Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Ač nepohybující se, však rychlejší než mysl - nedosaženo (nedotčeno) božstvy, je (To) vždy napřed. Stojící pevně, míjí ostatní v pohybu, v (Tom) Matarishvan (agni, matka ze které vše vzniká) koná svou činnost.

---

---

Komentář:

Tento verš je o Brahma. Co vlastně to Brahma je? Protože je to filosofie Védánty, filosofie vycházející z Véd a píše se čtvrtý verš Iša upanišad, je řeč o Bohu. Iša znamená bůh. To, že existuje nějaké slovo bůh je kulturní deformace. To znamená někdo, někde, něco a to nejsem já. Největší překážka pro člověka je mít boha, věřit v boha, je to takový bubák. Bůh je takový bubák a my si myslíme, že dělá všechno. Dává život, stará se, nosí dárky, přiletí i přes zavřená okna a něco udělá. Ta představa je šílená. To, že to někde je a je to svaté, se zlatou aurou, vousy, je svalnatý, létá, to je strašná představa. Nejde o žádného bubáka ani boha. Je to jen lidská představa, jen to, co člověku vejde do hlavy. Když řeknu: „Sandálko, odleť nejdál, co můžeš. Tak řekne: „Aha? Nejdál? Tak do Košic. Ne, ještě dál, do Japonska, do Austrálie, na Měsíc, na Jupiter, dál už nevím“. Kam všude může doletět Sandálka? Jen tak daleko, co má v hlavě, větší dosah už nemá. Za Jupiterem je ale taky něco, třeba mléčná dráha a co je dál? To už nevím. Můžu dojít jen tam, kde to znám, ale přece rozum říká, že za tím ještě něco je. I kdyby byl bubák, tak i za ním něco je, jen to nevím. Je jen to, co je v hlavě. Víc už není. Bůh, ďábel atd. To jsou jen fantazie člověka, které nosí v hlavě od rodičů a ostatních, od kterých něco slyšel, a to považuje za všechno. Vidíme Martina a říkáme si, kde asi byl? Vím, že byla noc, tak někde spal. Proč to říkám? Protože vím, že někde spal, protože to znám. Vím, že spal v posteli a to vím, protože to mám v hlavě. Jenom se pohybuji ve své hlavě, ale skutečně nevím, jestli byl v posteli. Tomu se říká spekulace, jen se toulat v hlavě. Když se zeptám, kde jsi byl? Martin se zasměje a řekne: „Ani sám nevím“. A my máme v hlavě, že byl v posteli a spal. To je naše představa a takovou představu si děláme i o bohu. Je to jen přesvědčování, věřte mi. To ale nic není. Nazdobenákancelář, kožené křeslo, zlatá nálepka, asistentka Fučíková. S úsměvem otevře dveře, má krásnou sukýnku, silonky a stojí rovně. Proč dělá to divadlo? Protože tím říká, věřte mi, že jsem asistentka a to jak vypadám, vám k tomu pomůže. Taková je lidská mysl, ta to vidí ve svých představách jen podle sebe. Podle sebe soudím tebe. Žijeme jen ve své hlavě, existuje jen to, co máme v hlavě - svatba, děti, rodina, to je jen informace v naší hlavě a s tím si hrajeme. Nic společného se skutečností to nemá. Jako si malé dítě hraje s hračkami. Kde to dítě žije? Jen v tom, co má ve své hlavě - auta, havárie, sanitky, policie. To je jeho svět a ten krásně prožívá a je spokojené. To prožívá jako pravdu. Hračky považuje za reálná auta. Takto i my máme představu o světě, existenci, okolí. Skutečně nic takového není a považujeme to za pravdu, jako to dítě autíčka. Bůh je takový bubák, který se vymyslí v hlavě. Někoho straší, někdo říká, že Bůh daruje a nosí dárky a všude stojí pohotově jako sluha, co chcete, to vám podá. Takto je považován bubák za Boha. Védánta je mimo to. Katko, kdo slyší? Mysl? Viděla