Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Proto vždy spojuj svou mysl se Mnou, buď Mi oddaný, uctívej pouze Mě, klaň se pouze Mně, odevzdávej se Mi, a tak se neustále pohroužíš do Mne a plně se Mi oddáš, určitě Mě dosáhneš. ||9-34||

---

---

Kostič: S myslí ve mně buď oddán mi, obětuj mně a klaněj se, dosáhneš tak mé podstaty jen spjat se mnou, na cestě mé!

---

Komentář Govind: Bavili jsme se o bramborách. Brambora je studená, tvrdá, šťáva tekující. Tuto bramboru dáš do žhavého popele. A čekáš a nudíš se, hraješ si dřevěnou třískou v popelu. A za 40 minut tam ten jogínem čte Bhagavadgítu. Po 40 minutách vytáhneš z popele bramboru. Porovnáním čerstvé brambory a pečené v popelu zjistíš, že je úplně jiná. Není studná a tvrdí, ale teplá a měkká. Když jí ždímáš, tak z toho nic nevyteče, je to jenom prášek. Co se stalo? Brambora na počátku měla svou náladu brambory ze záhonu. A když si zacvičila jógu, přečetla Sánkhju, tak vypustila veškeré své zájmy, identitu, chlad, vypustila tvrdost, tekutost. Vše bylo Lukymu předáno - tady máš Sánkhju do kyblíku. Co nabrala brambora? Nabrala teplo, a to nejenom někde, celá, absolutně celá. Když vypustila chládek, přijala teplo to rozmělnilo celou tvrdost, tvrdost byla pryč díky teplu. Voda byla odpařená díky ohni a celá brambora, úplně celá byla kompletně horká. A ty prvotní identické vlastnosti brambory zmizely a brambora je vajrágí. Když je brambora vajrágí, už identické vlastnosti zmizí, to co dělalo identitu zmizí. A zůstává jen vajrágí brambora a je jiná než ta čerstvá brambora od Hanáka. Je to trošku pochopitelný ten příběh? 
Tak tomu se říká pratipádham parájan, že se promění, v češtině proměna. Taková brambora, syrová brambora se proměňuje do pečené brambory. A to je celé dílo agni, toho tepla. Tak to je tento verš 34. 

