Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk, který je vždy a všude nepřipoután, který není ani šťastný pokud obdrží dobro, ani nešťastný pokud získá neštěstí nebo zlo, o takovém se říká, že je stabilní v rozumu. ||2-57||

---

---

Kostič:
Kdo pokaždé je bez vášní, zakusí-li dobro či zlo, nejásá ani nevraží, - toho soustavná je moudrost.

---

Komentář Govind:
Verš je ve stejném kontextu jako verš předcházející. Je o pragja a z celého verše je klíčovým slovem anabhisneha. Anabhi-sneha. To slovo je důležité rozkódovat a začneme odzadu. Slovo snéh známe jako snehan. S něhou. I to v češtině zní podobně. Co je něha? Já jako cizinec tady chápu něhu jako srdečně dotýkající se pocit. Pocit, který pohladí srdce. To je význam s něhou, sneha. 
Pocítit to můžeme kdykoli. Třeba když jsem dnes dostal od Jandy čaj. I ten čaj vytvořil pocit něhy. To přijetí čaje je něha. S něhou. Můžete to sami probádat, co znamená něha a jaké jsou možnosti. Něha je úplně všechno, cokoliv, co vnímáme smysly a začne nás to zajímat, protože my už tu věc, tu zkušenost v srdci někde máme, a do něj aktuální vnímání, sbírání informací dosedá. Podobně jako dětská hračka tvarovka. Když dítě zasadí do otvoru ten správný tvar, pak to padání kostky je něha. Ten pocit, který z toho vzniká, je něha. Kostka si sedla do tvarovky. To je něha. 
Janda jde do hospody, kde mají černé pivo Bernard. Hned má na tváři dlouhý úsměv, když vidí ceduli Dneska Bernard zadarmo. Tak Bernardi přinesli něhu. Protože znala Bernarda a teď z toho bude požitek. Něha vzniká z požívání. Jako kostka, která se protáhne správným otvorem. Ten otvor si bere kostičku. Ahá, něha.
Slovíčko anabhi znamená nevstupující. A-nabhi-sneha si rozebereme. Nabhi znamená pupík, nitro, jádro, vstupující do pupku. Písmenko a je zápor, tedy a-nabhi je ne-vstupující. Když se zeptám Jany, zda chce kávu a ona řekne, že ne, že nechce, to je zápor. Takže anabhi sneha je, kde nevstupuje něžný požitek. Rozumíme tomu? Je to bez náklonnosti, bez tvůj. Kde se nevstupuje, požitek není, je tam pragja. Kde nevstupuje požitek něhy, tak ten se stane šubhášubham. Slovo šubha (šťastný) a ašubha (nešťastný). Nábhinandati znamená když někdo někoho vítá. Koho kdo vítá? Vítá host nebo hostitel? Hostitel vítá hosta a má z toho požitek lásky, objímání, poklona, dávání kytičky, pocit radosti, libo. Když není vítán, je dvesti.
Když štěstí a neštěstí nezpůsobuje radost ani nenávist, to je pradžná, pragja pratišthitá, tam je uložené, zakotvené pragja. Všechno se týká sthi pragja (stabilní rozum). Stabilní rozum je tam, kam nevstupují požitky něhy. Z toho jednoduše vyplývá, že když někdo navštíví Chudíř, tak dobře, když nikdo nepřijde, taky dobře. Dáš mi jídlo dobře, nedáš mi jídlo, dobře. Uděláš mi čaj dobře a když neuděláš čaj také dobře. Bude výplata dobře, nebude výplata, výborně. To znamená nevstupuje požitek něhy. Všude, v jakémkoli okolí, pořád stejně. Toto se možná běžným lidem nebude líbit. Nezralé hrušky. Govind má jednu ponožku, já přinesu druhou, přineseš, nepřineseš, všechno dobře. Ale člověk si řekne, tak proč to mám nosit. To je uvažování nezralé hrušky. Když ho něco napadne, potřebuje to někomu říci a když nemá komu, tak má depku.