jsi někdy mysl? Ta mysl je jen bubák vymyšlený v hlavě. To, že mysl poslouchá, to je zase jen výmysl hlavy. Věříš tomu, co jsi ani neviděla, že mysl poslouchá. Kdo poslouchá? Já? Kdo to já je? Nevím. Ano, to je správná odpověď. „Nevím“ poslouchá. To je to svaté „nevím“, které poslouchá. Někde něco přečetla, že existuje mysl, ego atd. Zkreslili jsme tyto všechny nesmysly stejně, jako když dítě sbírá autíčka. Takto člověk sbírá falešné informace. Nějaká ájurvéda, pravda, láska. Bůh ví, jaké nesmysly jsou v hlavě uložené, a v tom se pohybujeme. Neexistuje to a nikdy ani neexistovalo. Je to jen natlučené do hlavy z okolí a tím jsme moudří. Co je bubák, to neexistuje. Taková věc je i Bůh. Za každou cenu se tomu má věřit, ale proč? Nevidím ho, neslyším ho, proč tomu mám věřit? Jak tomu mám věřit? Tady to je a tam to je, argumentace, analogie, co to je? Havárie, dětský příběh. Dospělí mají spoustu informací a představ v hlavě, manželka, děti, soused, kolega. To je absolutně falešné. Bůh je absolutně falešná věc. To neexistuje a už vůbec ne tak, jak to známe. My jen žijeme falešnými informacemi natlučenými v hlavě. Za tím vším, co je i za Mléčnou dráhou, galaxií, to vše co je, něco za tím musí být a tam je otazník, kterému říkáme „nevím“. Bůh je „nevím“, co je za mléčnou dráhou, černou dírou? Nevím. O „nevím“, o to tady jde. O tom jsou Védy a Védánta a tomu se teď říká další bubák, Brahma. To je další bubák, další autíčko. To Brahma, bubák vypadá jako něco takového jako prostor. Velmi často dávají Svámiové v některých spisech příklad s hrnečkem. Co je v hrnečku? Čaj. Když čaj vylijeme, je tam prostor, prázdnota. Martin říká, že tam žádný prostor není. Vezme kladivo a rozbije hrneček. Ukaž mi, kde je ten prostor? Prostor splynul do prostoru. Venku i vevnitř je prostor, i když vypadají jako odlišné, je to jedna věc. Jak rychle se to vyplní? Vnější do vnitřního? Jakou rychlostí? Stejnou rychlostí jako to kladivo, které ho rozdrtí. Je to ta největší rychlost, větší rychlost už neexistuje. Takto rychlý je ten bubák Brahma. Taková rychlost, že když se rozbije palicí hrneček, tak člověk ani nepozná, že vnější prostor vletěl dovnitř. Nedá se to ani vyfotit. Jak se to děje? Čeho je to náznak? Že vnější a vnitřní prostor se nehýbe a nikam neutíká, je pořád stejný bez pohybu. Bez pohybu a v největší rychlosti. Takový je to bubák. Mudrci, myslitelé, jogíni a filosofové hledají tohoto bubáka, který je tak rychlý, že jeho rychlost nejde ani poznat. Zdá se nám stojící na jednom místě. My to vůbec nevidíme, že letí někam od A do B. A i B jsou stejné, dovnitř i ven. Slovo Iša jako Bůh nás vede někam jinam. Je to výhybka do naší hlavy a to je zavádějící. Bůh je zavádějící pojem. Filosoficky je to něco, co je tak rychlé, že je to stabilní. Nedá se poznat jakou to má rychlost a k tomu ještě ten prostor, který udrží úplně všechno. Prostor udrží uvnitř, ven, všechno. I když se vezme palice, ta je taky prostor, Martin je taky prostor. Prostor udrží úplně vše i ten rozmlácený hrneček. Síla v pažích, tu taky udrží prostor a ničím není. To není ani Martin, ani kladivo, ani agni, ani blesk, ani hrneček, ani vnitřní ani vnější a vše udrží. To je jako Martinův nekonečný cukr, to nikdy nekončí, už ho má dvacet let. Chceš osladit? Dám ti kostku. Osladí, vezme si ji zpět