Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ardžuna pronesl: Co je Brahma? Co je nejvyšší Já? Co je čin? Ó nejvyšší božská osobo? Co je původem zjeveného a co božského (nezjeveného)? ||8-1||

---

---

Kostič: ARDŽUNA promluvil: Co je to brahma, duch a čin, Nejvyšší božská osobo? Čemu se říká zjevené a co se božským nazývá?

---

Komentář Govind:
Osmá kapitola začíná otázkami Ardžuny, který se neumí se rozhodnout, a tak se ptá Kršny, svého důvěrného kamaráda, velkého mudrce, silného a statečného jógína, který sám je jako Brahma. Jeho konání, styl žití je niškám nisang a jen výkon bez pocitu identity.
Ardžun je příliš zamotaný do svých vztahů, proslulosti, hromadění, identity, kariéry. To je typický Ardžun klub. A to jsme všichni, celé lidstvo na Zeměkouli, jsme namočení do své identity. Identita je páteří našeho života. Bez identity neumíme žít.
A všechno se motá kolem individua, kolem své identity. Identita je cíl a konání je kariéra. Postavit hrad kolem identity. Tak takový Ardžuna, zástupce lidstva, zastupující běžného člověka, se ptá: Co to je Brahma.
Je už osmá kapitola Bhagavad gíty a Ardžuna se pořád na to, co se od druhé kapitoly vysvětluje. V otázkách se projevuje nesoustředěnost a z toho vyplývající neznalost. Ptá se opakovaně jako malé dítě na univerzitě, co to je A, B, C, co to je jedna, dva, tři jako žák ve školce. A tady v osmé kapitole, v prvním verši se Ardžuna ptá: Co to je Brahma? Jako kdyby sedm kapitol spal, vůbec se mu neotevírá hlava.
Co to je Brahma? To byla jeho první otázka. Kolikrát bylo vysvětleno, co je Brahma. Kolikrát se člověk od malička koukal do zrcadla a až ve věku 40ti let si vzpomene zeptat se odrazu v zrcadle: Co jsi ty? Na co se díval předchozích čtyřicet let? Zbytečných 40 let. Co jsi ty, co tady děláš, proč jsi před zrcadlem? To je takový případ hlupáka. Tomu se pořád vysvětluje a když se vysvětluje, tak tam přítomný není, okamžitě je přítomný někde jinde. Stejně jako posluchači on-line Bhagavadgíty satsangu. Tady sedí, možná mají sluchátka a mikrofon a stejně ulítnou jinam, na otázku, co jsem říkal odpovídají něco úplně jiného. To jsou ty čtyřicítky. Nemohou být přítomný tam, kde jsou. Jako Ardžuna, který poslouchal už sedm kapitol a vypadá, že ani jeden verš neposlechnul, protože k tomu ani nedošlo, aby ho napadlo kdo jsem a z čeho jsem?
Když napadne člověka, z čeho jsem, tak může přijít i možnost procítit se z čeho skutečně jsem. Běžně, když toto téma dojde do lidské bedny, tak člověk začne okamžitě hrabat do vztahů a přivede ho to k odpovědi: Já jsem maminčin, tatínkův, já se podobám dědulovi, babičce, takže já jsem z nich.
A jestli vyrostl trochu rozumu, tak se člověk dál sám sebe ptá, proč já jsem úředník, když děda byl farmář? Když jsem od dědy, proč nejsem taky farmář? Pak se dozví posloucháním ájurvédy, jógy, filosofie, že člověk od rodičů, od prarodičů přebírá geny. Ale geny není bedna, geny jsou tělo. Člověk má oči, nos, kůži, uši, ramena, hrudník podle genů, ale co má v bedně, čím se sám cítí, je jiný než geny, jiný než děda, maminka. Pak si řekne: Aha, tak to jsou moje bývalé touhy, to jsou moje přání, moje chtění. Kdepak ty moje touhy a přání jsou? A kdo to určil? To jsem určil já. A je zase zpátky dokola já a moje touhy, já a moje touhy. Touhy jsou ze mne, já jsem touhy, touhy jsou ze mne, já jsem touhy.
Tak dobře, je já, touhy a tělo. Tělo je vyřešené, to je od rodičů, prarodičů, od Keltů, od Slovanů, dědy Říp (Praotec Čech). A co z čeho jsem úřední, dělník, architekt, truhlář, kovář? Tak to jsou z moje touhy, moje chtění, moje liba, moje touhy, takže zůstane, já a moje liba na jedné straně a můj dědeček, maminka na druhé straně. Tak hodně velký zvědavec, schopný, chytrý, inteligentní se může zeptat komu patří děda, babička, já a moje zájmy? Čí to oni jsou všechno? Ryba, krab, žába, pet láhev, klacky dřeva, valouny na dně řeky, všichni mezi sebou říkají, kdo co je, ale čí jsou neřeší. Čí jsou? Oni jsou řeky. Řeka vlastní rybu, krávu, pet láhev, bahno, valouny, mrtvoly. Kdo to nese? To nese řeka. Takto babičky, maminky, dědové, tatínkové, uživatelé, neuživatelé, liba, neliba, to všechno komu patří? Tomu se říká Brahma. Ale k tomu pochopení člověk musí dojít.