Někdo koupí krásný diamantový prsten a pořád ukazuje prsten. Nikdo na něj nekouká. Hned má nezralá hruška problém, protože ho koupila za dva milióny. Janda koupila Ferrari a čekala, co lidi řeknou, ale oni neřekli nic, jen přišel pes a počůral ho. Čekala, ale žádná reakce od lidí, tak ho zase prodala. Takže anabhisnéha. Nezralým hruškám se to nebude líbit, protože nezralost je tím, že jsou vždycky anabhisneha, je tam prožívání přijetí, vstupuje do nich prožívání něhy. Koukají se na všechno hezké a říkají: Jé, to je hezké. To je pozitivní. Když se vytvoří anabhisneha, tak se vytvoří vazba.
Janda koupila Ferrari a v noci nemůže spát. Má Ferrari na ulici a bojí se, aby ho někdo nepoškrábal. Místo spánku je hlídání Ferrari, protože vstoupilo prožívání něhy s Ferrari. Místo Ferrari může být cokoli, živé či neživé. Kde vstupuje prožitek něhy, tam jsou problémy, vazby, kde prožitek něhy nevstupuje, tak tam dobré věci nepřinášejí ani radost ani štěstí, a špatné nepřinášejí nelibo, neštěstí. Stupeň prožívání něhy je libo-nelibo. Kde se nevstupuje tak je udásín, netečnost, je to jedno, je to šumafuk. Není napětí, není vazba. Netečnost to není deprese. Je to jedno, není deprese. Je to vědomá akce, deprese je nevědomá akce. Udásín je netečnost a je vlastností pragja rozumu, deprese je vlastnost mysli. Zralost přináší pocit netečnosti, je to stejné, je to jedno, nic vevnitř nebublá. Chápeš.  Zralost je netečnost, nezralost je deprese. Lidé, kteří říkají, že mají depresi, jsou nezralé zelené hrušky. Je mi to jedno je zralá hruška, když se dozraje, je netečnost. Netečnost je tam, kde nevstupuje prožitek něžnosti. Je to jedno, vaříš, nevaříš, rozdáš, nerozdáš, je to stejné. Nic nebublá.
Je to všechno o sthit pragja. Ardžuna se ptal, co je to sthit pragja. Kde se to dá koupit? Být nepřipoután a vyměnit anabhisnéha, tak aby nevstupovaly žádné požitky něhy. Člověk, jehož srdce je nedotčeno něhou. 
Mám vyděláno, dobře, nemám vyděláno, výborně. Pak když je toto skutečně procítěno, pak rozum se ustálí automaticky. Máme čiči, dobře, nemáme je, ještě lepší. Je to můj kamarád, je to dobře, není, také dobře. Automaticky vzniká nadhled, pochopení, niméš vyvrtat, co je skryto za tím. Přichází lepší chápání a procítění. A když je člověk namočený do mám, nemám je nezralá hruška. Pláč, kritika, vynadáno, vyčítáno, výhrady. Mám, to je lepší, ty jsi boží zboží. Samé libo a samá chvála. Jsi milý, jsi Bůh. Když mi nedáš, jsi ošklivý, sobec, zlý, jsi prase. A to je nezralá hruška, prožívá se něha. Kostička zapadá do tvarovky, je něha. Je odpor nebo je přijetí. Kde je odpor a přijetí není sthit pragja. Není to chvilku tak a chvilku jinak, smích a pláč. Pořád se měnit, je nezralost. Zralost je ustálení. Nejsou výhrady, je ustálení, další vlastnosti stálého rozumu. Pak je zralost, pak je člověk v nadhledu. Ustálením se pak člověk krásně vidí a je v nadhledu a vidí úplně všechno.
I v pránájám, když prožíváme nádech a výdech, pak nemůžeme vnímat, kdo to dýchá. Když prožíváme, nevidíme. Když je nádech šumafuk, výdech je šumafuk, pak člověk vidí, kdo to dýchá. 
Když je mi šumák, že jsem dostal peníze nebo nedostal, cítím, že je to stejné, pak se mohu vidět. Když se stane šumák, tehdy je možné být v nadhledu. Nadhled je šumák, kde není šumák, tam se nadhled nikdy nemůže rodit. Kde se nerodí nadhled, tam zaručeně přijdou Group4 trápení. Osobní strážce trápení. Kde je nadhled, znamená šumafuk, šumák, člověk je v nadhledu, může pozorovat myšlenky, tam bydlí Ramana Mahariši, ten bydlí v šumáku. 
