Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk smýšlející o hmotných předmětech o ně získá zájem. Ze zájmu se rodí touha a pokud tato touha není uspokojena vzniká hněv. Z hněvu se rodí klam, který způsobuje nevědomost (ignoranci). Díky nevědomosti člověk ztratí paměť a potom je ztracena i inteligence. Když je ztracena inteligence, je ztraceno vše a takový člověk je potom zcela zničen. ||2-62, 63||

---

---

Kostič:
Když člověk myslí na vjemy, rodí se lpění na věcech, z ulpívání vzniká touha, - a z touhy pak hněv rodí se.

---

Komentář Govind:
V dnešním verši je každé slovo na vysvětlení. Zkusíme nejdřív rozebrat jednotlivá slovíčka. Dhjájato, dhátu, dhája znamená nosit, v dlaních, v rukách, autem, nosit v hlavě. A toto slovo znáte i jako dhján, meditace, i když dneska se to chápe jako soustředění, v daném významu uvažování. Ale to je co? Něco nosit v hlavě. Co se může nosit v hlavě? Višaján a z toho višajgján, to je krásné slovo. Višaj znamená předmět. Vidím v tom nádherné české slovo a jeho dvě částí. Před a mít, z toho je předem mít. Co je předem mít, předem míněno. Je před-mět. Každý předmět máme dopředu. Následujícím krokem je vnímání, mání je potom, v-je venku. Co je venku, to už bylo nejprve uvnitř. Čemu říkáme předem, předem mít? Co je dopředu, to už je vevnitř, to je předem v našem úložišti. My někoho vidíme a máme pocit, že je to výborný člověk, ani ho neznáme a už víme dopředu, že je to dobrý člověk. To je předmět, předem existující, předem ho máme, je předem držený. O předmětu si nemůžeme myslet, že je venku, že je až druhý. Ne, my ho máme předem. Už ho máme předem uvnitř. To, co vidíme očima, je odraz a odraz je už dávno poznán vevnitř. V sanskrtu se tomu říká višáj. Viš je v ájurvédě jed. Takže předměty jsou jedy. Co to je jed? Když si ho někdo vezme, tak ho vevnitř roztrhá, zbije, likviduje, zničí. To je jed. Cokoliv, co je venku, to je jed, a to když vnímáme, tak už je uvnitř. A když je uvnitř, tak protože má své jedovaté vlastnosti, trhá. Vidí se hezká žena, je višaj, je to jed. Dojde do hlavy a ničí.
Takže dvacet čtyři hodin denně, neustále nosíme v hlavě jedy, višaj. Peníze, auta, barák, rodina, děti, manželka, manžel, rodiče. Jedy jsou předem uvnitř. To nosíme, nošení, dhjája, dhátu, dhján. Každý předmět má dva póly. Nám a rúp - jméno a vizáž. Vizáž je venku a jméno máme uvnitř. Co se ukládá je jméno a ukládá se s omáčkou o vizáži. Fyzická hmota, struktura zůstává venku, dovnitř ukládáme omáčku s vizáží. Ten jed je uložený v paměti. Pumša/puruš - člověk. Člo-věk. Člověk - čtyři kruhy, čtyři životy. První kruh - slovo pravděpodobně čatur v sanskrtu, čat, čtvrtý, čtyři. Znamená to, že člověk je čtyřdílný předmět. První část je hmotná část bhotik a to je anatomie, morfologie. Druhá část člověka je funkční člověk, fyziologie krija šarír. Tělesné konání je fyziologie. Třetí díl je mánasik (mysl, psychický člověk) a čtvrtý díl člověka je duchovní část, duchovní člověk átmik (člověk s vírou). 
