Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó synu Kunti! Dokonce i mysl takto moudrých mužů praktikujících sebekontrolu jsou násilně unášeny rozbouřenými smysly. ||2-60||

---

---

Kostič:
Tělesné smysly bouřlivé násilně mysl unášejí dokonce muže zřícího, jenž usiluje, Kauntéjo.

---

Komentář Govind:
Verš je jednoduchý, ale subtilní. Připadá mi důležitá druhá část verše. Co jsou to smysly indrijáni. Smysl sám o sobě neexistuje.  S + mysl je smysl a nic jiného to ani není. Co je s myslí? Smysly. Zrak je smysl, sluch je smysl, čich je smysl, hmat je smysl a chuť je smysl. To jsou smysly. 
Čím je zrak zrakem, čím je sluch sluchem? S myslí. Smysl je zrak, sluch, čich, hmat (dotek), chuť. Je to spojené s myslí. Samotná věc jako smysl neexistuje, existuje smyslový orgán. A teď otázka. Co je mysl? Mysl má ohromnou vnitřní funkčnost, která dává pocit o existenci, že něco existuje. 
Že to tak je, to vyžaduje mnoho faktorů a jeden z nich je informace v databázi, v úložišti. To je první nutnost pro ten dojem. Této databázi můžeme říkat samskár.
Druhá podstatná věc spojená se smysly je aktuálně vnímaná informace. Ty dva prvky, když se spojí, tak se stane s+mysl. Objeví se s myslí. Spojení je, když to, co je v databázi, spojuje aktuální vnímání. Aktuální vnímání sluchem, jazykem, dotekem se spojuje s myslí. Vzniká procítění, porovnání. Objekt z toho nabublá emoce. Různé názory závěry, další kroužky z řetězu toho vnímání a uložení informací. Něco podobného se včera rozebíralo v Kéna Upanišadě: Jaččakšušá na pašjati jena čakšú. Oči se nedívají. Čím se oči dívají? To je Brahma.
To, co říká Kršna v Bhagavadgítě je ve stejném duchu. Indrijáni. Ty smysly, co jsou s myslí. Říká se čakšušé - oči se nedívají. Vyhrává to, co je uvnitř uloženo. Když Janda vidí hada nebo pavouka, pak vyskočí tři metry. Co jí vystřelilo tak vysoko? Had je hladový a ani se nemůže pohnout. Přesto Janda letí jak raketa, když vidí pavouka. Tak ta síla, která hází Jandu do větru, je v mysli. Pohled na pavouka přináší omáčku. Pavouk je uložený do mysli a když se vidí pavouk, pak omáčka zvýrazní. Omáčka je to, co Jandu vytočí. To, co máme uloženo v myslí, to je podstatné. To udělá akci a Janka je rázem u stropu, protože na stole je pavouk. To, co je venku, to je přesně to, co má člověk uvnitř. 
Ta síla, co karmendrije dostávají, motorické síly dostávají, co do každé buňky vleze, to je omáčka pavouka. Co má Jana vevnitř, to je pavoučí omáčka. Do každé částice vstoupí ta omáčka. Pavoučí omáčka. Podobně každá akce a reakce člověka je to, co je uvnitř v mysli uloženo. Když někdo velice něžně mluví, tak ta něžnost je omáčka, která je uvnitř. Někdo nemluví, nemá chuť mluvit a to nechutenství je uvnitř. Někdo se projevuje laskavě, ten laskavý projev je uvnitř. Někdo se rozčiluje a rozčilenost je uvnitř.
