Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ardžuna pravil: Ó Kešavo! Jaké jsou vlastnosti člověka se stálou myslí, který je neustále upřený v odpoutanosti? Jak takový člověk sedí? Jak se takový člověk pohybuje? ||2-54||

---

---

Kostič:
Ardžuna se tázal: Jaký je popis člověka pevné moudrosti, v samádhi? Jak mluví, jak sedí, chodí, je vyrovnaný, Kéšavo?

---

Komentář Govind:
Poté, co Ardžuna vyslechl slova Kršny o rozumu, o tom, jak je prokletý, nastavil mu tím Kršna zrcadlo, aby Ardžuna poznal, že je úplně v pekle. Když Ardžuna koukal do toho zrcadla, viděl, že je s ním zle, že rozum je v čoudu. Pak Ardžuna promluvil: Ó, Kršno, Kéšavo, sthitpragjaša kabhaša, sthit slovo znamená stabilní na jednom místě, stojící, nehyb
ný, konstantní, neměnící. Jako přesvědčení. Jasný jako plamen ve sklepě, kde nefouká, konstantní a neměnný.  Pragja, to je velice náročný pojem různě překládaný a v jiném jazyce, ani v hindštině nemá ekvivalent. Zkusím to nějak přiblížit. Možná jste někdy procítili stav, když jste v úplném klidu, kdy vás nic nevzrušuje.
Může se stát taková situace, když sedíte v tichosti a sám a nemáte žádné fyzické propojení, blízkost s ničím a nikým, jste v úplné samotě a mysl je propadlá a nic se neděje. Taková tichost. V Čechách mají lidé rádi být v tichu, v jeskyni, v lese. Jdou do sklepa a chtějí ticho. Ti, co posbírali najednou nechtějí, chtějí ticho. V takových situacích, kde je klid a ticho mysli, pak člověk má možnost a možná to i znáte, že se podíváte na mysl. Co to ta mysl dělá. Vzpomíná na někoho. Tak to vidí nějaký divák, který se dívá, na co to ta mysl vzpomíná. Ví, že se mysl dívá do vzpomínek. Člověk - nečlověk, vědomí - nevědomí, prostě to, co se dívá na tu mysl, ten pozorovatel, co dívá na tu mysl, je stálý, přesvědčený, nikoho se neptá jestli může. Žádný schvalovací proces. Znáte lidi, mají rádi, že mohou odsouhlasit, říci že jo. To je schvalovací, přesvědčovací proces. 
Tak pragja je to, co kouká na mysl, nikoho nepotřebuje a nic nedělá. Nikoho nepotřebuje, sám rozhoduje, nic nedělá, nechá mysl jak je. Mysl stejně nemůže udělat nic, než to, co je v pragja dáno. Jako ředitel a majitel. 
Majitel jen kouká na ředitele a nic nedělá, ani chodbu neuklidí. Jen vnímá ředitele. Ten stejně neudělá nic než to, co chce majitel. I když majitel nic neříká, ředitel stejně dělá, co chce majitel, ředitel je podřízený.
Jemu je to řízení automaticky dané z jeho přirozenosti. Musí sloužit tomu, kdo moc nemluví, neukáže se, není projeven hmotně, sedí někde daleko v Kanadě a jen se zeptá, jak se vede a dělá si svoje. To je majitel. Majitel neřeší. Ředitel řeší. Tím ředitelem je ta mysl. Ta prožívá, žije, je v proudu. Majitel je pragja. Někdy majitel je sám ředitel, pak je honička. Musí se chovat někdy jako majitel, někdy jako ředitel a někdy neví, zda je majitel nebo ředitel, majitel potom žije vůně a barvy ředitele. Prožívá úplně všechno. Každý člověk má svého majitele a svého ředitele. Někdy jsou dohromady a někdy zvlášť a někdy majitel šťourá do ředitele, chvíli mu věří a nevěří, prožívá, neprožívá. Někdy je ten majitel v úplném klidu a dává totální prostor a chápe svého ředitele a nechá ho dělat. Takže, když je majitel takový, kde je stálost, sthi, stabilita, jako plamínek svíčky ve sklepě, kde nefouká, úplně nehybný, tak takový pragja je sthitpragja. Bhasa, bhášá, bhás abhás, bhásja. Slovo bhášá je také trošku těžké slovo. Všechna slova uvedená ve slovníčku jsou podobná k bháš, ale není to přesné. Nenapadá mě přesné slovo. Vezmeme z vaší zkušenosti vnímání, dojem. Vnímání je smysly a dojem je z mysli. Dojem se vytahuje z paměti. Je to odraz předmětů, tak je to pohled.
