Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk jehož mysl zůstává nevyrušena v trápení a neraduje se, když přichází štěstí a je osvobozen od vášně, strachu a hněvu, o takovém mudrci se říká, že má stabilní moudrost (sthitaprajna). ||2-56||

---

---

Kostič:
Kdo mysl má klidnou v strastech, zbavenou tužeb v radostech, bez vášní, strachu a hněvu, - ten světec vyrovnaný jest.

---

Komentář Govind:
V předchozím verši Kršna ukazoval Ardžunovi, jak je na tom. Nastavil mu zrcadlo a on už si hledal cestu, jak z toho ven. Nejprve určil cestu, jak to vypadá tam, kam chce jít. Takže k tomu, jak to tam vypadá, jaké to tam je, je sthit pragja. To je člověk se stabilní myslí. Přestože to už bylo vysvětleno Kršnou, opět se k tomu vrací. Když je nějaké téma náročné na pochopení, tak to znalci vysvětlují vícekrát, protože to není tak jednoduché, aby to člověk pochopil na poprvé. Jako železo, když chcete, aby kulatá tyč se stala placatou, tak povídáním o tom se nic nestane. Stejně jako jedním úderem se nic nestane, jeden úder nestačí. Musí se řádně roztopit pec a pak do toho železa mlátit opakovaně. Jen chtěním, abys se placaté železo stalo kulatým, se nic nestane. Jen chtěním, čtení, poslouchání se nic nestane. Musí proběhnout akce. Opakováním, každý následující úder je silnější až pokud se nedosáhne cíle. 
Tak tady sthir pragja, již jednou Kršna Ardžunovi vysvětloval a když se Ardžuna na to zeptal, Kršna mu to z různých pohledů říká znovu. Chce, aby to Ardžuna pochopil. Začalo ve verši 55 a nyní verš 56. používá slovo duhkhešu, to je ze smutku. An je dovnitř. (SANSKRT: Je tu jedno u pro an a druhé pro udveg. Ve verši se neukáže a vyplývá z předchozího písma.) Udveg je usadit se. Manah je mysl. Ve verši jsou tato čtyři v jednom, což zní duhkhešvanudvignamanáh. Toto je klíčová část verše. Tak abychom to pochopili, projdeme si slovíčka. Duhkhešu je trápení, smutek, neštěstí, líto. An - dovnitř, vevnitř. Udvegn - kde se zabydlí, umístí a man (mysl). Protože je tam na konci slova udvign písmeno N pak to znamená opak - kde není umístěn smutek v mysli. Nejdříve, abychom pochopili slova an a udvekh (vevnitř zabydleno). Uvnitř zabydleno je anudvég Představte si ptáčka, tělo a dvě křídla, nožičky, ocásek. Tak v těle, v trupu je hlavní jádro ptáka. Podobně mysl je jádro našeho života, a tam když zabydlí smutek, trápení, neštěstí, tak po celém těle, a potom v každém vyjádření, cítění, myšlení, všude se smutek rozleze a zabydluje.
Neustálý pocit nedostatku, že něco nemám, se zabydlí uvnitř a je prosáklý všude. 
Takže i když je prosáklý smutek do mysli, pak celý aparát, celý systém je plně namočený do toho smutku. I když byl jen v mysli, obléká se smutně, chodí smutně, oči má propadlé, hlas propadlý, podává ruku a ruka je propadlá. Protože se dostal dovnitř proud smutku.  
Umíte si představit, když virus smutek vleze do člověka. Potom je sukhéšu. 
Opět si vezmeme ptáka. Má křídla. A když vleze síla ptáka do křídel, co se stane? Začne hýbat křídly a začne létat. Už ho nic neudrží na stromě, jen vzhůru. Je nad domy, nad řekami, nad lesy, je nahoře, jen nahoře. 