Když je člověk ve stavu šumák, je v meditaci, je v samádhi, je duchovní. Je boží, je anděl, je Bůh, jako Ježíš, Ježíš byl šumák, jemu bylo šumák, jestli mu dávají jídlo do úst nebo ho práskají bičem, jestli má zlatou korunu nebo korunu z trní. 
Jak se mohl Ježíš cítit? Muselo ho to bolet, trnová koruna a probodnuté dlaně a nohy, visel na kříži a aby to nebylo málo, ještě ho bičovali. Jak je to možné? Někoho bolí i to, že si vytrhne chlup. Jak toto mohl Ježíš vydržet? Úplně bez problému. Když byl ve stavu je to jedno, šumák, když je pragja, samádhi, tak je jedno, co se děje. V šumáku je nadhled. Nadhled nelze bez šumáku, a to nelze, pokud se nezabrání vstupu prožitku do srdce.
Doporučení: Každé ráno před satsangem číst verše druhého zpěvu. Od začátku číst stále, aby byly postavené základy k dalšímu pochopení veršů. Když o tom budete přemýšlet a budete alespoň číst, pak se bude budovat krásný základ pro další verše, které vznikají. Je to abhjas, sadhana, pořád, neustále číst a opakovat. Takže před každým satsangem, pokud máte zájem chodit, pak se vzbuďte ve 4 hodiny ráno a čtěte si od začátku verše. Když toto neproběhne, pak Bhagavadgíta nezanechá žádné stopy. Když to budeme pravidelně číst, pak je možné, že něco zůstane. Pokud toto neproběhne, pak přijde příliv a odliv na chorvatském pobřeží a nic nezůstane.  Brahma murta je čas Brahmy od 4 do 6 hodin ráno. Cokoliv, co se v tento čas dělá, pak je dál k dispozici. Takže využít tuto dobu na budování rozumu.  Vše přečtené je ke zpracování, a proto je čtení veršů základem pro nový verš. Jinak budou otázky jako o buddhi, man, atd. Už se to říkalo v předchozích verších, v tu chvíli to byla novinka, teď už jsou to staré noviny. Jakoby staré noviny neměly význam. Staré nemáme přečtené a nové chceme. Včerejší noviny jsou den staré. Takto člověk doma hromadí noviny, které jsou nové. Nesou novinky. Přestože jsou staré, jsou nové (pro toho, kdo je nečetl nebo nepochopil). Když čte, tak jsou nové. I ty nejstarší nepřečtené, jsou nové. Být neustále namočený. Dříve než přijdete do satsangu, tak budík na čtvrtou a od půl páté začít číst verš od jedničky druhé kapitoly a projít si je. Těmto lidem se budu více věnovat. Zapnu třídu ve čtyři hodiny, když budete číst a nebudete rozumět, můžeme se vrátit do jakéhokoli verše a vyřešit ho. Když toto neproběhne, Bhagavadgíta nezanechá žádné stopy. Když budeme číst pravidelně, tak v hlavě zůstanou stopy. Jinak nic nezůstane, jinak si budeme hrát na chorvatském břehu, budeme si stavět hrad, který nám příliv bude unášet zpět a postavený hrad za odlivu bude v čudu. Celá práce, celé úsilí je vynulované, tak aby se nevynulovalo, to je čas pro Brahmu. Brahma murta, to je kouzelný čas, v tom ranním čase, cokoli co se dělá, pragja je maximálně k dispozici. Využít ranní čas na pěstování rozumu. Od verše 50. najdeme pochopení, co je to rozum, pragja. Vztah mezi myslí, buddhi, duší, samskárem atd. Vyčerpal jsem všechno, vynadal jsem dost. 
Otázka: Je rozdíl mezi ženskou něhou a touto popisovanou něhou?
