Ayurvedic Consortium of Europe

FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -

Search Verse for online reading chapter:
Verse No.:
Hledání slova ve spisu:
Slovo:
čr
Bhagavadgíta,-अर्जुनविषादयोगः arjunaviṣādayogaḥ , (S.-1, Ch.-1),

Verš.-2

सञ्जयउवाच  दृष्ट्वा तु पाण्डवानीकं व्यूढं दुर्योधनस्तदाआचार्यमुपसङ्गम्य राजा वचनमब्रवीत्-२॥

sañdžaja uvāča dṛṣṭvā tu pāṇḍavānīkaṁ vjūḍhaṁ durjodhanastadā । āčārjamupasańgamja rādžā vačanamabravīt 1-2



सञ्जय Sañdžaja (m. nom. sg.) = vypravěč, ministr, služebník krále Dhṛtarāṣṭry; उवाच uvāča (3rd sg. perfect act. √vāč) = řekl, pravil, on Sañdžaja promluvil; दृष्ट्वा dṛṣṭvā (gerund √drs) = vidící, viděl; तु tu = vskutku, opravdově; पाण्डव pāṇḍava (adj.) = patřící synům Pándavy; अनीकं ānīkaṁ (ṃ. n. acc. sg. TP cpd.,) = vojsko synů Pándavy; व्यूढं vjūḍhaṁ (m. n. acc. sg.) = seskupeni, seřazeni do bitevní formace; दुर्योधन durjodhana (m. nom. sg.) = Durjódhana, vůdce vojska Kaurava (Kuru), syn Dhṛtaraṣry, vůdce a podněcovatel bitvy. Jméno znamená "Nečistý bojovník"; तदा tadā = pak, toho času; आचार्य āčārja (m. acc. sg.) = učitel, mistr, učiteli, mistrovi (Dronačarja); उपसंगम्य upasańgamja (gerund upa sam . √gam) = blížící se, jdoucí vzhůru;  राजाrādžā (m. nom. sg.) = král, královská osoba, zde odkazuje na Durjodhanu; वचनम vačanam (n. acc. sg.) = slovo, proslov, řeč; अब्रवीत् abravīt (3rd sg. imperf. act. ybru) = on řekl, on mluvil



Prém:

Sañdžaja pravil: Ó Králi! Po té co uviděl vojsko Pandávů, šel Durjodhana za jeho učitelem (Drona) a takto pravil: ||1-2||




Kostič:

Svetislav Kostić

Saňdžaja vyprávěl:

Pándavů vojsko když spatřil, tehdy král náš Durjódhana k svému guruovi přišel, králem ho nazval a pravil:

  



