1.sūtrasthānam १. सूत्रस्थानम् ,-१. वेदोत्पत्त्यध्यायः 1. vēdōtpattyadhyāyaḥ, (S.-1, Ch.-1, V.-12-13) |
त ऊचुर्भूयोऽपि भगवन्तम्- अस्माकमेकमतीनां मतमभिसमीक्ष्य सुश्रुतो भगवन्तं प्रक्ष्यति, अस्मै चोपदिश्यमानं वयमप्युधारयिष्यामः ||१२|| स उवाचैवमस्त्विति ||१३|| |
ta ūcurbhūyō'pi bhagavantam- asmākamēkamatīnāṁ matamabhisamīkṣya suśrutō bhagavantaṁ prakṣyati, asmai cōpadiśyamānaṁ vayamapyudhārayiṣyāmaḥ ||12|| sa uvācaivamastviti ||13|| |
wwt san--cz |
Jeden žák řekl: "Ó pane, my všichni budeme sladěni a budeme se ptát společně a dotazy budou vyjádřeny skrze žáka Šušruta. Tak prosím, vyprávějte nám Ájurvédu, oslovte Šušruta". Pan Dhanvanthri řekl: "Ano, dobře, bude to tak". |
Ve spise Šušrut Samhita je kladení dotazů napsáno jako pán Šušrut (který klade otázky) a odpovídá pan Dhanvanthri.
Je zajímavé, že se celá třída žáků nejdříve mezi s sebou domluví a pak se rozhodnou položit otázku. To znamená, ve všech žácích, je ve stejné hladině pochopení a porozumění. Když nějaký žák nerozumí, tak se nejdříve ptá spolužáků. Buď se to vysvětlí anebo poté společně položí otázku. Tímto je celá třída vyvážená. Moderní trend je jiný. V dnešní době, žák se spolužákem nemluví ohledně pochopení, porozumění. A často má strach zeptát se sám. Někdy mu brání pýcha, hrdost, bojí se, aby nevypadal hloupě. Takto ve třídě vzniká nerovnoměrné pochopení, chytří se stávají chytřejšími, hloupý hloupějšími, nejistý více nejistými. Je potřeba aby si každé téma, každé pochopení mezi s sebou žáci řekli. Ptají se. Ptaním člověk sám sebe neničí. Naopak nabere velkou dávku vědomostí a odchází ego, vytváří se respekt, jednota, soudržnost a přátelství.