Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ardžuna pravil! Ó Džanardano! Pokud mluvíš o znalosti jako nadřazené konání, potom Ó Kešavo, proč chceš abych vykonal tak otřesný čin (bojovat v bitvě)? ||3-1||

---

---

Kostič: Myslíš-li si, Džanárdano, že více než čin je rozmysl, proč mě tedy k činu poutáš, k tomu hroznému, Kéšavo?

---

Komentář Govind:

V první kapitole se popisují jen samé problémy. Ardžuna je na bojišti a jako voják má bojovat proti svým lidem, proti své rodině.  Ve druhé kapitole Kršna říká: Jsi blázen Ardžuno, kdo si myslíš, že jsi? Dále Kršna ukazoval, jaké má Ardžuna postoje a v rámci toho mu naznačil, co je člověk, co je Átmá, co je okolí a poznání, proto se ta kapitola jmenuje Sámkhja - poznání. A nyní se začíná třetí kapitola. Poté, co Ardžuna vyposlechl první kapitolu o poznání, ptá se Kršny: Ó, Džanardano, Ó, pane, když buddhi - znalosti, rozum je šrest džjájasí - je lepší, je nadřazený konání, tak proč mne nutíš do konání, do boje? To mi prosím vysvětli. Když rozum, chápání, meditování, poznání je lepší než konání, tak proč mě házíš do konání? To konání je boj. Proč mi říkáš, že mám bojovat, když je lepší meditovat? 

Tato otázka nám připadá přirozená. Když je lepší znát, tak proč konat? Janda rozpoznává chutě čtením v kuchařce, tak proč kvůli tomu musí vařit? Kvůli tomu nevaří, pronajala kuchyň sousedům. Když znám léky, tak proč je musím prodávat? Takže znání je jedna věc a konání je druhá věc. Znáním se konání nestává. Konání je akce, která se koná tělem, rukama, orgány, kůží, tkáněmi. Zná se, to je čoud. Znání je čoud práce. A proto má Janda čoud v kuchyni a čoud utíká, když Janda přichází. Když se prodala na osm hodin denně, tak nekouká, co je obsahem osmi hodinové pracovní doby. Když šéf řekne, skoč do Vltavy nebo do Dunaje, jede pendolinem a skočí do Dunaje. V pronajatém čase se nehledí na to, co se má konat. 

Člověk je čoud a čoud zná. Znání je práce čoudu. Vy teď posloucháte, posloucháte ušima, protože nemáte špunty v uších. V tuto chvíli konání probíhá díváním na Govinda a slyšením ušima. Co teď probíhá? Probíhá akce, koná se hmotou. Ale co říká Govind, to slyšet není, uši nechápou, oči nechápou. To se musí trošku zamyslet a zastavit. I když jsou oči otevřené a uši otevřené, tak je člověk s Gábi na Ukrajině. Gábi to trvalo osm hodin vlakem, ale jako čoud se tam přemístí raz, dva. Ani dva nemusí být, stačí raz a je v čoudu. Čoud je rychlý, letí bez těla. Ruce, kůži, vlasy tady nechá a je v čoudu na hranicích. Čoud Gábi může letět a být za vteřinu v Prešově. Masu Gábi to trvá osm hodin, než dojede do Prešova. Znalosti jsou čoudí práce, mysl je čoud. A je třeba v Austrálii.

Konání není čoudí. Janda je v pelíšku a říká: Čoude, dones mi čaj, šedivý. Představuje si, jak čoud přinese čaj. Přestože mává hůlkou jako Harry Potter, čaj stále není. Čoud ale nemůže konat. Čoud neuvaří čaj. Nalít vodu do konvičky, zapnout konvičku do zásuvky, to je všechno práce masa. Maso je na práci, tělo je na práci. Janda otevře oči a čajíček nikde, ani ve varné konvičce není teplá voda, dokonce není zapnutá do elektřiny. Nemůže být, protože to je všechno práce masa. To je krija, to je konání. A to konání je karma. A to se děje. Ne, čoud, ten nic neudělá, ten nepohne ničím, i když se o to Janda snaží. Mává kouzelnickou hůlkou, kusem novinového papíru a říká: Čáry, máry, ať je z toho Masaryk (česká pětitisícová bankovka), ale nic se nestane. Žádný Masaryk, je to stále kus novin. Tak to důrazněji opakuje: Ať je z toho Masaryk, ať je Masaryk. A to říká čoud, takže se nic neděje, jsou to stále noviny. Takže konání je fyzická hmotná mahábhút akce a znání a poznání je práce čoudu. Když je Martoš v čoudu, tak je v Chebu. Leží na posteli v Praze, ale čoud je v Chebu. Takto čoud může být kdekoli, nepotřebuje ani čas ani prostor. Je všude, pink, raz, dva. Tomu říkáme čoud. 

