![]() |
| ,-Upadesha 2, (Ch.-2, V.-43) |
तत्सिद्धये विधानज्ञाश्चित्रान्कुर्वन्ति कुम्भकान् । विचित्र कुम्भकाभ्यासाद्विचित्रां सिद्धिं आप्नुयात् ॥ २.४३ ॥ |
tat-siddhajé vidhána-gjáš-čitrán-kurvanti kumbhakán । vičitra kumbhaka-abhyásád-vičitráṃ siddhiṃ ápnuját ॥ 2.43 ॥ |
| Tad - this, so
Siddhajé - perfect, professional
Vidhāna-gjáḥ - those who know the rules, methods
Čitrán - picture, image, pose,
Kurvanti - practicing, to do
Kumbhakán - retaining of inhaled breath
Vičitra - different
Kumbhaka - retaining of inhaled breath
Abhjását - to practicing
Vičitráṁ - various
Siddhim - professional
Ápnuját - can reach, can achieve || 43 || |
Mistři manónmaní |
Profesionální mistři mají znalosti praxe různých typů kumbhak k dosažení tohoto stavu (manónmaní). Prostřednictvím toho (kumbhaka) dosahuje jógín nádherného úspěchu. |
| Commentary Velmi rychlý zápis, který je nutné doplnit podle FB záznamu, bez jazykové úpravy Určitý stav mysli, kdy je mysl vynulovaná. Mistři využívají tohoto stavu pro kumbhak, kterému je tento verš věnován. Když je nějaký profi mistr, praktikant jógy tak využívá tuto situaci manónmani, při které je mysl vynulovaná. Stav manónmani, kdy se člověk vynuluje. Nechceme nic vidět, nic slyšet, nechceme nic poznat, vnímat. Přesto se v tu chvíli něco vnímá. Nevnímá se smysly, ale v hlavě se neustále honí. Ani nechceme, aby se hlava honila, začneme jednoduchým postupem, pozdravem, pokorou, respektem. Když máme pokoru, respekt a úctu, tak automaticky dochází k odevzdání a k hlubokému ztišení. A toto situaci je taková, která se praktikuje v védském chrámu, která se začne zdravit poklona, respekt ke každé kamenné soše, která nevoní, která se nehýbe,... ale člověk před ním stojí a vzpomene si na to že je to kotva. Pozdraví, pokloní se a tak než dojde ke chrámu, projde s pokorou a zdravením sto takových sošek. Taková hlava nic jiného nevnímá. A když je takto hlava vynulovaná, je tento stav automatický. Je to stav připravený, ve které je mysl vynulovaná, stav manónmani. A pak neustále ten člověk žije. A co potom začne vnímat? Vnímá sám sebe a v rámci sám sebe vnímání je stav, že on sedí a jeho tělo se hýbe. Jeho tělo se roztahuje a stahuje, toto vnímá. Pak vědomě do toho vnímání, že tělo se roztahuje, přidá roztahování. Když se tělo stahuje, přidá stahování a když se zadržuje, přidá zadržování. Takto jen tím že se přidá do zadržování, takto vědomě se člověk stává fyziologií. Dýchání je velmi hrubá záležitost lidského tělo. A to je vnímatelné, i když je řízena autonomní nervovou soustavou, člověk to vnímá a může s tím splynout. Splynutí sám do sebe do dýchání, je začátek pránájám. Co ty lidé, kteří jsou cvičitelé jógy, praktikanti jógy a používají slovo pránájám, bohužel to znají povrchně. jako dechové cvičení. Pránájám pak znamená dechové cvičení, podobně hormonální cvičení, a bůh ví jaké ještě cvičení. Ale pránájám nic takového není. Pránájám je jen, když je ve stavu manónmani. A splyne. Ta první fyziologie, je znát, v první řadě to je dýchání, roztahování, stahování a zádrž. Takže poté manónmani o tom je tento verš. Mistři využívají kumbhak. Manónmani je stav, ve kterém člověk zklidní mysl a pak užívá kumbahk. Dech má čtyři fáze, a to nádech, zádrž, výdech a zádrž. Nádech, který potom následuje je naplnění jako džbán, nádoba, když dáme plnění, pak je další fází džbánu a nádoby je udržení obsahu, který se naplnil. Následuje fáze je vyprázdnění džbánu, vylití, výdech, džbánu. A dal zádrž, že ta prázdná nádoba, džbán udržuje prázdnotu, než se naplní, to je súnja, čtvrtá fáze procesu. Takto nádech a výdech má mezi sebou dvě zádrže. Nádech – zádrž a výdech - zádrž. Nádech a zádrž je fáze, ve které se člověk nadechne a zadrží, tedy cokoli se nadechlo, jestli je to vzduch, kyslík, zadrželo, tak automaticky prodlouží čas k předávání hodnoty dechu a přeměně dechu do životní síly. A tomu se říká kumbhak – to znamená jako nádoba. Člověk se nadechne a pak zadrží. Ne, že se nadechne, ale člověk projde dech a zdrží. Není kdo. Kdo to dýchá o tom nevíme, nemůžeme vlastně říci, že člověk se nadechne. Kdo to nadechnul, ten samý zadržuje. Já jsem nadechnutý, já zadržující. Já nemohu říci, že já dýchám. Já nevím, že dýchám. Jsou chvíle, kdy já nevím, že dýchám. A já dýchám. Ale já to nejsem, když to dýchá někdo jiný. Já se stávám, tím, kdo je tím, kdo dýchá. To rozhodně já nejsem, protože bych to věděl. Ale já o tom nevím, není to moje práce. Kdo to dýchá, tomu se předá. To je trochu přístup uvědomění, popřemýšlení, ke kterému člověk dojde a najde svou podstatu, tím pak člověk je. Je tam někdo, kdo dýchá, já se k tomu přidávám, já se stanu on, a dýchám. Projde nádech a zadrží ho. To zadržení po nádech se jmenuje kumbhak. Ve spisu Gheranada samhitá se dává na kumbhak velký důraz. Je velmi podstatný a ve kapitole pránájám dává velký jógín Gheranda přesnější pravidla a vysvětluje poměry při kterých funguje fyziologie. Nechci předbíhat v tomto verši, se říká, že kumbhak je důležitý, tedy naplnění – zadržení a vypuštění. Předpokládám, že několik dalších veršů se bude věnovat kumbhak. Je podstatný, můžeme to brát z hlediska moderní biologie, kde nádech a předávání kyslíku do oběhu a nabrání CO2 a výdech a teď když řekneme zádrž po nádechu je dostatečný časový prostor k předání kyslíku a nabrání CO2, po dobu kumbhak je dostatečný čas k tomu, aby tento proces proběhl. Protože hodnota kyslíku je podstatná pro celé tělo, celou fyziologii, mysl, mozek, thalamus, srdce, pro všechny tkáně v těle. Význam kyslíku je zdůrazněn nejen v józe, v biologii, považuje kyslík za důležitý. Tak prosím pojdeme na kumbhak, který to předávání kyslíku do oběhu ať je velice snadný a plnohodnotný, to se děje v rámci kumbhak. Nádech a zádrž. |