Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Komentář

Verš 13 mluví o abhjás. Praxe abhjás ustálí sklony mysli.

Můžeme znát spoustu věcí, přečíst mnoho literatury, chodit po celém světě, vidět video, dívat se na you tube, na televizi, chodit na přednášky, to jsou samé hezké věci. Akorát všechno je to k ničemu. Protože nedochází ani v jednom případě ke změně – ustálení mysli. Naopak těkavost, rozrušenost, běhání po autorech a autoritách, guruech, po přednáškách, po poznání po celém světě, čtení knih, literatury ... To vše vytvoří nestálost, větší nedůvěru, větší neklid v sobě. Místo toho, kdyby člověk na chvilku zavřel oči a jen se díval na svůj dnešní den, jak ho strávil od rána do této chvíle. Kde, kdy a v jakém stavu se choval, jak mluvil, a proč tak mluvil. Proč se tak choval, v jakém stavu byla jeho mysl. Takže zapracovat na své mysli. To se musí dělat, to je praxe. S touto praxí se mysl ustálí, nikoli čtením véd, purán, upanišad a oblékáním, jedením, pálením svíček se mysl neustálí. Tak to se nestane.

Je potřeba praxe. Věnovat mysl pro mysl, mysl mysli. Ne se věnovat smyslům. Naopak je potřeba smysly vypnout - neslyšet, nemluvit, nedotýkat se, nevidět. Smysly zcela vypnout. A kdykoli, když jdeme na přednášky, někam na čtení, na video - naplno zapojíme smysli a tím se vytváří velmi agresivní mysl. Tady je velký důraz na neustálou praxi, tím se automaticky mysl ustálí. Praxe je nutná, dennodenně.

Pamatuji si, jak se pravidelně provádějí různé činnosti: džapy, rituály, psaní. Na začátku asi v 9.-10. třídě jsem dostal od učitele úkol denně napsat malou mantru Sitaram –a denně tisíckrát, tisíc opakování. To mi trvalo tři hodiny. Pak bylo období sádhana – tapu, 108 krát projít Hanumánčalisa. To také trvalo dvě a půl hodiny denně. Dvě a půl hodiny člověk nic jiného nedělá, než jen recituje a recituje a recituje a na nic jiného nemyslí. Ty jógové techniky nejsou sranda. Pro zpracování mysli je potřeba se věnovat a věnovat a věnovat. Dneska žijeme v hektické době, nemáme na nic čas - nemáme čas na jídlo, nemáme čas na pití, nemáme čas nakupovat, nemáme čas na nic … na nic nemáme čas. Jsme pořád obsazení, obsazení, obsazení. Ještě k tomu máme mobilní telefon, to je největší trest pro lidstvo (mysl, člověk), že každou chvíli pořád na něco myslí, i když tam není přítomen. Někdo zavolá a už začne křičet, mluvit a my jsem jakoby … stojíme vedle něj, přestože je úplně daleko. Toto vše člověka rozhodí a vůbec nemůže být řeč o soustředění a ustálení mysli. Tedy na jednu stranu děláme takto a současně studujeme védy, Patandžáli a bůh ví jakou další posvátnou literaturu. Pochytili jsme z toho pár slovíček, ale praxe je nulová. Tady Patandžáli upozorňuje, že změna ustálení mysli, ustálení mysli nastane jen tehdy, když se na tom soustavně pracuje. Ne když se jen čte a zvědavě dívá. Toto rozhodně nestačí. Většinou, kdo chce řešit svou mysl, neví jak to provést.

 

„Nemám klidnou mysl. Jak to mohu změnit?“ Když se tomu bude věnovat, tak se to změní, ale to se nestane, tím že si vezme „pilulku“. To se nestane.

---

tatra = těchto dvou (abhjasa a vairagja)

sthitau = stabilita, vytrvalost, stabilní klid, ničím nerušený klid

jatnaḣ = snaha, nepřerušená námaha, trvalé úsilí, snaha

abhjása = s praxí, opakována praxe

---

Ájurvédská Univerzita Praha

---

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Verse / Admin Komentar