Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Pozdrav tomu, co je nejvyšší blažeností samotnou, z čehož plynou rozkoše (jakoby prameníla voda z kašny) jak v nebi, tak na zemi, a tomu, které je životem veškerenstva.

---

---

Komentář:

Pokračuje pozdravení, které je technikou spojení, jak se s někým spojit. Když někoho vidíme a chceme navázat kontakt, říkáme dobrý den. Není tam jiný význam, než úmysl k navázání kontaktu. Všechny 3 úvodní verše jsou pozdravení za účelem navázat kontakt. Když někdo člověku něco přinese, řekne obdarovaný děkuji, aby byla lepší atmosféra i pro příště. To jsou techniky spojení. 

 

V Čaraka samhitá je také popis átma, stejný jako ve védantě. První podoba átma je ve stavu bdění - být vzhůru. Někdo mluví, člověk naslouchá, funguje mysl a smysly, prožívání, významy slov. To je džagrt avasthá. Další podoba átma je pani, sen. V tom se také prožívá, ale tělo není, neexistuje. A přece se prožívá. Další podoba átma je dokonce bez mysli, spánku. Čtvrtá podoba átma je tak, která je ve všech. Je to něco jako náhrdelník ze zlata, který je složen ze spousty malý kroužků, jenž tvoří řetěz. Pokud tento náhrdelník zlatník přetaví, řetízek zmizí, zůstane jen zlato, ze kterého lze vytvořit prstýnek. Podoby se mění, jádro zůstává. Zlato je stejné. Náhrdelník zmizel, prsten se objevil. Základ je české slovo. My vnímáme jen klad, klady. Co je ale za klady? Tam se skrývá átma, to, co je stejné. Mysl je tedy jenom náhrdelník, který zmizí. V džágrt avasthá je člověk jen pokud má mysl. Pokud nejsou kroužky ze zlata spojeny, není náhrdelník. Stejně tak stav, kdy je člověk vzhůru, znamená mít mysl. Bez mysl není stav bdění. Jak poznat další podoby átma? Mezi jogíny z himalájí je běžný jeden příběh. Byl jednou jeden král, Džanaka (otec Síty). Krásně spal a ve snu viděl, že najednou do místnosti vstupují sluhové s varováním o útoku na království. Tak král vyhlásil válku, sedl na koně jel bojovat. Válka trvala po nějaký čas a nakonec Džanaka prohrál. Předvedli ho před krále, který vyhrál. Džanaka byl zkrvavený a svázaný. Vítěz říkal Džanakovi, že ho nemůže zabít, ale že ho vyhostí pryč z království, a dal povel k rozvázání poraženého. Král Džanaka zbídačený procházel jako žebrák svým bývalým královstvím a lidé se mu vyhýbali. V dalším království šel do chrámu pro žebráky, vyžebrat jídlo, ale řada na něj nepříšla, jelikož jídlo došlo. Džanaka si uvědomoval svůj osud, jaké je to trápení. Ten, kdo rozdával jídlo, viděl smutného Džanakau, nepoznal ale krále, a nabídl mu připáleninu ze dna hrnce. Džanaka si vzal připáleninu do misky a šel si sednout pod strom. To viděl orel a slétl ze stromu na misku a odnesl Džanakovi jídlo a tak byl král znovu utrápený... A najednou se král probudil. Co je pravda, to trápení ve snu, nebo toto kralování, sluhové, paláce. A pořád říkal dokola toto je pravda nebo tamto je pravda. Lidé se báli, že se král zbláznil. Nechali zavolat učitele Aštávakru. Ten přišel, pozdravil krále, který pořád opakoval to je pravda nebo tamto je pravda. Aštávakra promluvil, že ten svět trápení ze snu není pravda, a ani svět království a to, že teď něco člověk vidí také není pravda. V obou úrovních není nic pravdivého. Ale přitom byl král ve snu i teď tady vnímá. Tedy to, co je stejné, je jediné pravdou. Pravda jsi jenom ty. Zlato je věčné. Různé zlaté šperky jsou dočasné. Podobně i mysl je dočasná. Co udělat pro to, aby člověk získal pravdu, dosáhl poznání átma.

