Ayurvedic Consortium of Europe

FREE - ONLINE Joga Vašitha -

Search Verse for online reading chapter:
Verse No.:
Hledání slova ve spisu:
Slovo:
čr
योग-वासिष्ठ Yoga-Vāsiṣṭha / वैराग्यप्रकरणं vairāgyaprakaraṇa,-Sarg 1, (S.-1, Ch.-1, V.-8)

केवलात्कर्मणो ज्ञानान्नहि मोक्षोऽभिजायते ।किन्तूभाभ्यां भवेन्मोक्षः साधनं तूभयं विदुः ॥ ८॥

kevalātkarmaṇo jñānānnahi mokṣo'bhijāyate ।kintūbhābhyāṃ bhavenmokṣaḥ sādhanaṃ tūbhayaṃ viduḥ ॥ 8॥

Činy a poznání





Jenom děláním nebo pouze gjánem mókši se nedosáhne. Ale obojím dohromady se stává osvobození.




Komentář:

Život je jen o tom znát a dělat, gján a karm. Opravdový život je souhra mezi tímto známí a děláním. Osmý verš říká "Jenom děláním nebo pouze gjánem mókši se nedosáhne. Ale obojím dohromady se stává osvobození."

Osvobození je vlastnost správného dozrání lidského života. Jako když meruňky na stromě dozrají, je tento strom považován za úspěšný. K tomu ale dojde prostřednictvím souhry vody, slunce a další spousty podmínek. Některé stromy nedozrají. To neznamená, že nejsou stromy, že nemají kořeny, je u nich vše stejné jako u plodících stromů. Plodnost je metrem správné fyziologie života. Osvobození bylo považováno za zralost člověka. Ne všechny meruňky dozrají - některé spadnou, jiné nerozkvetou, jiné zůstanou zelené,...to jsou nedostatky a těm stromům se potom říká plané, nezralé. Podle reference se hodnotí. Jak se vyhodnotí je ovšem pouze záležitost vnímatele. Lidé jsou také plodní a neplodní - zde chápáno ve smysl možnosti/nemožnosti dosažení mókš. 

Když byl člověk malé dítě, hrál si s autíčkama, s angličáky. Tyto hračky neměly motor, tak si dítě vydávalo zvuky, autíčka nejezdili, tak se museli tlačit. A tak běžel čas, člověk zrál a dozrával. Už není malinký, už je dospělým a hračky mu nic neříkají, jsou v popelnici v krabici. Když byl dítě, tak to nepřipadalo v úvahu, ty hračky byly důležité. Dozráváním ale pochopil, že hračky jsou k ničemu. Dospělý se věnuje autům velkým, pojízdným, s motorem a výbavou. Jiné zájmy jsou u nezralého a jiné po dozrání. Až bude tento člověk starý, zbaví se i velkých aut a bude už jen na zahrádce. Růstem se tak vytváří odpad. Nejvyšší zkušenost je získání mókš. Pochopí se, že nejsem autem, domem, manželkou, dětmi... Zbavení se dokonce i strachu ze smrti, to už je potom vstup do věčnosti. To jsou různé fáze vývoje, růstu. Je přirozené pro člověka takto vnímat a získávat zkušenost.

Dítě má boty, které mu někdo ukradl. Když dospělo, ušetřilo peníze z brigády a koupilo boty. Proč? Protože boty znalo, nosilo je. Tím nošením se stala zkušenost, esence konání se zachovala. Chození v botách bylo neustále živé v hlavě. Jakmile byla možnost získat peníze, tak následoval koupě bot. V 17 letech potom člověk koupí svoje boty za první vydělané peníze. Potom s těma botama předvádí, ladí s botama šaty a kabelky. Tak za další výplatu koupí člověk další boty, takové, aby lidé ještě více chválili a šaty k ještě lépe pasovaly. Takto vypadá touha mít boty, která obsahuje vydělání peněz, ohýbání se k zavázaní tkaniček, chození... všechny zkušenosti se propojují díky konání. Kdyby člověk jako dítě v botách nechodil, vůbec by podobné touhy ani konání neměl, nebyl by důvod. Dělání je žití. Tím se realizuje.