Když je to náraz zvukové vlny, tak je to sluch. Když je to přerušené nebo změna nervových transmiterech kůže, tak je to dotek. Sliznice na jazyku je chuť a sliznice v nose je pach. To jsou vnímání. Slovo vnímání bude lepší. Druhé slovo si ještě vezmeme z vaší hlavy, tajný. Tajný znamená to, co je skryté, co se skrývá. Co je skryté a co se skrývá, to se nedá vnímat. Je to pro okolí skryté.
Pro pozorovatele je to nevnímatelné, tajné a skryté. A teď zní badatelská otázka: Co se tím vnímáním vnímá? Vnímáním se vnímá projev. Oči vnímají odraz světla, barvy a tvary, nos vnímá pachy, kůže vnímá dotek. Kdyby dotek nebyl, bylo by vnímání kůží? Nebylo. Kdyby tam pach nebyl, nos by to nevěděl. Kdyby se nemluvilo, tak uši by neslyšely. Kdyby nepadlo světlo, tak by barvy a tvary oči nepoznaly. Tak ten předmět musí svůj projev pozorovateli ukázat. Odražené světlo, zvuk, pach, dotek, co pozorovatel vnímá, mu dává nějaké informace. Informace je pro snímače (smyslové orgány) a vnímače (pozorovatele) předmětu. Jako když ranní slunce má červánky. Ty červánky je bhásá slunce. Z toho se objevují další slova jako bhášá, jazyk (jako čeština, slovenština). V sanskrtu jazyk je bhásá a abhásá je pocit. Když se někdo projevuje a my ho vnímáme, tak je abhásá. Takže kimbhásá, kabhásá, kde slovo ka je co a může být i jak. Jaká je bhásá, jaké je to vysílání toho koho? Sthitpragja. Kde je stálý a stabilní pragja, stálý, stabilní majitel, jaký má projev? Jak vypadá pro oči, jazyk, kůži, nos? Samádhisha, to už jste slyšeli několikrát. Adhi slovo znamená přivlastnit, mít, držet, umístit jako adhisthán, adhi, jako adhistán. Sam adhi, kde se drží sám, vyváženost, rovnováha, stálost na nehybné časové ose. Janda mi posílá zastavený čas. Poslala mi jedno video hudby a napsala pod to, zastavený čas a obrázek nějakého západu nebo východu slunce. Hrály různé nástroje, dechové, strunné, klávesy. Aha? Tak jsem si vzpomněl aha samádhi, kde se zastavuje čas. V samádhi je sam adhi, stálost, kde se nic nehýbe, kde ani čas se nehýbe. A tak jsem v tom příspěvku hledal to ticho. Jak se vyrábí ticho? Jak ho vyrábí struny, jak struna vyrábí ticho když na ni někdo drnká? Vyrábí ticho? V houslích hledáme ticho. V repro bedně, která křičí, je tam ticho? Máme zavřené oči a jsme v Brahma? Muzikant chudák se z toho hýbání smyčcem potí. Řádí a hýbe se. Má dlouhé vlasy, skloněnou hlavu. Tomu říkáme ticho a klid? Může to být ticho a klid? To je vyloučená věc, takže samádhi je, kde je přivlastněn sam, uložen sam. Nepovolit, stále držet sam. Zastavení času, tam je ticho, klid a kde se zastavuje čas? V samádhi, kde je stálost, nic se nehýbe. Samádhi je, kde je sam. Jako mít, držet, nepovolit, stále držet. Co? Sam. To je samadisha, kde se neustále drží sthit pragja. Jak se projevuje? Ó Kéšavo, Ó Kršno, jak se projevuje a kde je pragja, ten majitel? Jak vypadá projev, kde je stabilní vědomí, stabilní rozum, stabilní buddhi, stabilní Átmá?