Komentář Govind: rychlý záznam bez jazykové úpravy
Už minule jsme řekli, že v Bhagavadgítě a podobně i v Mahábháratě se setkáváme na bojišti, kde válčí jen ti výjimeční, boj všech velkých. Dva extrémní proti sobě. Na jedné straně 100 princů Kuruů a jejich vojáci a na druhé straně pět Pandavů a jejich spolubojovníci Velitelem armády Kuruů (100 princů) byl Durjódhan a měl na své straně největší bojovníky. Z nich největší byl Bhíšma (praděda), který dal slib, že ochrání národ. Slib byl pro něho zavazující natolik, že bojoval i za hloupého krále, a to jen protože musel dodržet slib. Slovo zavázalo Bhíšmu, i když se mu princova hloupost nelíbila. Druhý nejmocnější v armádě Durjódhany, byl guru Durjonačárja, který byl také svázán slibem. Více miloval své žáky Panduovce, kteří byli na protější straně. Durjodhan věděl, že oba ho nemají rádi a že ve větší oblibě mají pět bratrů bojujících na druhé straně. Ale měj jistotu v jejich slovo, protože věděl, že co se domluví, to platí, a že budou bojovat pro Durjodhanu. Na poli tak stál proti sobě rozdělen jeden rod do dvou táborů. Proto Durjodhan šel za učitelem Durjonačárjou a Bhíšmou, aby jim připomněl, kdo na protější straně stojí. Byli to jejich nejvíce milovaní žáci. Ardžun, Judistr, Bhím, Nakul, Sahdév. Ardžun, jeho nejšpičkovější žák, stojí na bojišti života a smrti. Tak šel Durjodhana zjistit, jakou mají náladu. Budou pro mě bojovat na život a na smrt? Tak se z prvního verše, kde se ptá král Dhrtaráštra svého rádce Sandžaje, co se děje na bojišti. dharmakṣetre kurukṣetre samavetā jujutsavaḥ । māmakāḥ pāṇḍavāśčaiva kimakurvata saṃdžaja ॥1-1॥ obrázek slepého krále Dhrtarášty Sandžaj a dṛṣṭvātu pāṇḍavānīkaṁ vjūḍhaṁ durjodhanastadā । āčārjamupasaṁgamja rādžā vačanamabravīt ॥1-2॥ Nato říkal Sandžaj, že Durjodhan šel za Duronačárjou. Proč? Protože na něm to záviselo. Zosobňoval poklad síly. Durjodhana chtěl mít jistotu, že bude bojovat proti svým milovaným žákům. Avšak Durjonačárja byl velký učitel lukostřelby a možná si tu připomeneme jeden příběh, který ukazuje jeho loajalitu. Jednou prosil malý klučík, aby se od něj mohl naučit střílet. Durjonačárja ho odmítl, protože není princ. „Ty jsi syn rolníka, a proto tě nemohu učit. Toto umění je jen pro prince, a tobě toto umění nepatří.“ Podobně jsem včera říkal, že maminkám ájurvéda nepatří. To je tak patnáct let s dětmi. Čas maminky patří dětem. Maminky vymění svobodu a volnost za děti. Rodina znamená věnovat se ji. Manželství je sebevražda svobody. Žádná svoboda a osobní zájmy nejsou, to se zabije. Podobně zabíjí matka po dobu patnácti let života své zájmy a jediným zájmem je dítě. Samozřejmě existují schopné maminky, které ze svého spánku vezmou dvě hodinky pro ájurvédu. Rodina, domácí výchova nemá být ochuzena. Tak podobně ten malý klučík Eklap žadonil: „Ale já se to chci naučit.“ Ale jakoby to zásadový učitel Durjonačárja ani neslyšel. Tak si malý klučík Eklap v lese pod velkým stromem postavil z hlíny sochu guru Durjonačáry a před sochou si sednul. Trénoval jógu a meditoval a díky dhján, dharana, samadhi v úrovni hathajógy a aštangajógy. Získal kontakt se sochou Durjonačárji a začal trénovat. Jednoho dne učitel Durjonačárja se svými žáky, princátky, kde bylo i pět Pandavů, i Durjodhan a další bratři a všichni šli do lesa na lov. Všichni byli na koni, guru Durnojonačárji vpředu ostatní vzadu, procházeli lesem a před nimi pes. A pes najednou viděl v lese, chlapce Eklapa a začal na něj štěkat. Eklapova meditace byla přerušena štěkáním psa. Eklap teď využil vše, co se do té doby se naučil. Vzal luk a šípy a nepřetržitě vystřeloval jeden šíp za druhým. Je to velké umění, neboť ruka velmi hbitě vysouvá z toulce šípy a vkládá do luku. Střílí velmi rychle, jde jeden šíp za druhým, zvukovou rychlostí. Takovou techniku trénoval a teď ucpal tlamu štěkajícímu psovi. Vystřílel celý svazek šíp a pes už nemohl štěkat. Žáci ho uviděli, co se stalo pejskovi. Byli překvapeni a chtěli vědět, kdo