Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Kontrolou všech smyslů musí člověk koncentrovat svou mysl na mne. To je proto, že člověk jehož smysly jsou plně pod kontrolou má stabilní (pevnou) mysl. ||2-61||

---

---

Kostič:
Ukázněn, klidný, mně oddán, kdo tyto všechny ovládne a má též smysly v moci své, - toho moudrost je trvalá.

---

Komentář Govind:
Bubáci od nemocí. Strašidla straší a člověk se pak bojí. 
Otázka: Jak kontrolovat smysly? 
Govindží: Jak se to dělá? 
Otázka: Jsou smysly rozhodující nebo je důležitější mysl?
Govindží: Mysl a smysly. Nedá se oddělit, že je mysl něco jiného. Bez smyslů není propojenost, to je vztah manželství. To je vztah mez dvěma lidmi. Komu patří manželství? Manželovi nebo manželce? Je to smysl, nemůže patřit mysli nebo smyslovým orgánům. Manželství je pro manželku, i manžela. Je-li moje v manželství, je pak moje manželství, a to je jiné než tvé.
Čemu se říká smysl, to je v obou. Tím je spojen mozek, nervová soustava, smyslové orgány. A k tomu na druhé straně je mysl. Smysl je to, čím je člověk živý. Když se spojují vytvoří prolnutí. 
Jako když dva mraky se blíží k sobě, tak nějaká část je obklopena oběma mraky. Prolínání průnik. Manželství je prolínání. Nedá se udělat čára, tady je půlka manželství. To je vyloučená věc. Neumíme žít prolínáním, žijeme dělením to je tvoje, a to je moje, já ty a tvůj, to je naše rozhraní uvažování. Neumíme žít v prolínání. Kde není prolínání, tam není pokora. Mezi lidmi nefunguje prolínání, tam je ego, pýcha ahankár. Kde není prolínání, tam není pochopení. Jde o to, co se prolíná, ale my se nechceme prolínat. My chceme jasně buďto moje nebo tvoje. Prolíná je jako těsto, které se vytvoří z mouky, vody a soli. 
Mléko je co? Voda zvlášť a tuk zvlášť? Mléko je prolínání tuku, škrobu a vody. Vše se prolíná, samotné mléko neexistuje. Je to několik ingrediencí propojených, splynutých. Splynutí a prolínání, tady v Čechách je strašně moc velký můj, a proto nefunguje prolínání. Láska je co? Můj, tvůj nebo prolínání? Láska je prolínání. Tak jaký je další příklad prolínání?
Reakce Janky: Když ladím dech na druhého člověka, to je prolínání.
Govindží: Ladíš se, aby ten druhý člověk dělal podle tebe.
Janka: Abych se prolnula.
Govindží: Když se člověk kouká do přírody, když se prolíná, tak prociťuje život rostliny.
Reakce: Prolínání je, že se změní den v noc? To je velký problém, nevíme, co je prolínání.
Govindží: Kuchaři, vaříš kafe? 
Vařím. Odpovídá kuchař.
Govindží: Když hodíš kostku cukru, zůstane kostka cukru v kávě? Student: Ne rozplyne se, tomu se říká prolínání. Vlastní identita není, ztrácí se. Když mléko prolne do kávy, tak má káva jinou barvu. Prolínání je to, kde individuální identita není, neexistuje. Manželství je takové prolínání anebo rozvod. Srazí se voda zvlášť, tuky zvlášť, sacharidy zvlášť. Když se to v manželství srazí, říká se tomu rozvod. Nebo prolínání, ani muž ani žena. To je manželství, kde není nikdo důležitý. Nikdo nemá individuální identitu. Indrijáni - smysly jsou prolínající se. Když se dva lidé prolínají, tak se smícháním vytvoří třetí. První dva neexistují a je jen třetí, prolínání dvou bytostí. V západní kultuře se nebere prolínání v úvahu. Tady musí být jasné, jednoznačné můj tvůj, čára, hranice. Včera mi Janda vylila kyblík vody na hlavu. Byla otázka, kolik vody je moc a kolik je málo k pití. Co znamená moc a co je málo, to jsme psali do Aštangy. Rozebíralo se, že každý člověk má určitou dávku k pití, která je vhodná, a nemůže se říci, kolik má vypít přes den. Pro každého je jiná optimální dávka. Co je optimální? Trochu nebo moc? Optimální je optimál, to není moc ani málo, kolik vody je optimální pro kaktus? Voda musí splývat s miskou, s kořeny, s půdou v květináči. 2 dcl na týden? Záleží na velikosti kaktusu.
Jsme jen samé dobrý den, to je hezká košile, jen samé obligace. Bez hlavy a paty, bez srdce, ostré hrany. Když se splývá, není nic potřeba. Když je procítění jednoty, je procítění splývání. Já udělám čajíček a čekám na ocenění je to bylo moc dobré. Do té doby jsem úplně vyřízený, absolutní otrok, žádné splývání. To je silně zakořeněno ve výchově. Často se setkávám, že když nedochází ke splývání, jsou velké zdravotní problémy. Lidi žijí v podmínkách, kde je splývání potřeba, ale oni to neumí a vadí jim, že je to nefunguje. Ne, splynutí nebude, já jsem já a ty jsi ty. To je ohromný problém. Práce, děti, rodina, rodiče, přátelé, nikde žádné splynutí. Jenom blábolení. To je ten důvod, proč nerozumíme výrazům jako smysl, vědomí. Slovo život nechápeme, protože to vyžaduje splynutí. Indrijáni je