Ardžuna se dotazuje: Když to Átmá, ten Bůh, to Brahma, je tak důležité, tak proč musím něco dělat? Víte, co by chtěla Janda, co by nejvíce chtěla? Ať nejsem, já nejsem, já se chci stát nic, chci nirvánu. A proč má vlasy, Ferrari, proč má domeček, proč je v práci, na ájurvédě? To není potřeba, čoud je všude, nirván je všude. Kde je nic, tam je čoud. Ale dělá, žije a touží po hmotě. Takže konání je to, co se žije. Hmota. Čoud nekoná. Čoud jenom letí bez dálnice, bez auta, všude je čoud. Práce je jiný svět, je to jiná práce, maso-svět je jiný svět. Když řeknu, Gábi, co děláš? Počúvam. Co se děje? Vidím, slyším, oči, uši. Kdo vidí? Oči vidí. Kdo slyší? Uši slyší. A pak najednou oči zůstávají otevřené a Gábi je v Prešově. Maso Gábi sedí tady a čoud Gábi je v Prešově. Takto jsou dvě velice odlišná Já - Já kus masa, Já čoud.

Tento verš nám připomíná, že jsou dvě já. Hmotné já, glukóza, energie, lipidy, proteiny. Druhé já je unavené, mně se nic nechce, jsem vybitý, nemám ionty. Já je glukóza nebo prázdnota? Když je já prázdnota, tak je čoud. Když je já maso, tak jsou svaly, síla, deset tisíc kroků za hodinu. Martin má krokoměr a počítá, kolik udělal za hodinu kroků. To je nakažlivá nemoc. Simča si také pořídila něco na zápěstí. Přišla se zeptat, co má s tou SMS dělat a dívá se na zápěstí. A hned informuje: To je mobil Iphone, který je synchronizovaný. Hodinky se dají synchronizovat s notebookem. Já si myslím, no toto, v práci má svého šéfa, doma má svého šéfa a na zápěstí má také svého šéfa, stále potřebuje šéfa. Co mám dělat, ptá se. Simča je dokonale podřízená. Toto já je dokonale podřízené. Svaly jsou podřízené, bota je podřízená, varná konvička je podřízená. Ještě se nestalo, že by konvice přinesla rovnou čaj. Takové já je podřízené. Janda stále šťourá a tak říká: Kdo je ten, kdo vidí, kdo je já? Hmm. Borec na začátku. TV Nova má borec na konec. Borec ví, co je já, které já, o kterém já se mluví. Kdo, co je ten borec? To je borec čoud. Ten borec ví, o kterém Já se mluví, o těle Já nebo o čoudu Já. Borec je také já, ale to už je třetí já. To je šéf čoudu. Takže to jsou různé možnosti a gján, znalost je svět pro čoud.  To je hmota, prachy, auto, barák, to je hmota svět pro já, maso, které koná. Konání masa je karma, konání. A konání čoudu je znání, je to duchovno, poznání. Když je čoud, tak poznává. Ale poznání se nemůže dít bez hmoty, protože smysly jsou to první, co vnímá předměty. Nejdříve musí být hmota. Čoud je k ničemu, když hmota není. A proto bez těla není poznání. Takže čtení, slyšení, dívání je práce hmotná, ale na základě toho začíná poznání. Když se nebude vykonávat hmotně, tak duše nic neudělá. Sama neudělá nic. To už zkouší Janda dlouho. Kvůli tomu jela do Anglie, aby si koupila Harry Poterovu hůlku. Čáry máry fukem se nic nekoná. Čtením receptů se může najíst jenom Janda, protože je čoud. 

