Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Dhṛtarāṣṭra pravil: Ó Sañdžajo! Seřazeni na bojišti, hladovějící po boji, co udělali moji synové a synové Pándávy na poutním místě (na bojišti) v Kurukšetře? ||1-1||

 

---

---

Kostič:
Dhrtaráštra se tázal: V Kurukšetře když se střetli na posvátném poli boje. S Pándavy mi bojechtivci, co učinili, Saňdžajo?

---

Komentář Govind:
ÓM NAMO BHAGAVATE VÁSUDEVÁJA To jsou boží slova. V Bhagavadgítě jsou boží slova, vyprávění Kršny, který byl princem, králem, vojákem, moudrým jógínem. To, co on vysvětlil, jak se choval, to bylo boží. Vypadalo to, jako když se moudrost, Védy samy sypou. A to pak vypadá, jako když je posvátný. Proto se Kršnovi říká bhagvan, Bůh, i když je v normálním těle člověka.
Toto je úvod a teď si vezmeme první verš, který začíná otázkou slepého krále Dhrtaráštry: „Dharmakšetra kurukšetre… co se děje v Kurukšetře, na posvátném poli boje?” Na ni odpovídá ministr Saňdžaja, který má speciální schopnost vidět vše, co se děje na bitevním poli v Kurukšetře.
Verš začíná sanskrtským slovem dharma. My pořád porovnáváme. Je to vlastnost člověka neustále porovnávat. Vzniká tak nadřazenost, a tu člověk může mít z různých důvodů, např. má peníze, má krásnou tvář, krásné oči, pěknou postavu. Nebo má určité postavení, které je důvodem nadřazenosti. Jedním faktorem je i dharma. Porovnávalo se, jak člověk dodržuje dharmu. Jak moc ji dodržuje. U těch extrémních lidí se to posuzovalo obzvlášť. Jak moc velkou dharmu dodržuje. Voják má vojenskou dharmu, obchodník má obchodnickou dharmu. Každé povolání prokazuje svou dharmu. To by měla být snaha každého člověka.
Jednou jsem se koukal na film Rambo. Ukazovali, jak žil v lese, ale pak ho lidé chytli a odvedli ho do města na Policii. Musel tam odpovědět, proč má u sebe nůž. “No přece proto, abych přežil v lese.” Ukazoval, že je hodný, že se nechce prát a tak dodržoval dharmu, protože i když měl ohromnou sílu, choval se obyčejně, jakoby nic. Když se ale rozčílil, bojoval a ukazoval svou sílu. Takže dharma kšetre doslova znamená místo, kde se ukáže, jak moc kdo dodržuje dharmu (zásady času a prostoru). Kurukšetre je to konkrétní místo bojiště.
Slepý král Dhrtaráštra chce slyšet od svého ministra, co se děje na bojišti, kde ti extrémní lidé ukazují svou dharmu. Co tam dělají jeho synové a synové bratra? A oba extrémy jsou jujutsavah. Bojují, aby projevili svou vlastní nadřazenost. Každý je tak velký borec, že chce prokázat svou dharmu.
Kuru je rod. Využil bych toto slovo kuru, abychom si uvedli dhátu. Kr znamená vykonávat. U slovíčka samavetá si můžeme připomenout význam písmen sam. S je společně, M je v souladu s něčím. V souladu s jujutsavah. Slovo vychází z jud, voják z boje v souladu s touhou po boji.
Od malička mi vrtalo v hlavě slovo pole dharmy. A při každém uvažování jsem došel jinam. Co je pole dharmy? De facto život je pole dharmy, vesmír je pole dharmy, protože prakrti je pole dharmy. Každá existence dodržuje své dharmy, to je její existence, to je zákon vesmíru. Železo je jako železo, dřevo je dřevo, podobně kámen je kamenem. A po celý život, pokud existují, drží své vlastnosti. V ájurvédě říkáme, že všechny existence jsou gunadharma.
Chilli je pořád chilli, je to vesmírné pravidlo. Vše v celém vesmíru od subtilní úrovně, veškeré existence dodržují své dharmy. A teď z toho obsahu vesmíru, ať už je to živé či neživé, oba druhy existence dodržují své dharmy. Sůl, cukr, živé stromy, králík, pavouk, hmyz, zvířata i lidé, všechno živé i neživé dodržuje svou dharmu. Tygr nejí rajčatový salát. Všechno žije ve své dharmě. Fungování života je zásadou dharmy. Akorát u člověka je to trochu jinak, protože je moc chytrý. Co dělá chytrý člověk? Vše promění ve prospěch své radosti, to je specialita člověka. Kamkoli jde, ať už se tam vypráví nebo něco dělá nebo děje, člověk se díky své chytrosti snaží