Govindží: Něha je jenom jedna. Je nutné se zamyslet, co to znamená slovo něha. Zamyslet se jakou má velikost, barvu, pocit. Používáme slova podle toho, co znamenají. Naučit se myslet, rozpitvat, bádat. Člověk musí být badatel, rejpat, co to slovo znamená. Bádání je pro Védantu. Cílem je všechno probádat, probudit bádání v hlavě. Pokud tuto vlastnost nemáme, potom nemůžeme věci, slova rozluštit a pak to musíme brát ortodoxně, a to není cílem. Je nutné slova probádat.
Éter - ákáš - nebe není. Přivlastňuje si i to, co není, i tu černou díru. Když je žena, tak je to matka všeho. Není nic, co si nemůže přivlastnit. Všechno je její. Jako nula, ta vlastní úplně všechno. Jako ákáš, který vlastní úplně všechno i černou díru. Kam může vlézt nula, do jakého čísla? Nikam, v nule je obsaženo vše. Takto Brahma je úplně všechno, poslední instance. Za Brahmou už nic není. Nic, je prvotní. Sám sebou vznikající, a proto nikam nevleze, za Brahmou už nic není. Tak žena tu možnost má. Co není, pak všechno je. Ale nás nezajímá že ne, ale že jo. Ženy říkají, že jo. 
Připomínám, že kdo to myslí vážně, tak v čase brahmamurti čte Bhagavadgítu. Všichni jste nažhavení na Bhagavadgítu, tak vyčerpáme esenci. Pak je jednoznačné, že život se změní. Ve 4 hodiny ráno se dá výpověď pelíšku. 
Včera, když byl na farmě Martin, tak se zeptal, jak je to s něhou. Tak zodpovíme Martinovo přemýšlení, co to je anabhisnéh. K verši 57. Každý předmět je člověkem vnímán pěti smysly. Některé informace nejsou srozumitelné a pochopitelné našimi smysly a některé jsou velice silně smyslové, jak pro oči tak uši. V Upanišadách jsou vyjmenovány šrute a čakšu (zrak a sluch) jako nejvíce dominantní smysly člověka. Ostatní také slouží, ale oči a uši jsou mezi smysly nejsilnější, kterými vnímáme své okolí. 
Z Védanty si ještě připomeneme, že existují pouze dvě formy předmětů, tvar - fyzická forma a jméno. Tedy nám a rúp. Svět je pouze nám a rúp. Tvary jsou identifikovány zrakem a jména jsou dány člověku do nitra do srdce, do mysli, to jsou slovíčka. Když říkáme kakao, to je venku. Vnímáme ho, vidíme hrneček s ouškem, nosem vnímáme vůně, ale uvnitř uložíme zvuk kakao. A když uslyšíme nebo čteme kakao, tak se objeví všechny vlastnosti, které byly vnímány spolu s tím tvarem. Že kakao znamená nápoj sladký, chutný, tekutý, teplý. Spousta vlastností je spojena se slovem kakao a to uložíme do paměti. Ukládají se vlastnosti. To je poprvé. Pokud jsme podruhé slyšeli kakao, tak se záznam vytáhne, celá ta omáčka, která je kolem slova kakao. Bylo zmíněno, že vnímáme své okolí smysly a nejsilnější z nich jsou oči a sluch. Pak podruhé vnímáme kakao očima a porovnáváme s tím, co bylo uloženo. S tím porovnání vznikají city.