Dokud Martin neotevře ledničku, nevytáhne made in Germany krabičku, nezastrčí obsah do pusy, dokud si nedá čokoládičku, do té doby žádná glukóza není. Čtením, jenom já mám glukózu a letím, se nic nestane. To je co? Čoud. Takhle dělá Janda. Já už mám natankováno, stojí uprostřed silnice. Konání vyžaduje hmotu, ale Martoš nesnáší konání, jenom samá glukóza a žádné konání. Je Harpagon, hraboš glukózy, hrabe a nic neutrácí. Kdyby konal, tak by vydával. Je glukózový hraboš. Hraboši hrabou a nechtějí dát. Janda přiletí a hned: Jdeme na procházku. A na to Govindží: Ne, ne, Govind nepůjde. Konání je hmotná věc a konání nejde bez hmoty. Konání je požadavek a vyžaduje hmotu. 

Takže hmota, tělo je to první. Teprve pak je jejich akce a akcí vzniká zkušenost. A se zkušeností může pracovat čoud. Nejdříve musí Masaryka vidět očima, je to takový modrý obrázek, je tam pětka a tři nuly. Když oči zamrkají, může vidět létajícího Masaryka nad mraky. Do Braníku letí všichni Masarykové, co jsou v národní bance. Takto létání Masaryků do okna Jandy vyžaduje, že je nejdříve Janda musí vidět. Musí otravovat oční víčka, otevřít oči, prohlédnout si ho i z druhé strany, aby poznala, že to není falešný Masaryk. Takže hmota je jedna věc a myšlenka je druhá věc. Myšlenka bez hmoty není. Řekněte jednu myšlenku, kde není žádné slovo. To nelze. Myšlenky bez slova nejdou. Slovo je hmota, ale myšlenka je čoud.

Takže uvědomění, že konání je hmotná akce. A to je výroba surovin pro mysl. Chytrý říká zkušenost. Pak ze zkušenosti může mysl vařit, co chce. To je jiný svět, jiný proces, jiný život a tomu se říká duchovní Gábi, hmotná Gábi, vlasatá Gábi, s kůží nebo bez kůže. Takže co je člověk? Nejdříve si uvědomí, že je tělem, dechem, kaděním, bušením srdce, koukáním, slyšením. Je první uvědomění a na této úrovni je karimatková jóga, svíčková jóga. Nemyslím svíčkovou omáčku. Svíčkové báby si zapalují svíčku, asi aby se vidělo, kdo kde sedí. Pak jsou další jógy, dechová, hormonální jóga aj. To jsou úrovně. Používání manter, zdravení, zpívání ÓM, ómování, to je všechno první krůček, kde je akce s hmotou.

Po tomto konání následuje další krok. Je to dívání. Když Martoš mele mouku, nahoru nasype zrníčka a mlýnek hučí. Martoš kouká ne na zrníčka, ale na to, co se sype z mlýnku. Dívá se, jak se sype. Pomalu se sype, málo se sype, jemná se sype, hrubá se sype. Zajímá ho, co se sype z mlýnku. Ne zrníčka. A pak řekne, to je hodně hrubé a popotáhne horní část. A už je mouka jemná. Z toho bude koláč. V první řadě je konání a ve druhé řadě je koukání. Marci řekne, lehneme si na záda. Tak ležíme a v klidu dýcháme. Zhluboka nadechneme, abychom se slyšeli, že dýcháme. Ve třídě je hlasitý zvuk pomalého, hlubokého dechu. Teď dýcháme pomalu, zjišťujeme, to je nádech a to je výdech. A pak na druhé úrovni se díváme, kdo to dýchá. To jsme v čoudu, a už nevíme, kdo dýchá. Jsme ztracení, protože na další krok nejsme připraveni. Tady se ztrácíme, tady je naše konečná stanice Černý Most, ukončete nástup a výstup. Dýcháme, ale nevíme, kdo dýchá, kdo to je, co dýchá. Martoš se chytne za nos. Jo, když sepnu nos, tak nedýchám. Takže kdo dýchá? Nos dýchá? Když se Marci zeptá: Kdo dýchá?, Martoš odpoví: Já vím, dýchá nos. Tak mi tu nech celé tělo. Vezmi si nos a dýchej. Když mu uřízneme nos, bude dýchat? To nejde. Jen nosem se dýchat nedá. Nos sám nedýchá. Na to Martoš: Dýchá celá soustava. Tak si vezmi tu soustavu a dýchej. Může soustava dýchat bez těla? Když vyndáte dechovou soustavu, plíce, průdušinky, nos, nosohltan a řeknete dýchej? K tomu bude hrát Hanka s tváří dýně, nesedávej u kuchyně. Nebo bude zpívat Karel Gott o včelce Máje. Pak přijde Vasko anatomka s názorem, že dýchání konají mezižeberní svaly. Ty, když se roztahují, vzniká podtlak, vakuum. Tak Vasco jde koupit k řezníkovi prasečí hrudní koš a říká dýchej. Ale nic se neděje. Pak se samozřejmě rozčílí. Ale hrudní koš se nemůže nadechnout. Nejsou to ani svaly, ani kosti, ani žebra to nejsou.