proměnit prostředí ku svému prospěchu. A takto i tu definici dharmy promění ve svůj prospěch. Co je, to se děje. To je vesmírný zákon. Jakmile tam vleze „já, moje a mě“, začne v tom vidět dharmu. Platí pravidlo prospěšnost na straně mé radosti. Takže v tu chvíli vesmírné pravidlo neplatí, nejedná se o dharmu, ale adharmu. Ničení vesmírných pravidel. To je automaticky boj. Je to rozpor. Jsme ve vesmíru a nechceme se chovat v souladu s vesmírem. Člověk je v rodině, má vztahy, ale věci dělá obráceně, dělá je ku svému prospěchu. A pak se diví, že se rozpadne rodina. Protože tam vznikne “já, mě, můj”. V kolektivním prostředí to nemá místo. Dharma kšetre je to, kde se drží pravidla vesmíru, žít v souladu s vesmírnými pravidly. Vesmír je čas a prostor. Později, obzvlášť v dnešní době, se slovo dharma spojuje s náboženstvím. Říká se, že dharma je náboženství. Darování je dharma. Pomáhání je dharma. Bůh ví, co všechno je dharma. Jak to vyhovuje, podle toho se přeměňuje definice dharmy.
Ve filozofii slovo dharma znamená vesmírné zásady pro existenci vesmíru. Jsou to pravidla času a prostoru. Samozřejmě jakmile přijde slovo pravidlo, hned se řeší, kdo to pravidlo určil. Kdo ho vymyslel? Kdo vymyslel to, že se má říkat pravda? Kdo vymyslel, co se má a co se nemá dělat? Ten, kdo to vymyslel, to určitě vymyslel ve svůj prospěch. Na prospěch druhých většinou nemyslí. Ahamkár je to, co se vymyslí pro sebe, na druhé se nemyslí. Každé pravidlo má nějaký úmysl. Proč se vymyslí zákony? Protože chceme mít jednu společnost, přičemž se neočekává, že budou česká pravidla platit na Slovensku. Slovensko je jiná identita. Každý má zákony ku vlastnímu prospěchu. Takto se vytvořila pravidla slušného chování, díky kterým si přejete dobrou chuť, dobrý den, děkujete, darujete. Existují rodinné zákony. Kdo je vymýšlí, ten má na zřeteli určitý prospěch. Proč? Aby se líbilo. Za každým pravidlem je skrytý úmysl. Takže definice dharmy se proměnila, a slovo dharma se dnes používá úplně jinak.
Podle védské filozofie, podle Védanty, je dharma vesmírné pravidlo ve prospěch existence vesmíru. Co není ku prospěchu vesmíru, to je adharma, to má za následek likvidaci předmětu ve vesmíru. My jsme vesmír, vesmír tvoří živé i neživé. Dharma je ku prospěchu všeho živého.
Dharmakšetre je pole, kde chce každý ukázat svou pevnost, rozhodnost a jak velkou dharmu má. Dharmakšetre, to slovíčko nás může vést k zamyšlení, co je vesmírný úmysl.
Člověk se chová jako něco mimořádného ve vesmíru, má jiný přístup než živý a neživý obsah vesmíru. Slunce, planety, Mars, vzduch, černá díra, moře, hory, kyslík, zlato, diamanty, dřevo, cokoli existuje je obsahem vesmíru a jejich existence je podle jejich dharmy. Akorát člověk se chová podivně. Je dobré promyslet, co znamená vesmír a jaký je jeho obsah a pak bude definice dharmy jasná. Bylo by fajn přečíst si vždy před satsangem předchozí verše. A ještě bych rád, kdybyste adoptovali jednu vlastnost. Nebýt itong. Znáte itong? Je to stavební materiál. Taková bílá cihla, kterou se staví dům. Ale často to slyším, že někdo chce i to, i to, i to. Tak tomu říkám, že ten člověk je itong. Itongové mají problémy. Itong je plevel, nic z něj nevyroste. Nebuďte itongové, mějte jasný cíl, jasnou cestu, mějte jas.
Když fotíte, když používáte optiku, tak i na obrazovce je nastavení jasu, kontrastu. Mít jas. Ne itong.
Často se stává, že jdete do Lidlu nebo třeba do Globusu koupit chleba. Jdete pro chleba, ale přijdete s košíkem nesmyslů, protože přidáváte i to, i to, i to. Někteří jdou koupit jen chleba, koupí kde co a možná zapomenou na chleba. To je Česká republika, itongová. To je těkavost mysli, to je pole průserů.
