Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Pán Krišna pravil: Naučil jsem toto nezničitelné vědění jógy Slunce. On to potom předal Manuovi a Manu to předal svému synovi Ikshvaku. ||4-1||

---

---

Kostič: VZNEŠENÝ ŘEKL: Tuto jógu nemíjivou zjevil jsem Vivasvantovi, Vivasvant prý Manuovi, Manu pak Ikšvákuovi.

---

Komentář Govind:
Čtvrtá kapitola první verš začíná klasicky Šrí Bhagván uváča. Bůh vznešený promluvil. Zde na západě je to nepochopitelné, jak může Bůh mluvit, když nemá pusu. Ale díky tradici křesťanství se to dá říci, ale nedá se však stále chápat. Pro chápání je třeba porozumět, co je to Bůh, a jak vznikl pojem Bůh. K tomu připravilo křesťanství pro lidi dobrou půdu. Vymyslelo jedno velké strašidlo – Bůh, který je třetí osoba. Něco jsem já, něco jsi ty a něco je Bůh. A ten Bůh je víc mocný má ohromnou sílu a neviditelný bič. Když ho nebudeš poslouchat, tak tě potrestá, nebudeš vidět bič a jdeš do pekla a v oleji tě vysmaží jako hranolky. Můžeš se vyzpovídat. Já jsem jeho agent. Kněz je agent od Boha a když něco chceš od Boha, tak mi to řekni, objednej si to u mě. Já to za provizi zajistím. Takto nějaká třetí osoba Bůh byla vysvětlena a lidé se Boha báli. On všechno vidí, všechno zná a ví. Vy o něm nic nevíte. Já o něm vím všechno, já jsem jeho kmotr. A tak byli kněží tiskoví mluvčí. Stejně jako měl král svého rádce, podobně měl Bůh své tlumočníky.
Takže pod jménem Boha se dobře podnikalo. Lidé to slovo Bůh znají a je spojeno se strachem. Je to nebezpečná látka. Co já nevím, to ví Bůh. Já nemá přímý kontakt, musím přes agenty. Na západě je takovéto pojetí o Bohu. V sanskrtu je mnoho synonym Išvara, která se ve védách častěji vyskytují. Například ve Védantě se častěji objevuje Brahma. V Sámkhje se objevuje Átman. V puránách a v dalších literaturách Bhagván, Brahman. A je to zase z brahma. Jsou to různá slovíčka, ale jejich podání a vysvětlení není jako Tři Čarlího andílci. Čarlího nikdo neviděl. Andílci byli spojeni přes televizi, který byl jen jako reprobedna. Byly spojeni jen zvukem. Ve védských spisech se dozvídáme o Brahma, kterého chápeme jako celovesmírného držitele. Když se řekne držitel automaticky je otázka, kde je držitelová? Co bude dělat držitelová? A vzniká protest. Ženy nejsou držitelky vesmíru? Tak se ve védách ale Brahma nechápe. On není ani muž ani žena, ani on ani ona. Tady se používá tvar. Udržitel – je to jedno, Brahma nemá pohlaví. Je to energie. Je to prostor. Je to ákáš.
A jak se to chápe? Podobně jako prostor. Máme tady hrnečky. Hrneček z porcelánu má uprostřed prostor. Hrneček sám je porcelán nebo sklo a také má svůj prostor. Je tedy sklo nebo porcelán, mimo hrneček je kolem dokola také prostor. Uvnitř, sám hrneček i kolem je prostor. Kdo koho drží? Hrneček drží prostor nebo je držen prostorem? Obojí. Takto je Brahma, Išvar, chápán a pochopen ve védské literatuře. Neříká se, že každý člověk má Boha. To je jako když říkáme, že každý hrneček má prostor. I to je, že Bůh má každého člověka. Jako prostor má každý hrneček. My říkáme, že v každém člověku je Bůh. Je důležité slovo každý. Já, identita, ahamkár je důležitý. Proto takto mluvíme.
Čím my jsme? Jsme ahamkárem. Neztotožňujeme se s ahamkár. Víme o sobě, mimo sebe nic nevíme, tam se necítíme. Jako hrneček mimo hrneček není hrneček. Neřešíme, co je mimo hrneček. Řešíme hrneček, a co je obsahem hrnečku, to je majetkem hrnečku. Člověk je takto omezený a myslí o Bohu, který je mimo hrneček. To je západní chápání Boha, kde se vnímá venkovní prostor jako jiný než vnitřní. Venkovnímu prostoru ale patří hrneček i obsah. Takto když se škrtne hrneček, tak kde je čaj? V prostoru, možná v záchodu, ve dřezu. Kde je ten čaj? V prostoru.