Kršna celou dobu vyprávěl o Brahma a doteďka Ardžuna nechápe. Ta nechápavost je vrchol nepřemýšlení, že o čem celou dobu se mluví, na to jeho dosah není. Pořád zůstává do svůj - moje maminka, můj děda, moje babička a to jsem já. Aby se objevilo to slovo Brahma, tak se muselo přeskočit na otázku: Odkud oni (babička, maminka, tatínek..) jsou? A takovou schopnost přeskočení Adržuna vypadá, že nemá. Jako každý člověk žijící na Zeměkouli. Podobně jako, když Govind přednáší, a to, co přednáší není vůbec předmětem přemýšlení posluchačů není. Govind vypráví o tridóši, mahábhútech, guny a předmětem přemýšlení posluchače je co? Proč asi babičku bolí záda, proč moje děti jsou takový, a to jsou jeho téma. A Govindovo téma je, co to jsou guny a dóši. A co Góvind vypráví 8 hodin, tak to téma vůbec není tématem posluchače ani jednu minutu. Posluchač má úplně jiné téma a jeho tématem je co? Vlastní zájem, identita, chamtivost, kariéra, pro sebe, co se mi hodí, vztahy – kalkulačka výhod. To jsou téma posluchače, a to je přesně i Ardžun, který vůbec nechápe, o čem ten kontext je a jak mít ten samý kontext jako Kršna.
Když má žák bednu, která chytá učitelská slova, tak je tam přítomný. A taková přítomnost u nás není. Jsme někde přítomní, ale v hlavě je vlastní zájem. Můžeme poslouchat cokoliv, ale soustředíme se na vlastní zájem. A v tu chvíli ta řeč, ten kontext, ten čas a prostor je všechno zbytečné, bez významu, protože máme vlastní zájem někde jinde. A to je ten důvod, když se mluvčí zeptá posluchače, co jsem říkal, posluchač není schopen odpovídat a opakovat přesně to, co mluvčí říkal. Protže kde byl? Posluchač byl ve vlastních zájmech. A to je situace i tohoto verše. Ardžuna se opakovaně ptá, co to je Brahma.
Další, co se Ardžuna ptá je: Kim adhjátmá?
Co může znamenat adhjátmá v češtině? Přišlo mi nejdříve se ujistit význam českých slov - v, pod, nad, do, od, jak se v češtině používají slova sestavená jako nad-hled, pod-hled, ná-hled, po-hled, v-hled. Tak co to je za slova - v, do, od, pod, nad? To jsou před-pony. A co znamená před - pony? To znamená před-něco je před-pona, že je něco-pony a je ještě něco před tím něco-pony.
Co znamená slovo před? Dá se říct slovo před, aniž by se bral v úvahu čas a prostor? Takže co naznačuje slovo před? Je to náznak času a prostoru. Je něco a to znamená nějaký čas a prostor. Slovo něco znamená nějaký čas a prostor. Tomu se říká něco. Jiný význam není. Takto něco má před. Nějaký čas a prostor má svůj před-čas, před-prostor. Takže každé něco je uzavřené v rámci času a prostoru. A před tím je také nějaký čas a prostor, to je před. A protože to je už před nějakým časem a prostorem, tak se tomu řeklo pony, takto jsou před-pony. Takže co ten pony je? To je také nějaký čas a prostor, věc, také něco a v-ponny, nad-ponny, pod-pony, do-pony, od-pony, to jsou všechno před-pony. To znamená, že tam je něco jiného než to něco-pony.
Co pak všechno vlezlo do toho něco, do toho pony? To je "v", to naznačuje ten prostor a čas vevnitř té hranice pony. Když vloží se do pony, tak se říká "do" a když z pony se vychází, tak se říká "od". Když to má pod sebou nebo čím je něco pod, znamená na, tak "pod" a "na" je významem úplně stejné. Takto voda na čaj, pro čaj, pod čaj, to jsou zmatky a člověk je nechápavý. Říká se něco a dělá se něco. Člověk nepoužívá rozum. Je nevyrostlý, tak k tomu vůbec nedochází.