My jsme celý život jako syrové brambory, skáčeme, žijeme, ukazujeme se, počítáme. Jsme jako syrová brambora, která drží svůj chlad, své tekuté šťávy. Jak brambora máme každý své vztahy, hromadění, záruky, jistoty, pravdy, já vím, já znám, já jediný. To je já, brambora, člověk. S těmito vlastnostmi. Když projde pečení toho člověka, toho života, jóga sádhana, praxe jógy, to je horký popel, pec. Když se tam vleze, tak prvotní vlastnosti brambory zmizí. Jsou opuštěné, jsou předané, už nejsou. Objevuje se tam měkkost, vůně, chuť, hladkost, jemnost, to všechno se automaticky objevuje díky té proměně. Člověk, když projde Bhagavadgítu, Védantu, Sánkhju a to projde pečením a obsadí se uvnitř, přichází absolutní změna. Když ta čerstvá brambora pustí oheň do sebe, tak ta brambora se absolutně změní.
Ale když ta brambora čumí, Janda pálí oheň, ví jak vysoké jsou plameny, ještě přijde kamarád Děkan a přinese teploměr, je tam je 1000 stupňů, bude pečená, změněná z toho znání? Tak holým čtením Bhagavadgíty, Sánkhji, Védanty se nic nestane. To je brambora chodící s teploměrem, pořád kontroluje teplotu, horkou vodu. Co se stane s takovou bramborou? Nestane se nic. Holé posbírání informací, tím se nic nestává, to je záruka. Takoví jsme všichni. Všechno známe, žijeme v proslulosti, známe úplně všechno. Když něco neznáme, tak uděláme úplně všechno. Jako ta brambora se namočíme do horkého popela a všechno přijímáme dovnitř. Ale to my neděláme, my jsme brambory chodící v ruce s teploměrem
Janda: Jak to souvisí s tím, že nitro musí být čisté?
Govindží: To je na bramboře, jestli ji zajímá změna, že nechce být tvrdá, nechce být studená. Už rozhodnutí čistí nitro. Ano, to je ten zájem, to je přesvědčení, to je touha po změně. My nemáme touhu po změně, my máme touhu nosit teploměr. A to mi stačí, to znám a to mi stačí. Jsme takové malé děti. Sandálka mi dala vajíčko a to jí vypadlo z ruky. Vajíčko nepadá z ruky, to musí vypadnout ze zadku. 
Takže vezmeme plyšáka, skáčeme a radujeme se, ale nevidíme dovnitř. Jsme jako děti, jsme šťastni, že něco známe a tím to končí. Děkan všude strká teploměr a čumí na něj. Takto nám stačí informace a máme pocit, že více se dělat nemusí. Ale je úplně jiné se pustit do toho ohně a proměnit se, z toho je úplně něco jiného. K tomu nedochází, nám stačí to znání. Ale znání je nutnéj je jen prvotní. Vidí se oheň, ale jsou další kroky, které je třeba udělat. Vlézt do ohně. Budou kamarádi a bude z toho lidské tělo. Tento koncept brambory je speciální jen pro Česko. Takto se brambory pečou v Česku. K tomu se dělá praxe jogína, v rámci praxe jogína už v Patandžaliho Aštanga józe se vysvětlují pravidla. Praktikující jógín má pravidlo, že musí být pečen v ohni v troubě. Hned v první kapitola v Aštanga józe je jama nijama a v rámci nijam je Íšvara pranidhána. Íšvara paridhánam, Íšvar, Bůh, v případě brambory oheň paridhánam - být obětován. Co může brambora obětovat? Chládek, tvrdost, tekutinu. Umíte si představit, když to brambora odevzdá, jaká bude brambora? To už není ta původní brambora, je už jiná. Tomu se říká jógín brambora, odevzdá vše, co dělá její identitu. To je Íšvara pranidhána. A to je tady řečeno ve verši 34 Kršnou Ardžunovi. Man manjá je obsah mysli. Co je splynuté do mysli je manmaná, svým způsobem povědomí.
Znáte slovo eufórie. Co je to euforie?
Děkan: nadšení radost.
Govindží: A to když má v srdci Děkan, tatínek Kakinky, manžel Marušky, a když doma vidí Marušku, Kakinku, dvě děti s Kakinkou, je v eufórii nadšenosti, že má plnou rodinu, plnohodnotnou. Má takovou radost, chce pro rodinu něco udělat. A když je Děkan v euforii, vytáhne peněženku, vytáhne 50 tisíc korun, a jdou do obchoďáku. Tady máš medvědíka, plyšáka, opici. Kakinka kouká na ledničku Miele, Mercedesa, tak nadšený Děkan v euforii vysype plnou peněženku, plnou kartu, všechno vysype. Tady máš.
Manželka vidí Avon, tak kupuje. Karta v čoudu. Protože změna přichází, že je v rodinné euforii, nemá žádnou myšlenku na sebe. Nemá zaplacenou barvu na plot, elektriku, plyn, mobil, ale to se vůbec neřeší. Řeší se Miele pračka, Mercedes. Avon flašky, medvědi a plyšáci. To se řeší. To se může řešit kdy? Když je Děkan v plné euforii radosti.
Když v hlavě má - nemám zaplacený mobil, nemám kyblík barvy pro fasádu, nemám koupené polystyreny, bude kupovat Miele, medvědy? Bude se to dít? A proč se to může dít, jak se to bude dít? Když Děkanovo nitro je obsazeného rodinou, pak není žádný problém koupit Miele, Avon flašky, plyšáky. To není problém. Všechno je, co není. Barva na fasádu, polystyreny, mobil není zaplaceno. To je to, co dělá jeho osobnost, jeho identitu.
Člověk jenom moje maso, moje lednička, to je jeho identita. A když ta identita není a zmizí a nahradí se obětováním, tak je to všechno jinak. Pak má Kakinka Miele, děti mají 3x větší plyšáky a Maruška má skřínku přeplněnou. Protože přišlo vajrágja. Chápete, co se snažím říci?
To je poslední verš deváté kapitoly Bhagavadgíty. Jsou tam slova man maná - mysl nitro, bhava - stání, děje se, stává se, madbhaktó madjádži - euforie, úplně tím omámený, je v transu. Jako když je někdo omámený alkoholem, radostí, rodinou. Brambora je omámená ohněm, Děkan je omámený rodinnou radostí.
Takže když je člověk omámený Mnou, Brahmou, Bohem, potom se dějí proměny, a celé jeho nitro se stane madhem - omámeným.
Zdravení je jen sklon. Dobrý den pane Děkane, to znamená, v hlavě mám jenom Děkana. Namaskár, to je pozdravení jenom Boha. 
A to také znáte - juktasja znamená obsazenénitro, Átmá Matprarájánah - Mnou je obsazená, proměněná a tím je. Už to je pečená vařená brambora, tu už neudržíš v ruce, lítá z ruky do ruky. Takže když se oheň přemístil do brambory, tak už není brambora, je teplo, je bomba tepla. Potom člověk splyne do Brahma automaticky a stává se Bohem. Když Děkan vypije celou rodinu a má z toho euforii, tak je úplně celý Děkan rodina. Už není držitel mobilu, elektriky, polystyrénu k zateplování. Takže nic z toho není. Pak je jen Děkan rodina. Je do toho absolutně namočený. Takto tento verš naznačuje, když se člověk ve své duchovní praxi absolutně namáčí, tak vlastní identické osobní zájmy nejsou. A co potom je? Je jenom Bůh, do kterého je namočený. To je dnešní veršík. 
Janda se pořád těší na to, že Děda Rad promluví. Těší se stejně, jako když člověk najde v lese vodu, tak je šťastný. Tak něco řekni.
Děda Rad: Krásný příběh s bramborou, bramboře se nechce do žáru, ale když se splyne s tím, tak začínají změny a není to o tom zůstat v tom. A když v tom člověk zůstane, tak je to jeden velký zázrak. Ale jen málokdo hupsne do ohně a vytrvá. A to vytrvání stojí za to. 

