Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Komentář

Je to o vlastnostech či sklonech mysli - vritti. Lze popsat slovem PRAMÁNa – ozančující důkaz. Toto slovo jsme si říkali již dříve. Ukládáme do hlavy informace, co nás zajímá. A to co nás zajímá, to se stává po uložení do paměti, zkušeností. a co nás zajímá to je důkaz. Je to důkaz. Ty jsi mi to slíbil, že dnes pojedeme do Národního divadla. A Luky říká: „Já jsem myslel, že někdy pojdeme.“ „Já jsem slyšela, že ty jsi říkal, že pojedeme do ND.“ A uložila důkaz. Ten si pamatuje a podle toho mluví. Něco jsme si přečetli, pochopili jsme to, protože jsme to viděli očima, viděli napsané, tak to je důkaz a na tom trváme, podle/z toho se tvoří reference. Přesně takhle to je, je to napsáno v Čaraka samhitě, v té a té kapitole, verši, a proto je to pravda. Opíráme se o toto tvrzení. Ty jsi mi to slíbil, viděl jsem to, přečetl jsem si to, bylo to v novinách, v televizi, je to důkaz.

Mysl se neustále opírá o důkazy, které se jsou pouhopouhé smyslové vjemy.

Hledá jistotu. Jistota je to, co si pamatuje, myslí si, že se dá o to opřít. Tomu pak říká, že je to zákon a pravda. Aby byl posvátný, říká: „Já jsem pravdivý, já nelžu.“ Opět se opírá o něco - o „důkazy“ – PRAMÁNa.

První sklon vritti je důkaz, vytvořit důkaz, hledat důkaz, bavit se o důkazech. I když se bavíme mezi sebou: „To jídlo je fakt super.“ Proč to říkáme, když to bylo super, tak proč to máme konstatovat. Ale musíme konstatovat. Proč? Protože jsme si to uložili v hlavě. Je to důkaz a náš důkaz nemůže být falešný. Konfrontujeme tvrzení, že to jídlo bylo super, a chceme, aby to dotyčný potvrdil a vedeme debatu – keci kecy, a to je důkaz – PRAMÁNa.

Všechna slova budou časem detailně popsána.

Důkaz a jeho nesprávná interpretace je – VIPARJAJ.

Vtip – fórek:

Je postaven na tom, že má jiný význam. A on má dva významy. A můžeš ho chápat tak nebo tak.

Takže VIPARJAJ – je jiné chápání, pochopení, interpretace.

Já si řeknu: „Hrneček je krásný. Michale, máš nádherné tričko.“ to říkám já. A ty si myslíš, že Govind potřebuje tvoje tričko. A ty ho sundáš a dáš mi ho. Ale já jsem nemyslel, že mi dáš tričko. Chtěl jsem ti říci, že je to hezké tričko, co máš.

VIPARJAJ - je nesprávná interpretace. Není to ta zamýšlená interpretace, není to, co se chtělo říci. Michal to pochopil, že mi má dát tričko a říká: „Já mám jenom jedno, já ti ho nedám.“ A Govind říká: „Ale já jsem nechtěl tvoje tričko.“ ...

A vrtá mu to v hlavě – proč říkám, že má hezké tričko. Nechápe, že ho jen chválím, ale nechci ho.

To je naše chápání, typická vlastnost naší chytré hlavy – VIPARJAJ.

VIKALPA – domněnka. My se domníváme, očekáváme, představujeme si, že si člověk myslí, že chápe, co jsme chtěli říci, co tím myslíme.

VIKALPA - zahrnuje věci, které nám vždycky dávají představu lepidla spojit se s ostatním prostorem. My to očekáváme. Někdy je takový problém - v Čechách vymyslely přísloví: Líná huba, holé neštěstí. Proč? Protože se to jen očekává, předpokládá, myslí samosebou, tuší ... a neřekne se to. Myslí si, že to bylo pochopeno a nevysloví se to, nevysvětlí, nepopíše (neověří pochopení, výklad u druhých/mi.

Pak dotyčný udělá VIPARJAJ a očekáváné se nestane. Pak je z toho neštěstí. A udělá VIKALPU.

A tak my žijeme od rána do večera. Koukneme se na jízdní řád, autobus má přijet v 8:30 a domníváme se, že přijdeme včas a vůbec si neuvědomujeme, že je dneska neděle, a že autobus nepřijede. Rozčilujeme se. To je naše typická vlastnost, typická lidská mysl.

NIDRÁ – spánek. Mysl je žhavý motor. Pořád pracuje a pak potřebuje odpočinek. Odpočinek je její přirozená vlastnost. Když spotřebovává mnoho energie a mnoho úsilí, vyčerpá se. Pak potřebuje odpočinek, jít spát. Takže NIDRÁ k procesu myšlení patří.

SMRITAJAH – vzpomínky. Všechno se ukládá v hlavě jako zkušenost, někdy to není jen zkušenost, jsou to spíše vzpomínky.

Někdy mysl způsobí to, že ani v přítomném čase nevytváříme nic nového, ale žijeme ve vzpomínkách. Sedneme si a držíme si hlavu v rukou, vzpomínáme si, jak to bylo krásné. Litujeme se. Žijeme v minulém čase. I takto žít je přirozené pro lidskou mysl.

To není nic nového, to probíhá v každém člověku – to jsou instinkty. Každý člověk je namočený ve vzpomínkách, spánku, domněnkách, interpretacích, důkazech. Když se podíváme na uplynulých 10-20 hodin, co jsme zažili, nic jiného jsme nedělali, než těchto pět činností.

Takže toto jsou VRITTI. Jsou popsány v Patandžálího Jógasútrách. Podobně jsou popsány též v Bhagavadgítě, kde se používají jiné pojmy KÁM, KRÓDH, MADH, MÓH, LÓBH, to jsou PRAVRITTI - přirozené sklony mysli. A NIVRITTI - zbavením se PRAVRITTI - přirozených sklonů mysli podle Bhagavadgíty přichází DHARMA, ARTHA, KARMA a MÓKŠA. Není to nic jiného, je to jen jinak podáno. V Bhagavadgítě jsou pojmy na mnoha místech, například ve zpěvu 18, verši 34.

Pro pochopení mysli se i v ájruvédě popisují MANÓ GUNY (mysli vlastnosti) velmi podrobně.

---

pramana = skutečné nebo platné poznání, správná vědomost, platný důkaz, jasně vidět

viparyayah = zdánlivé poznání, nerozlišování (nekritičnost), zvrácené poznání, zlá (nesprávná) vědomost, mylná představa (názor), nesprávné vědění, nevidět jasně

vikalpah = představivost, ústní (doslovná) představa nebo deziluze, fantasie, halucinace

nidra = hluboký spánek

smritayah = paměť, vzpomínání

---

Ájurvédská Univerzita Praha

---

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Verse / Admin Komentar