![]() |
| ,-Upadesha 2, (Ch.-2, V.-23) |
कर्म षट्कं इदं गोप्यं घटशोधनकारकम् । विचित्रगुणसन्धाय पूज्यते योगिपुङ्गवैः ॥ २.२३ ॥ |
karma šaṭkaṃ idaṃ gópjaṃ ghaṭašódhanakárakam । vičitra-guṇa-sandhája púdžjaté jógipuṅgavaiḥ ॥ 2.23 ॥ |
| Karma - action
Šaṭkam - group of six
Idaṁ - this
Gópjaṁ - secret
Ghaṭa - body
Šodhana - cleaning
Kárakam - causes
Vičitra - various, wonderful
Guṇa - property
Sandhájin - to produce
Púdžjaté - worshiped
Jógin - yogis
Puṅgavaiḥ - from the most excellent || 23 || |
Pránájáma - Indikace |
Šat-karma (šest druhů konání), které jsou šódhan (detoxikace) pro tělo, jsou tajemstvím. Vyrábějí mimořádné vlastnosti a jsou dokonalým jógínem brány opravdu vážně. |
| Commentary Rychlý zápis bez jazykové úpravy Šat karma, šest procedur tvoří tajemství. Vyrábějí mimořádné vlastnosti a jsou dokonalým jógínem brány opravdu vážně. Takže Těchto šest procedur je šódhan. Jsou to dvě slova, šódhan a šaman. Týkají se nápravy fyziologie. Když fyziologie nefunguje, jsou známy dvě metody, Šódhan znamená, jak detoxikovat, jak z těla odstranit toxiny, jak toxiny odstranit z místa. Když jakýkoli dóš agni, ama jsou porušené, zvýšené, tak odstranit z těla pryč. Pak se říká šódhan. Šaman znamená utišit. Když se nějaký dóš zvýší nebo je snížený a metabolismus nefunguje, tak tam udělat kompromis a dohodnout se s dóš, aby už dál neblbly. Při šaman se používají medikamenty. Při šódhan se používá v józe šatkarma. Šaman v józe není, to je záležitost ájurvédy. Třetí léčebná technika pro nápravu fyziologie je salja, znamená chirurgie. Tyto tři metody pro nápravu fyziologie jsou známé v ájurvédě jako šaman, šódhan a salja. Tady jóga vypráví o šódhan. Šatkarma je šódhan krija, ve které nedostatky, dysfunkce se napraví. Jsou tajemstvím. To znamená, že o procedurách, o šatkarma se nevypráví. Tím se nechlubí. O tom se nic neprozrazuje. Proč? Vždyť jsem se o tom dočetl. Vždyť na to mám certifikát. Když mám certifikát, tak to umím. Považuje se to za tajemství, protože je to přímý zásah na fyziologii. Šatkarma se nemůže konat s pochybami, s nedůvěrou. To nelze konat jako opice. Dělám to, jak to dělá druhý. Ne, prosím žádné opičení. Šatkama vyžaduje přítomnost, oddanost, úctu – říká se tomu učitel, cvičitel jógy, který veškeré znalosti, indikace a kontraindikace, veškerou diagnostiku má ve své hlavě. Není povinný, aby to řekl. Potřebuje velkou výplatu, a ta výplata to je respekt, oddanost, vděčnost. To je platidlo, za, které se platí za získání znalosti a vědomostí o tom co vše vzít v úvahu, jaké jsou indikace a kontraindikace, jaké je správné množství, jaký čas, postup atd, to vše znalec mistr určuje. To vše je záležitostí znalce. To vše lze získat od znalce. I když to někdo získá s velkou úctou a respektem a provede procedury šankprakšalan, dhauti, basti sám, a řekne si, že to vše už zná a že je mistr, protože už to umí a může to provádět. Ale kdepak. Dávka a technika byla ušitá přímo na něj. Musí tedy ještě umět, toto vše rozpoznat. To umění ještě nemá. To bude získávat postupně, neustálým požehnáním svého mistra. Neustálým placením oddaností a respektem. Tu vědomost se nedá urychlit. Tu vědomost nelze ukrást. Jinak nebude znát konkrétní indikace a kontraindikace. Pak by to zůstalo na úrovni moderního školství. Má 60 bodů a získá certifikát. Poznání se nedá měřit v bodech. Tyto šatkarma techniky byly a jsou vždy velice individuální a mají se brát velice detailně a vážně a pro jógína je to velice posvátná záležitost, protože po těchto procedurách je na počkání výsledek. Akorát přesnější poustup není nikde popsán. Přesný postup je součástí velkého balíku poznání. K tomu musí postupně dojít. Pak člověk může provádět šatkarmu na někom jiném. Nejprve musí trénovat na sobě pod dozorem a očekávat každou perličku od svého učitele, o ní zauvažovat, popřemýšlet, dávat do souvislosti. Pak je to možné. Proto slovo tajemství a jakmile o tom začneme mluvit, tak je to problém. Lidé dnes mají velmi rádi diskuse. Rádi diskutují. Ale to je společnost bláznů. Diskutuje se tam, kde člověk nevěří. Diskutuje se a tam, kde se lidé vzájemně vytahují, co všechno umí. Diskutuje ten, kdo chce prosadit svou hrdost, osobnost. Diskutuje ten, kdo cítí štěstí z porážky druhého. Diskutuje se tam, kde jsou samé opice. Diskusemi se vědomost nezískává. Diskusí se získá nevědomost, hrdost, sobectví, samé takové věci. Pro diskusi není v józe místo. Tam, kde je vědomost, tam není místo pro diskuse. Tam je místo pro přemýšlení a uvažování. Čintan manan svadhjáj – přemýšlet a vytvořit své poznání, a proto je to tajemstvím. Jógíni to berou jako posvátnou záležitost, žádné pochyby nejsou. A když jsou pochyby, tak to vůbec není jóga, nelze provádět šatkarmu ani pránájám se nedá provádět. Lidi se velmi rádi vytahují s pochybami. Žijí s pochybami, protože milují stres, aby o tom mohli mluvit. „To bylo velmi stresující období.“ Nebo „To byl velký stres. Lidé jsou zamilovaní do stresu, posbírají vše, co může obohatit stres. Co mi děláme v józe a ájurvédě, pokud není čisto a jasno – důvěra, tak to neděláme, to se nemá dít, obzvláště procedury jako dhotí tak je to obrovský problém. Bez pochyb. Raději ať si dáme čas na popřemýšlení. Když si dáme čas a víme, že to chceme stoprocentně. |