Ten čaj může cítit prostor, jinak cítí hrneček, hrneček je já, ahamkár.
Ve východním přístupu není Bůh uvnitř. Bůh je úplně všechno. Óṃīśā vāsjamidam̐ sarvam – To vše je Brahma. Takto začíná védánta – Išávásjopanišad.
V prvním verši Išo upanišady není Bůh strašidlo, je držitelem toho všeho. A všeho znamená úplně všeho. Už si namítáme – no klidně ostatních ano, ale mě ne. Ale je to i ona Dévika.
To Brahma, to je vesmírný prostor a tomu se říká Išvar, Átman, Brahman, Brahma, Bhagván. Je to mimo dosah smyslů. Smysly mají určitý dosah. To, že smysly mají omezený dosah, je první fakt, který musíme uznat. Rozum, intelekt, odvození, rozlišování má větší schopnost než smysly. Takže buddhi jeho svět je větší než svět mysli. A smysly mají ještě víc omezení. Oči neslyší. Nos nevidí. Takže každý smysl je strašně omezený, trochu větší pole má mysl, ještě větší má buddhi. Takže tu Bhagván je z pole buddhi. Ten venkovní prostor je uznán buddhi. Venkovní prostor není uznán myslí ani smysly. Čemu se říká ortodox. Nejsme ani buddhi ani mysl. Jsou smysly a říkají není nic jiného než tento obrázek Boha. Nebo tento zvuk, to je Bůh. Nic jiného. Čím jsou nižší, tím jsou omezenější. Ten ortodox nic jiného nevnímá a člověk více dozrává, tak se mu otevírá pole buddhi, rozumu. A přijde aha, existuje vnější prostor. Kdo je držitelem vnějšího prostoru? Prostor drží sám sebe. Tomu řekneme Brahma, je to matka všeho, je to talíř, nosič všeho, je to číšník všech talířů, jídla.
Takže takto je chápán tady ve verši Šrí Bhagván. Je to prostor, kterému patří úplně všechno. To znamená největší mocný. Proč je nejvíce mocný? Protože mu patří všechno. A ten mocný říká, že mimo vesmírný prostor nic jiného není. A když říká hrneček, kdo to říká? Může říkat ahankár hrneček, může to říkat prostor hrneček, takže když hrneček dokáže být nehrnečkem a přece mluví, kdopak to mluví? kdopak to mluví? To je ten Brahma, protože ahankár to není, hrneček svůj ahankár vypustil, není. Přece to mluví. Je to Brahma. Brahma mluví, proto říká Brahma-hrneček, že smysly mají omezený dosah. že smysl y mají omezený dosah.
V různých skupinách se pak uznávaný zakladatel skupiny, učitel oslovuje následovníky Bhagván. Osho Radžnišovi říkají Bhagván, Kršnáci říkají Prabhupádovi Bhagván. Buddhisté říkají Gotam Budhovi říkají Bhagván Buddha. Oni vidí, že on není ahankár. Cokoli co říká, je řeč Brahmy. Taková je jejich víra. Takže pojem Brahma, Bůh je takto oddělen a chápán jinak na východě a na západě. Ve verši je Šrí Bhagván, tedy Brahma říkal. Jak říkal? Co říkal? Imam znamená to, co je to TO. Už to bylo řečeno ve třetí kapitola. Tajemství fungování, od hrubohmotného jsou smysly výš, od smyslů je mysl vyšší, od buddhi je vášeň vyšší. Vášeň je na úrovni Átmá. Takto to bylo řečeno v předchozí kapitole. Imam vivasté.
Tento verš se dá různě vykládat. Vivasté je slunce.
To vivasté Slunci, jotam – znalost karmajogy, proktván – bylo vysvětleno, aham - mnou. Takto byla mnou vysvětlena Slunci karmajoga.
Abhjam to je slovo k tomu to. Věčná fakta.