Takže slovo ádhja znamená v češtině "na". Říká se voda na čaj a je to voda pro čaj. Předpona "Na" defakto naznačuje, co je pod tím. Ze slova na je nad. Sedí nad Vltavou a pod tím je Vltava. Říká se různá města nad Vltavou. Nad znamená, že je něco pod tím. Nad se rovná pod. A pod sebou znamená ádhja. Ádhjátma - mít pod sebou Átma. Mít pod sebou átmá, to je adhjátmá.
To znamená, co je pod tím, to bublá, to je cítit. Kdo to může cítit? Kdo je nad tím? Když je záplava Vltavy, kdo to cítí? Ten, kdo je nad Labem? Ne, cítí to ten, kdo je nad Vltavou.
Tak jestli se něco v Átmá děje, tak to ucítí ten, kdo je na átma a tomu se říká adhjátmá. To je duchovní člověk, chovač duše. Na duši.
Pastýř je na ovečkách. Co se děje v ovečkách, pastýř cítí, protože je na nich. Když člověk je na átma, tak je ádhjátmá.
Jako když Govind mluví o gunách, mahábhútech, dóš a vy jste na vlastním zájmu. Govind je na gunách a vy jste na vlastním zájmu. A proto se vůbec nechytnou ruce, protože každý sedí na jiném koni, Govind sedí na gunách a vy sedíte na vlastním zájmu, každý má jiného před-pony (pony jako kůň).
Adhjátmá, je slovo používané hodně v jógové sféře a je také dokonce cílem jógy - být na átmá, pořád se cítit ádhjatma – na átmá. Sedíme na Átmá. Můžeme ho mít v dlani. Když ležíme na átma, tak cítíme na celém těle. Takový pocit má mít jógín, a proto slovo adhjátmá zapadá do jógového slovníku a cílů.
Adhjátmá je proto ve slovech spirituologie, to není ani ve slovníku business managmentu, vztahů, rodině, obchodování.
Takto další Ardžunova otázka je: Co to je ádhjátma?
A do třetice přidává Ardžuna otázku: Ó Kršno, co to je karma? Co to je dělání? Co to je konání. Co to je výkon. Dělání. Dělání není jedna věc, je to mraky věcí. Jako stonožka má sto nohou a na nich je jedno tělo. Takto dělání má sto nohou - můj libo, moje chtění, každá noha se nějak jmenuje a výsledek z toho je dělání. A to Ardžunovi nejde do hlavy, ale aspoň došel tak daleko, že chce pochopit co to je karma.
Další otázky Ardžuna jsou : Čemu se říká adhibhútam, adhidaivam ?
Adhibhútam - to jsou dvě slova adhi a bhútam. Adhi - co nemá začátek a co nemá konec. Někdy se používá slovo nekonečnost, ale to v sobě nemá význam nezačínající. Má jenom nekončící. Kdo se rodí, ten umírá, kdo začíná, ten končí, nemůže být jenom nekončí a začíná, to nelze. A takové jsou předklady, pochopení překladu slova adi. Překlad jako infinitivum, nekončenost, které má začátek. Proto je celá moderní matematika je neplatná, protože definice infinitivu je, že začnout to může nějaký číslem, ale nekončí. Baví se jen o konci. Každý chce dlouhověkost, kam chce dlouhý věk? Dozadu. Nechce dlouhý věk dopředu, chce dlouhý věk dozadu (do mládí), nechce být plesnivá kiksna.
Takže co je adhibhútam - co nezačíná a co nekončí. Slovo věčný mi připadá také jen o budoucím času, ne o zpětný čase. Pokud cit slova věčný je, že je to, co bylo, je a bude, pak je to pochopeno jako nezačínající a nekončící.
Bhút znamená existence. Existence, která nezačíná a nekončí je adibhútam. Na to se ptá Ardžuna. Čemu se říká adhibhútam?
A podelní Ardžunova otázka: Adi dévam kim mučjaté. Čemu se říká adhidaivaṁ? Slovo adi už víme. Slovo dévam je od slova dév, a to je síla k akci. Síla, co vykonává akci. Jeden věc je bhút, to je předmět, dravja, hmota, materiál, prostředek a pak je síla - síla je to, čím se ten prostředek, hmota, materiál mění. Co proměňuje. To je dév, síla. Bůh, dévi - Bohyně.
Čemu se říká nezačínající a nekončící síla?
Říká se ádidév, ádi jogi - to je synonymum pro Šivu. A tak je to i velice známé slovo Adi déva. Co je identista, co je kariérista? Je to také nějaká síla, jako když tráva roste vzhůru. Síla, která točí zeměkouli. CO to je ta síla? Na to se ptá Ardžuna Kršny.
(adhi a adi je stejné slovo)

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>