![]() |
| समाधिपाद,-1.Samādhi Pāda, (S.-0, Ch.-1, V.-28) |
तज्जपः तदर्थभावनम् ॥२८॥ |
tadždžapaḣ tadarthabhávanam ॥28॥ |
Recitování (aum) [džapa] |
Recitování (jeho zvuku ) [džapa] (je soutředění) se na jeho význam [tad artha] a jeho podstata [bhávanam] |
Zvuk AUM, o jeho zvuku jsme mluvili v minulém verši. Je to zvuk vesmíru, zvuk Boha, zvuk éteru, zvuk Puruši – je ÓM. Naše moderní hlava vždycky hledá chytrou logikou, co co znamená. A když někdo k tomu něco řekne, bereme to za pravdu. To znamená oheň, to znamená slunce. Uděláme tečku a zpíváme to stejně. Protože to někdo řekl, tak je to pravda. Velice krátkou falešnou logikou hledáme 24 hodin význam. Proč je toto ruka. Protože to tak někdo řekl. Nepřemýšlíme o tom, ani nemáme touhu vědět, co je to ruka. Něco se dozvíme a pak to může vyprávět třeba v hospodě.
Zjišťují se jen pojmy. Hledá význam a vůbec se nepřemýšlí. Stačí, že to někdo říkal. Zeptat se na to, co znamená mantra, co znamená namahá … Ani to nechápou, jsou šťastni, že to slyšeli. To nefunguje v józe. Jóga není pro veřejnost. Musí dojít k pochopení, porozumění.
Porozumět zvuku. To není lidský zvuk. Tehdy to může být pravda, když to nezpívá falešné JÁ, ale to původní JÁ. To původní JÁ vytvořilo embryo, vytvořil člověka, vytvořil život, smrt, vytvořil zeměkouli, vytvořil vesmír. To je to JÁ a jeho hlas vytvořil ÓM. S tím se přichází a s tím se odchází. O tom! zvuku se mluví. Pro podvoudnou hlavu nemá význam, pro toho podvodníka. Protože on necítí přítomnost přirozeného JÁ.
Nedělejme si falešnou iluzi, že je tam Brahma, Šiva a Višnu. ÓM je přirozený zvuk. Recitováním a opakováním s vědomím, že ÓM je přirozený zvuk toho prvního JÁ. Je to zvuk, který nepotřebuje hlasivky, zní i bez hlasivek. ÓM je zvuk vesmíru. Je to přirozené písmo. Je to přirozený zvuk. Je to zvuk tvořitele. Není to lidský zvuk. Ne že já zpívám ÓM. ÓM je jednoduché AUM je to přirozený zvuk. Přepínáme si své čitta vritti, vynulováváme své sklony mysli a tlumíme své falešné JÁ a žijeme s původním JÁ. Původní JÁ, které nás přivedlo do života od početí, přes těhotenství přes dětství do dnešního dne. Neustále nás hlídá a pečuje o nás. Čemu říkáme JÁ, JÁ, JÁ, které nemá ponětí o srdci, ledvinách, játrech, takové to falešné JÁ, ať vysadíme, ať jsme to skutečné JÁ, které je skutečností, jeho zaměstnancem je prána, provádí veškeré práce, které provádíme.
Někdo se ptá: Jak zpívat, kolikrát opakovat, kdy zpívat? Ne na to nejsou žádné zásady. Zpíváme s každým dechem, i když si to ani neuvědomujeme. ÓM z našeho těla jede pořád. První já neustále zpívá. My si s ním nezpíváme. Na to není žádný čas vhodný a nevhodný čas. Není žádné vhodné množství a nevhodné. Dobré je zpívat maximální dobu a vždy… zpívat ÓM. Tím si zpívám – já magor ÓM – písničku velkého JÁ, tak si hodinu, minutu, jak dlouho zpívám, tak dlouho jsem s ním (s první JÁ).
Když zpíváme ÓM NAMÓ NÁRÁJANÁ, klaním se před velkým Bohem, kdo se kladní – ten velký magor, nechci být ten pitomý magor, ať jsem to skutečné JÁ, tím se automaticky tlumí a člověk žije a to je cíl a smysl života jógína.
I když lidi mají různé schopnosti a intelekt, někdy učitelé řeknou: „Udělej 100x 108 mála opakování ÓM.“ Oni poslechnou, ale v hlavě se jim honí spousta jiných věcí. K čemu to je, když se jim v hlavě honí, jestli stihnou autobus, prostě jim tam běží něco jiného a s prvním JÁ se nesetkají.
tadž-džapah tad-artha-bhávanam ॥28॥