Takto když do člověka vleze sukhéš (mám radost), má pocit dostatku. Pak začne člověk létat jako ptáček a začne pózovat tělo, obličej, hlas, začne ukazovat radost. Změní se oblékání, chození, projevování. Když je radost v těle, pak se člověk začne nafrňovat. Jako Marci, když dostala dobírkou 600 Kč a řekla, že dnes se nevaří, oběd bude v restauraci a nechali jsme tam 400 Kč. To je vigatasprhah. Když jsem koukal do talíře, kolik by to stálo doma, spočítal jsem to tak na 60-80 Kč. Ale protože brouk radosti vlezl do Marci, že má 600 Kč, vyrostla křídla a nevařilo se. Když má člověk radost, pak se začne chovat jako nafrněný. Já něco mám, já něco znám, já něco vím. Ti, kteří se pořád vytahují - vím, znám, mám, to je vigatasprhah. Takoví lidé používají vytahovací slova, aby projevili radost a vlastnění.
Ukazují ostatním, že jsou lepší. Opakem je, když je smutek, tak je mýdlová bublinka propadlá. Když má vzduch, tak se nafoukne, pak létá nad hlavami a když vyschne ta voda na povrchu té bublinky, vleze tam smutek. Co se stane? Pak pic a je konec. Splaskne. Takto verš říká, kde není bublinka prasklá, protože tam není smutek, ani předvádění a vytahování a přivlastnění radosti. Kde nejsou tyto dvě věci, že smutkem se nepláče a radostí se neusmívá, smutkem se nestahuje a radostí se nerozpíná. Když tohle se děje, pak co se stane?
Vítarágabhajakrodhah. Vít (mizí se), vyschne libo-nelibo, vyschne rág, chci, nechci, požitky, vyschnou i požitky bhaje (strach). Když není libo, pak automaticky vyschne nelibo, požitky, strach a obavy.
Když se člověk spoléhá, tak co ho čeká, je zklamání. To neustále stojí u dveří. A spoléhání je postavené na kostře strachu. Kostra je strach, obava a je ozdobená přikrývkou spoléháním. Když jeden něco řekne a druhý se na to spolehne, tak ten druhý má problém. Jak to dopadne? Bude to, nebude to, dá mi to, nedá mi to. Jen spolehnutí je na počátku nejasné. Ve věku hrabošů je spoléhání hlavní dálnice, kde se lidé vzájemně spoléhají a hromadně jdou do pekla. Hromadný zájezd do pekla je vzájemné spoléhání, a to vytvoří strach. Takže rág, bhaje (strach), krodh (rozzlobení, hněv).
Spoléhání je spojené s očekáváním. Krásné české slovo spoléhat se je základní, je to jádro. V prvním řadě vznikne spoléhání a pak na ní vyroste kytička očekávání. Když se očekávání nesplní, pak se dál promění do hněvu, do nespokojenosti a z toho pak vyroste agrese, třes, sopka. Je to ničivá síla. Když se v srdci, v mysli zabydlí smutek, člověk je netečný, pak vyschnou rágy a zmizí touhy, požitky, libo-nelibo, chci-nechci, dobré-špatné, vyroste strach. Člověk jen očekává a spoléhá se na okolí. To je největší nepřítel člověka. Spoléhání, neustálé spoléhání. Na autobus, na chlapa, který měl přijít domu večer a nepřišel. Na výplatu - výplata není, je velký problém. Spoléhá se na boty, ale noha vyrostla. Spoléhá se na šaty, ale na šatech je díra, hned je smutek. Spoléhá se, že jsou na kreditní kartě peníze, ale ta je vyschlá. Na každém kroku se člověk neustále spoléhá a dopad je zklamání. Vzniká strach kvůli tomu, že se zabydlel smutek v hlavě. Ale pak také když vyrostou křídla projevování, radosti, potěšení, frajeření a vše rázem splaskne, je krodh (hněvání).
Máme tu poslední slova sthit (stabilní), dhí (rozum), muni (praktikant, aspirant), jógín, člověk se stabilní myslí. Sthit pragja, sthit dhí je člověk se stabilním rozumem, stabilní myslí. Učjaté (tomu se říká, nazývá se). Tedy tomu se říká člověk se stabilní myslí a rozumem, kde nebydlí smutek, kde nejsou křídla radosti a jsou vyschlé požitky, strach a hněv. Tomu se říká stabilní, rozumný člověk. O tom je tento verš.
