozum, buddhi, inteligence rozbije, pak zbude jenom prána šánti. Šánti znamená ticho, klid a prán znamená životní energie, životní síla. Když není inteligence, pak je život v čoudu. Takto je pro žijícího člověka důležité rozpoznat, jak člověk funguje a jak velkou roli hraje jeho libo, nelibo, kritika, nespokojenost, urážlivost. To jsou všechno palice, kterými člověk sám sebe ničí a ničí tak, že zmizí ze světa, že inteligence se vynuluje. Někdo se mě zeptal, co znamená ego a jak poznat ego. Říkal jsem, že ego je, jakmile máme pocit sukh, duhkh tedy radost a smutek. V obou pocitech je ego. Když z něčeho máme neradost, smutek, znamená to ego. Co z toho vyplývá? Lidé, kteří trpí, mají nemoci, naštvanost, stres, výhrady, tak jim jednoznačně utekl kůň z výběhu a to je ego.
Když je ego neovládané, ahankár je neovládaný, tak se praští a uvolní se hranice sukh, duhkh. Člověk potom prožívá radost a smutek. My tady v Čechách milujeme radost a nesnášíme smutky. Myslíme, že smutek neexistuje. Nikoli, když je radost, je na místě i smutek. Smutek je neradost. Když neumíme pěstovat radost, neumíme pěstovat ani smutek. Jeden patří k druhému. Celý program jedna je výsledek kouzla ahankáru. Bytí. Jakmile vyroste buddhi - rozum, tak se s tím ahankárem egem dá dobře hospodařit. 
Když se ztrácí důvěra, je to signál, že se hranice mezi radostí a smutkem porušila. To je signál, který řekne, že plot je rozbitý a může z toho vylézt naštvanost, nespokojenost, nesouhlas, kritika, nelibo, bolest, trápení, a to všechno vede k roztrhání. K ničení. K prána šéti, kde se utlumí život. Vše, co člověk celou dobu buduje důvěru, milování, lásku, všechno má najednou nulovou hodnotu. To je kouzelná síla krodh, hněvu, rozzlobení. Nemusí se vidět ostře. Rozzlobení má i velice subtilní podoby jako nesouhlas. Zamyslete se trochu, kam vede nesouhlas. K lásce, ke sloučení nebo k rozbíjení? Naštvanost, výhrady, vyčítání, kritika, nesnášenlivost, všechno to je pachuť krodh - hněvu. Hněv není jenom to, že někdo křičí. Ty ničící síly jsou stejné jako skalpel, který řeže nebo laser, rentgen, gama paprsek, všichni řežou. Všechno jsou ničivé nástroje. Nic z toho není, co by budovalo.
Kuchař nedávno volal, že trpí jeho nosní dutiny a chystá se na výborný zákrok laserem. Věří tomu, že mu ten zákrok pomůže. Vysvětloval jsem, že laser je neviditelný skalpel. Ať nemá fantazii, že se vylepší sliznice v nosních dutinách. Žádné chirurgické zákroky nejsou proto, aby tkáň rostla. Chirurgické zákroky jsou proto, aby se odstranili tkáně. Rozbít, rozřezat a vyhodit. Je tam hezké slovo laser, to vypadá ultra moderně. Je libo a myslí si, že z toho budou nosní dutiny fungovat hned. Vypalování laserem je další technika, jak zničit sliznici. Tělo je biologický produkt. V Sámkhje se vysvětluje, že život není biologický dar. Jádro života je vědomí. A vědomí není hmotný prvek, a proto se nedá vyrobit z Mendělejevovy tabulky, z chemických surovin. Vědomí je duchovní prvek a to se nedá chemicky vyrobit. I když moderní vědci jsou názoru, že vše je chemie. Prý jednoho dne vyrobí i molekulu vědomí a budou ji prodávat v Globusu a se slevou v Lidlu. Tak to není. Vědomá část vyžaduje od začátku dobré hospodaření. Aby se udržela hranice, ten plod ahankáru pevně, a aby to neustále fungovalo, k tomu je důležité šradhá, tedy úcta, oddanost, respekt, důvěra. To jsou chuti šradhá. Kde jsou tyto věci, jóg funguje. Hromadné bytí, život funguje. 