Takže když vidíme nějakého člověka, tak si myslíme, že vnímáme někoho, vlasy, chlupy, nos, oči, kůži, kosti a tomu říkáme člověk. Ale to je jen jedna čtvrtina člověka, hmotná část. K tomu hmotnému člověku je dodána druhá část zdarma, to je fyziologie, funkční člověk, co udržuje hmotu jako takovou. Když koupíte zboží máte dva roky záruku, dva roky je zadarmo. Každý předmět má tuto záruku automaticky. Takto se ke hmotě dává fyziologie zadarmo. A k tomu je psychologie zadarmo a k psychologii je duchovno zadarmo. Tady v Čechách chápeme duchovno jako víru, o čem je člověk přesvědčený - dhrti, dhí, smriti. Na tom, o čem je člověk přesvědčený, na tom vyroste psycho a na něm fyzio a na něm vyroste hmotná část. Jsou čtyři části člověka, které se prolínají mezi sebou. Vnímatelná je jen jedna ze čtyř. A protože jsme tak chytří, že pravda je jen to, co můžeme vnímat, pak ¾ pro nás neexistují. Pak co vnímatelné není, pravdou není. To pro nás neexistuje. Takto jsou pro nás ¾ člověka neznámé. Fyzio, psycho a duchovno je v rukách, v dosahu rozumu, analogie, logiky, dumání. A kdo možnost dumání nemá, tak pro něj to je španělská vesnice. Kdo neumí dumat, nechce přemýšlet, nechce používat rozum, tak pro něj člověk znamená jen kus masa, ostatní prvky člověka jsou neznámé. 
Ten celek, ten člověk nosí v hlavě předměty. Nošením čehokoliv vzniká zkušenost o vzájemném, společném. Jako když ruka nosí myš (od počítače), tak vznikne zkušenost doteku ruky a myši. Jazyk a jídlo když se dotknou, vznikne zkušenost, chuť. Pokud se jídlo nedotkne jazyka, chuť nevznikne. Sangha znamená pouta. Ta vznikají nošením předmětu v hlavě. Když v hlavě nosíme koně, pak jsme spoutáni s koněm. Nošením v hlavě se vytvoří pouta. Takže když se na něco soustředíme, vzpomínáme, vznikají pouta. Martin má v hlavě: Musím dokončit úkol. Pak vznikají pouta k dokončení úkolu, žádná pauza, žádný odpočinek. Je připoutaný k dokončení úkolu. Stejně tak Janda. Také celou noc dělá úkol a pak z toho vznikne tabulka a hrneček dnem nahoru, otočený hrneček dnem dolů. Takže pouta vznikají nošením předmětu v hlavě. To je první část verše. 
Druhá část. Už vznikla pouta - iččha, touha, chuť, vůně. To když jednou vznikne, tak vznikání neustále roste a pak se objeví vášeň, člověk je pak z toho omámený. Jako Berany bum bum, koukla na Iťáčka a vznikla pouta k Iťákovi. V hlavě nosila IT a vznikla vášeň, omámená IT. Chci ho mít celého zastrčeného pod kůží. S tím je madh (euforie, extáze, vášeň). Toho chci, chci ho jenom pro sebe. Iťák je jenom můj. Nikdo na něj nekoukejte. A z vášně pak začne škraloup, ohraničení. To znamená odříznutí od ostatních, udělat plot. Proč? Bojíme se, aby ho někdo nesebral, aby neutekl, dáme mu želízka. Beranka dala obojek 20 km dlouhý, bojí se, aby neutekl. Vášeň roste, nafukuje se euforií, extází, současně se objevuje strach, aby se ho nikdo nedotkl. Kdyby se to náhodou stalo, tak ukáže zuby jako hyena. Z vášně se probudí krodh (hněv, strach). Kde je začátek? V touze vlastnit předmět. Takže nošení předmětu v hlavě, dopad je hněv a strach. Tak kam vede naše uvažování? Do strachu a do hněvu, aby mě nikdo nekritizoval mého Iťáčka. Takže nošení předmětu v hlavě vede ke strachu a hněvu.
Potom když jazyk sype slovíčka, pak z toho padají obavy, žárlení, strach. Žárlení je spojený s dóš pitt a tajemství je spojené s dóš vát. Žárlivost vzniká z tajemství, aby o něčem někdo nevěděl. Začne rozruch a to je vát. Když nenosíme v hlavě IT, pak strach ani tajemství není, není co tajit. A když není vát, život, nic není, je nula. Nošením v hlavě vznikají pouta a pouta se proměňují do vášně a v ní už roste euforie, omámení, chuti, prožívání, strachy a vznikne i hněvání. 