 

Nejprve probíhá pročištění. Na pouti jsou různé stany s reproduktory, které vyhrávají různou muziku, všude je randál. Vnímatelná hudba je vždy pouze z toho nejhlasitějšího reproduktoru. Ve všech fázích átma jsou různé intenzity. V bdění je hodně forem a tvarů intenzivních, prožívá se vnímání a myslí se. Ostatní stavy jsou potlačené. Mysl se musí tlumit, aby ostatní stavy bylo možné rozpoznat. Jak tlumit mysl? Tomu se říká detoxikace - átma šuddhi - čištění nitra. To je tlumení reproduktorů na pouti, aby šlo vše slyšet. Mysl je totéž, musí se ztlumit. 

 

Pozdravy jsou pouze tlumení mysli, k tomu má dojít. Pří sádhaně, sebe čištění. S dhana - což znamená zahustit se, zkoncentrovat se - na co? Zahustit sebe sama. Tu rozlítanou mysl zaměřit na jeden bod v sobě. Detoxikovat nitro, já. Co je tam za nepořádek? Například ve střevě je nečistota zácpa, paraziti, zalepená sliznice. Potom přichází terapie jako basti. Tato procedura odnáší pryč to, co musí ven. Podobně je tomu i v nitru člověka, kde je avidhjá, kám a karma. Avidhjá jako ingnorance, nevědomost, falešné ztotožnění. To podporuje vznik kám - vášně, z toho potom vyplývá dělání - karma. Tyto nečistoty zaplňují nitro člověka. Zbavení se těchto toxinů je cílem sádhana - jde o detoxikaci nitra. První její krok je pozdravení, uvědomění. To není jen "dobrý den", ale je to opravdové spojení. Uvědomění si, že vše je jen brahma, iša, bůh, jenom on a toho zdravím, s ním chci být. Takto procítit pozdrav a uvědomit si to. Ten, kdo zná, kdo je vidět, kdo je znalostí, vše je jenom átma a to se pozdravuje, chce se s tím být. 

 

V potoce teče voda, tak se běžně mluví. Neříká se, že hory sypou vodu. Nemluví se o pocitech pramene. Jak se to děje. To si člověk těžce představuje. Ale chvilku se vcítit do kapky vody z pramene. To je blaženost, neustále téct s ostatní vodou bez připoutanosti a dalších sklonů mysli. Jen protékat. Jako se tomu děje v kašně, v prameni, jen bez mysli vše protéká a dává život všem - takové átma, brahma - brahmánanda - věčné radosti se člověk klaní. Zdraví to, protože tím chce být. Každá sádhana je o neustálém uvědomění. Všechny příběhy a významy z prvních veršů jsou jako védanta, upanišady - základní prameny vědomostí. Člověk a jeho rozhraní je pouze stav bdění, mysl. Mimo mysl nemůže člověk vystoupit bez sádhany. Náhrdelník je zlato, prsten je zlato, ale jsou to jiné tvary, nerozumí si. Pokud formy zmizí, potom je jen zlato. Mysl člověka s prožíváním života je falešná a proto ztotožňovat svoje átma s něčím jiným je avidhjá, nevědomost. Toho je třeba se zbavit. Detoxikovat podobně jako odstranit zácpu ze střev, z níž vyplývá spousta dalších nepříjemností. Z nevědomosti vzniká mnoho trápení. Mysl se člověka konstatně zaměřuje na vášeň, ve které je sídlo nevědomosti. Potom se dělá a z toho jsou výsledky a plody. Pro duchovní cestu a praxi je nutná sádhana, detoxikace nitra, átma šuddhi. Prvním krokem je uvědomění, pamatování, to je první vlastnost sattvasár prakriti. Smrti mán, neustále pamatovat, že člověk je átma. Není náhrdelník nebo prsten, je zlato. Podoby jsou přechodné. Procítit to, co je stálé - átma. Neustále rozlišovat, vylučovat to falešné. Život jde dál, ztotožnění je falešné. Zaseknutí na ztotožnění je problém. Žít život s ánandou je věčné. Átma je nirvikár - bez poruch. To říká Čaraka v ájurvédě, která podrobně rozebírá džágrt avasthá, tělo a další podoby átma neřeší. Dálší stavy řeší jóga. A proto je jóga nutná pro ájurvédu, jsou spojené. Neustálé uvědomění, vidět základ člověka - átma a na něj myslet, zdravit ho, být jím. 

Člověk se automaticky mění, jakmile začne praktikovat. Avidhjá má velkou intenzitu. Proto musí přijít sádhana, což znamená neustále, konstantně pamatovat. 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Ájurvéda Kuti Team
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Luky