to, co splývá s myslí, časem, prostorem, okolím. Ta síla, která to všechno drží, je smysl. Není to nové slovo, je to mysl. Jen se dopředu přidalo s, je to s-mysl. Nevytvořila se nová omáčka. Pořád hledáme oddělení, hranice. Janda vždycky odkládá úkol na poslední chvíli. Domácí úkol má být v březnu, březen ještě není, tak se dělat nebude. To je splynutí? Když konečně, je hotovo. A tak to má být, to je splývání s věcmi. A to splývání ve verši 61 je jukta. To všechno je samjam (optimálně, vyváženě, pohromadě). Vyvážení splynutím. Sarváni (všechno), všechno z okolí, indrije - smyslové orgány, man - mysl, to všechno, když je splynuté, tak asíta - sedí, matparah - já jako nejvyšší objekt. Kršna říká Ardžunovi: Když všechno, okolí, smyslové orgány, smysly, mysl, všechno splyne se mnou, na mě záleží. Asít je záviset. Ale co to znamená záviset? Záviset je hezké slovo. Zá-visí. Visí něco a na čem visí, to je háček. Na čem visí lustr? Na háčku ve stropě. Takže lustr závisí na háčku. Pak říkáme, že lustr je závislý na háčku.
Když to všechno bude asít - záviset na mě, tady to na mě ve smyslu Brahma. Když ty smysly budou splynuté, závislé na mě, pak je stabilní pragja. Stith pragja pragá pratisthitá - umístěná stabilita. Někdy lidé říkají: Děje se boží vůle. Děj se vůle boží. To říkají lidé, kteří nechtějí nic dělat, nést odpovědnost. Hodí se jim, já za to nemůžu. Kde mohou, kde se to hodí, kde je libo, kde je úspěch, je zisk, to není boží, tam jsem já. Proto říkám, že to jsou praví duchovní lidé. Jsou duchovní, když ve všech situacích dokážou praktikovat a procítit, děje se vůle boží.
Pak není žádný problém. Když je nemocný, děje se boží vůle. Mám rakovinu, děje se boží vůle. Děje se boží vůle. Ukradli auto, děje se boží vůle. Ale kde se nám to hodí, tam říkáme, že je to boží vůle. Neustále zůstává pocit identity já. Když člověk může praktikovat děje se vůle boží, tak je okamžitě sthit pragja, pragja pratisthitá, pak problémy nikde nejsou. Vše od A do Z je přijato. Je to boží vůle. Verš říká: Úplně všechno nech na Bohu, děje se boží vůle. Já a ty to nejsem, já to nejsem, ty to nejsi. On, ona, oni to nejsou. Ať je to auto, strom, les, voda, bazén, dům, kancelář, hračka, prachy, všechno je to Bůh. Ve všem vnímat boží vůli.
Takto procítit boží vůli, to je pragja pratištiha, pak je stabilní mysl. Získal jsem boží vůli. Ztratil jsem boží vůli. Všechno je boží vůle. Když toto je v praxi, pak problémy nikde nejsou. Problémy jsou, když je moje vůle a neděje se to, co chci. Když se vyvrkne kotník a řekne se boží vůle, tak už nebolí. Kotník je boží vůle, vyvrknutí je také boží vůle. Ale když řekne: Ne, já nechci vyvrknutý kotník, tak hned zabolí. Bolest je to, že vyvrknutí je moje. Ale vůbec nevím, co jsem já. Holý zmatek. Ardžunovo trápení je já, můj, děda, zabít. Dědu chci, ale nechci ho zabít. Chci být vojákem, chci válčit, zabít dědu nechci. Budu bojovat proti dědovi. Kdyby uvažoval, že válka je boží vůle, je voják i to je boží vůle, pak i smrt dědy je boží vůle. 
Rozum patří dospělosti, mysl je univerzální. Bavíme se o dospělých, mimořádných, o vyrostlých. Tam je rozum, tam má být rozum. Mysl je pořád všude. Rozum je spojený jen s dospělostí, poznáním, zralostí, vyšší třídou. Když se považuje za dospělého, znamená, že má na kontě shromážděný rozum, pro takové lidi je Bhagavadgíta. Kdo má vyprodaný rozum, tomu nic Bhagavadgíta neřekne. Bhagavadgíta je pro rozum. Pragja se v chudých jazycích překládá jako mind, a tím to končí. Ale je třeba cítit rozum. 
Malé miminko má mysl. Embryo má mysl. Každá buňka má mysl. Sperma má mysl. Vajíčko má mysl. Ale dospělý člověk má rozum, má chápání. Jsme řízeni chápáním a můžeme dávku rozumu zvýšit. Pro zvýšení dávky rozumu je Bhagavadgíta.
Kde ten rozum není, je stále já, mě, můj, tak toto je pořád ve vlastnostech. Nejdříve je rozum, pak je člověk a pak je zvíře. Jdeme směrem dolů. Rozum je nad člověkem. A pod rozumem je člověk. Ten může být bez rozumu. Pak je zvíře, to nemá možnost rozumu. Jemu je dáno žrát, spát, množit se a bát se. To je mu dáno, to mají zvířata k dispozici. To má i člověk. Když má jenom toto, pak není skoro rozdíl. Rozdíl dělá dávka rozumu, jinak jsou lidé převlečená zvířata. 
Vše je boží vůle. Praktikovat boží vůli všude. Je to pilulka zbavení trápení nemoci, smutku, je to pilulka, kterou se to okamžitě mění. Na bleskovou změnu není žádný medikament. Jen to nechat na boží vůli a cítit, že se děje boží vůle. Potom nejsou žádné výhrady, výčitky, stížnosti. Proč mluvit, proč se vyjadřovat. Není důvod.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>