Kde šradhá není, tam plod není a vyrostou tam šípkové růže. Vyrostou všude a všechno zaroste. Jsou tam trny. Jakpak se tam chodí? Krásně? To všichni víte. Je tam absence šradhá, důvěry, lásky, úcty, oddanosti, vděčnosti, atmijeta, sjednocení. Tyto věci zmizí a jejich zmizením zmizí ohrada. Když není ohrada, tak ty koně uvnitř ve stáji nebudou, ti budou courat všude. Takto libo, nelibo končí. Toto je podstata verše.
Je to program jedna. Kám, krodh, madh, moh, lobh. Je to pět slov, která známe z Povědomí. Začátek mysli je nošení předmětu v hlavě, to je dhjájato višaján.
Z nošení předmětů v hlavě vyrostou sanga (pouta). 
Začíná to nošením v hlavě a pak vzniknou pouta. Pouta se promění do vášně. Ve vášni se přidává euforie, prožitky a zážitky tedy slovíčko mad. Euforie může vyrůst do moh připoutanosti. Objeví se reakce: Chci to také domů a tak moh připoutanost, touha neustále roste a je nekonečná a vzniká z toho lobha, jenom moje, i to, i to, říkáme i-tong. Druhým směrem může prasknout hranice a jede ke krodh nenávisti a hněvu. A ta nenávist se promění do sammoha nenávist, nesnášenlivost, dveš. Nesnášenlivostí vzniká ničení paměti, smrtibhramsa. Zničení hard disku a to znamená, jak Luky říkal, koupit nový. Nový počítač znamená, narodit se znovu, další život. Tento život je už rozbitý, protože je tam rozbitá paměť. Takže, když je hard disk zničený, paměť je rozbitá, musí se znovu narodit. 
S rozbitým hard diskem, pamětí se žít nedá, protože se zničí veškeré aplikace a data buddhi bhramsa.
Buddhi, náš rozum je v čoudu. Když není rozum, tak je pak pránašjat (konec prány, konec života). I když v dnešní době je v nemocnicích spousta hadiček, aby tělo žilo, ale prán to není. Tomu se říká jen tělo na přístrojích, ale de facto je prán v čoudu. Život končí. Aby se život zachránil, musí být chráněný rozum, buddhi. Buddhi vyroste, když vyroste paměť. Když se bude obohacovat. Budou nová a nová data. Budou se instalovat nové aplikace, které budou sloužit k funkci. A nakonec se bude rozum chránit a bránit před nenávistí, dveš, sammoha. 
K tomu je třeba šradhá. Jakmile se objeví myšlenka nelíbí se mi, hned můžeme vědět, že vznikl dveš a vede směrem ke konci. Stačí jen jedno slovo nelíbí. Nelíbí se mi. A je konec. Je to cesta vedoucí směrem do Pelhřimova, krematoria. 
Dávat pozor na jazyk, na vyjadřování vnitřního pocitu. Když je ve vnitřním pocitu nelibo, tak se rozjede řetěz. Proto je třeba dobře hospodařit s krodh, hněvem. Jen někdy ho potřebujeme vyvenčit, ale to je pod kontrolou. Víme, kdy se může použít. Vyvádění koní nebo venčení psa je bezva procházka, pokud je pod kontrolou, pokud je ovládaný, pak je v pohodě. 
Když vynadám Jandě, tak to je v rámci vyvenčení. Je to ovládané vynadání. Když jí vynadám neovládaně, tak ve mně vznikne nesnášenlivost, hněv. Tím by se veškeré vztahy, respekt, vše co jsem vytvořil, zničilo.