Kůže, kus masa, kosti je nižší než smysly. Smysl je nižší než mysl, mysl je nižší než buddhi tato fakta abhjam je věčný a vivasvan. Takže Slunce vyprávělo dál. Předalo to manvé. Toto slovo má několik významů, manvé někteří interpreti vysvětlí jako syn Slunce. Takto by to vyplývalo z purán, kde se syn Slunce nazývá jako man. V sanskrtu slovo manav znamená člověk. Podle mátriky rozebereme Manav – písmena M, N jsou základ, a to znamená tam, kde je neustále vnitřní tok, čemu říkáme mysl man. Kde je man mysl, kdo to má ze zvířat, je jedině člověk. Slunce to říkalo svému synovi avten se jmenoval Manu. A to je podle výkladu. Lidé mají rádi příběhy, soukromí, do toho nevrtat. Proč by to říkalo Slunce někomu cizímu? Proč ne dceři? No dcera si vezme jiného muže a uteče. Vezme jiné příjmení ztratí se rod. Proto to vypráví synovi. Tedy jsou různé důvody proč to byl syn. Slunce říkalo – člověk vědomí. Vivasvant - Slunce říkalo Manvé lidem. A Manvé mana prahu.
A lidé, lidské vědomí to říkalo velkým, schopným jógínům. Tady v Čechách se také vzpomíná na praotce Čecha. Takto praotec lidu, lidstva se říká Man. Je to ze slova Manav a ten byl zakladatelem lidského vědomí a on vyprávěl prāha manurikṣvākaveabravītprau. Tak nejvyšší zakladatel lidského vědomí vyprávěl králi Ikšvakuovi, který byl jeho synem. Bylo to od Brahma, z celého vesmíru, který to předal slunci a teď pozor, vesmír to předal Slunci. Slunce to předalo lidskému vědomí. Lidské vědomí pak mudrci, mudrc předal králi. V tom příběhu vidíme védskou teorie vzniku lidí. Lidské vědomí je prostor. Tady jsou dva koncepty vzniku lidí. Darwinova teorie, že lidé mají ruce, prsty nohy jako opice. Tak opice je původem člověka. Takto tělesný vývoj Darwin dedukoval strukturálně porovnáním fosilií. Dedukoval, jak vznikl člověk. Z opice. Ale žádná opice dodnes nemá takové vědomí jako člověk. Jak z nich může vzniknout? Ve védské kultuře se uvádí, že člověk vznikl od Boha. Jeho vědomí je produktem Boha. A podle čeho? Třeba podle tohoto verše. Nejdříve to bylo předáno Slunci. Nejdříve solární soustava a solární soustava podle Slunce. Není podle pražského hradu. Solární soustava je podle slunce. A podle Slunce jsou pak různé planety. V rámci různých planet je Zeměkoule. Kolem Zeměkoule se tvoří biosféra, ve které vznikl organický svět. První buňka. Ve védské kultuře se říká, že první bytosti přišli jako Bůh z vody. Byla to ryba. První inkarnace Boha. Druhá je želva, vylezla ven a dívala se co je za břehem. Třetí – prase divočák. Venku je to lepší. Sem tam do vody, ale hlavně venku. Takto inkarnace dovedli až k tvorbě člověka. I ty strukturální vývoje člověka jsou stejné jako u Darwina od vody. V každém přechodu byla inkarnace Boha. To byla mimořádná schopnost. Bůh byl zvědavý, jestli to bude lepší než ve vodě. Byl ve vodě i na souší jako želva a pak odjel na severní Moravu ke Zlatíčku. Na pevnině byl jako divoké prase. Kdo se zamyslí nad veršem. Takto je tento verš o vývoji a vzniku vesmíru, lidstva. Otázka???.: Je to i dnes. , e jsou nejprve ryby,.....??? Govindží: Když máš doma želvu, máš k ní vztah. ???Džils jsi mu, tak o něj pečuješ. Nyní. To jsou teorie inkarnační. Nicméně lidské vědomí je produktem vesmíru. Není produktem strukturálního vývoje Darwina. Co bylo záměrem vytvořit lidské vědomí? To je přirozenost – říká se tomu mája. Je to jeho přirozenost. On se sám tak projevuje jako vlna, ukáže se, zvedne se a zmizí, taková hra je i ve vesmírném prostou. Je to stejné jako s vlnami, které si hrají na moři. Samy vznikají, samy umírají. Splynou. Ve vesmírném prostoru se vlny zvedají a padají. Tak takových Sluncí, vesmírů, Zeměkoulí už bylo Bůh ví kolik.

S

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>