Je to srozumitelné? Je jednoznačné, že život je hromadný zájezd do pekla, protože všichni jedou vlakem spoléhání. Vajrágja, se jako první zbavuje spoléhání se na druhé. Když není spoléhání, pak nitro člověka je zabetonované, tam už nikdo nemůže bydlet. Když se člověk zbaví spoléhání, nevyrostou křídla radosti, ani smutek tam nemůže bydlet. Kde je trápení a jsou zmatky vždy najdeme spoléhání. Není žádné trápení, kde není spoléhání. Ať už je to porucha zdravotní, psychická, emotivní, pocitová, majetková, finanční, vztahová, ve všech je spoléhání. Spoléhání je tak moc sladké, magické, mangnetizující, že se z toho nedá utéct. Člověk se neustále na něco spoléhá. Bez spoléhání není lidský život, to je tovární porucha člověka, spoléhat se. A když člověku vyroste rozum a toto pochopí, naučí se člověk hospodařit se svým spoléháním a najednou veškeré poruchy zmizí jako tma před slunečním paprskem. Stačí být rozumný. 
Narsing: Jak tu sedím, tak tomu rozumím, ale jak to bude v životě, to se ukáže.
Govindží: Ochraňuj tě Bůh.
Víte, to už je z jiného konce. Z pohledu Védanty má člověk v životě tři motory. První motor se jmenuje hmotný motor, kde je hmotná síla. Dýchání je síla v hrudním koši. Trávení je síla v břišní dutině. Síla v pánevní dutině je vylučování odpadů a reprodukce. Síla kosterních svalů je přitáhnout, zvednout a tlačit. Podobně pak síla kladiva je rozmlátit. Síla zeměkoule je gravitace. Síla ryby je plavat. To jsou hmotné síly. Říká se tomu bhotik bal. Tak to je jeden motor.
Druhý motor je ádhja átmik motorek mysli. Adhja znamená pod kontrolou, pod něčím vedením. Tam se vyvine to, co chci, co nechci, co nesnáším, co se líbí, co miluji. A vytvoří takové lepidlo na sebe a donutí život konat. Plakat, smát se, utíkat, dělat, běhat a tomu se říká motorek mysli. Máme motorek těla a motorek mysli. Pro pochopení příklad, aby se to ujasnilo. Při paralýze, ochrne ruka a noha. Co to znamená? Mysl chce rukou zvednout, ale svaly se nesepnou a nic se nezvedne, ani ruka, ani noha se nehne. Přestože člověk chce, snaží se, ale ruka se nezvedne. Co to znamená? Bhotik motor, hmotný motor, motor hmotné síly dal výpověď, není a nefunguje. A když motor mysli, síla mysli nefunguje, je poruchová, tak je z toho člověk blázen. Fyzický hmotný hnací motor, když nefunguje, když svaly ztratí kontrakce, tak síla, se kterou se kontrakce děje, ta když nefunguje, pohyb není. Když je první motor v čoudu je mrtvice, ochrnutí, člověk nic nezvedne, protože není síla ve svalech. Druhý motorek mysli, když nefunguje, tak je z toho člověk blázen a hlupák, pak dělá hlouposti a bláznivosti. V obou případech je člověk nesociální. Když je hlupák, tak ho vyhodí ze školy, z práce, protože nechápe. Nechápavost a bláznovství. Neví sám o sobě. Oba dva se musí dát do karantény. Blázni se musí zavřít do Bohnic a hlupáci se vyhodí z pracoviště. 
Jediné, co je zachrání, je nadace Janda, soucitová nadace Soucit. Nikdo nechce mít ani doma ani v práci nějakého hlupáka. Takže když síla mysli není, pak se stává člověk hlupákem a bláznem, pak je porucha motůrku mysli. 
Když je porucha bhotik motoru, hmotné síly, tak je neschopnost tělesných funkcí.
