Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Jeden Sutikšna - Bráhman, jehož mysl byla plná pochybností, šel do poustevny pana Agasti a uctivě se tohoto mudrce tázal.

---

---

Komentář:

Člověk se na různé akce vždy připravuje. Například když bere společenský oděv, znamená to jednání o vážných věcech. Montérky se zase nosí do práce. Znamená to přípravu. V češtině je slovo příprava při právu, být při něčem, kde cítí nároky, z nichž se vyvíjí odvaha a interakce s okolím. Je třeba se připravit i na satsang. Při něm je určitá nálada, je třeba se sladit s prostorem. Satsangy byly dříve pod strome nebo někde v hale. Dnes je satsang online, člověk si sice připraví mikrofon, sluchátka, což ale nestačí. Je nutné si vybudovat atmosféru přípravou, přečíst si verše dopředu, také naladit se na minulé vyprávění. V takovém případě člověk roste.

Čtvrtý verš startuje vyprávění. Zmiňuje se Bráhman, to je člověk, který je svým chováním specifický, v jeho životě jde o rituály, moudra, učení. Takový učitel. Něco jako v dnešní době maminka, která žije jen pro manžela, děti, rodinu a je zdrojem moudra a jistoty. Bráhman se jmenoval Sutikšna. Dostal se do situace, kdy na něj přišla nejistota a pochyby, což bylo bolestivé. Vše vycházelo z nestabilní mysl. Do podobné situace se může dostat každý člověk. Interakce s okolím, víra, pochopení, vše se pořád mění. Jak uvnitř člověka, tak v okolí. Proto nepříjemné situace jsou běžné. Pokud je nesladěnost s okolím, je bolest. Bolest se prociťuje v mysli. Vlasy, nehty, to nebolí, jedině mysl cítí bolest. I okolí se neustále spojuje s myslí člověka, hlavně prostřednictvím smyslů, jmen a tvarů. Mysl je pořád vzhůru. Nesladěnost přináší bolest, která je v mysli. Pokud se jedinec cítí být myslí, tak prožívá bolest.Trpí se přemýšlením o okolí, trápí se já, když člověk bdí. V hlubokém spánku nemá ani ponětí o trápení. Tedy jen, když jsou aktivní smysly, když je člověk vzhůru, tak se trápí kvůli nesladěnosti s okolím. V takovém stavu je občas skoro každý člověk, někdo ho prožívá každodenně. Intenzita trápení je někdy větší, jindy menší. Pokud je velká intenzita, člověk trpí.

Dále se ve verši zmiňuje Agasta. V každé epoše žil někdo moudrý. Jedním byl kdysi dávno Vašišt a druhým byl Agast. Místa, kde tito mudrci žili, se označovala jako Ášram. Slovo gatvam říká "jel". Prapač slovem je zase ze slova prašna, ptát se. S-ádram znamená s úctou. Tedy Bráhman jel do Agast ášramu s úctou. Proč tam jel? Když jezdí člověk do práce? Aby vydělal peníze. Do kuchyně se jde pro jídlo. Do ášramu se jede za mudrcem, zdrojem vědomostí a dá se tam něco získat. Naděje. Jak se vyvíjí naděje, nárok na vědomost? Jak když se manžel ptá manželky, jestli může koupit auto. Proč se ptá? Kvůli tomu, že má naději dostat od manželky peníze. Kde člověk očekává, má možnost vyjádření, je naděje. Strom mu nedá peníze, tam se nemusí chodit. Jde se za tím, kdo má. Ten potom může dá anebo nemusí. Nárok si člověk pěstuje. Podobně jako, když se zasadí rajčata na záhon. Pořád je člověk chrání, brání, pečuje a naděje se rozrůstají. Člověk má naději na rajčata, ze kterých si chce udělat salát. Péče o okolí vytváří naději, postupně se stane vzájemným právem. Manžel cítí právo na manželku a může se jí zeptat. Manželka potom třeba peníze sežene. Mluva manžela donutí tělo a smysly manželky poslouchat, motorem toho je ale manžel, který působí na své okolí - manželku. To se stává, pokud je o manželku pečováno. Při kritice, nepohodě, pokud se manžel nestará, myslí na sebe, koná pro sebe, nevzniká právo. 

Sutikšna měl parárth, konání pro ostatní, a tak mu vznikl nárok, že mu Agast něco vysvětlí. Když se zahradník stará o rostlinku, vzniká právo na rajčata. 

Sutikšna se s pokorou tázal. Gesto pokory a pocit dejte mi, já potřebuji, ty máš a můžeš mi poskytnout. Natažená ruka. Tázání s úctou a respektem. Sblížení. Právo na tázání vzniká z blízkosti. S-ádram znamená s pokorou a úctou. 

V každodenním životě by mělo být konání s úctou. Dnes se hodně používají rozkazy, výhrady,... a to nejsou vhodná slovíčka pro získání. Sádram je vhodné slovíčko pro chování. Slovy se dá získat nebo zabít intenzivněji než zbraní. Slova jsou silné zbraně, mnohem silnější než zbraně kovové. Je třeba procítit, jak budou slova působit na druhého, ne jen vysypat, co člověk chce. Když si někdo blábolí svoje, okolí reaguje a nenaplňuje očekávání jedince a je důvod pro hněv - dvéš. Člověk je poté nepříjemný, nehezký, démon. Jen kvůli nepoužití sádram, úcty. Druhá strana musí při komunikaci perfektně vnímat úctu. Jestli je pokora jenom nahraná, divadlo, dojde také k odmítnutí. Manžel chce klíče od auta, úctu pouze hraje a tak dostane klíče, ale jen od záchodu :).

Takto bráhman Sutikšna s trápí se myslí jel k jogínovi Agaštovi, do jeho ášramu, aby se s úctou ptal.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Ájurvéda Kuti Team
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Luky