S tím umřu já i Janda a bude konec. Takže krodh je neustále potřeba hlídat, stejně jako výběh koně, aby neměl díru a kůň nemohl utéci. Vášeň, která jde tímto směrem, je náchylná ke krodh. Obě dvě vritti moh a lobh jsou nachýlené směrem krodh. I vyjádření moh a lobh má být ovládané.
Tím, že prožíváme euforii, zážitky a prožitky, vznikají pouta. Cokoli nosíme v hlavě je předmětem. Na této úrovni funguje sankalpa. Sankalpa je to, s čím chceme budovat pouta. Co chceme nosit v hlavě, co chceme zabudovat, s čím se chceme propojit, to dáme do sankalpy. 
To se promění do odhodlanosti, síly, výkonu, rozhodnutí. Podle toho se potom vášeň a funkce celé mysli začíná přizpůsobovat. Když je něco v hlavě k nošení, třeba jako Luky projekt za 50 miliónů, tak se stane sanga (pouto). Má moh, pouto k projektu. A pouto se poutá k myšlence, aha koupím ostrůvek na Havaji. Líbí se mi ostrůvek na Havaji za padesát miliónu. Nikoho tam nepustím (chamtivost-lobha). I Margi musí zaplatit vstupné. Nikomu nedám. A rozrůstá se dál řetěz. Když někdo chce projekt zrušit, vznikne hněv. Kdo tu zprávu přinese, toho Luky zastřelí. Už se mu třese na IPADu pero, nebo čím to kreslí ty krásné obrázky. Už hlava nefunguje a Luky je v čoudu. Takže je třeba to chytit hned na začátku, rozmyslit se a přesně si připravit, co chce nosit v hlavě, k čemu se poutat. K tomu má pro vás Janda připravenou jóga nidru sankalp. Bude na YouTube.
Když tímto způsobem procvičíme mysl, pak bude naše mysl krásně sloužit jako domácí kůň. Bude dělat to, co má a bude dobrý život. A když sankalpa není, pak pouta vzniknou divoce a to nás vede směrem k ukončení.
Kršna nejenom že vysvětluje, ale chce, aby se Ardžuna podíval, jak je na tom. Ardžuna se na to dívá. V dalším verši řekne Kršna jak na to, aby se správně hospodařilo s myslí. To si řekneme zítra. Předpokládám, že se vše vyjasnilo.
Když není sankalpa jsou to divoká neovládaná slova.
Takový příklad ze včerejšího zápisu. Janda opravuje text a já slyším, že někdo se ptá Jandy, jestli z toho nemá křeče? Co je v hlavě? Křeč. Co nosí v hlavě taková osoba? Obavy. Za chvilku vystřelí další slovo. Je mi tě líto. Co nosí v hlavě? Smutek nosí v hlavě. Mohla by Janu posílit slovy: Jé, Jando, ty děláš takovou práci, ze které mají všichni radost. Ani nevíš, jak si toho cením. Místo velebení padají slova nemáš z toho křeče? Je mi tě líto. To vede k zániku, taková slova ničí společnost. Je to dálnice do pekla a sypání takových slov přidává kolektivu jen samé trny. To nikam nevede a nikam se nedojde.
Když chceme růst, tak musíme zauvažovat, co máme v hlavě. V hlavě je peklo, jiný život nemůže být, život bude peklo, zaručeně. Neovládat mysl a pořád sypat slova. Zničí svůj život a tím i život ostatním. Kudy procházejí smrdí jejich nenávist a naštvanost. S takovým kolektivem, ať nemáme nikdy nic společného. To je hotová mrtvola. Abychom se nestali takovou mrtvolou, hlídáme, co neseme v hlavě. Zamyslíme se trochu. To můžeme řešit sankalpou.
Verš je dobrým zrcadlem, jak jsme na tom. 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>