Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Takový člověk se zřekne smyslových požitků, ale chuť na smyslové předměty stále přetrvává. Později pomine i chuť, to se stane v momentě, kdy realizuje Nejvyšší Duši (Boha). ||2-59||

---

---

Kostič:
U postícího se tvora vnější smysly se odvrací, dokonce i chuť, jež hasne též když tvor uzří to Nejvyšší.

---

Komentář Govind:
Višajá vinivartante niráhársja dehinah rasavardžam raso apjasja param drštvá nivartate. Tento první řádek je jednoduchý. Nivartante znamená zbavit se a višajá je předmět, jakýkoli předmět. Dá se zbavit úplně všeho. Niráhársja.
Kdy? Když je niráhár. Áhár je výživa a nir-áhár znamená bez výživy. Když má člověk půst. Když se udělá pratjáhár, niráhár, bez jídla, půsty. Tak se může zbavit předmětů. Akorát ras zůstává. Lidé často říkají, já musím zhubnout, ale chuť zůstane a pak začnou jíst s ještě větší chutí. To co se shodilo, to se znovu nabralo, protože ras zůstává. Zbavením předmětu se nemůže člověk zbavit chuti. A teď rozebereme tři poslední slova. Param (ten nejvyšší), drštvá (ten, kdo se dívá, kdo zná, ten největší znalec). Nirvarate (po poznání), setkání s nejvyšší znalcem, což je Brahma, Bůh. Když se člověk setká s Bohem, s nejvyšším pozorovatelem Vesmíru, pak se člověk i chuti zbavuje.
Slovo param drštvá (ten nejvyšší znalec). Jak se k tomu nejvyššímu můžeme dostat? Existuje systém joganider, jak se setkat s nejvyšším, jak se setkat s Bohem. 
Je několik kroků, které se musí udělat, aby se člověk dostal k tomu param drštvá.
První schod je tělo a mysl. To je první přechod, nejsem tělo, jsem mysl. Toto uznání, poznání, setkání je první schůdek. Obvykle se tady stává gigantický zádrhel. Já se rovná nějaké jméno, tvar. Jméno, co lidé říkají. Mají na to jazyku, slovíčka, tvar, profil na FB, jméno v občance, tomu se říká Já. A tady je první stupeň: já není tělo. Já je já, já tělem není. Já je mysl. 
Toto si ujasnit a když se tento schod přeskočí, pak je člověk na druhém schodu: já není mysl, já je buddhi. Já je znalost, přesvědčení, vím to.
A třetí schod: Já není buddhi, ale já je Átmá. Za Átmá je i čtvrtý schod: Já nejsem Átmá, jsem Brahma. Takže rozpoznání, kde jsem. Takže jsou čtyři schůdky, ve všech je rozdíl jen ve vědomé úrovni. Když je vědomá úroveň těla, mysli a rozumu, pak nejsem ani tělo, ani mysl, ani buddhi, pak jsem Átmá. Pak je ten nejvyšší param drštvá, který se dívá na všechny schůdky a je mu všechno jasné.
To jsou různé úrovně vědomí. Když se člověk setkává s nejvyšší úrovní, pak ta chuť, co zůstává po zbavení se hmoty jako předmětu mysli pak není, zbavuje se i jí. Moje dítě, můj pes, moje kočka, to znamená co? Nějaký pes, na kterém je napsáno můj. Ostatní psi moji nejsou. Když se zvedne trochu nadhled, zvýší se, vzdálí se, pak můj to není, ale pes zůstává. Můj se prodalo, ale pes zůstal. Jen toho můj se zbavit. Když se člověk stane zvěrolékařem, pak jsou pro něho všechna zvířata stejná, bez ohledu na to, čí jsou. Bez ohledu na to, jestli je to zvíře divoké, polní, lesní nebo panelákové. Zvěrolékaři je to šumafuk. Pro něj ani pes není pes, je to zvíře s fyziologii a anatomií. Vyšší nadhled u zvěrolékaře dokonce znamená, že zmizne i pes a zůstane jen fyziologie a anatomie. A když jde zvěrolékař do hospody, pak zapomene, kdo je a stane se pánem vodky. Zvířata zmizla, lékař zmizl. Podobně vyšším poznáním se může zbavit i chuti. 