Jak realizovat, aby člověk lépe dozrál a nejlépe poznal? To by vždy cíl života - to nejvyšší poznání - mókš. Verš 8 zdůrazňuje, že samotné dělání ani znání nefungují, ale oba pohromadě jsou skutečným nástrojem pro zisk mókš. 

Člověk vyrazí do města, ale nemá cíl, důvod. Vidí pekárnu a kouká na zboží, prodavačku. Projde, jde dál. Neví, co to je chleba, prodavačka, nic neví. Neví ani, jestli má hlad a chuť. Nezná a tak se nic neděje. Pokud se děje, je život. Potom člověk ví, že má hlad, poznává obchod, vidí chleba, nakupuje, zažene hlad. Když člověk zná, ví, jako v tomto příkladě co je to hlad, město, obchod, potom se také vykonává, všude člověk projde a koná, tím věděním a činěním se získává samskár a děje se. To, co člověk zná chce a opakuje. Vybírá, určuje, rozhoduje. Pokud je znání jiné, než dělání, tak se žití nemůže dít, ani samskáry, zkušenosti. 

Moderní člověk sladěnost nemá. Neví, kdy umře. Ale ví, že smrt může přijít kdykoliv. Ale přitom odkládá svoje práce. Znání neodpovídá konání. Když ptáček nemá sladěná křídla, tak nemůže lítat, jedná se o pád. I u člověk, pokud se dělá nesladěná činnost - něco jiného vím, jinak konám - nedosahuje se cíl. Co člověka zajímá je cíl, ale ten vyžaduje sladění znání a dělání. Podle toho se má konat, podle toho, co znám. Pokud "znám" jsou jenom informace bez rozhodnutí, jiskry, přesvědčení, poté se dělá jenom "líbí a nelíbí" a to, co se nakonec děje je nevyhovující a produktem je zklamání, nenávist, pochyby, ztráta. Člověk takový výsledek nechce, ale přitom často dělání opakuje. Tak může být konání konstantně v nesouladu s poznáním. 

Sladění dělat a znát je cesta k úspěchu. Jakýkoliv obor chce člověk dělat je třeba nejprve prozkoumat, naučit se všechny detaily. Jakmile se zná, tak je třeba praktikovat, dělat, cvičit. Nakonec může člověk v daném oboru vystoupit jako profesionál. Například takový právník, nejprve nastuduje sbírky zákonů, potom trénuje logiku v praxi a nakonec může i vystoupit před soudem a obhajovat svého klienta. Takovou praxí se jde k úspěchu. Pokud ho ale nebaví pamatování zákonů, tak celý další proces selhává. Dochází k neúspěchu, peníze se nevydělají, dostaví se zklamání a hněv na justici, vládu i sebe sama. 

Vše je jen ze sladěnosti gján a karma. Obvykle kvůli rág a dvéš, výchově, zkušenostem a podmínkám člověk sladěnost ztrácí. A když se vykonává nesladěné, výsledky nejsou uspokojivé a člověk se noří do trápení, rozčilení a hněvu. Pokud se něco podaří, může se stát, že člověk spadne do chamtivosti, hrabání, aby se úspěch opakoval. Dělání má obojí ovoce - zklamání i chamtivost. 

Při sladění gján a karm jsou následky uspokojivé, ve vědění jsou také možnosti vidět, co přijde za pocity po realizaci. To je ryzí znání, všechny možnosti jsou vidět, je vědomost i o vlastním působení. Tomu se říká gján. Člověk ví, jak vše funguje a co je zahrnuto, a potom se provádí. 

Někdo dělá jen ze zvyku, bez znání. Jiní zase znají, ale nevykonávají. Oba případy vedou k trápení. Pamatovat na jóga Vašištu, že existuje znání a konání a jejich sladění, které je cestou k mókš. 

Člověk by se měl zamyslet sám nad sebou a také pozorovat na okolí, jak se věci dějí. Sebe poznat je stejně důležité, jako pochopit okolí. Vědět proč, co a jak je. Mít pochopení, moudrost. Jóga Vašišta je úspěch jak pro sebe, tak pro okolí. Sladit gján a karm.



Ájurvédská Univerzita Praha


Ájurvéda Kuti Team
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Luky