Dnes dala Marci mléko do nevařeného čaje. Řekl jsem, že ten čaj není už od pohledu správně uvařený, nemá správnou barvu. Marci na to, že udělá nový. I ona se rozčílila. Proč se Govind rozčílí, protože zná, když se vaří černý čaj a člověk spěchá, nalije se mléko dřív. Protože spěchá, pak čaj nemá barvu a chuť. Čajové látky nejsou vyloučené do vody a člověk pije mléko. A čaj je hodně světlý. Govind zná i čaj, když všechny teiny se vypouští do vody, čaj je sytý a hnědý. Ale rychlovka je světlá. Obě varianty zná. Zná, když přijdou Indové ze staré gardy, která je zvyklá na to, že čaj má být hnědý, silný, tak se Marci pochvaly nedočká. Odmítnou ho.
Takto indrijáni pramáthíni (silou se proměňuje, tlačí, působí), haranti (vzít, ukrást, sebrat) a prasabham (nucené, jednosměrné, jednobodové). Takto smysly jednobodovým úsilím ukradnou mysl, stav mysli. Indrije - smysly obklopují mysl. A ta omáčka, co je s předměty, je uložená v hlavě. Jakmile vidí obrázek Babiše, tak si hned vzpomene na Čapí hnízdo. Omáčka k Babišovi je Čapí hnízdo, a to vyleze nahoru. Takto s každým předmětem vyletí i uložena omáčka. Prudce se zvýrazní a pink ven. A to je kouzlo, co dělají smysly.  A člověk, který prožívá, je v mysli. Co prožívá? Prožívá omáčky. Tím cítí sám sebe. Jestli jsou voňavé, cítí vůni, když jsou smradlavé, cítí smrad, žumpu. Jaké jsou omáčky, to se prociťuje. 
Tím se objevuje další rada, a to je mít vhodné prostředí. Mít vhodné správné prostředí kolem sebe, takové přátele, partnery, kočku, počítač, mobil, literaturu, knihy, práci, okolí. Kde je omáčka podporující tvorbu znalosti, která dodává větší respekt, otevírá náruč. Buďte ve společnosti, která je vyhovující vašim představám. Vaše představa je chodit do hospody, pak musíte mít kamarády z hospody. Nejdete rovnou domů, jdete nejdříve do hospody a pak domů. Čemu se člověk věnuje, to v něm zůstává. 
Chci být bohatý, tak se musím kamarádit s podvodníky, podvody jsou prachy. Kde jsou prachy, tam je podvod. Kde je lhaní, tajemství, podvod, falešné vyjádření, tam jsou prachy. Ten, kdo ukradl auto, zadarmo si vydělal za půlhodinky půl milionu. Někomu trvá celý rok vydělat půl milionu. Kde jsou prachy? Kde jsou podvody. Umíte vydělávat? Také jsem to uměl. Koupil jsem kámen a prodal jsem ho i s prací tři krát dráž. Lidé neumí leštit, montovat, makat. Díky tomu se vybudoval areál a dnes už nedělám s kamenem. Všechno, co se shromáždilo, je dnes farma.
Co je uvnitř, to je venku. První věc, když se někdo rozčiluje, tak rozčílenost má uvnitř. Když velebí, chválí, jemnost, sattva, to je uvnitř. Co je uvnitř a není venku, to je porucha. To je nějaký zádrhel, to je nemoc, to není přirozené.
Indrijani (smysly) obklopují velikou silou mysl. A tohle se děje i lidem, kteří jsou moudří a vipaščit, ti co vidí za zrakem. Co je schováno? Vidí to, co je skryté. 
I mysl takových lidí může být velice snadno obklopená smysly. Tak tento verš klade veliký důraz na chování osobností.
Jakou osobností je, to je díky smyslům. Proto Kršna říká Ardžunovi: Nejdříve se podívej co se děje s Tebou. Jsi obklopený smysly, jsi voják na bojišti, ale pláčeš tu jako malé dítě. Pláčeš, protože jsi obklopený smysly. Ardžuna na to: Jak mohu zabít svého učitele, dědu, bratry, celou rodinu. Jak s nimi budu bojovat? Když je zlikviduji, budou mrtví. Strach z mrtvého, to je omáčka, která je uložena. Vidí, že když bude válka, budou i mrtví, ale to Ardžuna nechce. Proč je