Stabilní mysl je pořád stejné samádhi. Jak vypadá ten projev? Projev takového člověka, situace, procesu, života. Jak vypadá, jak se projevuje samádišha sthit pragja? Potom otázka pokračuje sthitdikim, kim stithadhi. Kim je otázkové slovo - jak, jak vypadá stabilní rozum? Prabhasjaté. Zase bh, bhasa, ale prabhás je to, co je pro uši, zvukový doraz, tím je jazyk, mluva. Kim (jak) kimprabhase (jak mluví). Kimašíta, kim a asit je kimasit, tady je sít slovo ze sat, ale tady to slovo je asitkimen, dohromady se vyslovuje kimasit (jak sedí). Sit, sad je sednout. Jaká je jeho trvalá kotva. Kotva, která udržuje loď na jednom místě. Každý člověk někde sedí, má kotvu, ať je to malíř, topenář, tesař. Před tím se hýbal, studoval matematiku, jazyky, fyziku, různé předměty a pak se usadil jako topenář. To je ustálil se a to je ve slově sednout, kde se usadil. Usadil jsem se na Novém Zélandu, toulal jsem se po Filipínách, Austrálii. Někde si sedl. Kim je jak. Tedy jak se vradžeta (pohybovat)? Když se pohybujeme, je konání, je akce.
V předchozích verších Kršna vysvětloval a postavil zrcadlo před Ardžunu. Kde jsi, podívej se, jak ti je, jsi v čoudu, jsi v žumpě. Jaké jsou možnosti rozumu a kde jsi ty? Jak vypadá druhá varianta? Ardžuna pochopil, není v pořádku. To pochopil, ale jak vypadá správné dělání? Byl na naštvaný na Kršnu. Když říkáš, že dělám špatně, tak jak mám dělat? Policie řekne, kde se nemá parkovat a dává pokuty, ale to, kde se může parkovat, to policajti neřeknou. Stejně jako někteří rodiče, je to samé: to nedělej, to neříkej. Neustálá diktátorská výchova, ve které se neřekne, co se má dělat. Komu se říká, co dělat? Psovi: sedni, lehni, udělej surikata, udělej paščimotanásán, lidem se to zakazuje. V předchozích verších bylo vidět, jak vypadá poškozený rozum. Tak jak vypadá dobrý rozum? Od verše 55 až do konce kapitoly jsou verše věnovány tomu, jak vypadá zdravý rozum. Tady začíná pořádná nálož rad pro zdravý život, rozum, pochopení, techniky, Gíta klinika. Než přijdeme do Gíta kliniky, kde budeme pitvat jako medici, kteří řežou mrtvoly, aby zjistili, jak vypadají uvnitř. My se budeme pitvat ve zdravém rozumu. Budeme pitvat zdravý rozum.
Otázka: Ardžunovi bylo 80 let a měl dědu Bhíšmu, učitele Dronáčárju a to on neviděl takového člověka anebo nebyl schopný vidět pragja?
Govindží: Ardžuna byl voják, celý život ho zajímalo jen, jak někoho zastřelit, byl povoláním voják. Chytrý profesor neví, jak má správně mluvit se svou ženou. Celou dobou studoval a nikdy nechodil do kurzu, jak komunikovat s manželkou, nebylo to nutné, nebyl čas. Tak to Ardžuna také nepotřeboval, protože celou dobu se věnoval svým vojenským technikám. Lidé zde dělají sex, ale nechodí na přednášky o sexuologii. A když do toho spadnou, tak najednou zjistí, že si neví rady. Je to jedno jestli je jim 80 nebo 18 let. Když do takové situace člověk padne, je vykolejený, je v žumpě, a to se stalo Ardžunovi. Nepotřeboval celý život, aby poznal tuto vědomost. Musela nastat situace, do které spadl, ale on sám nespadl, Kršna ho do té situace poslal. Bude válka, Ardžuna jako voják byl nadšený a šťastný, brousil šípy, byl odhodlaný bojovat. A Kršna ho odvezl na bojiště a kočár se stojícím Ardžunou zastavil před učitelem Dronáčárjou a dědou Bhíšmou a kolem stáli sourozenci. Ardžuno, hele vojáku, tobě se chce bojovat? Kršna vytvořil situaci, ve které Ardžuna propadl. Kdyby postavil vůz s Ardžunou proti Durjodhanovi, kvůli kterému byla celá válka, tak by v