Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Nevyšší Pán pravil: Ó Ardžuno! Když se člověk zbaví všech vášní a je spokojen se sebou a neustále setrvává v sobě, potom je takový člověk pokládaný za moudrého s neustále stabilní myslí (sthitapragja). ||2-55||

---

---

Kostič:
Vznešený odvětil: Kdo všechny touhy opustí, jež, Pártho, ze srdce mu jdou, kdo sám v sobě je spokojen, - ten mudrc vyrovnaný jest.

---

Komentář Govind:
Začíná se verš - Šrí Bhagaván uváča. 
Kdo to je, Šrí Bhagaván? Je to Átmá, Paramátmá, kde je větší důraz na respekt, úctu. Když se oslovíme ženu paní mámo, je v tom cítit úcta a zdůraznění výjimečnosti. Šrí je takový navýšený, jako Šrí Luky, Šrí Prém, Šrí Světlana, ale Šrí je v neutrálním tvaru, Šrí man je v mužském rodu a Šrí mati je v ženském rodu. Když oslovíte ženu v Indii Šrí mati a k tomu její jméno, tak je to fajn. A Šrí man Her Martin, to je vždy vyjádření úcty. Bhagaván je Átmá, Bůh. Bůh je v dualistickém pojmu, Átmá v nedualistickém pojmu.
V celém spisu Sámkhja žádné slovo Paramátmá není. Mluví se jen o Átmá, protože tam ten pocit ve Védantě je voda a moře. Moře neexistuje, existuje voda, voda v moři se neutopí, vodě se nic nestane, ta je základ pro moře, pro vlnu, pro řeku, pro rybník. To všechno jsou jen podoby vody, ve všech je voda. A to je Átmá ve Védantě. Bůh má význam pro vystrašeného člověka. Kdo zná, je Bůh, kdo nezná, je člověk. Takže otrok a pán. V dualistickém světě je slovo Bůh. V nedualistickém světě je slovo Átmá. Takže vyslovování slova Bůh znamená, já jsem jiný a někdo jiný je Bůh, to je dualistické chápání. To je jako pragja Átmá a jak se k tomu člověk dostává, to jsme také včera říkali. Když dojde k takovému stavu, že může člověk své uvažování vnímat. Tak ten vnímač je pragja, Átmá, to je stejné jako voda v řece, to je ta voda. To je úplně stejné jako voda v řece, to je Bůh. 
Zrovna včera jsem se v ranních hodinách zeptal Boha na pragja Átmá. Jak mám tady českým lidem vysvětlit, co je Bůh, jestli ÓM, nebo Ráma, nebo Kršna nebo Šiva nebo bohyně nebo Brahma. Tak mi Pan Bůh řekl: Je to jedno, je to jedno, je to jedno, jó. Je to jedno. Jestli to nebo to, nebo to, nebo to, není to podstatné. Podstatné je pragja, to Átmá. Kršna není podstatný, ale pragja Kršny. To je stejné jako u všech ostatních, akorát je rozdíl v čistotě spojení.
Jágr na farmě zapojoval elektriku. V elektrickém drátu je spousta fousatých drátků a když se připojí jen jeden drátek z malilinkých drátků jinak, tak ta elektrika plně neprotéká a motory nejdou. Když se všechny dráty plně dotáhnou a mají kontakt, tak elektrika protéká a motor běží. Pragja je totéž takové spojení. Může být jen napůl, a když je plné spojení, tak je Bůh. Takto, kde byl procítěn plný dotek, tak tam ten pocit měli, tak tomu říkali Bhagván. Žáci Osha ho oslovovali Bhagván Osho. Bůh Osho. Některým to vadilo, protože Osho není Kršna, Ráma. Žáci říkali Bhagván Buddha, Bhagván Ramana Mahariši. Tam, kde bylo procítěno, že žijí plně v pragja, tak tam se říkalo Bhagaván. Dostávali titul Bhagván. V příbězích, v Rámájáně, v Bhagavatam, tam cítíme, že Kršna je plně spojený s Átmá, žije v pragja. 
My jsme v klidu, v samotě, jenom, když si zameditujeme. To je fajn, ale když pak slezeme z kopečku, už to není.
Bhagván říká: Pradžahátí. To je velice složité slovo. Pradžaháti znamená odevzdat. Odevzdávání, zrovna jsem se ráno Marci ptal na český rozdíl, co znamená od a vzdávám. Ale tam jsou tři slova v, z, dát. V je opakem písmene z. V signalizuje dovnitř a z signalizuje zevnitř ven. A dát. V dát znamená v dávání, Z z dávání a od ani v ani z. Od-vzdát, odevzdat. A to je, že ani to ani to. Nic společného s ničím. A to je význam pradžaháti. 