na bojišti, proč vyhlásil válku a teď je zhroucený? Protože je obklopený smysly a ty smysly jeho mysl totálně škrtly. Jako madam je šťastná, svobodná a představuje si život, výlety, dovolené. Pak vidí roztomilého pejska, který skáče radostí. Ale řekne: Sedni, lehni a pes poslechne. Na povel i zaštěká haf haf. To je hezké, to se jí zalíbí, pejska koupí. Pejsek říká, jdeme ven, ale na to madam, že se jí nechce. Chce jet na dovolenou, ale nemůže, protože má doma pejska. Nemůže ani na ájurvédu, protože má pejska. Chce na farmu, ale nemůže, protože tam psi nejsou. Pes je uložený uvnitř, a tím je mysl škrcena. Nic nemůže dělat, musí zůstat u pejska. Proč si ho pořídila? Bylo to nepromyšlené, neovládaná mysl. To, co je ve výloze, to musí být ve skříni. To je podobné řádění mysli. Tímto trendem rozrůstající mysl vůbec neví, co se stane. Nemá to domyšleno. Potom je samé trápení a člověk je svázaný, přiškrcený. Nemůže se volně pohybovat. Co je to? Je to chyba divokých smyslů. Je to nepromyšlené, nedozrálé, nepochopené a nevyrostlé. A to má své dopady, které směřují k sebelítosti, smutku, protože je mysl obklopená smysly, je v rukách, je v hrsti smyslu.
Moudří mohou být moudří, ale pokud není mysl ovládaná, tak je smysly škrcena automaticky. Smysly jsou silné nástroje, silnější než buddhi, intelekt, intriky, největší síla je smysl, a to je tak silná síla, že je mysl v hrsti smyslů.
Jak na to? Recept ptáka Loskutáka. Rada je buddhi gján, gjánem - poznáním se toto mění. Člověk rozpozná omáčku, a chce to čisté, bez omáčky. 
A zpět do Védanty. To je člověk, to není manžel, syn, otec. Je to člověk. 
Manžel syn, partner, to jsou omáčky, to jsou etikety. Ukládám dovnitř jen člověka, tak jen mít uvnitř tu podstatu. Ostatní omáčky uložit jako omáčky a vědět, že omáčky se mění. Ale já nejsem přilepený na změnu. Pokud se to mění a mě to vytáčí, pak to znamená, že jsem opět přilepený na omáčky, zajímá mě omáčka, jak se to změní, čím se to změní. Když se zajímám jen o podstatu bez omáčky, tím smysly kiksnou. Když smysl kiksne, lana, kterými je zavázáno zmizí, takže smyslům se uleví, zase jsou svobodné, silné, Poznáním, gjánem, se smysly uvolňují a síla smyslů oslábne. Síla smyslů se mění, když se rozsvítí gján. Jako na Kuti, když se na Dívalí zapálí spousta svíček a i ve tmě je jasně vidět. Ale všechno to světlo svíček, když přichází ráno světlo, zmizí. Slunko je svítící gján, je svítící dozrálé buddhi, rozum a pak světlo svíček nepůsobí, je slabé. Podobně smysly kiksnou. Smysly, které jsou ohromně silné, svážou mysl, tak ta svazovací lana najednou zmizí, když se rozsvítí světlo rozumu. Co se má pochopit? Višejgján, rozpoznat předmět a omáčku. Je to i o připoutanost, připoutanost je svítící svíčka. Když přijde slunko, ranní červánky, tma neexistuje. Tma je ne-světlo, tma neexistuje, existuje světlo, nepřítomnost světla je tma. Říká se fotony, tma nemá žádné subtilní částice, světlo má částice. Nevědomost je nepřítomnost vědomosti. Lidi se připoutají k nevědomosti. Proč? Protože vědomost není, zmizí nevědomost, je svobodný pták.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>