a čaj je sladký. Jestli to necítíš, tak máš falešný jazyk. Tak má kostku na celý život, která se nedá rozpustit. I Brahma je taková věc. Je všude, všechno udrží a ničí a nikoho není. Můj, tvůj, to vůbec nelze. Nikomu nepatří a vše patři jemu. Ve všech je ON, ten prostor. Takto je chápán v ájurvédě akáš mahábhůt, jako Brahma. Když asistentka Fučíková provádí Krija jógu a pozoruje hrudník, vnímá, že je tam nádech a výdech. Jde pozorností ven a vnímá, jak funí nos, slyší funění, cítí roztahování hrudníku, vše to vnímá, ale sama nic nedělá a dech se děje. Dýchání se děje, ale člověk to nedělá, děje se to automaticky. Není tam žádný zásah člověka. Bůh dělá svoje a život je jeho, není náš. Je to jeho manžel, děti, dům a Bůh ví, co všechno. Člověka nic není. Vše to je a děje se. Člověka nic není a pořád si jen myslí a prožívá to jako malé dítě. Takto falešně člověk prožívá nesmysly. To co nemá ani hlavu ani patu. Takto člověk neustále prožívá svůj život podle toho, co má v hlavě. Avidja jak říká Patandžali, asmita-já, moje, falešné, absolutně nula. Žádná vědomost. Ten verš vypráví o vlastnostech Brahma. Že je něco, co dýchá, ale rozhodně to není člověk, co dýchá. Dýchá se. To co dýchá, tím člověk není, ani to neumí. Tak co je to, co skutečně vše vnímá? Prém řekne, to je asi Džívátma. A kde to bydlí? Kdo to drží? Kde je její matka? Paní Fučíková? Ne. Matkou všeho, všech Džívátma je Paramátma, Brahma. K tomuto se Védánta vyjádřila a přišla na to, že něco takového existuje. Člověk nic nedělá, jen pozoruje co se tam děje. Kdo to dělá a nedělá? Člověk řekne já. Totálně falešné, nevědomost a bez toho člověk ani neumí žít. Život znamená ignorace, avidja, asmita. Brahma je taková věc. Co je a není, co dělá a nedělá, rychlý a nepohyblivý. Není žádný prostor, kde Brahma není, ani žádný prostor bez něj není. Takové uvažování je filosofie Védánty. Tam o žádného bubáka nejde. Není tam žádná lidská představa o bohu. Když nestačí dvě oči, dáme ještě třetí. Védánta není žádná nálepka. Jen hloupý člověk si neumí představit, jak to vypadá, když nálepky nejsou. Pokud nejsou nálepky, tak se člověk neorientuje. Dítě si neumí hrát, když nejsou hračky. Člověk nemůže existovat, když neexistuje jeho falešný svět. Něco musí být, něco musí existovat, jako pro děti musí být hračky na hraní. V tom se člověk neustále toulá, toulání v koloběhu nevědomosti. Je to jednoznačný fakt, že pokud nejsou hračky, dítě si neumí hrát. Pokud nejsou plíce, neumíme dýchat. Dechem se považujeme za živé. Naše představy jsou falešné. Co je Brahma, je pouze Brahma. A jaké to je? To co je a není. To co je všude a bez něj nic není, něco jako prostor. Nekonečné, věčné. Předmět tohoto verše je zároveň předmětem Iša upanišad. Iša, Brahma, které je toto. To není o bubáku, bůh bubák, ďábel, manžel, manželka, děti, rodiče, bubáci. Pravda, lež i cítění je bububu. To je hrozivé zjištění a tady začíná vajrág, bez libo a nelibo. Matarisva znamená, maminka, mateřství, to co rodí, viditelné i neviditelné. Vše co existuje, se rodí. Tak je Brahma taková matka, která všechno rodí, z toho je úplně vše, celý vesmír. Proto se říká, Brahma satjam jagata mithja. Brahma je pravdou a ten svět je iluze. To je znakem, že Védánta vyžaduje vyšší třídu uvažování.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -