Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Když tvá mysl, která již slyšela rozmanité typy filosofií a přesto zůstává nedotčena, bude neustále v meditaci s bohem, v takovém stavu získáš umění sebepoznání. ||2-53||  

---

---

Kostič:
Svůj rozum zmýlen védami až neochvějným učiníš, pevný v sebesoustředění,  pak sebekázeň dovršíš.

---

Komentář Govind:
Dnes máme šruti-viprati-panná. 
Šruti je slovo velice složité. Šruti je z pohledu jazykového je spojeno se slovem šravan znamená slyšet, uši. Šruti je to, co je uloženo v lidském pochopení. Co my chápeme. V češtině říkáme víme. Jsou poskládaná smrsknutá slovíčka, a proto když uvažujeme, tak mluvíme. Naše uvažování, přemýšlení je mluvení. A o čem můžeme mluvit? Mluvit se dá o tom, co je známo. Známo může být to, co má slovíčka. Když řekneme přemýšlím beze slov, nevím, jak to může dopadnout. Jak asi vypadá myšlení, kde slova nejsou? 
Nevím, co vy víte o přemýšlíte beze slov. Slovo se spojuje se slyšením jako vagón se spojuje s vlakem. Takto se slova spojují se slyšením a beze slov nemůžeme myslet. Naše myslící mašina jede na palivo slyšení na slova. Takže, když se natankují slova, tak motorek myšlení jede. Když neslyší a slova nejsou, tak se ten motorek nemůže rozjet. Šruti je to palivo, na kterém jede mysl.
A to slyšeno chápe člověk jako to, co přichází přes uši. Ale slova mohou přicházet i zevnitř, tam žádné uši nejsou. Tak je nemůžeme spojit s tím zvukovým systémem lidského těla. Tak věda, slovní soustava v našem systému myšlení je šruti. Janda říká, že na ni včera něco spadlo. Kam to spadlo, do uší? Rovnou řekne aha, rozsvítí se v hlavě. Systém slovíček je palivem pro naši mysl, protože my můžeme pouze rozumět slovům. Můžeme být řízeni jen slovem, jako auto jede jen na benzín nebo naftu. Když zastrčíme Jandu do nádrže, tak tím nenastartujeme auto. Zastrčíme řepku a pojedeme? Nenastartujeme. Je určitá podoba, které motor rozumí. Takto přemýšlející motor u člověka rozumí velice omezené kvalitě slov. V první řadě musí slova korespondovat s tvary. Když říkáme slovo máma, tak nejprve musí být tvar, fyzická podoba, formička, musí to mít obvod, povrch, hmotu. Změnit, dát jinou podobu, dát jiný tvar, vytvořit, přetvořit. Jako když na bílý papír něco nakreslíte, už ten papír není čistý, už je jiný. Tak slova musí být v první řadě propojená s tvary. První základní podmínka je kvalita slov, která se dají myslí zpracovat. Co to jsou slova? Jsou to zvuky. Když přichází do uší jen tak nějaké zvuky z lesa, z nebe, z prostoru, mysl si s tím neumí poradit, neví, kam je zařadit. Kam zařadit zvuky: čiči, čuču, hromy, blesky, foukání a šustění listů? Kam je zařadit? Když vidíme listy, tak šustění přiřadím k listům. Ale co když to šustění znamená zalijte mě, dejte mi vodu? To neumíme poznat. Šruti je hnací motor pro rozum. 
Vipratipanná jsou dvě opačná slova. Viprati je opak. Konflikt je, když jsou opačná, proti sobě. Říkám dobrý a Janda řekne ne, proč, to je špatné. Je dobrý a k tomu je hned špatný. Špatný je opakem dobrého. Panná je slovo plný. V češtině by se dal použít výraz blahobyt, všeho dostatek. Blahobytí je bytí v blahu. Přeplněno blahem. Škrtneme blaho a zůstává bytí, jako že je. Když je hodně bytí. Bytí v blahu. Kde je opačný, konflikt, je přeplněno. Dáme vše dohromady a je šruti vipratipanna je přeplněné konflikty slov. Konfliktními slovy, když taková je mysl, kde je přeplněno opačnými slovy. Pak se v češtině řekne, že nevím, co je pravda. Proč nevím, co je pravda? Protože jsou v hlavě konfliktní slova, názory. Je tam konflikt, jestli je manžel dobrý nebo špatný. V hlavě je konflikt, z jednoho pohledu dobrý a ze druhého špatný. Co je v hlavě? Zmatek. Tak když je hlava plná opačných slov a významů, tak to je šruti vipratipanná - plnost opačných slov, významů, protikladů. Šéfík je dobrý, ne šéfík je špatný, Govind říká pravdu, ne kecá. Ájurvéda je k ničemu, ne, možná na něco bude dobrá.
To je konfliktní hlava, není buddhi (rozum). Člověk se neorientuje, neví kam má jít, není jasno.
Zpíváme si na Kuti písničku: Není jasno, když není jasno, zmatek a neklid nastává, zapni buddhi, vypni vritti, pak poznání nastává. Ta písnička je dobrá.