Janka je zlá ženská, protože mi vypustila pneumatiky. Nenašla místo k zaparkování, píchla jehlou do pneumatiky, viděl jsem to z okna. Tak je Janda zlá ženská. Tak jsem si uložil záznam o Jance, pozor je zlá, píchá pneumatiky. Když vidím podruhé Jandu na parkovišti, tak se zase objeví Janda je zlá ženská. Jéžišmarja Janka je na parkovišti, kola budu mít vypuštěná. Porovnává se první uložení a už vzniká obava. Podobně je to u zamilovaných párů. Manžel řekne, že přijde v pět hodin domů, dají si večeři a půjdou do divadla. Skutečně přijde včas, manžel po cestě koupí kytičku, dají si večeři a jdou do divadla. To všechno si žena uloží jako manžel je hodný. Hodný manžel přišel přesně v pět hodin, šel rovnou domů. Toto je první scénář a za dva roky. Řekne, že přijde v pět hodin, ale on přijde v devět. Místo, aby šel rovnou z práce domů, dá si v hospodě pivo. Manželka porovnává, manžel můj milovaný, moje zlatíčko, ale teď vidí nechodí včas, chodí opilý. Co tím porovnáním vznikne? Rág a dveš. Porovnáním nebude nic, okamžitě vznikne dveš. Libo-nelibo, takto porovnáním něhy vzniká omáčka. A člověk má spousta pláče, smíchu, dárek, podvod. Takže něha je uložena s každým názvem v naší paměti. A něha se pořád proměňuje. Nejprve byl manžel zlatíčko. Teď už ho nemá, zmiznul, zdrhnul. Zůstává v paměti, že jsou chlapi blbí. Dokonalá omáčka. Takto my ukládáme slovíčka s omáčkou. Tady se upozorňuje, že když se žádná omáčka nevytvoří, je to pak čisté a originální a tomu se říká v češtině čisté a v sanskrtu mátra. S omáčkou se říká v sanskrtu višejša. 
Tak byla příležitost, aby se ujasnilo, co je čisté je mátra a s omáčkou je to višejša. Co je ředitel? Nálepka. Role, je specifická. Základní je člověk, to je čisté, to je mátra. Další příklad voda. To je základní, mátra. Specifické je sladká, hustá, kalná atd. To jsou nálepky. My si ukládáme do paměti nálepky a nebereme v úvahu základ. Jako čistá voda, když se tam dá více cukru, pak je sladká, když se tam dá chilli, tak je ostrá. Takže se to pořád mění a my bereme tyto proměny za základ, za jádro, které se nemění. Manžel je nálepka, to je višejša. Podobně maminka je višejša. Mátra je člověk. Říkáme krásná kytka. Je speciální. Samotná kytka je mátra. 
Ukládáme do paměti s omáčkami, se specialitou, nebereme v úvahu mátra. Spoléháme, že specialitka bude stále stejná. Nebude stejná. Bude se měnit. Když se dá do vody sůl, bude slaná. S čilli bude voda červená. S cukrem bude voda sladká. 
Specifické parametry se neustál mění. Nelze měnitelnou vlastnost považovat za trvalou. To je vyloučené. Obecně řekneme člověk, ale jeho proměny jsou jako miminko, jako dítě, jako dospělý, jako děda. Pořád se mění, to je višejša. Vidět to jádro, toho člověka, který je stále stejný, to je mátra. 
Když okolí považujeme za specifické, tak máme nestálé, měnící se prostředí. Chceme kritizovat, pochvalovat, někdy se nám líbí a někdy nelíbí. Pořád se mění jako chameleon. Člověk je díky emocím konstantně nestabilní a neví, co je pravda, je unavený. Co je řešením? Ukládat mátra. 
Rozlišovat nálepky a základ, jádro. Každý předmět je něčím mátra, tím prvotním čistým základem. 
Anabisnéh je bez toho specifického, bez omáček, čisté, bez obarvení. To čisté když uložíme, pak když porovnáme, tak nás nic nebolí, netrápí. Trápení je tam, kde jsou emoce a zážitky, kde jsou chuti. Když se porovnává to, co chutnalo a to, co se líbilo, jsou problémy. Poprvé to chutnalo a bylo specifické a nyní porovnání s novým specifickým přináší emoce. 
To znát. Člověk může změnit své chování vůči předmětu. Vnímá stále to původní tedy mátra nebo se dívá na omáčky, a pak má hotový kolotoč. Prožívá, když ho nepochválí, když mu vynadají. Rozlišuje, že to není fackování ale hlazení, pak karma konání se přizpůsobuje emocím, které vznikly, protože je zamotaný do specifického. Martin říkal, že když to uloží bez omáčky, je to nemastné neslané. Martoš nemá rád pálivé, to je jeho specifikum, a to vyvolá jeho emoce, vzniká rág a dveš. Podle štěstí a neštěstí cítíme buď radost nebo smutek. Pak trpíme. Ale nemusíme označovat radost a smutek. Nedáváme nálepky, nebereme je v úvahu. Kdo ukládá s nálepkou pak má uložené informace nám a rúp do zkušenosti. Drží se jen posledního kroku, proč je můj manžel takový, proč je moje máma taková a je pak pláč. Kyblík slz na stole. 
