Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Když se tvá mysl úplně osvobodí od bažiny iluze, pouze tehdy budeš schopen získat netečnost k tomu, co bylo slyšeno a k tomu co má být slyšeno dále. ||2-52||

 

---

---

Kostič:
Až tvůj rozmysl překoná pomatenost z poblouznění, dojdeš lhostejnosti k tomu, cos slyšel i co uslyšíš.

---

Komentář Govind:
Projdeme si jednotlivá slovíčka. Jadá je jakmile, moh to je tvůj, kalilam znamená zkalená. 
Jakmile je tvůj rozum zakalený připoutaností a vyleze ven, vyčistí kal, pak přijde gantási (rozjasnění), nirvedam (rozpoznání) toho, co se říká, šrotavjasja (co se slyší). Šrot jsou uši, co slyší a co je slyšitelné, z toho to začne fungovat. 
Dokud je tvůj rozum zakalený připoutaností, nic se nestane, protože v hlavě plavou nečistoty. Jakmile se kal vyčistí, pak všechno, co se dá slyšet, začne mít význam. 
Co tím chce Kršna říci? Dokud tvůj rozum Ardžuno, je zakalený připoutaností, nic se nezmění, protože v hlavě plave kal. A jakmile se kal vyčistí, tak všechno, co se dá slyšet, začne mít význam. Co tím chce říci? Nemůže ti nic dávat smysl, pokud si držíš v rozumu kal. Vylez z toho ven. Vypadni z bahna, které máš v hlavě. Pokud je v hlavě zakaleno, nemáš šanci. Stejně jako když se přijde učit člověk ájurvédu. Sedne si do třídy mezi ostatní studenty a sedí tam i Govind. Posluchači přijdou, sednou si a v hlavě mají vztahy, prachy, salony. Govind vypráví ájurvédu, a to vyprávění je k ničemu. Chození na Kuti nemá význam, když v hlavě plavou kaly. To je ta připoutanost, to jsou ty nečistoty, které znečišťují, kalí rozum. K čemu jsou připoutanosti: můj byznys, moje zahrad, moje veverky? To všechno může mít význam, jakmile člověk vyleze ze žumpy ven. Pak všechny Védanty, Bhagavadgíty, Čaraky, jsou k ničemu, protože rozum je zakalený. Může to být užitečné, ale nesmí být v žumpě.
Otázka: Jak vylézt ven? 
Govindží: Ájur pták Loskuták s recepty. A kuchař už přemýšlí, jak z toho. Jaký je recept na očištění mysli, jak vylézt z žumpy? V první řadě je u-znání toho, že je v žumpě, že s tím chce něco dělat, že z toho chce ven. Recept vždy začíná tím, že chci vařit. Když nechci vařit, recept není třeba. Semínko receptu je v první řadě uznání, že jsem v žumpě. Pak dál uznat, že z toho chci ven. Co se má dělat? Poznat, co se má dít v tomto daném okamžiku. 
Jana sedí v žumpě, kde plavou výkaly. Už je šest hodin ráno. V první řadě uznává, že leží v kalném pelíšku. V druhé řadě uzná, že chce ven, tak vstane. V třetí řadě uzná, že má dělat, co má být. Když proběhnou tyto tři mentální kroky, pak je první fyzický krok, zapnout počítač. Přihlásí se do ON LINE satsangu Bhagavadgíty. Poslouchá a zapisuje. Mentální kroky předtím jsou - uznání, že je žumpa, rozhodnutí, že chce ven a dělat, co se má. Stejně jako říká Anubhavananda Sarasvati (Funny Baba): Člověk má být v každém okamžiku stoprocentní a vykonávat se stoprocentním soustředěním, pak lze vnímat zvenku směrem dovnitř. V tu chvíli začne uvnitř proces znání, proces života, fungovat. Po prvních třech mentálních krocích následuje první fyzický krok. Pustí se do činnosti a je stoprocentní v každém okamžiku. Bude se čistit a objevovat paprsky. Začne zvenku směrem dovnitř. A v tu chvíli začíná uvnitř proces růstu, proces znání, proces života fungovat. Pokud zůstane v žumpě, tak se nedostane k růstu. Pokud člověk zůstane v žumpě, pak v hlavě plavou jen nečistoty a člověk je v nich utopený. Dnes je sobota, dnes se do práce nechodí, dnes se musí spát. Stejně je práce k ničemu, ještě jsem unavený, potřebuji antibiotika, nemám sílu. A to je hovno za hovnem, člověk je utopený v žumpě a nejde z ní vylézt. Říká, že do ničeho nemá chuť. Z takové žumpy vylézt nejde. Je třeba nejprve uznat, kde to jsem. Ne, co se mi líbí. Lidé říkají dělám, co můžu, snažím se. Dělat, co můžu není řešení, protože v tom je libo-nelibo, stále připoutanost.