Je tam u písmene p půlka r malá čárka, zní to jako pradžaháti. Takže pradžaháti odevzdat, a to znamená nic společného s ničím, ani dovnitř ani ven, je to jedno. A co pradžaháti, musíme číst dál. Manogatám sarvan kámán. Manogat, mano je mysl a gat je pohyb, tedy to, co se vrtí v mysli. Všechny vrtule mysli, sarvan všechny, sarvan manogatam všechny pohyby vrtule mysli. Kámán znamená vášnivě, to je to hodně - málo, lepší - horší. Protiklady, dualistická slova jsou pole pro vášeň. Všechny vrtule a všechny vášnivé vrtule v mysli když se odevzdávají, pak to je člověku jedno. Ani dovnitř, ani venku. Je to jako když člověk kouká, jak se hýbou listy, jestli doleva nebo doprava. Jen se na to kouká. Pohyb listu je a člověka to nijak nezaujme. List se hýbe a člověka to nevtáhne do pohybu. Pro člověka to nic není, je mu to jedno. Netýká se ho. To je pradžaháti. To znamená, že je jedno, jsou odevzdány všechny vášnivé vrtule v mysli. To znamená veškeré touhy, závislosti, vášeň. Vášnivé jsou libo-nelibo, rág-dveš, to se odevzdává. Takže pochopit dobře slovo pradžaháti a manogatam. Manogati (pohyb mysli), to znamená točit se v hlavě. Mouchy v hlavě. Vášnivé mouchy, důležité, nedůležité, libo-nelibo, chci, nechci, mohlo by být. Tak, to jsou ty mouchy, které létají v hlavě.
Átmanjevátmaná je další část verše. Átmanje znamená od, jako sám od sebe. Átmen sám pro sebe. Kdo je sám od sebe a sám pro sebe tušta. Tuštah je stejné slovo jako santoš (spokojenost). Santušti, tušti to znamená sám od sebe, sám pro sebe spokojený. 
Sthit pragja tada učjate. Tada znamená tomu pak. Takovému učjate se říká strhir pragja, stabilní pragja. Tady se bojím, aby se to nepřekroutilo. Ne vyvrtění, ale správné pochopení. Átmanjev átmaná, sám pro sebe se musí trošku ujasnit. To může udělat problém. Tady bych dal důraz na ujasnění slova prasanga. Sanga znamená spolu. Pr je když koukáme z venku na to, co je to sang, prasang. To mě v češtině napadají tři slova: souvislý, souvislost a záležitost. Prvotní je vyjasnit si pojmy záležitost a souvislost.
V jaké souvislosti něco je. Jídlo je v souvislosti s jedením. Jedení souvisí s hladem. Jeden na druhém záleží. Takto když jeden na druhém záleží, tak se tomu říká záležitost. K masírování patří prostěradlo, ručník, olej. To souvisí s masáží, jsou to záležitosti, které musí člověk brát v úvahu. Svět, život, člověk je součástí souvislosti a závislosti. Mluvíme, protože jsme závislí a mluvíme tématicky, souvisle. Nesouvislé setkání, být v jednom čase a prostoru, je rozpad. Rozkládá se to, trhá se to. Život je tam, kde jsou souvislosti, takže když je člověk v kuchyni, tak vaří, myje nádobí, čistí sporák, servíruje čaj. To patří ke kuchyni, to jsou souvislosti kuchyně. Kadění a kuchyň spolu nesouvisí. Kdybychom v kuchyni kadili, tak by se brzy kuchyň rozpadla a nedalo by se poznat, jestli je to záchod nebo kuchyň. Ztratil by se význam kuchyně. Takže všude muzikant být nemůže. Muzikant je tam, kde je jeviště, má nástroje a hraje. Když se zpívá, a přitom to zpěvák odmítá a jen: Já ne, já ne, já ne. To není propojenost, souvislost, to není záležitost. Není prasang. Je to na rozpadnutí. Když při svatebním obřadu řekne nevěsta NE, řekne já ne, já nechci ten prsten, protože je aprasanga, nesouvisí. Nesplývá s časem a prostorem. Pak ta svatba neproběhne. Otázka je, proč tam nevěsta přišla? Neví. Když tady někdo chodí v bílém, to znamená, že se bude vdávat a nosit prsten. Takže prasang je první věc, člověk si musí určit v