Otázka: Když to ukládám poprvé, tak tam nejsou emoce? 
Govindží: Ne, vždy jsou emoce, když se ukládá jako višejš s omáčkou. Když jsem viděl Janku a spojil jsem ji s ženskou, která ráda propichuje pneumatiky. Vidím-li Jandu podruhé, jdu se podívat na pneumatiku. Podruhé se změní emoce. Porovnáním s předchozím se nepotvrdilo a zůstal lepší pocit. Jaká bude reakce?Usoudím, že je Janda hodná. Nepropíchla mi pneumatiky. To je porovnání s první emocí. Potřetí vidím Jandu, myslím si, že mě nepíchne kolo, ale někomu možná píchne. Pamatuje si první a druhou omáčku. Ale Janda dá potřetí hezkou pohlednici pod stěrač, lísteček do divadla. V národním divadle se sejdeme v 17:30. Jsou to tři emoce. Pokaždé bylo jiné cítění a jiné vyjádření. Poprvé jsem byl naštvaný, podruhé jsem chválil a potřetí děkuji. V Jandě se nic nezměnilo, jen to moje vnímání specifického bylo jiné. 
Samskáry se vytváří a reakce je na základě předchozí zkušenosti. 
Včera byl krásný večer, tak jako před rokem, kdy sem začal jezdit Martoš, jsme si ve čtyři hodiny udělali čaj. Venku bylo slunce, tak mě Martoš vytáhl ven a seděli jsme na betónku. Bylo nádherně, naproti silnice velké borovice. Podvečerní zvuky, slunko padá a všude oranžovo. A tak Martoš řekl, že pan Kostič je veliký básník, že ten jeho překlad veršů Bhagavadgíty je moc krásný. Tak jsem se rozpovídal, že tady v Čechách byl Svetislav Kostić po Ádovi druhý blízký člověk. Překvapilo mě, kolik zná jazyků. I když jsem Ind, neznám tolik indických jazyku jako Kostić. Když jsem se s ním setkal v devadesátých letech, ptal jsem se, jestli byl v Indii. Nebyl. Narodil se v Srbsku a celý život je v Čechách. Učí na Karlově Univerzitě různé jazyky, umí i sanskrt a z indických jazyků např. tamil, gudžrati, pandžabí. Je to šílená bedna, přímo od Boha. A už jsme počítali. Hele Martoš, kolik je slovíček v českém slovníku? Asi 15-20 tisíc slov. Hmm, když každý jazyk má podobně slov a on umí 12 jazyků, tak to je tak 250 tisíc slov. Kam se to ukládá v hlavě? Je možné posbírat v jednom životě 250 tisíc slov? Ale Martoš, když se učil na lékárníka a líbila se mu chemie, tak se také naučil hodně odborných slov. To člověk shromažďuje několik let i minulých životů. To, co dnes máme, co je dnes přítomné, to není dílo jednoho života, je to dílo mnoha předchozích životů, které pokračují. Janda má pěkný příběh, který vypráví její učitel Fanny Baba. Vyprávěl o jednom starším člověku, který už byl zesláblý, ale miloval kuřata a v poslední chvíli života říkal: Já chci ku-ku-ku a s posledním výdechem nestačil říci kuře, nemohl to ani vyslovit a umřel. A tak se v dalším životě narodil jako kuře. Každá současná, přítomná událost je následkem předchozího okamžiku, jako nadcházející událost je porovnávána s předchozí. Fanny baba vysvětluje šťavnatě, srozumitelně, každý náš okamžik je pokračování toho předchozího. Janda sedí v tomto přítomném okamžiku, ale ta přítomná minuta je následkem předchozí minuty. Já musím na farmu, já musím na farmu, s tím usnula, a probudila se a je nyní na farmě. 