je tady takový znalec. Oni se to ještě neučili. Nikdo jiný to nemůže učit, jen Durjonačarja, on je jediný na světě. Rozčilení žáci se obrátili na učitele: „Pane učiteli, vy jste nás tomuto umění neučil ale jak vidíte, někdo to už umí, vy nás podvádíte. Někdo psovi ucpal hubu. A nikdo jiný toto nemůže učit než vy. My jsem žáci, jak to že to, že existuje někdo jiný, kdo tu techniku umí. Mezi vašimi žáky jsme jen my a nikdo jiný, tak kdo je tady v lese, kdo to umí. Když to guru Durjonačarja uviděl, byl sám překvapený. Nechápal to a říkal, že nikoho neučí, že je jen s nimi se svými žáky. Sám vyzval psa, ať nás ke střelci dovede. Tak vyjeli, pes vpředu a žáci i Durjonačarja za ním. Pes je dovedl k malému chlapci Eklapa. Když viděl Eklap, že přijíždí jeho učitel, vstal a poklonil se mu. Guru Durjonačarja se na něj díval a poznal chlapce, kterého kdysi odmítl. Jeden ze žáků ..., jak se jmenuješ a kdo tě to učil. Eklap pozdravil a řekl: „Mě učil pan učitel guru Durjonačarja.“ „Co to říkáš, vždyť jsi se u mě neučil, nechodil jsi do školy. Já jsem tě nemohl učit.“ Namítal Durjonačarja. Tady jste a ukázal na sochu a tady mi vyprávíte. Dáváte mi instrukce. Tento příběh guru Durjonačarja. Je ukázkou, že když se člověk pevně rozhodne, tak se věci dějí. To, co se rozhodne, člověk není to, co vidím, já nejsem to, co vidíte. Vidíte tělo, tím Govind není. Co teď vypráví, to Govind není. Govind se necítí býti tím,.. co, kdo mluví. Guru ... spojil duševně na úrovni átmá tak Durjonačárja se svým egem, cítěním já rozhodně neměl ponětí, kdo je s ním ještě spojený. Podobně, když jste doma, ... Sedí se mnou se spolužáky, tesař tluče hřebík na střechu, Kakinka tady není přítomná je spojená s tesařem a podává mu hřebíky. No ví. Leží vedle něj. A tesař to ani neví, že ho sleduje skrytá kamera. Kam chodí, všude stojí a čumí na něj. Tak si to vždy do úrovně, kde není mysl, do té úrovně zapadá, ta se spojuje s Brahmou. Není problém se spojit s dalším člověkem. Včera jsem slyšel diskusi mimosmyslovém vnímání. Janka chce zázrak. Má palmové listy. Má centrum palmových listů, pobočka jižní Indie, dělá zázraky. Ano Určitě ano mimosmyslové vnímání. Mimo smysly. Když je takový stav, znamená to, co Janka není. Já není, identita není, osobnost není. Není můj a tvůj. Jaké může být potom vnímání? Když není člověk. To, čemu říkáme člověk není. To je vyloučená věc, pokud hlava funguje, vnímání, kde nejsou žádné smysly, a přece je vnímání, ano takové vnímání využíval Eklap. Včera jsem mluvil o úrovni, kde končí logika, začíná duchovní praxe, začíná duchovní život. My považujeme logiku za vrcholovou inteligenci. Čemu říká duchovní praxe odpadu. To vrcholová inteligence, logiky, analogie. Duchovní praxe je jako šťěkací pes, brání duchovní práci. Brání mimosmyslovému vnímání. Co brání smysly. Paměť brání, ale tou mi jsme. Jak se toho můžeme zbavit? Zbavení toho je vajrágja, zbavení se smyslů je vajrágja. Být ve stavu bez logiky. Tam začíná duchovní život, duchovní prase, kde běží, inteligence, logiky, které milujeme a považujeme za posvátné je největším zádrhelem duchovní praxe. Je něco za tím, a co je zatím, to se nedá vůbec říci i říkání a slyšení je záležitostí intelektu rozumu. Obojí je smysl říkání, i poslouchání je smysl, tak mimo vnímání o tom mluvit je podobné jako jak chutná jablíčko. Chuť jablíčka. To si může blábolit, ale nikdy se to nedá říkat. Jak chutná jahoda. Prostě to je věc, kterou může člověk získat ze své zkušenosti, ze svého konání ale o tom se nedá mluvit, ani poslouchat se nedá. Tato vlastnost je vlastnost átmá. Vnímatel átmá. Átmá nemá smysly, nemá touhy a vazby, átmá je nirguna. Tam se to poznává, a taková vlastnost je boží, Bráhma vlastnost, proto říkáme, že je to stejné slovo jako ... O tom se nedá mluvit, stejně jako o chuti jahody, se nedá předat, zkušenost se nedá předat. Jen fantazie o tom, jak chutnají jahody, je to vůně, Krásná to není žádná barva – barvy jsou ... je to neexistující. Jen