![]() |
| साधनपाद,-Sādhana-Pāda, (S.-0, Ch.-2, V.-13) |
सति मूले तद्विपाको जात्यायुर्भोगाः ॥१३॥ |
sati múle tad-vipáko játy-ajur-bhogáh ॥13॥ |
Plody karmy |
Dokud [sati] je kořen [múla], budou i plody [tat vipaka], další zrození (reinkarnace) [džáti], život [ájur], potěšení a bolest [bhóga]. |
(Kontrola a oprava Mirek)
V tomto verši se používá pojem vipáko, kde vi znamená později či následně a pák znamená dozrávání. Představíme-li si zažívací systém, pak následné dozrání chuti je vipák. Například, přestože jíme sladké, promění se a dozraje do vipák amla (kyselé). Takto se karma (vipáko) přemění. Ze slaďoučkého cukru, který dojde do žaludku, se stane vipáko kyselý. Vipák karmy je to, co v životě prociťujeme, užíváme si. To, že dnes čteme a přemýšlíme nad Patandžálím, je nějaká předchozí touha po moudrosti, po myšlenkách Patandžálího a dnes si ji užíváme. O Patandžálí satsangu ví zhruba 500 lidí, ale nejsou schopni se zúčastnit, možná se nesmí zúčastnit, i tak se to dá říci, je to kvůli jejich karmám. Nemají oprávnění nebo nemají zájem o Patandžálího. To, že tady sedíme a mluvíme a je nás pět, přemýšlíme o verších, je odměna našich předchozích karem, které dozrály a staly se vipáko. Takto dozrály a inkarnovaly se v tomto životě jako odměna v podobě potěšení.
Všechno je odměna podle karmy. Patří sem úplně všechno, i to, že někdo v Praze v centru si dává biftek s pivem. I to, že někdo jde na diskotéku. A někdo sedí a bádá. To všechno je odměna předchozí karmy. Tento verš říká, že dokud je kořen, dozrává karma, která se realizuje v životě jako odměna.
Dnes v osm hodin začínáme číst verše, což je pro nás odměna. V rámci této odměny vytváříme další karmu, která dozrává a bude odměněna. V přítomném čase prožíváme to, co je závislé na minulém čase a současně tento přítomný čas vytváří čas budoucí. V minulém čase jsme se trápili nad problémy a zítra zažíváme důsledek včerejšího trápení a dnešním konáním si vytváříme zítřejší den. Dnes jsme odměněni za včerejší den a současně si budujeme základ pro zítřejší den.
Musíme být velmi opatrní, jak trávíme dnešní den, abychom si pouze nevybírali odměnu včerejšího dne, ale mysleli také na zítřek. To je rozumné, je to buddhi (poznání). Pokud jsme včera prožili depresi či úzkost a dnes s tím nic neuděláme, budeme i zítra zažívat opět depresi, úzkost, neklid, nespokojenost. Proto dnešní přítomný čas je tu proto, abychom si uvědomili čas budoucí, napravili chyby, ponaučili se z nich a konali tak, aby se úzkost zítra už neobjevila. Proto se říká, že člověk má nárok dělat chyby. Chybami se učí, ale opakovat je již nemusí. Kdo používá inteligenci, rozum, vědomí, šástra gján, učitelské vědomí, tak je rozhodně neopakuje.
Těm, kdo chyby neopakují, se říká moudří lidé. Těm, kdož chyby nestále opakují, se říká nevědomí zvířecí brouci, kteří o ničem neví a nemají vědomí, jsou tamasičtí, nemají rozum a každý den musí chyby opakovat.
Rozumné je, když se z chyby poučíme a podruhé ji již neuděláme.