Děkan: Nechce se nám do toho krematoria spálit, to je osobní, moc osobní. Ono je to i logické, protože je to jedna velká změna, a člověku dochází, že díky změně přijde obětování, to znamená, že všechno pustí. A to člověk nechce udělat, kdyby to chtěl, tak jde do ohně. To je pro člověka nepochopitelné a neuskutečnitelné, ale jde to uskutečnit, a věřím tomu, že prostě to jde. 

Govindží: To se musí, protože kdo chodí na AUP kuti, tak to jsou jatka. To je přeměnění. Ta přeměna jsou jatka. Kdo chodí na Kuti, tak v první řadě musí zemřít jeho já je mrtvé, a když není, tak ho zabije AUP Kuti, zabije ho. Tak je řezník a jatka, a když se vydrží, tak je rozemleté maso, párek v rohlíku. Být na Kuti znamená zabít sám sebe, někdo přichází s teploměrem, ten uteče a podruhé se neobjeví. To je ájurvéda Kuti je pec, taková jatka, kde se identita člověka ztrácí. Přijde nějaký Milan, zabije se Milan a stane se z něj Děkan. Přijde Jaroslav a stane se z něj Hanák. Milan je mrtvý, Jaroslav je mrtvý, jsou z nich upečené brambory, Kuti to dělá, to je taková pec.

 

मन्मना manmaná (mě smýšlející, ten, jehož mysl je upřená na mě, myslí na mě a myslí na mě); भव bhava (buď!); मद्भक्तो madbhaktó (uctívající Mě); मद्याजी madjádží (Mě oddávající se); मां máṁ (Mně); नमस्कुरु namaskuru (vzdávejte úctu! klaň se!); माम mám (Mně); एव éva (skutečně (používá se jako rytmická výplň) ; इष्यसि iṣjasi (přijdeš, odejdeš); युक्त्व juktva (udělaný neochvějný, neochvějný, sjednocený v józe, ukázněný, zapřáhnutý do jha); एवम évam (tito); आत्मानं átmánaṁ (sebe); मत्परायणः matparájaṇaḣ (se mnou jako s nejvyšším cílem, se mnou jako s nejvyšším předmětem). m

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>