![]() |
| साधनपाद,-Sādhana-Pāda, (S.-0, Ch.-2, V.-3) |
अविद्याअस्मितारागद्वेषाभिनिवेशः क्लेशाः ॥३॥ |
avidjá-asmitá-rága-dveša-abhinivešah kléšah ॥3॥ |
Trápení [kléša] |
(je pět příčin) trápení [kléša]; nevědomost [avidhá] jáství (egoismus) [asmitá], připoutanost [rága], odpor [dvéša] a strach ze smrti [abhinivéša] |
(Kontrola a oprava Mirek)
Jaký je rozdíl mezi utrpením a trápením? Někdo říká, že má trápení s dětmi, s rodiči, s penězi. Pokud se žádné utrpení nemůže objevit bez trápení, pak kléša znamená trápení. Žádné utrpení se nemůže objevit bez trápení. Nejdříve musí být trápení, aby bylo utrpení. Takže v první řadě je nutné vyřešit trápení, ať to nepřeroste v utrpení. Žádné trápení nesmí vyrůst. Jinak si vezme trápení kabát a bude to kabát trápení. To sebemenší trápení je překážkou spojit JÁ s já2 a to je gigantický problém spojit se – trápení je problém, když se s tím dlouhodobě žije, tak je to utrpení. Kléša je jakákoli úzkost, jakékoli dráždění, jakékoli bolesti, cokoli nepříjemného. Všechno je kléša. Nemusíme hledat slona, abychom potvrdili, že existuje život, stačí najít myš a můžeme říci, že existuje život. Celou dobu se bavíme o utrpení, ale celou dobu se bavíme o trápení.
Trápení má pět příčin: nevědomost, jáství, připoutanost, odpor a strach ze smrti. Myslím, že tento verš je úžasný. Když si člověk uvědomí, co je vědomost a co je nevědomost. Aby tomu dobře porozuměl a pochopil, je dobré se vrátit do programu 1, tj. káma-kródha-madha-móha-lóbha. Toto všechno je nevědomost- chamtivost, chtivost, vášeň, touha, hněv. Programu 1 se říká nevědomost, programu 2 se říká vědomost. Když se trápím, necítím se klidný, mám starosti, tak když se zamyslím, jestli je to vědomost nebo nevědomost, přichází kulaté razítko, s tím, že je to nevědomost, to je moje touha, to je můj hněv, to je moje vášeň, to je moje chamtivost, to je moje sobectví. Jakmile začnou řešit, svou vědomost, zjišťuji najednou, že jsem nevědomí. Takže nevědomost je první příčina trápení. Druhá příčina je ego – jáství – přeci ne, to ne, já to já, to já, a to já….. to je ten druhý problém a příčina trápení.
Připoutanost – rága - mě se líbí, miluju to, je to překrásné, jen jednostranně vidět, že je to fajn a co ta druhá půlka, tu nenávidím, to je rága.
I když nenávidím, je to připoutanost. Připoutanost začíná, když začínáme nenávidět, stává se pak i závist. Závislost, nechceš mít kudrnaté vlasy, chceš mít rovné, všechno krásně srovnané, rty, obočí, krásně stejným směrem. Nechceš, aby jeden šel doprava a druhý doleva. To není krásné. Okna musí být průhledná, boty a věci musí být srovnané, ramínka v jednom směru, to jsou všechno rágy, připoutanosti, naše hlava je k tomu dokonale udělaná. Okamžitě vybrat jaký chci formát, nelíbí se mi modré barvy, já chci růžové, žluté teplé, mě se líbí černá. Líbí - nelíbí, zalíbí….. tak to všechno patří do rágy, to jsou stejné melodie.
Otázka: Patří tam i zlost?
Odpověď: Zlost neexistuje, mi tu zlost vytváříme, že se nalepí se na něco jiného. Barvy jsou všechny stejné, my si najednou říkáme černá je ošklivá smutná, my jsme dali etiketu, že je špatná. A růžové barvě říkáme, že je krásná. Barvy samy neříkají, že jsem špatná nebo dobrá, my to tak říkáme, to je nálepka našeho rága. Svět není špatný a není dobrý. Lidi nejsou dobří a špatní. A to je naše rozhodnutí, to je náš formulář, do kterého vyplňujeme, že je to dobré a to je špatné. Ve skutečnosti je to jedno, to je naše jednostranná připoutanost, to je rága. Když začne rága, automaticky, začne dvéša.
Takže když začneme říkat levá strana, tak automaticky vzniká i pravá strana. Když pravá, pak vznikne levá automaticky. Takže rág a dvéš - líbí a nelíbí, chci a nechci, baví a nebaví, to je rág a dvéš.
Strach ze smrti, to je dáno každé bytosti. Všech pět vyjmenovaných: nevědomost, ego, připoutanost, odpor, strach ze smrti prožívá i ta myš, kočka, která je u vás doma, a začne ji kousat, má strach ze smrti. Strachy vyvolávají trápení.
Všechny vyrostou i s úroky a pak je velké utrpení.