Mít jas, to chci, to je to jediné. Mít jasno a to vykonávat nepřetržitě. Nebýt itong. Žádný itong. Mít jasno, co chci a jen to chci. To dělám. Dhrtaráštra je jméno slepého krále, který chce vědět, co se děje na bitevním poli. Jak si vede jeho rodina, jeho děti. Chce mít čerstvé zprávy. Jeho ministr, který byl největším jógínem, uměl vidět scénu vzdálenou pět set kilometrů daleko. Saňdžaja vyprávěl Dhrtaráštrovi, kdo je nejmocnější z celé války, kdo koho likvidoval, kdo vítězí. V Bhagavadgítě se objevují čtyři postavy. Kršna, který převážně mluví k Ardžunovi, svému příteli. Ardžuna, který poslouchá Kršnu a doptává se. Dále Saňdžaj, který vypráví králi Dhrtaráštovi vše, co se děje na bitevním poli. Říká mu i to, co si povídá Kršna s Ardžunou. Avšak krále Dhrtaráštu nezajímá nic jiného, než vyhrát válku. Je nejen slepý, ale i zaslepený a nemůže pochopit, co radí Kršna Ardžunovi.
V první kapitole Bhagavadgíty se budeme seznamovat s prostředím bitevního pole o dvou válčících stranách. Na jedné straně Kuruovci a naproti nim Pánduové. Uprostřed je Ardžuna, který naslouchá Kršnovi, který mu dělá vozataje. Ardžuna byl vycvičen jako voják a stal se široko daleko nejmocnějším vojákem. Jako nejlepší ze všech byl plný pýchy, neboť pýcha je přirozená. Pýcha je stín chodící za mocí. Automaticky je Ardžuna přesvědčený, že sto tisíc vojáků spálí jedním šípem. Má přehnané sebevědomí. Ardžuna řekl Kršnovi, který řídil jeho kočár, že chce vidět, jak vypadají armády, které budou bojovat. Ať mu ukáže protivníka. Říkal to sebejistě. Kršna si pomyslel, že je Ardžuna pyšný, ale neřekl to. Nasedli do kočáru a Kršna vjel mezi oba šiky a postavil ho před Bhíšmu, před nejstaršího dědu, který žije jen kvůli slibu, že bude ochraňovat království. Jeho nezajímá, jestli jsou to vnoučata Pandavy nebo Kurua. Pro Bhíšmu jsou všichni stejní. Bojuje na straně Kuruů, protože Kuruové vedou království. Ke Kuruům patřil i učitel Védvjás, který prince učil a který z Ardžuny udělal nejslavnějšího mezi všemi.
Kršna zastavil kočár přímo proti učiteli Védvjásovi a Bhíšmovi. Věděl, že ten pyšný Ardžuna si lehce poradí se stovkou bojovníků, ale tváří v tvář stát před svým učitelem jako protivníkem, to bude těžké. Najednou se vše otočilo a Ardžuna nechtěl bojovat, neuměl si představit, že má zastřelit svého dědu a svého učitele. Byl zhroucený, zničený. Opadla jeho pýcha. Najednou si nevěděl rady, nevěděl, co dělat. Válčit se musí, protože je na bojišti. Pro vojáka je boj dharma. A tak Ardžuna prožívá muka. Nechce válčit s pradědečkem a učitelem. Válka znamená život a smrt, buď zabiji já je nebo zabijí oni mně. Voják je ten, který chce zabít, ne ten, který se nechá zabít. Říká, že musí zabít sám sebe. Obrátil se na Kršnu a jako malé dítě prosil, že on válku nechce, nemůže zabít svého učitele, ani svého dědu. Kršna mu pak začal vysvětlovat, co je povinnost. Ve druhé kapitole předává Ardžunovi moudrost a poznání, co je život, kdo je voják, kdo je dědula, čím je dědula. Co je to vztah, manželka, děti, peníze. Detailně rozebírá situaci tak, aby jí Ardžuna porozuměl. V nadhledu nic nebolí. Když člověk prožívá situaci, cítí bolest, radost, smutek. Když je v nadhledu, nic nebolí. Když je člověk součástí “děje se”, tak tam není žádná zodpovědnost. Když člověk koná, nese odpovědnost, vše prožívá. Když se dělá, tak se prožívá, ale když se děje, tak se neprožívá. Je to jen otázka vnitřního stavu člověka. Cítí se konáním, které koná nebo cítí, že se to děje. To je to, k čemu dochází v Bhagavadgítě. Ardžuna pochopí, že je součástí děje, nikoli součástí konání. Dědula je v rámci “děje se”, ne konání, podobně učitel. Kde se děje, tam je nadhled, tam je moudro.
Jak se k tomu dochází? O tom je celá Bhagavadgíta. O tom vypráví moudrý Kršna Ardžunovi. Je to z doby před deseti tisíci lety. V Bhagavadgítě je klíč, jak se zbavit neustálého trápení. Jak být součástí děje a pozorovat, jak se vše děje samo. Bhagavadgíta, tak jak ji budeme spolu tvořit, bude učebnicí AUP pro jógatrenéry a pro sanskrtáře.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>