Ardžunovi nebyla žádná lítost, vytáhl by zbraně a zabil by ho. To Ardžuna uměl, ale Kršna nechtěl, aby to bylo tak jednoduché. Chtěl, aby získal porozumění. Na všech obrázcích vidíte, že se Kršna usmívá. On dopředu věděl. Stejně jako to ví maminka, která se také usmívá, když dítě běží za červeným balonem. Když položí balónek, tak dítě přiběhne. I Janda se usmívá, když má piškotku, začne volat čiči, čiči a už se kočky pomalu přibližují. Janda nepláče, usmívá se. Když to bude číče vonět, tak přijde hodně blízko a možná bude žrát z ruky. Podobně Kršna ten celý scénář znal dopředu, proto se říká Bhagván. V žádném verši není napsáno Kršna uváča. Je Bhagván, Kéšava, ale ne Kršna. Protože, co říká, je to, co Kršna ví. Co ví Kršna, to je Kršna pragja a Kršna pragjam není kamarád, je boží, je Bůh. Pragja je Bůh. Ve Védantě se říká, že v každé bytosti je Bůh, to není kus masa. Ten namalovaný a navoněný Avonem není Bůh. Hadry a náušnice nejsou Bůh. Bůh je v něm ta pragja, to je jen jedno, to je to Brahma a tam je odraz Boha, který nic nedělá. Sedící majitel v tichosti někde ve světě jen vnímá, nic nedělá, ale bez jeho souhlasu, bez jeho chtění, plánu, se nic neděje. Bůh je na úrovni pragja Átmá. Bůh není na úrovni jídla, auta, domu.
Kršna automaticky věděl, co sedmdesátiletý Ardžuna potřebuje. Jedinou možností, aby mohl pochopit, bylo vytvoření situace. A ty situace vždy člověka tlačí do žumpy. U všech dodnes významných osob, na které nemůže svět zapomenout, na Buddhu, Adi Šankaru, vždy u takových bytostí musely být ohromně těžké a bolavé situace a ta situace jim roztřásla rozum k novému směru, k vývoji, k poznání. Většina géniů se stala výjimečnými tím, že v jejich životě došlo k nějaké těžké chvíli. Kršna přivezl vůz na bojiště přímo proti dědovi a učiteli a řekl mu: Chceš bojovat, tak se dívej, proti komu stojíš. Kdyby ta situace nebyla, tak by Ardžuna nepoznal svoji dharmu.
Když umírá někdo cizí, tak to člověka nezajímá, ale když mu umře blízký, tak je zdrcený a myslí i na vlastní smrt. Když maminka umírá na rakovinu prsu, tak si dcera také myslí, že umře na rakovinu a běží na prohlídku k lékaři.
Když se nevytvoří situace, tak člověk nepochopí je příliš připoutaný ke svým zájmům. Všichni žáci byli vytrénovaní Dronáčárjou k duchovnímu poznání. A proto někteří jógoví mistři jsou naštvaní na to, jak se šíří jóga po světě. Karimatkové józe říkají, že je to jóga nezralá. Tam nikdy nedojde k poznání a pochopení, je to jenom cvičení na podložce v leginách. Dovede to jen k tomu, aby fungovalo okysličování. Ať nemám artrózu, ať mám dobrou páteř. Je to léčba a prevence tělesných problémů, takový je dosah, větší dosah není. A z toho jsou pak novodobí mistři jógy. Ale jóg je poznání sám sebe. Když je záměr, aby nebolela záda, musím cvičit. Cílem cvičení je odstranění fyzických problémů. To není duchovní problém. Když se objeví v mysli buddhi začíná se člověk na svět dívat jinak. Problémy mění směr. Janda kdyby neviděla cedule, tak by jela rovně. Jakmile se objeví cedule Braník, odbočuje. Kdyby neviděla ceduli, tak by jela rovně až do Mexika. Cedule jsou zlomové situace, které přivádí v životě změnu. Šťastlivci jsou jen ti lidé, kteří mají problémy. Výjimeční lidé jsou ti, kteří mají problémy a přesto jsou šťastnými. Každý na to nemá sílu, aby byl šťastný, když má problémy. Bez problému by k tomu člověk nedošel. Situace, kterými prochází, ho donutí a dovedou k poznání.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>