Te je tvůj, sthásjati je stojící, stabilní. Niščala je bez pohybu. Jada znamená, když se ustálí stabilita, když se zastaví nestálost. Jakmile se zastaví nestálost, zmatek, co je v hlavě, je možná změna. Nemocný člověk je ten, kde je šruti dezorientované. Verš pokračuje samádhávačalá buddhistadá jogamavápsjasi. Jsou dvě slova, samádháva, z toho je i samádhi a ačala je stálý. Samádho samádhi, to je to, kde konstantně je a není. Včera na Jandu v hluboké meditaci spadlo, že když škrtne já, tak se člověk dostane do mokš. Ahá, asi bude mrtvý nebo zmizí. A zmizení muzikanta by bylo zmizení já a pak bude mokš. Janda, když já bude pryč, bude mokš. Žije s muzikantem, ale nechce se zbavit muzikanta, tak je sama proti sobě, je to šruti viprati. Chce být muzikant, a chce být i mokš. Nechci muzikanta a chci být muzikantem, to je šruti viprati. To je konflikt v hlavě, není jasno.
Samádhi avčalá (kde se ustálí). V hlubokém spánku tělo neexistuje, já neexistuje, já zmizí, muzikant zmizí, tělo zmizí, byt zmizí, auto zmizí, varná konvička, maminka, tatínek, brácha všechno zmizí, ani pelíšek není. V hlubokém spánku není nic. Ačalá je ustálení stavu, kde nic není.
Avápsjasi, tam je bydliště jógy. Jóga bydlí tam, kde je v rozumu neustálá přítomnost samádhi. Jako Buddhovi oči, přivřené oči, kde je neustálá něžnost a pochopení. Tam nejsou žádné výčitky, to neděláš, to chceš, to neumíš.
Hlava plná nespokojenosti a výhrad, to rozhodně samádho ačalá není. To je křivé, to je rovné, a tak se jen kecá. Jak byla reklama na kecky. Jsou kecky oskarové kecky. Všichni lidi ve třídě krásně poslouchají, sedí v lavici úplně namočení, utopení utopenci. Jakmile je přestávka, zvednou zadek a okamžitě jsou kecky. Ke, ke, ki, ke ... všude je randál, hned na počkání. Co mají v hlavě? Šruti viprati. V hlavě je zmatek. Když poslouchají přednášku nebo teď poslouchají satsang, jsou ticho, jsou svatí, ale jenom na chvilku. 
Hluboký spánek je také jen na chvilku a pak o přestávce jsou moje děti, moje máma, můj pelíšek, SMS, moje auto. Takto šruti vipritt panná znamená: když je v rozumu neustálý chaos, protiklady, tak jóga není. Když je muzikant, jóg není. Když muzikant bydlí v Braníku, mokša není. Až zmizí ze světa muzikant, tehdy bude mokša. Ale my se nechystáme vzdát se muzikanta, tak zapomeneme na mokša. Líbí se nám muzikant, líbí se nám já, proč bychom se ho vzdali, kvůli tomu žijeme. Celý život chodíme do práce, do hospody, kupujeme pizzu, skáčeme na strojích, honíme kola. Vše děláme jen kvůli já. Vzdát se muzikanta, vyloučená věc. Tak se nebavme o mokša. Mokša pak nemůže být v seznamu. Odpoutání není v seznamu, tam je přivlastnění si muzikanta, a to tak moc, že ho nechci nikomu půjčit ani na sekundu. Neustálý muzikant. Neustálé já, pořád, ani chvilku ho nenechám. Tak jaký je to rozum? Mucholapka, která neustále čeká a přilepí. Mucholapka sbírá i to, i to. Komára, mola, mušky i mouchy, sbírá všechno a přilepí na sebe. Takto je rozum člověka jako mucholapka. Vidím krásné boty. Šup, ať jsou u mě v botníku. Rozum nebo mysl? Jaká je mysl, takový je rozum. Člověk to má dohromady. Lidé nedělají rozdíl. Na Kuti pitváme rozdíl mezi rozumem a myslí. Když se zeptáš svého trenéra: Pane trenére, řekněte mi rozdíl mezi rozumem a myslí. Uvidíš, že řekne, je to totéž. V češtině není rozdíl mezi rozum a mysl. Dokonce není rozdíl ani mezi myslí, rozumem a já. Nechápou rozdíl mezi Já myslím. Je já a myslím. To jsou dvě věci. Ale oni nechápou rozdíl, já nevidí rozdíl, oni dva nevidí. 
Já myslím, ty myslíš, vy myslíte to znamená, že osoba není samostatná a je přilepená ke slovesu. V angličtině je alespoň osoba zvlášť a sloveso zvlášť. V češtině ty dvě věci nejsou ani zvlášť, jsou dohromady, spečené. Jako sýr a chleba, sendvič, mezi dvěma chlebíčky je sýr, a to se dá zapéci. Já myslím. Stačí říci jen myslím a je jasné podle tvaru slovesa, že myslím já. Je to zapečené. Osoba je u slovesa.  Kršna říká jednoznačně, jakmile se zastaví rozruch a zmatek v hlavě, tak se okamžitě mysl ustálí a jsi v samádhi, jsi turjaavasta, kde není nic - turja. A když se toto stane, kde je totální stálost, začíná jóga, tam bydlí jóga.
Otázka: Je to klid?
Govindží: Klid je utíkat od práce. Nedělat nic, nekonat nic. Když je klid, tak nechci pracovat. V češtině je slovo ú-klid. Janda hned vezme koště a začne zametat. Nepořádek je hnusný, ale ona chce být v klidu, ve skutečnosti ji všechno štve. Nesrovnané boty, jsem u-klidu. Neříká u bordelu, to neřekne, jsem úklid. To není žádný pokoj, žádný klid, prostě nic. Hlavně nebýt. Obzvlášť žádný protiklad v hlavě. Nejasno. Nesrovnáno. To je vždy vyvolávač poruchy hlavy, nemoci, trápení. Tady se rozjede svět. Svět se objevuje ve chvíli, když začínáme vnímat chaos. Když zmatek není, svět není. Co nás zajímá, to je zmatek. Zmatek je to, co máme 24 hodin. Zmatek je automaticky.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>