(Kontrola a oprava Mirek)

Není na světe jen štěstí, na světě je také neštěstí. Kde je radost, tam smutek je automaticky. Samotná radost a samotný smutek neexistuje. Ve chvíli, kdy vyslovíme štěstí – neštěstí se zrodí. A to ať chceme nebo nechceme. Když říkáme smutek, štěstí se zrodí. Že my chceme jenom štěstí a radost, to je jiná věc. Ale kdo bude chtít zbytek, co jsme vytvořili – neštěstí a smutek. Jakmile říkáme smutek, štěstí je také na místě. I když ho nevoláme, nechceme, je tu. Pytlík štěstí a pytlík neštěstí a smutku. Takže ty dva pytlíky jsou samozřejmé. Když říkáme: „Mě se toto líbí, to znamená, že říkáme, mě se něco nelíbí. Když se nám líbí A, tak B se nám nelíbí. Protože se nám to áčko líbí. Tím, že říkáme, že se nám něco líbí, automaticky i když jsme to nevyslovili, je jasné, že to opačné se nám nelíbí. Když lidé říkají, že je něco moc hezké, tak je i existuje něco, co není moc hezké. Rág a dvéš jdou ruku v ruce. Jeden bez druhého neexistuje. Říkáme, že je supr, je to dobré. My jsme nemluvili o něčem špatném. Proto je bez emocí být nestranný.  Patandžálí říká, že existuje rág a dvéš. Krásný a ošklivý. Dobrý a špatný. Chutný a nechutný. Láska a nenávist. Když je jeden, automaticky je i ten druhý. To tady říká Patandžálí. Aby byl člověk připravený na to, že to co on chce, dostane k tomu i to, co nechce, protože obě se vytvořili. Již v první kapitole Patandžálí říká, být nad vším. Není ani dobré ani špatné. Nemáme radost ani nemáme smutek. Když nemáme jedno, ani protipoloha není. Automaticky když máme jednu polohu, druhá také existuje a můžeme ji kdykoli mít, protože život není v našich rukách. Ten jde sám o sobě. Slovo rág a dvéš. Dukh anušáj, dukhový pytlík to je dvéš. Takže rág a dvéš  jsou dvě polarity mysli a mysl se mezi nimi toulá. Jako zeměkoule má severní pól a jižní pól a mezi ním se točí celá zeměkoule. Život a lidská mysl se toulá mezi rág a dvéš. Něco je, něco nechce, o něco se snaží, chce to, co nemá a to co má, to nechce a snaží se pořád od rána do večera, od rána do večera, celé dny. To je pitvání mysli a to se stalo několik tisíc let Patandžálímu. Dnes můžeme jen vzpomínat, co jsme zač, my jsem rág a dvéš. Neustále se snažíme o rág a dvéš se tam někde objeví. Když se ho snažíme dát pryč, je s námi. Je to marné, jako kdybychom chtěli vrtat do vody, udělat díru do talíře, ve kterém je voda. Nebo v rybníku nebo v moři chceme udělat díru do vody. Uděláme díru a voda je zase zpátky. Nikdy se to nepodaří. Mysl je taková věc, která je mezi rág a dvéš.