Takto se časové hodiny posouvají v časovém kruhu. To předchozí se proměňuje do dalšího. Takto se neustále pokračuje. Z toho důvodu říkám studentům, to není poprvé, kdy se učíte ájurvédu, možná před mnoha sto lety, jste začali, a teď jen pokračujete. To není, že teprve začínáte. Ne, s tím jste už něco společného měli. Janda, Kamala, to nejsou Češky. To jsou divoké Indky, které courají po Indii samy. Vezmou batoh a jdou courat, proč zrovna v Indii? Protože v předchozích životech tam měly kořínky. Každá přítomná událost je přeměněná předchozí událost. Uložili jsme si to. Stejně je to uloženo, jako že ta kytka je krásná, chlap je fajn, ale dnes je chlap magor, leží mi v žaludku nebo v srdci.
S toho automaticky vyplývá, že v továrním nastavení, omáčka jde s předmětem, ale když se dospívá, můžete rozdělit a poznat, co je originál a co je obarvení.
Vzpomněl jsem si na jeden příběh: Jedna holka se krásně načinčala, dala si avon makeup a hned byla 30-. Vytáhla nový koupený iphon a vyfotila si profilovku do mobilu jako kód pro vstup do mobilu a pak šla večer spát. Druhý den se probudila, nenamalovaná bez makeup a mobil ji nepoznal. Hlásil, že má poslední dvě možnosti. Takto když člověk spoléhá na omáčky a barvy, tak to je nevědomost agján.  Otázka: Jak se očišťuje rozum šravana manan?
Govindží: Šradha - s důvěrou poslouchat. Když si takto budete číst nebo poslouchat verše se šradha, s důvěrou, pak se rozum bude rozrůstat. Kde šradha důvěra není, pak poslouchání nic nepřinese. To je 30+ s vlastní hlavou, tam je vlastní pravda a řídí se podle toho. Jenom sbírá informace, aby si potvrdil svou pravdu. Líbí se jen takové povídání, kde se potvrzuje vlastní posbíraná teorie. Nemá šanci, aby se rozum probudil a rozšířil. Je to zaseklé, tak se nestane, aby rozum vyrostl. 
Vezmeme tři příklady z pole. Na poli jsou různé rostlinky, kytičky, a přilétají motýlci, nelétají rovně, to neumí, tak se na poli houpou, sedají na kytku a pak zase odlétají. Poli se nic nestane, nemá ani tušení, že motýlek poletuje, přichází a odchází. Co udělá liška? Vyhrabe si noru v poli a když tam člověk půjde, tak tam spadne. A když je lišek více, tak pole říká: Já jsem děravé. Třetí příklad přijde traktor a za ním pluh, kde je 20 zahnutých radel, které propíchnou 30-40 cm do pole a taháním do půdy traktor zoře celé pole, přetočí zeminu a udělá hrboly, že se nedá chodit, ani super boty to nepřejdou. Pole je celé poškozené. 
Někdo má v hlavě oraniště. Když přijede traktor s rádlem, ve kterém je mnoho radlic, jedna je manžel, pak dítě, peníze, bazén, auto, spousta trnů a když všechno zryje, tak je celé pole úplně zničené. Podobně je hlava člověka úplně rozsekaná. V hlavě je jen to specifické s nálepkami, s trny, a to když nese hlava, pak je absolutně zničená. Jak se vede tělu, jaképak nese signály, hormony do těla? Z čeho a jak se tvoří ras a jak může fungovat tělo? 
Takto je mysl člověka pořádně rozsekaná. Všechny trny jsou jen omáčky, specifické, protože nic z toho není mátra. Čisté nebylo vzato v úvahu. Je dvacet trnů, dvacet specifik. To když hlava nese, je zničená. Taková zničená hlava, co pošle do hormonů, do endokrinní soustavy, jaký je prán? Jak může fungovat ras dhátu, tělo? To je katastrofa. Tento verš je recept pro zdravý život. Brát v úvahu to čisté, to původní, ne omáčkovat. Už dost omáček, jsme dospělí, nejsme mimi. Nejsme nevědomí. Vědomě rozlišujeme mátra a višejš.  Takto když v hlavě máme svěží rozum, tak máme čistá slova. Pak automaticky je život rozumný, s nadhledem, sthit pragja.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>