Snažení znamená nedělám. Nedělám znamená nechci dělat. Dělám, co můžu, to je značka žumpy. Ne, dělám, co můžu, ale dělám, co se má dělat. Vylézt ven z deky, sluchátka vzít, otevřít notebook a brát slovo do slova a pak to poslouchání začne mít význam. 
Kršna říká, samotné poslouchání nestačí, nejdříve vylez ze žumpy, rozum máš zakalený z připoutanosti. Vylez ze žumpy a odstraň připoutanost. 
Člověk je milovník hovínek, žumpa je jeho nebe. Když někdo uznává, že smyslem života je žumpa, pozorování hoven a kalu, má šanci vylézt ven? Nemá šanci. Z hovna vylezou bakterie, které ho zaživa sežerou. Rozum je kalný - buddhi moho kal. Zapamatujte si tento verš: Jadá te mohakalilam buddhirvjatitarišjati, tadá gantási nirvedam šrotavjasja šrutasja ča. 
Když se dostane ven - tada gantási nirvedam - rozjasní se světlo. Vše dostává smysl. Jakmile vylezeš ze svého doupěte, jdeš ven na zahradu, zaléváš květinky. Každá kytička mluví. Otravuje mě plevel, řekne rostlina a člověk to slyší. Volají rajčata, cukety, okurky, japonský křen, tady jsme. Hned je jiný život. To už není žumpa. Když člověk padne do žumpy, musí hlava ujasnit, kde jsem a co chci. A co má být, do toho se pustit. Automaticky vyleze ze žumpy a začne jinak. Narodí se a po narození je nový život. Už není embryo. Embryu se líbí zavřené oči a kopat nožičkami, vše přitéká šňůrou. Po narození začíná běhat, mamuška, tatuška, dudlík, kdo je ten fousatý. Takto ten život začíná, když vyleze ze žumpy. Pokud se pořád motá v žumpě, nemá šanci. Verš je jednoduchý a pochopitelný. 
Nejde jenom o slyšení, o to že slyší. Je vzhůru a vnímá, že jsou všechny smysly vzhůru. Když jsou smysly džagrt (vzhůru), automaticky vstupuje okolí dovnitř. Výživa pro rozum jde vždy směrem dovnitř.
Tady Kršna chce, aby se Ardžuna probudil a aby poslouchal. Nepřišel jsi na bojiště vařit kávu. Když se jenom čte a v hlavě je kal, tak se nic nepochopí. Oči se nesoustředí, nejsou propojené s buddhi. Když posloucháte Govindu, najednou neslyšíte a hlava klesá jako přezrálé slunečnice. Slunko už je nezajímá, jsou to slunečnice 30+. Když dozraje slunečnice, visí hlavou dolů.
Takže když je člověk vzhůru, začne přijímat. Když je utopený do minulosti přemýšlí, jak to bylo tehdy fajn, když si v Karpatech hrál s medvědy. Je utopený v minulosti. Nebo přemýšlí, co bude zítra a má strach z budoucnosti. V žumpě je člověk omámený z minulosti nebo je tam nejistota z budoucnosti. Tak do hlavy přichází takový maďarský guláš. Tam plavou brambory, paprika, ... Podobně v žumpě je minulost a budoucnost, přítomnost tam není. Je to jen užívání. Když člověk pozná a ví, že to tak nechce, vezme konvičku a rýč a šup na zahradu. Nebo začne okamžitě nějakou činnost, číst knížku, dělat málu, jít na procházku. Tak se otevřou oči. Když jsi vzhůru a všechny smysly jsou vzhůru a držíš všechny smysly v plném proudu, začíná život. Stejně jako miminko, otevře oči, dívá se na hračky, které se pohybují. Začíná mu život. Kdy začíná život? Když je člověk vzhůru. Kršna říká, buď vzhůru Ardžuno, vypadni ze žumpy. 
Když je pacient v žumpě, tak velice snadná léčitelná choroba se stává neléčitelnou nebo těžce léčitelnou. Jací jsou pacienti v žumpě, to popisuje Sušrut samhitá, Sútra sthán, kapitola 10, verš 8. Když je člověk v žumpě nemá nárok na život, má nárok na smrt a doprovází ho slavný armádní doprovod bakterií, které sežerou celé tělo, jako mravenci sežerou mrtvolu. Takto bakterie rozkládají člověka, který je v žumpě. Člověk je v žumpě jako v hrobě. Může krásně užívat minulost a budoucnost. Tam přítomnost není.
Progresivní hraboši 30-40 hledají prachy. Přemýšlejí, jak je získat. Jen jsou zamotaní do budoucnosti a minulosti. Být stoprocentně v přítomnosti, mít čistý rozum, pak je všechno fajn, pak je to, kvůli čemu je člověk na zeměkouli. Uvědomění si přítomnosti, na tom musí člověk hodně zapracovat.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>