Když není síla ve spodním svěrači v zažívacím systému, tak se neudrží stolice. Ztrácí se svěrače močového měchýře a je tu inkontinence. Když svěrače v pánevní oblasti nemají sílu, pak vše vyteče. Člověk se zvedne a padá, neudrží ho kosterní svaly dolních končetin, padá na zem. Nemůže rukama nic dělat, prsty se nehýbou a je bez hmotné síly. Bhotik motorek, motorek hmotné síly je porouchaný. A porucha motorku mysli je, když člověk nerozumí, nechápe. Je z něho hlupák a blázen a musí být vyhozený z práce, zavřený v Bohnicích a bez řidičáku. Takže máme dva motory. Motorek bhotik hmotné síly a adhjátmik motorek mysli.
Třetí motorek je gján. Znalost a poznání, rozum, uvědomění, přesvědčení, ve kterém je rozhodnutí, vědění. Ví, co dělá smutek, spoléhání, co dělá radost, a to všechno je uložené v gján.
Otázka: Když je uloženo v gján, tak jaký je rozdíl mezi mysl a rozumem?
Govindží: Zase jsme narazili na dvě slovíčka, která nejsou jasná, a to je mysl a rozum. Obvykle si nezralí lidé myslí, že je to stejné. Ale jestli mají milost od Boha, tak ta schopnost přemýšlení se zvedne, šlápne se na plyn, může zjistit, že mysl je jedna část a rozum je druhá část. Je to buddhi, intelekt, ten v menším provedením je součástí mysli. Jako dýně, která je veliká, padesátikilová, padesáticentimetrová. Na počátku byla květem, ale jestli tam proběhne růst, tak květ zhasne a ten malinký plod naroste. Té dýni se říká rozum a oranžový květ s milimetrovou dýni se říká mysl. A když probíhá život, růst a vývoj, pak se snižuje květ a zvětšuje se dýně. A to je plod růstu. Takže rozum je třetí motorek. A říká se tomu dévik (boží) šakti (síla).
Takže jsou tři samostatné motory. Rozum, gján motorek. Mysl, adhja Átmá (pod Átmá) je mysl, ahankár. Bhotik motorek je ten, který je z bhút, z pančmahábhút. Adhjátmik, co je pod Átmá, tedy motor mysli a adi dévik je boží síla z Dévalok a to je gján, znalost. Když jsou všechny tři síly přítomné a postupně se budují, tak tomu budování se říká život. Na počátku je jen motorek hmotné síly. Jako v biochemii jsou ionty, v biologii jsou enzymy, DNA, aminokyseliny. To je jejich bhotik síla, fyzická síla a to je počátek. Začne se rozrůstat a začne se postupně vyvíjet mysl. Začne libo-nelibo, dobrý-špatný a někteří nevyrostou. Někteří se vyvléknou a pokračují dál, je růst, sebepoznání. Když se rozjede jen jeden motorek, tak člověk jako malé dítě v 75 letech umírá. Skončil dříve, než začal. Někteří se zamotají do druhého motoru libo-nelibo až do hrobu je to drží. A tomu se říká plané, protože se třetí motorek nerozjel. Když se rozjede i třetí motor, motorek gján, tak potom je jiný výsledek života. V životě člověka se rozjede třetí motor. To je v plánu lidského života. Když se rozjel i třetí motorek, říká se tomu úspěšný život. Jako když se říká dobrá úroda. Co je to dobrá úroda? Když se dá jedno semínko na pole a vyroste klas a na něm je dalších 200 semínek. Proběhne klíčení, růst, opylování, kvetení, vytvoření dalších semínek, tomu se říká dobrá úroda. U člověka je dobrá úroda tehdy, když se rozjedou všechny tři motory a dojde i na třetí motor poznání. 
Tady ten verš je přepínání z druhého motoru do třetího motoru. Jak nastartovat třetí motor. Sthit pragja je vlastnost třetího motoru. Spoléhání je vlastnost druhého motoru. Fyzické vlastnosti, fyzický projev je vlastnost prvního motoru. Kdo chce nastartovat třetí motor, tak si přečte od verše 55. Každý den večer si přečíst od verše 55, ať se zaryje. Je to startování třetího motoru. Ať se člověk může zbavit svých problémů a stane se dokonalým, třímotorovým. Je třeba číst verše 55 a další. Mluvit o nich, řešit, přemýšlet a nezapomenout.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>