V tomto verši vysvětluje Kršna Ardžunovi, odkud se bere v člověku strach a hněv, jak se z vát stane pitt, což automaticky roznítí agresi. Takže tenhle verš je vysvětlení toho, jak vzniká hněv. Hněv vzniká z vášně, vášeň vzniká z pout a pouta vznikají nošením předmětu v hlavě. Pokud není předmět v hlavě, pak je lhostejnost, netečnost. Předmět je problém, vždy je nějaký předmět v hlavě. Šaty jsou v hlavě, předem je ten předmět v hlavě. Pak vidím šaty i venku. Když vevnitř nejsou šaty, pak venku nepoznáme šaty, i když pracujeme v oděvech. Takže tady je poznání, že je višej, předmět, který chceme předem míti, a ten je venku, vidíme ho a chceme ho. Z toho nejkrásnější je úsměv Kršny, který to vypráví s úsměvem. Tady jsou dvě slova, dršta znamená divák a drš je dívání. Dívání vychází z viděného. Vidím myš, vidění té myši je drš a kdo vidí myš je dršta. Dršta vidění není, myš je vidět. Takže co je to, co všechno vidí? To rozhodně není to, co je vidět. Oči samy sebe nikdy nevidí. Oči jsou dršta a co vidí jsou předměty, objekty hmoty. Takže scéna a scenárista - kdo vidí scénu, to je ta Átmá, buddhi, gján. Gján vidí. Koho vidí? Co se ukáže? Hmota, předmět, to vidí. A pokud se neprobudí dršta, tak není, kdo by to viděl. Když divák není, pak scénář je bez významu. Scénář je k ničemu. Potom Beranka bum bum koupila nádherná malovátka na víčka, na oči, ale není, kdo by se na ní díval. Kde roste buddhi? Když vyroste, je z toho ten divák, rozum, gján. A když to vyroste, pak se to může poznat. Když to nevyroste, pak je planý rozum, nemůže se pochopit, není, kdo by to chopil. Kdo chopí, je rozum. Když ten není, není kdo by to chopil, pak není pochopení. Tomu se říká planá dýně, kvete, ale nemá žádný plod. Kde není rozum, kde není intelekt, vidění není.
Vidění je tam, kde je rozum. Kde je rozum, tam gján může vyrůst. Kde se nosí předměty v hlavě, tak je začátek problému, začátek nemocí. Cokoli nosíme, je tíha. Devika nevěří. Dáme Device jeden špendlík do ruky a bude ho držet v zavřené dlani a v natažené ruce. Jak dlouho to vydrží? Moc dlouho ne, takže ruka, která má šlachy, svaly, lehoučký špendlík dlouho neunese. Takto neseme v hlavě spoustu myšlenek. Jak těžké to může být? Vše, co nosíme v hlavě, se pak v hmotné podobě realizuje. Martoš dřív říkal, já jsem unavený. Co se nese v hlavě? Únava, ta je pak automaticky všude. Takže, co se pak nosí v hlavě? Nejde to, jsem unavený. Co se bude dít? Únava. Neseme v hlavě: to je těžké a pak cokoliv budeme dělat bude těžké, nepůjde to. Co neseme v hlavě, to se realizuje. Takže cokoliv, co se dneska realizuje, to je v subtilní podobě nošené v hlavě. S tím vznikají pouta, s tím vzniká vášeň, kám, a rozjede se celý řetěz krodh, madh, moh, lobh. Je to pochopitelné? Potvrzuje se, že co všechno zapálí je vášeň. A jak vzniká vášeň? Nošením předmětu v hlavě, to je první krok. Z toho dále vznikají pouta a z nich vzniká vášeň a z ní vznikají omámení, hněv a připoutání. To bude rozebráno v dalším verši. Je to důležité. Předmět se objevuje v hlavě. Za tím je celý proces, který začal nošením v hlavě. Hlavně mít manžela, aby neutekl, jak radí maminky. Nos v hlavě manžela, toho nos, aby ti neutekl. Udělej nejdřív mimi, aby neutekl, chytni ho, dej tam háček, hlavně aby neutekl. A holka se snaží poutat chlapa. Pak roste zákeřnost, intrikářství, podvod. Záleží na tom, co neseme v hlavě, to se pak i děje. Co neneseme v hlavě, to se neděje. O tomto verši se dá uvažovat celý život, je to velice hustý koncentrát. Mějte se hezky nebo blbě, je to jedno. Hlavně noste v hlavě to, co chcete, aby bylo. Co budete nosit, to se stane, co nebudete nosit, to se nikdy nestane, Tímto dnes končíme verš.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>