Když člověk kupuje hrneček v Ikea, pak říká můj hrneček a ten hrneček přijde do Kuti kuchyně, pak se říká náš hrneček. Už je jedno, ze kterého hrnečku piju a když se ještě více vyroste, pak je jedno, jestli je hrneček náš nebo cizí. I ten náš končí, je bez významu. Pak je i hrneček pryč, je jen pití. A tyto změny se stávají, když se blíží růst, směrem k hospodě param drštvá. Takže jsou to určité úrovně, ze kterých se rozrůstá a člověk se stává param drštvá.
Když člověk vystuduje, pak se nezmění, hlava je pořád hlava, nos je pořád nos. Vše zůstává na svém místě, bez změny, akorát poznání vyroste. Takže když se člověk dostane k tomu param drštvá, neznamená, že se něco změní na viditelné úrovni.
Na každém schodu je jiná úroveň vědomí. Je to jiné, když je vědomí na úrovni těla, tvaru a jména, anebo je uvědomování mysli. Ale vědomí může být na úrovni rozumu, buddhi, gján. A ještě dál, nejsem ani buddhi, rozum, jsem duše. Pak je param drštvá, který se dívá na všechny schody a je mu všechno jasné. To jsou různé úrovně. Jen se zamyslet nad tím, kde jsem, kde stojím na schodech růstu vědomí? Stojím, a jsem tělo, stojím, a jsem mysl, stojím, a jsem Átmá, stojím u param drštvá? To je jen teoretická část. Kršna s tím dává návod, když je v hospodě param drštvá, pak je stabilní Átmá, sthit pragja. Kde je stabilita, tam se nic nekýve, nejsou pochyby. Takže když jsou obavy, říká se: možná. Pak je nestabilita, ukázka nestabilní pragja, v nich jsou neustálé pochyby. Když jsou výhrady, pak není stabilní vztah. Takže je třeba všeho se zbavit, vzpomínek se zbavit, samskáru se zbavit, zbavit se toho podstatného a důležitého. Když dojde do hospody param drštvy, všeho se zbaví. Když je člověk neustále s hmotou, tak se s hmotou ztotožňuje. Ale pokud probíhá růst, poznání, vývoj, tak dochází k tomu zbavení předmětu. Ras ale zůstává a stává se neustálým pokračováním. Tedy zbavit se i té chuti. Když se blíží k param drštva, nejvyššímu vnímači, pak se zbavuje i ras. 
Myslím, že je to pro dnešní verš dostačující vysvětlení. Uvědomit si, kdo-co je ten nejvyšší. Nejvyšší je za schodem tělo, mysl, buddhi, Átmá a pak je para. Uvědomit si s čím se ztotožňuji. Já znamená tělo, na druhém je mysl, na třetím je rozum, na čtvrtém Átmá a pak je param drštvá.
Když stojím na prvním schodu a mluvím o Brahma, tak je to spekulace. Člověk si ho představuje a dokonce je přesvědčený o své představě. Tomu se říká předseda Bohnic. Člověk někde stojí a myslí si, že je někde, a to je vikár, to je porucha. A ty mají bydliště v Bohnicích. Ujasnit si, kde jsem a co chci, jaký je můj směr, kudy vede cesta. A co je vlastním cílem a jak jsem na tom. Na dálnici je cedule Praha 27 km. Tím člověk zjistí, kde je na cestě a jak daleko ještě musí jet. Takže zjistit, zda se bavím o tom, kde jsem. Když jsem v Liberci a bavím se o Praze, pak jsem zralý do Bohnice.
Takže pro praxi AUP vyrobil sérii jóga nidry, která brzo bude publikována. Jedna věc je proud zvuku a slov a druhá věc je přijímání. Ta cesta musí být jasná a čistá. Když není, pak se říká, že není signál, nefunguje. Proto je jóga nidra uměním, není to jen čtení.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>