jaké souvislosti někde je. Martin je za pultem a jaká je souvislost? Prodávat léky. Nejprve má vzít recept, pak vydat lék a vzít za to peníze. Proto stojí za pultem. Ne, že píše SMS a všichni musí čekat. On nestojí za pultem, aby psal SMS. On je tam proto, aby vydával léky a člověk si toto musí určit. Když jde do tanečních a řekne nebudu tancovat, tak proč tam potom chodí, když tancovat nechce a nebude? To je rakovina v hlavě. To je mrtvola, člověk bez rozumu. Takový člověk ani hlavu nepotřebuje. To jsou zombí. Prasang je nutné vždy poznat. Jakmile se objevuje mysl, prasang je první, je to základní nastavení mysli. I miminko, když vidí maminku, tak ví, co je úsměv. Prasang je velice nutné poznat. Tady může člověk velice špatně porozumět slovům átmanje átmaná. Když jsme ve společném času a prostoru, tak prasang je tam žít podle toho smyslu, kvůli kterému jsme spolu. Když jsem sám v posteli a sedím, zapálená svíčka a tyčinka, zavřené oči a hudbu, tak jsem sám pro sebe. Takže smysl toho sezení je být v sám v tichu klidu, v meditaci. Tak tam sám pro sebe může žít. Když je ale člověk v rodině, na návštěvě, ve škole v práci, tak je tam kvůli nějakému smyslu a má tím smyslem žít, v tom smyslu být, to je život. Když mám ticho, zavřené oči, zhasnutá světla, jaký je to smysl? Na nic nemyslet, v tichosti s pragjou. Ale my chceme být pragjou, když jsme na návštěvě.  Tak v jaké souvislosti a smyslu něco je, podle toho má člověk konat. Když je člověk utopený sám v sobě, není přítomný, tak manžel podepíše manželce rozvod. Já Buddhu nechci, já chci manžela, který chce mecheche. Ty jen medituješ. Jdi do haje. Proč je s manželkou, když chce meditovat? Tak ať se schová do lesa. Moc ómuješ. Bolí mě z tebe hlava. Člověk musí znát smysl zázemí a splynout s ním. 
A tento verš je první odpovědí Kršny na Ardžunovu otázku: Co je to stabilní pragja? Kršna mu odpověděl, že tam kde je sám se sebou spokojený. Jaké je být sám se sebou spokojený? To se stane, když jsou všechny vášně v mysli odevzdané. S ničím není propojení, spojení. Je to šumafuk. Když veškeré vnitřní rágy, dveši, libo-nelibo jsou šumafuk, pak se může člověk dostat k tomu sám se sebou spokojený. Pak nikoho nepotřebuje a je jedno, co dělá. Jestli počítá peníze nebo umývá záchod, je to jedno. Ani radost z peněz ani smrad není důležitý, je to jedno. Pak se člověk může stát sthir pragja.
U tohoto verše se může snadno zkomolit význam. Jsou dvě části, sthitpragja je, když je spokojenost sám od sebe, sám pro sebe a to se stane, když všechny vášně v mysli jsou odevzdané, šumafuk, pak se stane spokojenost sám od sebe a sám pro sebe a to je sthitpragja. Ardžuno, chceš znát, co je to sthitpragja? Tak všechny vášně v mysli dej stranou. Jaký je smysl tady být? Bojovat. Takže děda, učitel, bratranci, vše je šumafuk. Na bojišti se bojuje, zabíjí, tak jim budeš vařit kafe? Proč jsi tu přišel do ringu? Do ringu přišel bojovat a ne líbat. Člověk jde do tanečních a řekne: Já jsem přišla pro zmrzlinu? V tanečních se nehledá zmrzlina. Hledej hudbu a parkety, skákej, kvůli tomu je taneční škola, ne kvůli výrobě zmrzliny. Takže v první řadě je potřeba pochopit slovo prasang, které není ve verši. To, když člověk udělá, tak do toho splynout a už tam nemíchat své libo-nelibo. Když přijde Martoš a já mu nasypu mouku na hlavu, tak se mu to líbit nebude. Když navštíví děti a ty mu nasypou mouku na hlavu, tak se zasměje. Hraje si s dětmi a tam se může stát cokoliv. Sypání mouky na hlavu není smyslem setkání s Govindou. To mohou děti, u dětí to takto je.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>