Co tedy dýchá? Kdo to dýchá? To je krija šarír. To je fyziologie, to je agni, to je prán, kdo dýchá. Srdce nebuší, říkáme srdce buší, nebuší, ale srdce nemůže bušit anebo nebušit. Bušení je vedle. Když bušení vleze do srdce, tak se hýbe. Takže musíme funkci detailně prozkoumat a v každé funkci vidíme, že je také nějaký čoud. Bez čoudu nic není. Sklenička není skleničkou bez skleničkového čoudu a to je oxid křemičitý, který drží sklo pohromadě. Tady je také oxid křemičitý jako prvek, ale to není sklenička, musí být čoud oxid křemičitý a to je sklenička. Každý předmět, každá hmota, každá dravja má svůj čoud. My ten čoud nevidíme, není to vnímatelné, protože ani tělo není, ani zkušenost není a čoud nemůžeme vidět. Co Simčo? Simča: Puruš a Prakrti. 
Govindží: Jsi stíhačka, SS super sonic. Takže je Puruš a Prakrti, bez nich nic není. Celý svět je Puruš a Prakrti, samotný Puruš a samotná Prakrti je neexistující. Konání je hmotná akce, je tam velká role hmoty Prakrti, ale bez Puruš nebude konání probíhat. Samotná glukóza nikdy neběhá do Zelenče. Když se glukóza nelije do flašky a řekne se: Utíkej do Zelenče, nikam neuteče. Dravja je první a jeho velká role je v konání. Ta esence, která z toho vykape, ta mouka, která se vysype, to je pro čoud. To se ukládá jako zkušenost, a potom tou zkušeností letí čoud. Jako Nandi často ulétne s čoudem a pak se vrátí a shání se po tom, co to říkal Govindží a otáčí stránky zpátky. To nepovažuje za důležité, létá dál, čoudí dál, takže je přerušený řetěz. Stejně u mletí. Když Martoš mele a dívá se dolů, jak se sype mouka, a nahoře je prázdný zásobník na zrníčka, diví se, že se mouka nesype. Jak to, že přestal mlýnek mlít? Aha, nemá zrní, Martoš přestal sypat, nezajímá ho sypání, už není žádné konání. Mlýn nemele. Protože konání není, už je hrneček prázdný, konání není žádné, zkušenosti nejsou a čoud nemá nic. Takže konání je potrava pro čoud. Konáním se vyrábí zkušenosti. Když konání není, zkušenosti nejsou, potom čoud nemá co dělat, ani úřad práce ho nechce. Čoud vyžaduje zkušenost, takže dýchání, cvičení, pránájámování, jídlo to všechno je potřeba, protože z toho vzniká zkušenost, pak ta zkušenost může pokračovat a konání končí.

Takže v tomto verši jsou dvě slova, karma a buddhi. Karma konání a buddhi rozum. Když je buddhi důležité, tak proč konání? Když je rozum lepší, tak proč konání? Tušíte asi, co bude tato kapitola obsahovat. Bez konání není nic, co by rozum dělal, je bez práce. Je na nic. Konání je nutné, takto všechny rituály, akce, co to tělo vykonává, jsou nutné, protože vyrábí suroviny pro čoud.  A když Martin řekne, dneska mám neděli, nikam nepůjdu, ale ve skutečnosti je pondělí a má být za pultem, tak dostane padáka, protože není konání. Kde se nekoná, nic neroste. Slova karma a buddhi. 

Je nutné si ujasnit pojmy, co je to karma a co je buddhi.

Otázka: Mysl je bez času a prostoru? 

Govindží: Takovou otázku můžeš položit jenom ty, protože jsi stará 250 miliónů let.  

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>