v ruštině krásná znamená červený. V češtině neexistuje krásná barva. Pro Kaki je krásná, když je červená. Pro Třínulku je krásná, když je růžová. Janka, když je bílá, protože ji to připomíná Ramana Mahariši, který nosil bílé. Krásná neexistuje. Takto blábolením nikdy nemůžeme procítit skutečnost. Pravdu. Pravda je mimo dosah smyslů. Když dojde k vypínání mysli na této úrovni tehdy, že se někdo ..., jako když 000 utrhne jahodu, strčí ji do pusy kaki, jak chutná a 000 nemůže mluvit. V puse je jahoda. Ve 000 probíhá zkušenost. Jazyk, sliny, pusa je obsazená jahodami, a když to polkne, je to je dobré. Jahody nejsou dobré. Jahody jsou jahody. Co je to dobré? Je to libo. To je blábolení. Dobré jahody, ta řeč nemá význam. Neříká to nic. To nemá nic společného s pravdou. Pravda je to, co polkla. To nikdo nezná, ani ona sama nemůže říci, jak to chutná. To je stav mimo smysly. Když smysly nejsou, pak jestli se dá něco vnímat, pak je to mimosmyslové vnímání, získání tohoto stavu je sebevražda. Vajrágja. Bez mysli, bez rágy, kde bydlí rágy. Ve slovníku .... smysluplné, úžasné, krásné důležité to je slovník smyslů. To není slovník pravdy. To je slovník jen pro blábolení. Tak když přišlo jméno Durjočarja, že jóga praxí pratjahara dhjáni samadhí dochází k získání úrovně, kdy nejsou smysly, nemůže se o tom hovořit, proto se toulají jógíni samy, to je velmi důležité. Samota, jakmile někoho má, tak je okamžitě plná mysli a lidé fanouškové na FB říkají. Proč nejsou lesbičky? Proč potřebují chlapa? Proč je jejích trápení chlap. Zůstanu sama, ale to je dobré, to je úžasné, prachy, A samota je úžasná věc. Je to stav 000, když má v puse jahody. 000 nic, jen žvýká. Na otázky neodpovídá. Když žvýká je ticho. Polyká, ani nemůže mluvit. Proto jsou jógíny, vajragjové jsou sami. Jejich duchovní praxe je v samotě, nic Je to nechutné být sám. Nemůže o tom mluvit, nemůže mi to říci. Prém táhnul Pavlínku na samotu. Koupili dům u lesa a Pavlína říká: „Tady je nuda.“ Tady nic není, ty jdeš do práce a já čumím. Chci vzrůšo.“ Tak se vrací zpátky do Prahy mezi paneláky. Protože mysl chce, je hmotná. Chce, aby bylo smyslu plné blábolení. Smysluplnost znamená blábolení. A to je vzdálené od skutečnosti. Stav je vajrágja, když se člověk naučí a je uvnitř. Naučí se vůbec, to nevadí. Diamanty jsou diamanty, i když jsou v bahně. Bahno nemá s diamantem nic společného. Tehdy může být diamant, ať už ho hodíte kamkoli. Nevybroušené dřevo, shnilé, rozpadlé, bahno shnilé dřevo sežere do sebe. Takto mysl smysl plnost je takové bahno. Cokoli přijde je okamžitě splynuté. Splynula do smyslů. Když se zapadne, pak může přijít tisíc princů na bílém koni, ale Janka ani nezvedne hlavu. Je to diamant. Princátka jsou bahno. Nechce diamant, sama je diamant. Není důležité v jakém prostředí člověk je, když s tím umí zacházet. Vajrágja je začátek, život bez rágy. Několikaletá praxe. Pak přijde z lesa, jako babadží, sedí mezi lidmi. Sedí a vypráví, vede společnost, žije mezi lidmi, k nikomu není připoutaný. Žije mezi lidmi, ale s nikým žádné vazby. To se musí naučit. To se musí natrénovat. Když chceš zlatý šperk, tak z rýžování získané zlato si nenalepíš na prsty. Musí projít pecí. Taví se ve vysoké teplotě. Spálením se pálí mysl, smysly. To je sadhana, pak je z toho praxe. Kaki dostává s pusinkou zlatý prsten. Když projde správným procesem, tak se to nosit dá. Když je sadhana, pak ano. Co teď v satsangu probíhá, je jen blábolení o té pravdě. Není to pravda. Je to smysluplné blábolení.

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
AUP je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích. Všichni pracujeme zadarmo, ačkoli vznikají náklady spojené s tvořením textů a komentářů. Uvítáme Váš příspěvek v jakékoli výši.
Bankovní spojení: Raiffeisenbank, Praha - 5719620/5500,Swift: RZBCCZPP, IBAN: CZ1155000000000005719620
Děkuji
Ájurvéda Kuti Team
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Nandi ==> Admin Marci